Vítejte! Jak vidíte, stránky jsou ve výstavbě. A asi ještě dlouho budou...

Zde publikované bylo vytvořeno čistě pro potěchu čtenářstva.

P9120094.JPG

Pára stoupající z Bradavického expresu vítala stávající i nové studenty Školy čar a kouzel, kteří prvního dne nového školního roku vcházeli na nástupiště devět a tři čtvrtě. Severus se letos na odjezd abnormálně těšil. Strýc na něho stále více naléhal, aby se připojil do řad služebníků Pána zla. Severuse to nepřekvapovalo, očekával, že se tak jednou stát musí, ale přesto ho ta vyhlídka děsila. Nenáviděl sice mudly a mudlorozené, jenže také nebyl zabijákem, ani se jím nechtěl stát. Temná umění ho fascinovala, leč ve většině postupů černé magie bylo… něco špatně.

Dopis, u něhož stále nevěděl, co si o něm myslet, jej v kapse tížil víc, než kolik odpovídalo váze použitého pergamenu. Ze zodpovědnosti za první Potterův list, jenž mu toho léta přišel, podezříval Lily Evansovou. Potter konečně dokázal navázat přátelství s dívkou, která ho pět let považovala za dětinského otrapu. Celá škola si šuškala, že Potter je do Evansové blázen, ale ten se v její blízkosti vždy choval jako naprostý pitomec. O prázdninách se zřejmě po jakési hádce s Blackem ocitl u dívčiných dveří téměř v slzách a následně si hodiny povídali, pár dní nato dostal Severus sovu od předního poberty.

Teď mířil na konec vlaku do posledního kupé, v němž by měl Potter dle svého posledního listu být. Strýc téměř slintal nad nečekaným usmířením a možným budoucím přátelstvím. Snapeovi by mezi smrtijedy vystoupali do oblačných výšin, kdyby do společenstva přivedli Pottera. Severus ale neměl v úmyslu Pottera zverbovat, čímž se strýci samozřejmě nepochlubil. Neměl v úmyslu ani stát se smrtijedem, i když s tímto osudem, který ho zřejmě stejně nemine, se víceméně smířil. Nenáviděl mudly, nesnášel mudlorozené… ale vrahem být nechtěl.

Rozměrný loďák strýc Severusovi zmenšil do příhodné velikosti příručního kufříku; ve vlaku zavazadlo zvětší na původní velikost, aby mu je mohli bradavičtí domácí skřítci odstěhovat do ložnice. Uvnitř čekala zbrusu nová sada kotlíků, historicky první projev strýcovy hrdosti na synovce. Severus dosáhl při zkoušce NKÚ z lektvarů nejlepšího výsledku, jaký byl kdy zaznamenán, a Pán zla zoufale potřeboval nového mistra lektvaristu. Severus byl sice teprve na počátku vzdělávacího procesu v tomto oboru, ale už předvedl obdivuhodný důkaz svých schopností.

Zhluboka se nadechl a nahlédl dveřmi do kupé. Pohled, který se mu naskytl, by musel překvapit všechny nezasvěcené spolužáky. Na jedné straně seděla Lily Evansová, nohy měla pohodlně položené na sedadle a zvonivě se smála na naproti sedícího Jamese Pottera, který si hověl zády zapřený o opěradlo, nohy překřížené v kotnících natažené před sebou. Prsty jedné ruky protáčel hůlku a vyprávěl Evansové historku o prokleté učebnici Petera Pettigrewa, jež na svého majitele syčela urážky, které zbytek pobertů předstíral, že neslyší. Okolo Pottera se chvěla aura uvolněné nálady, přestože se neustále vrtěl.

Oba vzhlédli k otevíraným dveřím a Severus vstoupil do kupé. Evansová se na něho usmála a on se napjal. Ať už té dívce nadával do mudlovských šmejdek kolikrát chtěl, stále se k němu chovala mile a přátelsky. Nikdy si z jeho urážek nic nedělala a Severuse to nepopsatelně dráždilo. Potter vypadal trošku nervózně a nejistě, což mu nebylo právě vlastní.

„Čau… ehm… Severusi," oslovil ho Potter s opatrným úsměvem.

V dopisech se oslovovali Severusi a Jamesi, ale z očí do očí si tak nikdy neřekli; Severus o nebelvírovi před sebou stále uvažoval jako o Potterovi. Přikývl a odpověděl: „Jamesi, Evansová."

Severus uložil kufr do sítě na zavazadla u stropu vagónu a zvětšil ho do původní velikosti. Posadil se vedle Pottera, protože ke šmejdce by si nepřisedl ani za zlatý kotlík. Po pár vteřinách ticha se Evansová zvedla.

„No, musím už jít za ostatními prefekty," vysvětlila. Naklonila se k Potterovi a krátce ho políbila na tvář. Severus se v duchu nahrbil. Nenáviděl veřejné projevy náklonnosti všeobecně, a dívky ke všemu nepatřily do jeho sféry zájmu. „Řeknu Remymu, že jste ve vlaku." Při odchodu za sebou zajistila dveře sérií složitých zaklínadel, každému, kdo by chtěl vejít do kupé nebo ho opustit, by jejich prolomení jistě zabralo několik minut. Ať chtěl nebo ne, ohromilo ho to.

Kluci osaměli. Severus se rozhodl načít hovor z bezpečného soudku: „Takže teď spolu s Evansovou chodíte?"

„Ne," povzdechl si Potter a toužebně se zahleděl na dveře. „Jsme kamarádi, i když ona ví, že bych chtěl víc. Vážně mi nevadí, že se to dozvěděla, i když v takovéhle situaci jsem prvně."

Severus se zhnuseně zašklebil a bezděčně přejel Pottera pohledem. Nebelvír se přes léto vytáhl, stejně jako Severus. Předtím si nikdy nedovolil pořádně si Pottera prohlédnout, a teď najednou pochopil, proč se polovina dívčího osazenstva Bradavic začne chichotat, když se v dohledu objeví hlavní nebelvírský sukničkář. Potter byl krajně atraktivní. Neměl ještě na sobě hábit, takže nic nebránilo pohledu na pěkně tvarované nohy špatně ukryté ve vypasovaných kalhotách; tenká košile s krátkým rukávem jen zdůrazňovala jeho opálení. Severusovy myšlenky přetrhl zvuk Potterova hlasu.

„Nechápu, proč vám všem tak vadí mudlorození," pronesl James se stopou podráždění v hlase.

Severus zaznamenal, že Potter se neustále vrtí, zřejmě nebyl schopen chvíli v klidu posedět. Pohlédl mu do očí a zachmuřil se. Rozdíl mezi jejich životními postoji, v nichž byli vychováváni, byl obrovskou překážkou při pokusu vybudovat si přátelství.

„Naše kultura hyne," pronesl ledově. „Každým rokem přicházejí do Bradavic další a další, aniž by měli sebemenší ponětí o našem světě. Pokaždé se o nás dozví nová rodina a její přátelé. Zanedlouho už naše existence nebude žádným tajemstvím a my už nebudeme nikde v bezpečí."

Potterovi vylétla obočí až k vlasům. „Víš vůbec, jakou rychlostí roste mudlovská populace? I kdybychom po deset let každým rokem oslovili pět stovek mudlorozených, dozví se o nás jen mizivé procento obyvatel mudlovského světa. Naše kultura je na ústupu, protože my sami ji necháváme hynout. Polovina čistokrevných na škole nemá o tradicích ani páru a mudlorozené o nich neučíme.

Takže zbývá sotva třetina kouzelníků a čarodějek, kteří jsou s tradicemi vůbec obeznámeni, když opouštějí školu, a většina z nich je stejně nepraktikuje. Kdy ses naposledy zúčastnil oslav letního slunovratu nebo jarního pálení ohňů?"

Severus se přikrčil. „Dostals mě, ale nemůžeš popřít, že ředíme vlastní krev. Rodí se nejvíc motáků za celou historii!"

„Protože kouzelnické společenství má mnohem víc členů, než kdy mělo," namítl Potter. „Koukni, Severusi, Lily je mudlorozená. Přitom je chytrá a silně magicky nadaná. Pokud se provdá za kouzelníka, každé dítě, které porodí, bude vyrůstat v kouzelnické domácnosti a podědí část její magie. A ačkoli jsou její rodiče mudlové jak poleno a naše tradice nedodržují, klidně bych se vsadil, že je s nimi obeznámena líp než polovina tvé koleje."

Nejistě na sebe pohlédli. Potter ve svých dopisech psal převážně o Lily a o svých neshodách s ostatními poberty, případně se kál za všechna způsobená příkoří a zákeřnosti. Severus prostě odpovídal na Potterem nadnesená témata, aniž by odhalil příliš mnoho o sobě samém. Co doma přišli na přetřes smrtijedi s Pánem zla v čele, Severus byl obzvláště ostražitý. Strýc, který zoufale toužil vnutit se do přízně Temného pána, ze Severuse po celé prázdniny nespustil oči.

„Jamesi," začal Severus smířlivě, „my dva jsme byli vychováváni naprosto odlišným způsobem. Měli bychom tohle téma opustit."

Potter si povzdechl a vyhlédl z okna. „Můj táta je bystrozor."

Severus dobře věděl, kam se bude hovor dál ubírat, a předem se obrnil. Odfrkl v odpověď a nahlas řekl: „To vědí všichni, co občas otevřou Denního věštce."

„Vím, co je zač tvůj strýc," nadhodil Potter opatrně, z jeho tónu neznělo odsouzení, jen prosté přiznání povědomí o stavu věcí. „Co budeš dělat, až vyjdem z Bradavic?"

„Půjdu do učení k některému z mistrů lektvaristů a budu studovat tak dlouho, až se stanu také mistrem," pronesl Severus bez zaváhání. Ve skutečnosti se po této dráze už vydal, po druhém ročníku nastoupil jako učedník k jednomu ze starších vysoce postavených smrtijedů. I kdyby se na hlavu stavěl, nejdéle do tří let bude mít na ruce znamení zla.

„Já se půjdu na bystrozora. Nedávno kvůli vzestupu smrtijedských aktivit změnili podmínky, dřív byl výcvik tříletý, teď už je jen jednoletý - pak tě rovnou šoupnou do války," vysvětlil James pomalu.

„Zdá se to tak daleko," hlesl zamyšleně Severus, zatímco si vrýval do paměti každičký detail neposedného těla Jamese Pottera. „Ještě dva roky v Bradavicích, pak rok tréninku… a můžeme se ocitnout na opačných stranách bitevního pole."

Potter se k němu otočil se smutkem v očích. Položil dlaň na Severusovo rameno, až se nadějnému lektvaristovi zadrhl dech při tom doteku. „Už nikdy nechci proti tobě bojovat."

„Také po tom nijak zvlášť neprahnu," přiznal Severus zcela popravdě.

Po příchodu do kupé si Severus sedl docela blízko k Potterovi, teď když se otočili tvářemi k sobě, hleděli na sebe ze vzdálenosti několika málo coulů. Pomaličku se k sobě naklonili a jemně se dotkli rty. Severusovi po páteři přejel mráz.

„Severusi," vydechl Potter. Jeho tmavé oči se leskly v prvním soumraku a ztěžka dýchal.

Severuse nebylo třeba pobízet dvakrát. Přisunul se blíž a cítil, jak mu Potterovy prsty sevřely rameno, na němž do té chvíle klidně spočívaly. Objal jednou rukou Pottera v pase a přitiskl své rty na jeho. Druhý polibek se prvnímu vůbec nepodobal. První byl opatrný a napjatý, skrýval v sobě oboustrannou nevyřčenou žádost o povolení vstupu na zakázané území.

Druhé políbení bylo vášnivé a panovačné, plné hbitých jazyků a opatrně hrozících zubů, naznačených kousnutí a hlavně odhodlání k průzkumu. Během chvíle se Severus ocitl přimáčknutý do sedadla, Potterovy ruce mu žádostivě přejížděly po těle. Vklouzl dlaněmi pod Potterovu košili a prohnětl svaly jeho zad. Nebelvír evidentně nevyšel ze svých četných záletů nedotčený - uměl úžasně líbat.

Potter pevně popadl Severusova stehna a Severus zasténal do jeho úst. Začínal být nepohodlně vzrušený při pomyšlení, co všechno by mohl ten kluk svýma rukama a ústy dokázat… posunul se do příjemnější pozice a tělo druhého mladíka okamžitě zareagovalo. Potter vytáhl Severuse na nohy a přimáčkl  ho zády ke dveřím. Severus srovnal své tělo podél Potterova a přitiskl se k němu, aby věděl, jak moc natěšený Potter je.

Sjel dlaněmi na Potterovy boky a přitáhl si ho pevně k sobě. Jejich pánve sladily své pohyby, třely se o sebe a vzájemně se dráždily. Potter vklouzl rukama pod Severusovo oblečení a stiskl mu pozadí. Ze Severusova hrdla se vydralo chvějivé hluboké zaúpění, před očima se mu zatmívalo, a než stihl postřehnout, co se děje, Potter mu rozepnul kalhoty a svezl se na kolena.

Nebelvír seslal na kupé zvukotěsnou bariéru, pak jedním pohybem stáhl Severusovi kalhoty i s trenkami. Severus zalapal po dechu, když se okolo něho sevřela vlahá ústa. Sklopil oči a pozoroval Pottera, jak se odtahuje a hbitě kmitá jazykem… zatímco obšťastňoval Severuse, jednou rukou pomáhal sám sobě. Ten výhled Severuse dorazil. Roztřásl se a vykřikl, Potter sténal s plnými ústy, když se téměř současně udělali.

Okamžitě po probuzení Severus vášnivě zatoužil spát dál. Prsty mu vylétly ke rtům při vzpomínce na jejich první polibek, jeho první opravdové políbení. Měl za sebou pár bezvýznamných muchlovaček, ale nic ani zdaleka srovnatelného. Severus byl zkraje trochu nemotorný a napjatý, jelikož jeho milostné zkušenosti se rovnaly v podstatě nule, ale James se o tom nikdy ani slůvkem nezmínil, ačkoli se tahal s kdekým - a s kdekterou - už dobře dva roky před onou osudovou jízdou vlakem. Jednou se Severusovi svěřil, že ‚kladné body' začal sbírat ve dvanácti letech po prvním vyhraném famfrpálovém zápase, kdy se krátce dal dohromady s týmovým odrážečem, čtvrťákem. Nadbytek Jamesových zkušeností více než vynahrazoval Severusovu nezkušenost.

Přílivová vlna obrazů a pocitů, která Severuse zahltila po sejmutí paměťového kouzla, už poněkud poklesla a ztišila se. Zanechala po sobě pevně zakořeněnou vědomost, že Severus miloval Jamese Pottera, cítil hluboké ochranitelské city k Lily Potterové a že všichni tři společně dokázali po čtyři roky skrývat svůj vztah před okolním světem. Podrobnosti soužití vyplouvaly každou noc ze Severusova podvědomí v podobě snů, jasné a živoucí, ale ne v přesně chronologickém pořadí. I ve dne tu a tam něco podnítilo Severusovu paměť k vyvolání střípku vzpomínek, pokud se těmto vizím pomocí nitrobrany aktivně nebránil - například při vyučování či při schůzích.

Neochotně se vykulil z postele a zamířil do koupelny. Když se tak rozhlížel okolo, byt na něho působil k uzoufání prázdně. A mrtvě. Bude ho muset trochu upravit, zvlášť když k němu Albus nastěhuje Harryho, až ho Poppy bude ochotná pustit ze spárů. Bezútěšné prostředí se vždy hodilo k jeho zatrpklému každodennímu bytí, ale nyní…

Voda ve sprše hrozila opařením, zrovna jak to měl Severus rád. Začátkem léta před šestým ročníkem objevil způsob, jak se vypořádat s nadměrným maštěním, k němuž měly jeho vlasy sklon, ale běžně nehodlal na zkrášlování plýtvat svým drahocenným časem, najmě když k tomu neměl důvod, nebylo komu se chtít zalíbit. Vmasíroval si pozorně šampón až do kořínků vlasů, kondicionér nanesl jen krátce a téměř okamžitě ho z vlasů spláchl. Po vystoupení z prostoru sprchy si na vlasy seslal sérii zaklínadel, která je pomohou ochránit po celý den nejen před běžnou nečistotou, ale i před agresivními výpary z kotlíků. James si na Severusovy vlasy nikdy nestěžoval, ale očividně oceňoval péči, již jim Severus kvůli němu věnoval.

„Jamesi…" zašeptal Severus láskyplně do samoty koupelny.

Zahleděl se do zrcadla na svůj odraz. Totam bylo jeho šestnáctileté já. Dnes byl daleko vyšší, vytahoval se totiž do výšky ještě pár let po dvacetinách. Zmužněl a trup měl poznamenaný mnoha tenkými jizvami, památkami na začátky v řadách smrtijedů - Voldemort časem došel k poznání, že Severus je mnohem užitečnější v laboratoři než na bitevním poli. Vzdor neustálému tlaku, pod nímž žil, se Severusovi nějak podařilo nezešedivět. Netušil, zda Harry bude mít sklon k brzkému šedivění, nebo ne. Potterovské dědictví bylo v tom směru velkou záhadou, protože Severus nikdy neviděl žádného Pottera, který by se dožil víc než Severusova současného věku. V tomto století všichni Potterové umírali mladí.

Severus na chvilku povolil uzdu své fantazii. Zavřel oči a představoval si, jaký by byl jeho život, kdyby alespoň jeden z jeho spolurodičů přežil, ať už James nebo Lily. Paměťové kouzlo by bylo odstraněno hned po Voldemortově fatálně neúspěšném útoku na Harryho, Severus by pomáhal vychovávat svého syna. Všichni tři by společně Harryho připravovali na věci příští, nejspíše by bydleli v opraveném potterovském zámečku v Godrikově Dole.

Přestal si hrát na ‚co kdyby', aby z toho nezešílel. Už tak jeho mysli nedělala dobře existence dvou zcela opačných sad vzpomínek. Čas od času se stalo, že jeden pohled na minulost razantně převzal moc nad druhým, a hned vzápětí bez varování ustoupil z vydobyté pozice. Severus usuzoval, že jediným záchranným lanem poutajícím ho k příčetnosti musejí být léta praxe v pokročilé nitrobraně. Když se soustředil, dokázal si vybrat, která z jeho dvou osobností převládne, jaké vzpomínky bude považovat za pravdivé. Na veřejnosti, i mezi ostatními bradavickými zaměstnanci, byl jízlivým a zatrpklým profesorem Snapem. Ve společnosti Harryho a Albuse - a čím dál častěji i v soukromí - se znovu stával Jamesovým Sevem.

Když došel na ošetřovnu, Harry spal. Z Poppyina hlášení Severus věděl, že Harry má se spánkem problémy, spí krátce a sužují ho noční můry. I nyní sebou na lůžku házel a kroutil, mumlal cosi, co Severus nebyl s to zachytit.

Severusův smysl pro černý humor potěšilo, že nyní sám váhá udělat to, po čem před rokem téměř prahl a co se udělat muselo. Tušila Lily, jak se paměťové kouzlo, jež před sedmnácti lety seslala, odrazí na životě jejího syna? Severus v sobě potlačil ochranářského Seva, vytasil hůlku a namířil na Harryho. Legilimens!

Prázdno… pustá temnota s chvějivě zádumčivými podtóny… záblesky nesouvislých vzpomínek na uplynulý den. Při vstupu nepřekonával žádné překážky, Harryho mysl se zdála být svému narušiteli zcela otevřená. Ale nebyla. Toto byla mysl mistra nitrobrany. Kdyby Severus neměl před očima Harryho tělo zmítané zlým snem, usoudil by z jeho mysli, že chlapec spí zcela nerušeně. Ukončil zaklínání a vyjeveně civěl na syna, marně přemýšleje, kdy nastala tak zásadní změna. Měsíce výuky nikam nevedly a náhle během několika málo týdnů došlo k posunu na úroveň, jejíž dosažení je většinou vykoupeno roky dřiny.

Mumlání se stupňovalo, přecházelo v šepot. Severus věděl, co bude následovat. V závislosti na konkrétním snu začne Harry buď volat na některého z řady lidí, nebo se začne vinit, případně prosit za odpuštění. Jelikož netoužil být svědkem utrpení svého syna, jednal Severus zcela instinktivně. Hůlku měl stále namířenou na Harryho, a tak na spícího jinocha seslal silné rozjařující kouzlo.

Bezděčné pohyby těla postupně ustávaly. Šepot i mumlání zmizelo docela, mladou tvář prozářil pokojný úsměv. Severus neviděl Harryho se smát od chlapcových čtrnácti let, a i předtím měl možnost zahlédnout jeho veselí jen zřídka. Teď tiše stál a díval se, nevědom si toho, že jeho vlastní tvář Harryho výraz věrně kopíruje. Téměř nadskočil leknutím, když se jeho ramene dotkla cizí ruka.

„Má uzavřenou mysl, Albusi. Naprosto," pronesl Severus stále trochu nevěřícně. „Nedokázal jsem vstoupit mu do snů. Jak…?"

Albus si hluboce povzdechl. „Mám svá podezření, žádné ani zdaleka příjemné. Je očividné, jak Harry zareagoval na ztrátu Siriuse. Usuzuji, že ten smutek byl na něho příliš silný, zvláště v kombinaci s dalšími událostmi loňského roku a odhalením znění proroctví. Odstavil svou mysl ve snaze vyrovnat se s tím, štíty, které použil jako obranu před svými vlastními pocity, jsou stále v činnosti a nedovolují komukoli jinému se přiblížit."

Severus se zamyšleně zamračil. Albus měl ve zvyku poskytovat pouze částečná vysvětlení. „Jak to že, je stále schopen sdílet Voldemortovy emoce?"

„Obávám se, že pro vysvětlení musíme k Voldemortovi," pronesl Albus vážně. „Spojení mezi nimi je zapříčiněno kletbou. Harryho pobolívala jizva už od prvního ročníku, po Voldemortově zmrtvýchvstání začalo docházet k přenosu emocí."

Severus přitakal. Znělo to logicky, city byly klíčem k přenosu myšlenek pomocí nitrozpytu. Kdyby si to byl uvědomil už loni, muselo by mu být jasné, jak velký vliv bude na Harryho Voldemort mít. Nejzručnější v nitrobraně se stávali chladnými bezemočními stíny svých předchozích já. Bylo ironií osudu, že nyní bylo potřeba Harryho naopak nutit znovu naplno žít a prožívat, aby byla obnovena chlapcova přirozená životní rovnováha.

„Rozjařující kouzlo byl výtečný nápad, Severusi. Mělo nás to napadnout dřív. Musím se o něm zmínit madam Pomfreyové," mrkl na něho Albus a vesele se usmál.

-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-

31.01.2013 17:33:30
Elza
Svět Harryho Pottera je majetkem J. K. Rowlingové, a i kdyby bylo něco mé, stejně nepíši za vidinou hmotného zisku. Při překladech vycházím ze všech podkladů dostupných v čestině, hlavně z díla pánů Medků, ale obdobně využívám všech krásných obratů, které jsem si byla schopná zapamatovat z kolektivního díla českých verzí potterovské FF. Příjemné počtení!
Vaše Elza
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one