Vítejte! Jak vidíte, stránky jsou ve výstavbě. A asi ještě dlouho budou...

Zde publikované bylo vytvořeno čistě pro potěchu čtenářstva.

P9120094.JPG

Řediteli," četl Severus nahlas.

„Ano, stále se na vás zlobím, a ano, stále jsem rozzuřený a smutný a raněný, ale jinak už se cítím lépe. Na Grimmauldovo náměstí se netoužím vracet ani dnes ani v dohledné budoucnosti. Nemůžu si pomoct, ten dům mi stále připomíná, že byl pro mého kmotra vězením, jen o chlup lepším než samotný Azkaban. Nechci ten dům ani vidět, bolelo by mě to.

Čímž chci naznačit, že požaduji zůstat tam, kde jsem, až do začátku školního roku. Pevně věřím, že zvládnete zařídit přesun do Bradavic podobně, jako jste mě dostali sem. Pokud ne, jsem si jist, že se do té doby zvládnu naučit přemisťovat."

Severus si odkašlal: „Doufám, že žertuje."

„Ukaž to sem. Tohle nemohl napsat!" sápal se Lupin po dopisu, ale Severus hbitě uhnul a pokračoval v předčítání:

„Omlouvám se, že jsem si už dříve nevybral předměty, v nichž chci pokračovat. Můj výběr je tedy tento: přeměňování, formule, obrana proti černé magii, péče o kouzelné tvory, lektvary a ještě bych navíc přidal základy lékouzelnictví a ještě taky možná zájmová studia nemagických bojových technik, pokud to jde zařídit. Když už jste mi obstarali celou novou mudlovskou garderobu, tak už vás pár učebnic a hábitů nezabije. Zbytek si můžu objednat zásilkovou službou v průběhu školy.

Přiloženou fotografii prosím dejte Hagridovi. Jo, a nezapomeňte říct Remusovi a profesoru Snapeovi, aby nezabili posla. Pro případ, že by nesdíleli mé pocity... NESNÁŠÍM PŘENÁŠEDLA!!!

S pozdravem

Ryan Kelly"

„Cotoe?" vyjekl Remus neartikulovaně.

Albus se v čele kuchyňského stolu rozkuckal smíchy. „Krycí jméno na dobu pobytu v rezervaci, předpokládám."

„Nezabít posla?" nadhodil Severus.

„Mudlovské rčení," odpálkoval ho Remus. „Cosi v souvislosti s Římany a lukostřelbou."

„Albusi, poníženě žádám, abys to prokletí okamžitě odstranil!" dožadoval se Severus ani zdaleka ne tak poníženě, jak prohlašoval.

„Trpělivost je ctnost, Severusi," odpověděl chechtající se Albus. „Jistě během několika málo hodin poleví samo. Víš, opravdu jste mu měli předem vysvětlit, co se na něho chystá."

„Několika hodin!" zopakoval Severus. „Albusi!" vyjekl ještě za odcházejícím ředitelem. Lupin tiše dusil smích a Severus po něm střelil naštvaným pohledem. „Ty jsi, předpokládám, na podobné srandičky zvyklý."

Odpovědí mu byl jen široký úsměšek. Ze schodů se ozval dusot několika párů nohou. Mladší obyvatelé domu zjistili velice rychle, pravděpodobně ještě v rámci pokusů o odposlouchávání schůze, že portrét paní Blackové lehl popelem. Výkřiky byly slyšet už před tím, než se kuchyňské dveře zprudka rozlétly a dovnitř se vevalila rusá záplava s jedním hnědým chomáčem ve svém středu.

„To neudělal!" vykřikovalo jedno z Weasleyových dvojčat z chodby.

„Merline, spas nás," zanaříkal Severus.

Dveře se otevřely. „Udělal! Dlužíš mi pět galeonů, Frede!"

Ginny Weasleyová si vítězství nad dvojčaty náležitě užívala. Mládež se opatrně protáhla okolo Severuse, ale na Lupina se vesele vrhla a bezuzdně si ho v jeho trapné situaci dobírala. Dvojčata se obezřetně zmocnila vlkodlakova dopisu, který sestával pouze z věty ‚NESNÁŠÍM PŘENÁŠEDLA', a začala na něj sesílat širokou škálu odhalovacích zaklínadel, aby zjistila, jak přesně byla odplata provedena.

„Geniální," vydechl Fred Weasley obdivně a seslal další zaříkadlo. „Vypadá to na Charlieho nápomocnou ruku."

„Jednoduše geniální," přidal se George Weasley. „Použil dokonce krycí kouzlo, aby zamaskoval, že je dopis prokletý."

Severus byl vzdor situaci docela zaujat šíří jejich znalostí na poli odhalování kleteb a určování použitých zaklínadel.

„Jak vůbec se vás všech pět o tom dozvědělo?" zeptal se Lupin.

„Taky nám napsal," vysvětlil Ron Weasley. „Proč, ehm, jste stále tady?"

„Pokud bychom mohli odejít, pane Weasley," pronesl Severus tónem slibujícím rychlou smrt každému, kdo si o ni řekne, „buďte si jist, že bychom zde nebyli."

„Harry sliboval, že si to užijeme," řekl Fred Weasley svému doprovodu.

„Měl ses zachovat zodpovědněji, Remusi Lupine!" Grangerová se dostávala do otáček. „Když se Harry naposledy nevědomky dotkl přenášedla, byl unesen na hřbitov, připoután k náhrobku a donucen zúčastnit se temného rituálu, z něhož tak tak vyvázl živý! Zůstanete tady přesně tak, jak jste, dokud to samo nepomine!"

Oba, Severus i Lupin, sebou trhli. Souvislost s onou událostí je vůbec nenapadla, když plánovali Harryho výlet. Předem došli k vzájemné shodě v názoru, že by se Harry odmítl kamkoliv vydat, pokud by ho zasvětili. Albus měl pravdu - svůj trest si zasloužili. Viděno zpětně, vlastně z toho vyvázli poměrně lacino.

Do kuchyně znovu vstoupil Bill Weasley a bez varování je vyfotil. „Omlouvám se," řekl, a omluvně to vůbec neznělo, „ale slíbil jsem Harrymu obrázek. Pomsta je mrcha, že?" Sedl si vedle Lupina a nechal fotoaparát zmizet na bezpečné místo.

Severus popaloval místnost pohledem, zatímco Lupin se jen vesele smál. „Harry je důstojným následovníkem pobertů. Tuším, že není daleko den, kdy bude opět nutné dávat si dobrý pozor na poštu od Potterových."

Účes z hádků dle Medúsina stylu, ocas mořské panny, zelená pleť a ploutve místo rukou - to vše bylo zapomenuto, když dvojčata uslyšela Lupinovo prohlášení. Oba zcela totožným způsobem vytřeštili oči a v bázni hleděli na vlkodlaka. Jejich naprostá shoda byla až strašidelná.

„Řekls..."

„...pobertů?"

„Přiznej barvu, Remusi!"

„Nechtěls říct Náměsíčníku?" zeptal se Ron Weasley samolibě.

Dvojčata se synchronizovaně otočila a zírala na svého bratříčka. „Ty to víš?!"

Ron Weasley a Grangerová vybuchli smíchy a ona dodala: „Máte na mysli Náměsíčníka, Červíčka, Tichošlápka a Dvanácteráka - jinak známé jako Remuse Lupina, Petera Pettigrewa neboli Prašivku, Siriuse Blacka a Jamese Pottera?"

„Tu mapu kreslil Harryho táta?" vyjekl George Weasley.

„My žili po boku dvou pobertů a nikdo nám nic neřekl?" zanaříkal Fred Weasley.

„Peter Pettigrew byl Prašivka?!" navázal George.

„Čekali jsme, jak dlouho vám potrvá, než na to přijdete," uculil se Lupin potměšile.

„Kdo všechno to ví?" zeptali se jednohlasně a podezíravě se podívali po své sestře.

„Já ne," bránila se Ginny Weasleyová podmračeně, „mně jste nikdy neukázali ani tu mapu."

„Ále no tak," vyjela Grangerová podrážděně, „copak to bylo těžké? Remus je Náměsíčník, protože má drobné potíže s úplňkem." Lupiny oči se pobaveně zaleskly při slově ‚drobné'. „Sirius bral na sebe podobu psa, takže Tichošlápek. Červíček podle krysího ocasu."

„A Dvanácterák?" zeptal se George Weasley.

„James Potter byl také zvěromág, měnil se v jelena," vložil se do hovoru Severus k překvapení všech pěti mládežníků.

„Požádej Harryho, ať ti příležitostně předvede svého patrona," ušklíbl se Lupin. „Má moc pěkného paroháče."

„Skutečně?" vypadlo ze Severuse, načež se mu vybavila tři roky stará událost. „Ach ano, jistě, předvedl ho tehdy při famfrpále."

„Profesore Snape?"

Severus se otočil k nanejvýš nervózní Hermioně Grangerové v popředí skupiny čtyř dalších, ještě nervóznějších a možná i trochu rozhořčených puberťáků. „Ano?"

„Harry nám napsal, pane," rozhovořila se mluvčí celé delegace. „Nic nevysvětloval, ale v dopise stálo, že jste jeho otec a že vám byla změněna paměť a že James je také jeho otec."

Lupin se zase rozchechtal a Severus se ho kousavě zeptal: „Co je tu k smíchu?"

„Narafičil to na tebe! Nejen, že zajistil, aby viděli výsledek jeho žertíku, ale také tě tu uvěznil na dostatečnou dobu, aby tě mohli vyslýchat. Harry neprozrazuje, jen naznačuje!" slzel smíchy Lupin.

„Sklapni, vlkodlaku, nebo se podělím o jistou událost z tvého třetího ročníku, kterou mi James prozradil," vyhrožoval Severus.

Lupin se zázračně uklidnil a otočil se k mládeži: „Jakožto poslední z původních pobertů jsem pozůstavším strážcem studnice žertýřství, takže ani neuvažujte o tom, že byste se Severuse někdy zeptali, nač tu naráží."

Pětice hlav místopřísežně kývla a otočila se zpět k Severusovi, jenž bezděčně obdivoval vliv, který na ně Lupin má. „Mohl byste nám to vysvětlit, pane?"

Severus se křivě pousmál. „Ta příhoda stojí za původem přezdívky ‚Náměsíčník'. Remus Lupin se tehdy zahleděl do jedné havraspárky z pátého ročníku, a tak se Black rozhodl..."

„Tohle ne!" zavrčel Lupin k pobavení všech přítomných.

„No dobrá," ohradil se Severus. Otočil se ke svým bývalým i současným studentům a počastoval je co nejdrsnějším pohledem. Evidentně zapůsobil, však se není co divit - zelená pleť a kroutící se hádci na hlavě na děsivosti jistě neubírali. „Měl jsem čtyři roky trvající vztah s Jamesem Potterem, za plného vědomí a souhlasu jeho přítelkyně a posléze manželky. On a já jsme se společně podíleli na tvorbě lektvaru, který zajistil, že Harry zdědil geny od nás obou. Lily na svého potomka v útlém věku použila kouzlo na změnu vzhledu, které dočasně potlačilo jisté znaky poděděné ze snapeovské linie, a mně upravila paměť, aby nedošlo k ohrožení mé pozice zvěda. Vše jsme drželi v tajnosti, ani ředitel to nezjistil. Nejzajímavější ovšem na celé záležitosti je, že Harry má stejnou krevní skupinu jako já, zatímco James s Lily měli jinou. Žasnu, že to nikdy nikomu nebylo podezřelé."

Lupin pokrčil rameny. „Nikdy nepotřeboval krevní transfuzi. To je mudlovská záležitost a Dursleyovi ho pravděpodobně až do letoška dokázali uhlídat, aby silně nekrvácel."

Severus se zlostně zamračil. „Pochybuji, že by ho nějak moc hlídali. Viděls ty jizvy, Lupine?"

„Ve stejnou chvíli jako ty, Severusi," zavrčel Lupin podobně podrážděně.

Severus pozoroval, že všichni čtyři nejmladší Weasleyové a Grangerová jsou v šoku, každý se s novinkami vypořádával jinak - Grangerová jevila nejmenší míru zděšení, naproti ní Ron Weasley byl téměř katatonický. Severus usoudil, že bude lepší se udržet a nerozesmát. Konec konců, člověku se nestává denně, aby přímo před ním jeho nejméně oblíbený učitel nejprve žertoval, pak se choval docela lidsky a nakonec jen tak mezi řečí připustil, že udržoval milostný poměr s ženatým otcem jeho nejlepšího kamaráda.

„Kdybych mohl, dal bych jim trochu Peprné vzpruhy, Bille," štěkl Severus a ostentativně mávl ploutvemi.

Bill se rozchechtat a švihl hůlkou. Z bohatě zásobené lékárny přilétly flakónky. „Kopněte to do sebe, mládeži."

Ronovi Weasleymu museli lektvar hrdlem doslova prolít, ale kupodivu to byl právě on, kdo se první vzmohl na slovo: „Harry nevypadá jako Harry? Koho tedy... jak vlastně...?"

„Když jsme ho viděli naposledy, kouzlo na úpravu vzhledu právě ztrácelo účinnost," vysvětloval Severus, kterého už zase začínala bolet hlava. Bude muset vymyslet nějaké odvetné opatření za to, že byl přinucen k tomuto rozhovoru. „Netřeba propadat panice. Po mně nezdědil ani vlasy ani nos, který mezi námi vypadal kdysi docela normálně, než utržil několikanásobné zlomení, z čehož byly minimálně dva případy Blackovou zásluhou. Pokud jsme byli schopni si všimnout, tak má o něco málo vyšší lícní kosti a štíhlejší dlaně. Pravděpodobně ho čeká ještě další růst, ale mnozí Potterové nebyli zrovna vysocí a Lily byla přímo drobná."

Severus jen taktak zaslechl, že si Bill pro sebe zabručel: „To není vše, co podědil."

„Co přesně máte na mysli, pane Weasley?" zeptal se Severus studeně a probodl pohledem nejstaršího ze sourozenců Weasleyových.

Zaslechl, jak Grangerová vstává a začíná s pramalým úspěchem vyhánět mladší z Weasleyů: „Myslím, že je nejvyšší čas odejít."

„Ale Miono!" protestoval Ron Weasley.

„Nic určitého...?" zkusil mladý odeklínač. Severus na něho civěl se stále stejnou intenzitou. V životě nepotkal Weasleyho, který by byl lhářem alespoň obstojným. „Není to moje věc. Měl byste se zeptat Harryho."

Bill Weasley pod Severusovým pátravým pohledem nepřehlédnutelně rudl. Severusovi svitlo náhlé pochopení: „Pokud ten váš povedený bratříček..."

„VEN!" zaječela Grangerová s hůlkou v ruce. Její rozhodnost přinutila ty čtyři ostatní výtečníky, aby na krátko zapomněli na výnos o omezení kouzlení nezletilých a uprchli z jejího dosahu.

„Silencio!" nařídil Bill s hůlkou namířenou na Severuse.

Další slova uvízla Severusovi na jazyku. Bezhlesně zařval, což vlkodlaka, který nestihl sledovat vývoj událostí, lehce zmátlo. Lupin si odložil ploutve na stůl a potřásl hlavou, aby dostal hádky z obličeje.

„Ujišťuji vás, Severusi," začal Bill přísně, „že pokud - zdůrazňuji pokud - je vaše dedukce správná, tak popud vzešel z Harryho strany. Charlie ho za pouhý týden dokázal vytáhnout z ulity, což je víc, než kolik se podařilo komukoliv z vás. Mějte se na pozoru, Severusi. Mám dojem, že Harry uvažuje nad možností přijmout vás do svého života, ale jedovatá slina z vašich úst by tomu mohla udělat definitivní přítrž. Charlie mi dal kopii snímku, který Harry posílal Hagridovi. Myslel, že byste ho také rád vlastnil."

Bill položil zmíněnou fotografii na stůl a zrušil kouzlo způsobující němotu. Pak jednoduchým mávnutím zápěstím uvedl oba starší kouzelníky do původního stavu. Severus se natáhl pro obrázek a uviděl Harryho, sice maskovaného, leč pro člověka, který ho léta zná, stále rozpoznatelného, jak stojí před ohradou, v níž se tyčí drak obrovských rozměrů. Harry se ležérně opíral o hrazení a mával do objektivu.

Severus potlačil ty podivné otcovské ochranitelské pudy, jež se ho tu a tam zmocňovaly, a zeptal se: „Ten drak... Je to...?"

Bill přitakal. „Norbert."

„Merline, Hagrid tohle choval ve své boudě?" vyjevil se Lupin, který obešel stůl, aby na obrázek také viděl.

„Po vylíhnutí byl velký asi jako Ronova sovička," usmál se Bill. „Samozřejmě, než ho Charlie s kamarády odstěhovali z Bradavic, dorostl už do velikosti pořádného hafana."

„Ani my jsme nezačínali s pašováním ilegálního zboží před čtvrtým ročníkem, a i tehdy se náš kontraband omezoval na ohnivou whisky," zašeptal Remus s úctou v hlase a nevěřícně kroutil hlavou. „Ostatní tedy ovšem už od druháku pilovali zvěromágskou proměnu."

Remus je opustil, stále ještě vrtě hlavou, a Bill si krátce přisedl k Severusovi na pár důvěrných vět, než odejde z kuchyně za vlkodlakem. „Nedělejte si starosti, Severusi. Táta si Rona i Harryho před jejich čtvrťákem vzal bokem na slovíčko. A Harry sice je puberťák, ale také má dost jiných problémů, které musí přednostně řešit. Například si vůbec nepamatuje, že by ho před koncem jeho prváku někdo objal - a ještě dnes zřídkakdy vrátí přátelská objetí, jichž se mu dostává. Člověk se mu musí dostat jó hodně pod kůži, aby se na to vzmohl. On není Jamesovým znovuvtělením."

Severus k Billovi vzhlédl s překvapením v očích. „Jak víte o Jamesovi?"

„Mezi nebelvíry se nic neutají," pousmál se Bill. „Jsme mizerní lháři, neumíme si dávat pozor a navíc jsme strašlivé drbny. Historky o milostných výzkumech prováděných Jamesem Potterem kolovaly věží ještě za mých studentských let. Šeptanda tvrdí, že s nimi náhle ustal se začátkem šestého ročníku. Většina lidí si myslí, že se pokoušel obměkčit Lily a ona se konečně začala podvolovat, ale já bych řekl, že v tom bylo něco víc. Dobrou noc, Severusi."

Severus neschopen slova jen sledoval, jak nejstarší ze sedmi sourozenců opouští místnost. Shlédl k fotografii a pozoroval, jak Harry schovává lesklý pruh kůže na jedné noze a vzápětí uskakuje před proudem ohně, který vychrlil drak v pozadí.

„Doufám, že ho hlídáš, Jamesi."

-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-

31.01.2013 10:43:57
Elza
Svět Harryho Pottera je majetkem J. K. Rowlingové, a i kdyby bylo něco mé, stejně nepíši za vidinou hmotného zisku. Při překladech vycházím ze všech podkladů dostupných v čestině, hlavně z díla pánů Medků, ale obdobně využívám všech krásných obratů, které jsem si byla schopná zapamatovat z kolektivního díla českých verzí potterovské FF. Příjemné počtení!
Vaše Elza
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one