Vítejte! Jak vidíte, stránky jsou ve výstavbě. A asi ještě dlouho budou...

Zde publikované bylo vytvořeno čistě pro potěchu čtenářstva.

P9120094.JPG

Návrat z války

navrat.jpg
(navazuje na HP 7)

Teplé pozdní ráno slibovalo horký jasný den. Slunce se lesklo v kalužích roztroušených po cestě jako poztrácené galeony, vítr si pohrával s větvemi stromů a šustil stébly trav. Krajina zvolna dýchala, klidná a vlídná jako spokojená žena.

Okolo podivného křivého domku v údolí se hemžilo několik lidiček s nebývale ohnivými kšticemi. Odklízeli trosky, prostřihávali poraněné stromy, zasklívali okna, zatravňovali vypálené pruhy země, obnovovali záhonky. Vítězství života nad zmarem smrti. A země líně odpočívala, s blahosklonnou rozkoší přijímala hýčkání záplavy jarních paprsků.

Jedna z postaviček se zmoženě narovnala, protáhla si záda a zálibně pohlížela na dokonané dílo. Záhonek jak z Příručky domácí dobrodějky - úhledně uspořádané keříky levandule, mezi nimi mateřídouška, dobromysl, meduňka a pažitka, okolo obruba z valounů nasbíraných v nedalekém potoce. Zvedla oči a rozhlédla se po okolí. George prořezal už dobrou polovinu jabloní, Ron ořezané větve i bývalé součásti vybavení domu metodicky porcoval na jednotný rozměr a vzniklé topivo ukládal do bezedného truhlíku na dříví, který už brzy bude znovu stát v obývacím pokoji vedle krbu a budou se na něm válet pohozené kusy oblečení nepořádných členů rodiny. Už aby to bylo.

Otočila se. Ginny, nejlehčí a nejmrštnější z přítomných, balancovala na vysokém žebříku a dávala do pořádku fasádu a ochranná kouzla ve druhém patře. Charlie ji zespodu bedlivě jistil a pomáhal jí s navigací.

Sklouzla pohledem k nerovné příjezdové cestě, k hájku nad domem... „Arture?! Zkontroloval někdo bariéru proti mudlům? Támhle někdo jde!"

Přimhouřila oči, ostré slunce ji mátlo. Ne, nemýlila se. Mladý shrbený mudla s batůžkem na zádech pomaličku scházel z jejich návrší, teď se natáhl k rozkvetlému akátu u cesty, ulomil větévku a šel dál co noha nohu mine.

Ze shora se ozvalo zaskřípění a rychlé staccato podrážek.

„Co blbneš?" vyjekl Charlie popuzeně, rychlým pohybem hůlky ukotvil rozkolísaný žebřík.

Kolem se mihlo šedé tričko a modré šortky, k nebi se rozstříkly kapky kalné vody z louže na dvorku, rusý cop divoce poskakoval. Molly Weasleyová vztáhla ruku a zadržela svého druhorozeného, který se už už chystal vyběhnout za sestrou. „Nech ji."

Štíhlá postava pádila v ústrety tmavovlasému mladíkovi v sepraných hadrech, kousek před ním zpomalila.

Zvedl hlavu, zarazil se, pak popošel pár rychlých kroků a vztáhl k ní dlaň, aby ji pohladil po tváři. Bez váhání se mu vrhla do náruče, opřela si tvář o jeho rameno a rozbrečela se. Pevně ji objal, napřímil hruď, vdechl důvěrně známou vůni a zavřel oči. Zalila ho vděčnost, s každým nádechem a výdechem mu proudila žilami, cítil dívčin dech na kůži svého hrdla, cítil jaro a slunce, vlhkou trávu a vůni akátů nad hlavou. Kvetly jako bláznivé.

25.01.2013 18:39:00
Elza
Svět Harryho Pottera je majetkem J. K. Rowlingové, a i kdyby bylo něco mé, stejně nepíši za vidinou hmotného zisku. Při překladech vycházím ze všech podkladů dostupných v čestině, hlavně z díla pánů Medků, ale obdobně využívám všech krásných obratů, které jsem si byla schopná zapamatovat z kolektivního díla českých verzí potterovské FF. Příjemné počtení!
Vaše Elza
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one