Vítejte! Jak vidíte, stránky jsou ve výstavbě. A asi ještě dlouho budou...

Zde publikované bylo vytvořeno čistě pro potěchu čtenářstva.

P9120094.JPG

Kapitola čtyřiadvacátá

„Naprostá většina lektvarů obsahujících přísady z baziliška pochází z dob dávno minulých a recepty na ně se dnes vyskytují jen vzácně. Naštěstí pro nás je jedna z kýžených knih v sekci z omezeným přístupem bradavické školní knihovny. Nicméně, nikdo z vás se nebude pokoušet uvařit žádný z lektvarů v ní uvedených. Přísady jsou příliš vzácné na to, abychom jimi mrhali na marné pokusy neobratných studentíků," pronesl Snape jízlivě. „Na základě lekcí o bazilišcích mi sepíšete čtyři stopy dlouhou esej na téma přísady z baziliška a jejich předpokládané vzájemné reakce s dalšími přinejmenším deseti jednotlivými ingrediencemi. Dnes předvedenou reakci samozřejmě do oněch deseti požadovaných nepočítám."

Před sebou měl na katedře položenou spolu s dózou fénixova popele i lahvičku s baziliščím jedem extrahovaným z jedových váčků. Kovovou špachtlí přesypal špetku popele na skleněný pracovní tác se zvýšenými okraji, pak použil samočinně pracující kapátko k přidání drobné kapky jedu a obě substance smísil pomocí tenké tyčinky z čistého zlata, kterou používal při přípravě obzvláště choulostivých lektvarů.

Vyvalil se oblak dýmu, popel se rudě rozzářil, zformoval se do kuličky, která obalila kapku jedu a nepatrně se vznesla nad skleněnou pracovní plochu. Vznášející se objekt pableskoval rudou a zlatou, jež se rychle střídaly. Kolejní barvy Nebelvíru nebyly vybrány jen tak náhodou.

„Kdo mi dokáže vysvětlit, čeho jsme právě svědky?" dotázal se Severus studentů. Zvedly se dvě ruce. „Pane Malfoyi?"

Malfoy pozvedl hlavu tak vysoko, až mu špička  nosu mířila vzhůru. „Fénixovou přirozeností je uzdravovat a chránit. Popel poznal, že baziliškův jed je prudce jedovatý, a tak ho obalil, aby nemohl škodit. Proto lektvary nemohou současně obsahovat přísady pocházející z baziliška a z fénixe, protože látka původem z fénixe nedovolí látce z baziliška rozvinout ve směsi plné účinky."

„Deset bodů Zmijozelu," kývl Severus na Malfoyova dědice, jenž se ušklíbal směrem k nebelvírským na opačné straně učebny. Zatímco mladík mluvil, Severuse začalo pálit znamení. Málem zaklel. Pán zla velmi dobře věděl, že Severus nemůže odejít v polovině hodiny, a znal i jeho rozvrh. „Dokázal by někdo z vás vydedukovat, kdy by mohly být přísady z baziliška a z fénixe použity společně?" Nyní se do vzduchu vznesla jen jedna dlaň. „Slečno Grangerová?"

Dívka se postavila, pohled v zamyšlení lehce rozostřený. „Pokud byste chtěl pozdržet nástup účinku složky získané z baziliška, mohl byste nejprve smíchat komponenty z baziliška i fénixe a ty přidat do připravenému základu společně. Potom byste mohl použít buď přísadu, která zneutralizuje vliv složky z fénixe, nebo kouzlo, které tuto složku zcela odstraní, a tím by došlo k uvolnění přísady pocházející z těla baziliška."

Tetování na jeho levém předloktí pálilo stále intenzivněji, a bolest poroste, až dokud nevyhoví Temnému pánovi a nedostaví se před něho. Ještěže už tolik let v rámci vyzvědačské činnosti pro Brumbála pilně cvičí své herecké schopnosti, jinak by ho celá třída musela nutně podezírat.

„Tyto knihy," máchl rukou ke komínu tlustých svazků na rohu katedry, „neopustí učebnu. Vytvořte skupinky po pěti a začněte vyhledávat lektvary, které obsahují jakoukoli složku pocházející z baziliška. Po každé skupině chci, aby vymyslela lektvar, v němž by byly zkombinované složky z baziliška a fénixe, a k čemu by takový lektvar mohl být užit."

Běžně by Severus skupinky sestavil sám, aby donutil nebelvírské a zmijozelské spolupracovat, ale s třeštící hlavou a pálícím znamením by nebyl schopen na takto seskupené studenty řádně dohlížet. Vstal a začal procházet mezi lavicemi, nakláněl se nad studenty a naslouchal jejich rozhovorům. Chválil zmijozelské, ačkoliv nikdo z nich netvořil nic pozoruhodného, a spílal ostatním. Harry byl zcela očividně mimo, pohled měl vzdálený a na čele se mu začínaly tvořit krůpěje potu. Grangerová se k němu nakláněla, cosi mu rychle šeptala a Weasley se tvářil úzkostlivě.

„Zdá se, že Potter nedokáže při práci na zadaném úkolu ani naslouchat svým přátelům. Strhávám Nebelvíru deset bodů a Potter tu zůstane po hodině," řekl Severus s ostnem v hlase. „Máme naději, že díky spolupráci se slečnou Grangerovou bude úroveň jeho dnešní práce... alespoň dostatečná."

Zmijozelům, najmě Malfoyovi, to přišlo nanejvýš vtipné, takže se rozesmáli, zatímco nebelvíři na něho zle zahlíželi. Zbytek vyučovací hodiny strávil Severus dohlížením na pokrok jednotlivých skupin se zadaným úkolem.

„Práci dokončete za domácí úkol spolu se zadanou esejí. Hodina je ukončena." Švihl hůlkou a svolal knihy, které obratem poslal do svého kabinetu, kde byla nastavena strážní kouzla, jež by ho upozornila, kdyby se někdo pokusil knihy odcizit.

Harry zůstal v učebně, jak mu bylo nakázáno, a když všichni odešli, přistoupil ke katedře.

Severus si ho přitáhl k sobě a položil mu ruku na čelo. Jizva tepala stejným žárem jako znamení na jeho předloktí. Severus tiše sykavě promluvil, pro náhodné posluchače by to byla jasná známka hněvu, z dálky musel vypadat, jako by se jen tak tak držel, aby Harryho neproklel: „Jdi hned za Albusem a řekni mu, že mě povolal. Zůstaň u něho. Pokud bych se do večeře nevrátil, uchyl se po jídle znovu do ředitelny."

Harry na něho chvíli zmateně hleděl, pak ze sebe s námahou vymáčkl: „Zlobí se. Šíleně se zlobí. Dávej si pozor... tati." Rychle se rozhlédl, načež Severuse krátce stiskl v náruči a odkvačil z učebny.

Severus na chvíli zapomněl i na pálící znamení, prostě jen stál a ztuhle zíral. Leč nebylo mu dopřáno dlouhého spočinutí - ve znamení mu znovu zatrnulo, pročež zaklel a chytil se za předloktí. Reagovat na Pánovo předvolání se zpožděním byl nucen naposledy ještě notnou dobu před zabitím Jamese s Lily... a trest za tehdejší přestupek si až příliš ostře pamatoval dodnes.

Objetí, které mu Harry věnoval, ho překvapilo stejně jako titul, jímž ho chlapec počastoval. Jejich vzájemný vztah byl stále vratký a nejistý, ale toto byla nezpochybnitelná známka skutečnosti, že Harrymu na něm začíná záležet - vlna emocí, jež se v Severusovi následně zdvihla, téměř zvládla přehlušit bolest z prokletého tetování. Severus rychle dochvátal k hranici ochranných kouzel školy, zavřel oči a koncentroval se na směr, který ukazovalo znamení, aby se jím mohl nechat při přemístění vést.

JeskyněKdyž překračoval práh jeskynního komplexu, strážní se na něho zašklebili, což přimělo Severuse k chmurnému stažení obočí. Strážní, ti nejtupější a nejneužitečnější ze smrtijedů, byli vždy šťastní, když Pán zla zuřil a vybíjel si zlost v dostatečné vzdálenosti od jejich vlastní kůže. Z hloubi sídla se ozývaly výkřiky a Severusovi bylo jasné, že někdo nesplnil, co mu bylo rozkázáno.

Kletba ho zasáhla, jakmile vstoupil do trůnního sálu. Do běla rozžhavená ostří se zakusovala do každičkého centimetru jeho kůže a propalovala se do nervových zakončení. Vzhledem k síle zaklínadla nebylo pochyb, že je seslal sám Temný pán. Jedinou další osobou, která dokázala své oběti způsobit podobně hrůzná muka, byl Lucius Malfoy, kterýžto parchant byl v současné chvíli v bezpečí za mřížemi. Stiskl zuby, nechtěl sténáním potěšit zvrácenou mysl Pána zla. Prokletí trvalo snad celou věčnost, a když bylo konečně ukončeno, Severus se pokusil drásavou bolest potlačit až na dno svého vědomí.

Vratce se postavil, dopotácel se k trůnu, s obtížemi poklekl a políbil lem roucha pána podzemních prostor. „Omlouvám se za nedochvilnost, můj pane můj. Volání jsem pocítil během vyučovací hodiny a nechtěl jsem zavdávat Brumbálovi důvod k pochybnostem o mé osobě." Což ten hadí ksicht dobře věděl. „Lekce pokročilých lektvarů jsou navštěvovány mnoha studenty šestých ročníků, kteří by neváhali okamžitě nahlásit můj náhlý odchod či jakoukoliv jinou odchylku od mého běžného vystupování."

Hlavu držel pokorně sklopenou a čekal, jaké odpovědi se dostane jeho nezpochybnitelně pravdivému zdůvodnění pozdního příchodu.

Pán zla se předklonil a jedním kostnatým prstem donutil Severuse vzhlédnout. „Statečný jako vždy, tenhle můj Severus, silný a hrdý, pravý zmijozel. Ano, Severusi, jak se daří tvým studentům šestého ročníku? Jedná se o nanejvýš zajímavou skupinu," poznamenal.

Severus přitakal. „Ano, můj pane, zajímavé a současně otravné uskupení. Mít v jedné učebně Draca Malfoye a Harryho Pottera je jako stát nekrytý vprostřed bitevního pole."

„Jak si vede mladý Malfoy?" zašeptal muž na trůně.

„Je pevný ve své víře, pane můj. Při každé vhodné příležitosti Potterovi vyhrožuje, touží se pomstít za otcovo uvěznění," odpověděl Severus. „Je horkokrevný a zbrklý, nechá se snadno vyprovokovat, podobně jako jeho otec zamlada, ale z toho léty vyroste. Je stále přílišný dětina."

Severus ucítil tlak nutící ho povstat. Vyhověl s hlavou stále pokorně skloněnou; Pán zla pokračoval ve svém výslechu: „Bylo ti uloženo získat si Potterovu důvěru. Jak postupuješ na tomto poli?"

„Ten kluk je ostražitý, najmě vinou špatných zkušeností s naprostou většinou učitelů obrany proti černé magii, ale zdá se, že mi začíná podléhat." Severus se rozhodl pro jistotu přihodit ještě informaci, která se už zřejmě k Pánovi zla tak jako tak dostala: „Existuje podezření, že byl svými mudlovskými příbuznými týrán. Řediteli již nedokáže plně důvěřovat a žádný z ostatních profesorů nemá dostatek zkušeností, aby mu mohl být v tomto ohledu nápomocen. Po úmrtí toho podvraťáka nemá okolo žádného dospělého, na něhož by se mohl obrátit."

„A co Lupin?" naklonil se k němu Temný pán. „Ten vlkodlak by mu mohl zastoupit otce - teď, když je na hradě neustále přítomen."

Severus si odfrkl. „Vlkodlak tráví většinu času utopený v zármutku," vysvětlil po pravdě. „Ke všemu si nejsou s Potterem příliš blízcí. Potter se zřejmě obává, že kdyby se sblížil s posledním žijícím kamarádem svého otce, také by ho ztratil."

„Pokračuj v jeho domestikaci, Severusi. Mám s ním své plány," zašklebil se Pán zla zlověstně.

Severus prudce sklopil zrak, po páteři mu projel mráz.

„Pokud jsem byl dobře zpraven, získal jsi přísady z těla baziliška obývajícího Tajemnou komnatu."

Severus bolestně svraštil obličej, bylo zřejmé, co bude následovat. „Ano, můj pane. Brumbál osobně opatřil získané přísady ochranou, která ho upozorní, pokud by některá z nich či lektvar z nich vyrobený opustily brány školy. Všechny experimenty musejí probíhat v mých bradavických laboratořích."

„Nepřeji si, abys mi něco z něho přinesl, Ssseverusssi," zasyčel Temný pán. Severus potlačil překvapení, jež v něm začínalo rašit. Očekával, že za neschopnost obstarat takto vzácné přísady bude potrestán. „Jsi pro mne příliš užitečný, než abych riskoval tvé postavení kvůli přísadám do lektvarů. Naopak, mám pro tebe dárek skýtající... jistou příležitost."

Severus vzhlédl a zariskoval potrestání, jež ho mohlo stihnout za odvahu pohlédnout Voldemortovi do očí; potřeboval vědět, o čem to Pán zla mluví. Ten pokynul maskovanému smrtijedovi, který přistoupil blíže a podal Severusovi objemnou knihu s masivní sponou na deskách z hadí kůže. Severus se musel držet, aby svazek okamžitě neotevřel a nezačetl se do něho. Pro knihy měl odjakživa slabost.

„Je ti dovoleno nahlédnout dovnitř, Severusi. Vím, kolik ovládání tě stojí to neudělat," popichoval ho Pán zla hravě; takový tón od něho Severus léta neslyšel, naposledy snad ještě před jeho první porážkou.

Seslal na své ruce kouzlo, jež používali archiváři, aby ochránili vzácné tisky před potenciálně zhoubným lidským dotekem, pak opatrně odjistil sponu a rozechvěle otevřel knihu, otočil první bílý list s péčí hodnou pokladu, který svíral v dlaních. Téměř se zajíkl, když pohlédl na stránku popsanou písmem, jež v životě neviděl.

„To je hadí jazyk, Severusi, kniha obsahuje recepty na lektvary s přísadami z baziliška. Salazarův had byl v dokonalém stavu, že?" zakončil Pán otázkou.

Severus cítil, že mu na tvář stoupá drobný úsměv. Tato kniha byla skutečně jedinečná, což vysvětlovalo, proč byl povolán v průběhu vyučování. „Ano, můj pane. Dnes jsem použil kapku jeho jedu. Ochranná kouzla byla nedotčená a působila bezchybně. Had vypadal, jako by byl zabit jen pár minut před mým příchodem, dokonce ani krev nebyla zaschlá. Jaké štěstí, že Potter má hadí jazyk."

„Jistě, spojení, jež s chlapcem sdílím, je tu a tam docela užitečné." Pán zla se krátce odmlčel; když znovu promluvil, jeho hlas poklesl do tichého výhružného šepotu, což nevěstilo nic dobrého: „Doneslo se mi, že byl nemocen."

„Ano, můj pane. Pomfreyová si nebyla jista příčinou. Předepsala mu jako dočasné řešení uspávací lektvar, na jehož vývoji se podíleli Potterovi kamarádíčci, a jeho stav se výrazně zlepšil," sdělil mu Severus.

Pán zla se vztyčil a chvíli okolo Severuse kroužil, až se zastavil přímo před ním: „Budeš mne ode dneška informovat o jakýchkoliv zdravotních komplikacích toho chlapce, Severusi. Hleď, aby byl v dobré kondici."

„Ano, můj pane." Naznačil hlavou úklonu a uctivě přitom o krok ustoupil.

„Vrať se k tomu mudly okouzlenému pošetilci, než tě začne postrádat." Kostnatá ruka mávla směrem k východu, byl propuštěn.

Severus se hluboce uklonil a couval z místnosti. K Temnému pánovi nikdy není radno obracet se zády. Poblíž východu ze sálu se krátce zastavil a špicoval uši. Před příchodem do sídla si pokaždé vzal lektvar na zostření sluchu - ačkoliv za jeho použití platil bolestí při jakémkoliv výraznějším hluku či výkřiku, pro získávání informací byl nedocenitelný.

„Uvaří ten lektvar, mylorde?" otázal se hlas, který Severus nedokázal zařadit. To bylo špatné. Muž, jemuž hlas patřil, se zřejmě těšil důvěře Temného pána.

„Samozřejmě," odtušil Pán zla pohrdavě. „Už jen z čiré zvědavosti. A nejenže ho uvaří, on ho také otestuje. Na tom jediném, na němž ho otestovat může."

Severus si nedovolil zdržet se déle. Pokračoval v couvání, až dokud nebyl zcela z dohledu trůnního sálu, pak se teprve otočil a rázně vyplul z komplexu. Bolest po prožitém cruciatu mu rozežírala masku lhostejnosti na tváři, ale jistě ji dokáže ještě chvíli udržet, přinejmenším než se dostane do ředitelny.

Před přechodem hranice bradavických ochranných štítů prozkoumal knihu proti možným sledovacím kouzlům a nejrůznějším uřknutím či zakletím, jež by mohly přivodit zranění jemu, Harrymu, nebo ublížit knize samotné. Nic. Kniha byla čistá, nebylo nebezpečné přinést ji do Albusovy kanceláře. Sledovací kouzla by samozřejmě byla bradavickými štíty buď přímo zlikvidována, nebo alespoň narušena, ale Severus by nepřežil léta služby dvěma pánům, kdyby byl ochoten riskovat, když to nebylo nutné.

První, co mu padlo do oka po příchodu do ředitelny, byl Harry s flakónkem v ruce. Bez pochyb se jednalo o Severusovo dílo - lektvar proti následkům mučící kletby. Zaškaredil se tváří v tvář poznání, že Harry musel cítit, když byl proklet, hodil do sebe lektvar a opřel se těžce o synovo rameno.

„Děkuji ti," zamumlal.

Harry kývl. „Ještě stále zuří, ale současně je něčím vzrušený."

Pohled smaragdových zorniček byl nepříjemně pátravý. Harry trávil hodně času po boku Albuse i Severuse a učil se rychle. Severus mu podal knihu, Harry ji opatrně převzal a držel ji s větší pietou, než se hodila na kluka jeho věku. Život Harryho záhy naučil chovat se k věcem uctivě a rozpoznávat cenu zdánlivě bezvýznamných předmětů. Než knihu otevřel, nejprve si bedlivě prohlížel ozdobné přepásání a nenadepsané desky. Severus zvedl dlaň směrem k Albusovi, aby pozdržel nevyhnutelný příval otázek. Tato chvíle by měla proběhnout bez přerušení.

Kniha„Hadí kůže," zamumlal Harry tiše a znovu pohladil čelní desku knihy. „Většina kouzelníků by ji považovala za dračí, ale ve skutečnosti je z velkého hada, možná dokonce z baziliška. Od dračí kůže se nepatrně liší, má jinak kladené šupiny."

Severus se usmál. Výlet do dračí kolonie Harryho nejen vytrhl z depresí, ale také ho lecčemu přiučil. „Otevři ji, není prokletá. Už jsem to zkontroloval."

Harry kývl a sedl si, knihu jemně položil na Albusův psací stůl a rozevřel ji. Pomalu otočil první list a levačkou ho přidržel, protože se mu chtěl vrátit na původní místo. Když se předklonil, aby si prohlédl titulní stranu, Severus mu položil ruku na záda. Rychlý pohled Severuse ujistil, že Albus si knihu pozorně prohlíží. Z Harryho úst se začaly linout tiché syčivé zvuky a chlapec si volnou rukou urovnal brýle na obličeji.

Ředitel pohlédl na Severuse s tázavě zdviženým obočím. „Vzácná kniha. Ministerstvo by ji bez váhání zabavilo, kdyby tušilo, že ji máš v držení."

Harry zmateně vzhlédl. „Vždyť je to jenom kniha receptů na lektvary. Tedy, většinou. Vypadá to, že je tam i pojednání o kouzelných formulích a jakési bláboly. Sice ji sepsal Salazar Zmijozel, ale ten byl přeci jedním ze zakladatelů. Není důvod ji dávat na index."

Severus zamrkal. Uvědomuje si Harry, nač se dívá? Albus se tiše zasmál a oslovil chlapce: „Cokoliv sepsaného v hadím jazyce je považováno za nebezpečné a jakožto artefakt černé magie je ministerstvem přísně kontrolováno, Harry."

Harrymu zaskočilo. Sklopil pohled zpět ke knize, otočil stránku, projel ji očima a pak otočil další list. „To je psané hadím jazykem?"

„Nevidíš to?" zeptal se Severus.

Harry zavrtěl hlavou. „Vypadá to jako angličtina, tedy hodně stará angličtina, možná středověká. Písmo je lehce stylizované, výběr slov trochu nezvyklý, ale to není koneckonců nic zvláštního. Některé z knih, co si tahá Hermiona z knihovny, vypadají úplně stejně. Když mluvím s hady, tak mi to taky zní jako angličtina. Před tím soubojnickým klubem v druháku jsem vůbec netušil, že s nimi nemluvím anglicky."

Severus na Harryho několik vteřin tupě zíral. Kolik dalších nadání v jeho synovi dříme bez užitku jen proto, že si sám neuvědomuje, že je má?

-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-

31.01.2013 11:11:46
Elza
Svět Harryho Pottera je majetkem J. K. Rowlingové, a i kdyby bylo něco mé, stejně nepíši za vidinou hmotného zisku. Při překladech vycházím ze všech podkladů dostupných v čestině, hlavně z díla pánů Medků, ale obdobně využívám všech krásných obratů, které jsem si byla schopná zapamatovat z kolektivního díla českých verzí potterovské FF. Příjemné počtení!
Vaše Elza
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one