Vítejte! Jak vidíte, stránky jsou ve výstavbě. A asi ještě dlouho budou...

Zde publikované bylo vytvořeno čistě pro potěchu čtenářstva.

P9120094.JPG

„Do prkenný vohrady!" rozčiloval se Harry, když žuchl na podlahu nepovědomé ložnice. „Co to má u Merlina znamenat? Kde jsou ti všiváci?!" Navrch přidal několik vybraných kleteb z repertoáru Freda a George.

Halasný smích ho upozornil na přítomnost další osoby. „Strávil jsi trochu moc času s dvojčaty, Harry. Mamka by ti propláchla papulu mýdlem, kdyby tě slyšela."

„Charlie?" Harry se rychle rozhlédl a zmateně se zeptal: „Kde to jsme a co tu k čertu dělám já?"

„Oni ti nic neřekli?" Harry zavrtěl hlavou. Charlie přimhouřil oči. „Tak v tom případě nadávej po libosti. Předpokládal jsem, že ti Severus s Remusem všechno vysvětlí, než tě sem pošlou. Jak se jim povedlo tě zamaskovat a přitom ti nic neprozradit?"

Harry se zachmuřil. „Nachystali se na mě... nikdy bych to do nich neřek'. Byli sehraní skoro jak Fred s Georgem."

„U Remuse bych to ještě pochopil, ale Severus...?" žasl Charlie a Harry jen bezmocně pokrčil rameny. Možná by mu to mohl vysvětlit... jednou. Charlie se usmál na Harryho stále sedícího v nedůstojné pozici na zemi a podal mu ruku. „Vítej v Rumunsku, Harry, tedy Ryane Kelly. Všichni jsme se shodli, že změna prostředí ti prospěje. Teď se jmenuješ Ryan Kelly, jsi můj velmi vzdálený mudlovský bratranec, který chce studovat na vejšce zoologii a pak pracovat v londýnské ZOO. Ta má pavilon kouzelných tvorů, pokud to nevíš. Pár mudlů a motáků pracuje v obou částech zahrady současně, taková mudlokouzelnická spolupráce."

Harrymu poklesla čelist: „My jsme v dračí rezervaci?"

„Jo," kývl Charlie. „Připrav se hrát roli dračího krotitele v zácviku. Ne všechno, co tu děláme, vyžaduje magii." Charlie mu hodil jakési oblečení, které Harry nepoznával. „Obleč se, za hodinu nás čekají v Sekci dvě. Bude chvíli trvat, než se tam dostaneme, a ty jsi ještě nejedl, ne?"

Harry se vzmohl pouze na přikývnutí. Říci, že byl spádem událostí zahlcen, by bylo podceněním situace. Shlédl na oblečení a viděl, že je zcela nové. „Co je to za šaty?"

„Před pár dny je koupili Bill s Tonksovu," uculil se Charlie. „Buď rád za Billa... Tonksová tě chtěla voháknout do kůže."

Za pár minut byl Harry navlečený do padnoucích džínsů s ošoupaným vzhledem, černé košile s krátkými rukávy, černých pracovních bot s vyztuženou špičkou a lehké, leč nepoddajné bundy z broušené kůže v barvě hořčice. Seděl u Charlieho kuchyňského stolu a němě pojídal porcičku míchaných vajíček s kouskem opraženého chleba. Charlie si ho před odchodem ještě pozorně prohlédl.

„Sundej na chvilku bundu," nařídil. Když Harry provedl, co mu bylo řečeno, Charlie mu cosi připevnil na předloktí. „Pouzdro na hůlku," vysvětloval. „Všichni tady si myslejí, že jsi mudla, tak si dej bacha, ať ji ani nezahlídnou, pokud to nebude bezpodmínečně nutný. Nesnáším pomyšlení, že bych jim všem měl mazat paměť."

„Nemůžu ji teda prostě nechat tady?" zeptal se Harry dutě.

„Šílíš?! Musíš být stále obranyschopný," oznámil mu Charlie nesmlouvavě. „Albus s Remusem by mi utrhli hlavu, kdyby se ti něco stalo. A nechci ani domýšlet, co by mi provedl Snape," pokrčil Charlie rameny. „Na tvou ochranu je úplně vysazený."

Harrymu šla stále hlava kolem z náhlého přesunu do rumunské dračí rezervace a navíc se obával, že zdejší pobyt se bude podobat těm nejhorším hodinám péče o kouzelné tvory, co měl za sebou, pokud to ovšem nebude ještě děsivější zkušenost... Usoudil, že pokud už má s Charliem trávit celý týden, chce mít možnost mluvit zcela volně a o čemkoli. Stejně netušil, co všechno je schopen na sebe vykecat, když ho v noci přepadnou zlé sny.

„Ehm... Charlie?"

„Hmmm?" otočil se k němu Charlie.

„Má pro to důvod. Víš, on Snape..." Harry nevěděl, jak sdělení nejlépe zaobalit, tak do toho skočil po hlavě: „... je můj otec."

Harry byl rád, že už byli po snídani, protože říct tohle při jídle, Charlie by se nejspíš udusil. Takhle jen nevěřícně otevřel pusu a weasleyovsky zrudl.

„On je... ale... James..." vykoktal.

„James taky, a ano, Lily je má máma," Harry se odmlčel, když ho přepadl matoucí záchvěv smutku. Po chvilce ho zdolal a dodal: „Je to na dlouhý vyprávění... odložíme to na později, jo?"

Charlie němě přitakal. Chvíli v tichosti zpracovával onu informaci a pak znovu kývl hlavou. „Jdem', ať nepřijdem' pozdě. Řekneš mi to po večeři."

Harry se nikdy v životě tak nenadřel, ani u Dursleyových ne. Práce v rezervaci byla vyčerpávající, ale přitom veselá a fascinující. První den ho učili krotitelé pracující v líhni starat se o novorozená dráčata. Pamětliv čerstvě vylíhnutého Norberta se snažil pečlivě držet mimo dosah dračích zubů, oteklina Ronovy ruky mu byla nezapomenutelnou výstrahou. Vzdor veškeré snaze to bylo několikrát hodně na těsno a jednou či dvakrát škrábanci neunikl.

Téměř všechna práce v rezervaci byla vykonávána bez použití magie, protože draci byli vůči naprosté většině kouzel imunní. Dokud udrží Harry hůlku v rukávu, nikdo nebude moci zjistit, že je kouzelníkem. Byla to taková úleva, být pokládán za obyčejného člověka, místo onoho proslaveného, popřípadě nechvalně proslulého - v závislosti na náladě ve společnosti - Harryho Pottera. Když se odbylo úvodní představování, přestali si ho všímat. Nikoho ani nenapadlo civět mu na čelo, nikdo po něm nepokukoval s podezřením, že se v příštím okamžiku projeví jeho předpokládané šílenství, a co bylo ze všeho nejlepší - nikdo se ani nezmínil o Voldemortovi.

Večer se Harry už sotva motal. Všechny svaly ho bolely, dokonce i ty, o jejichž existenci neměl až do onoho dne tušení. Už chápal, jak to přijde, že Charlie vypadá tak skvěle. Léta téhle dřiny by vypěstovala svalovce z každého. Hned první den se nevyvaroval ani spáleniny, netušil totiž, že sliny chilského kosošupinného jsou žíravé. Spálenina byla zaléčena a džíny opraveny, ale na levém lýtku mu zůstala drobná světlá jizva.

Krotitelé bydleli v kouzelnických stanech, takže každý měl k dispozici vlastní rádoby domek, ale většinou se stravovali společně. Po večeři Harry lenošil před krbem v Charlieho obydlí, v rukou svíral puclák horké čokolády, tělo měl zabořené do měkkých polštářů pohovky. Nemuset se ani hnout Harrymu v dané chvíli zcela stačilo ke štěstí.

„Takže, jak je to s tím Snapem, Harry?" začal Charlie. „Půl dne jsem se snažil vymyslet, jak došlo k početí, ale stále tápu... Vysvětlíš mi jak - a co je k tomu vedlo?"

„Tys měl čas přemýšlet?" vzhlédl Harry překvapeně. Došlo mu, že za celičký den ani nevzdechl po celé záležitosti se Snapem ani po Siriusovi, Umbridgeové, ministerstvu či věštbě. Nemohl si dovolit nechat se rozptylovat osobními problémy, když se ho čerstvě vylíhlá dráčata snažila každou chvílí pokousat nebo popálit.

„Časem se to taky naučíš," zakřenil se Charlie.

Harry si povzdechl s očima upřenýma do hrnku. „To jak je prosté. Chápej, bavíme se o Snapeovi, mistrovi lektvarů."

„Fajn, takže použili lektvar," pochopil Charlie. Očividně ho to zaujalo. „No, jak to teda všechno bylo, Harry? Kdys to zjistil?"

Harry se zaksichtil. „Snape sám na to přišel až těsně před tím, než jsem se probral. Když mi to vykládal, tak si myslel, že jsem ještě pořád mimo. Moje máma mu vymazala paměť."  V Charlieho tváři se odráželo nefalšované zděšení. Harry se napil čokolády a pokračoval: „Asi bych měl začít úplně od začátku, ale stejně nevím všechno. Já jsem... mno, prostě jsem se s ním o tom doopravdy nebavil, jen..."

„V pohodě, Harry," uklidňoval ho Charlie a přesedl si vedle něj na pohovku. „Určitě chápe, že toho máš teď v hlavě moc."

Jelikož Charlie byl Weasley, a neměl v povaze ani trochu z Percyho, Harry se v jeho přítomnosti cítil daleko uvolněněji než ve společnosti kohokoliv jiného. Charlie měl v sobě navíc cosi, co Harryho vedlo k tomu, aby mu důvěřoval. Přikývl a seznámil Charlieho s oním málem, jež mu bylo o jeho početí a narození známo. Pak vysvětlil okolnosti paměťového kouzla, přičemž došel k poznání, že vlastně neví, jak se o něm Snape dozvěděl. Tato záležitost si později vyžádá důkladné prozkoumání.

Když Harry domluvil, Charlie si odfrkl: „Ty taky musíš mít všechno." Harry na něho nechápavě hleděl. „Dvojčata nevěděla, co si během vašeho čtvrtého ročníku počít s Ronem. Napsali si mi o radu. Jsem taková naše rodinná vrba, za kterou všichni chodí se svými problémy. Mám vrozenou schopnost vycítit emoce druhých, proto se mi taky dobře pracuje s draky - vím, co cítí, i když jejich způsob prožívání je jiný než u lidí. Byl to ten nejdelší dopis, co jsem kdy dostal. Fred s Georgem byli jen vlásek od toho, aby ho prokleli a nechali tak, dokud se neomluví. Podařilo se mi přesvědčit je, aby mu prostě dopřáli dost času."

Harry se usmál při pomyšlení, s jakou kombinací prokletí dvojčata by mohla přijít. „Díky. I když... bylo by fajn to vidět. No, nakonec zabralo, že jsem se nechal skoro sežrat drakem."

Charlie se rozesmál. „Jsem si jistej, že i dneska by kvůli tobě přišli s nějakým působivým představením. Stačí říct. Ti tři tě mají za dalšího bráchu, víš to?"

„A co ty?" zeptal se Harry zvědavě. Weasleyovic rodina mu byla vždycky hodně blízká, ale nevěděl určitě, jestli až tak.

Charlie pokrčil rameny. „Neznám tě tak dobře jako oni. Vím, že mamka by tě z fleku adoptovala, kdyby mohla, ale to už teď stejně nepřipadá v úvahu."

Harry zamrkal. „No jo, vlastně," odtušil překvapeně. Dosud ho nenapadlo zamyslet se nad budoucími důsledky svého nově objeveného příbuzenství se Snapem... ale stejně se nejspíš dalším pobytům u Dursleyových nevyhne. „Teď rodinu mám. Otce. Ani Snape nemůže být tak hrozný jako Dursleyovi."

„Pokud dopadají špatně v přímém porovnání se Snapem, tak nás ani neseznamuj," zadeklamoval Charlie ohnivě.

Harry pleskl zrzka hravě po předloktí, jak byl zvyklý od Rona. „Sám jsi řek', že se Snape změnil. I když je to divné. Nevím, jak se k němu teď chovat. Nikdo nikdy..." Harry polkl a začal znovu: „Vaše mamka byla první, kdo mě vzal do náruče... tak, jak rodiče objímají děti. A Hermionino objetí bylo vůbec první, na které se v životě pamatuju."

Charlie hodil Harrymu paži kolem ramen a krátce ho stiskl. Harry se opřel o staršího bratra svého nejlepšího přítele, zavřel oči a prostě přestal přemýšlet. Byl příliš unavený, než aby se odtáhl, nebo aby mu dokonce fyzický kontakt vadil. Skutečnosti, že mu byl odebrán hrnek se zbytkem čokolády, si byl vědom pouze okrajově.

 


Noční můra na sebe nenechala dlouho čekat, únava neúnava. Z vize Siriuse halasně požadujícího, aby se koukal chovat víc jako James a zachránit ho, Harryho vytrhla dlaň shrnující mu vlasy z čela a hluboký konejšivý hlas. Natáhl se po brýlích, ale nenašel je. Byl naprosto dezorientovaný, protože nejprve nepoznával, čí hlas na něho promlouvá.

„Omlouvám se," řekl Harry zcela automaticky a lehce se přihrbil.

„Není za co, Harry," ozval se Charlie z černi noci. „Pochybuju, že ty sny přicházejí na tvé přání."

„Nešlo by, že bych užíval třeba bezesný spánek nebo tak něco?" zeptal se Harry zoufale.

„Ten není vhodný na dlouhodobé používání, Harry," vysvětloval Charlie. „Vedlejší příznaky jsou pěkně hnusný. Přišlo to na přetřes, ale nakonec se všichni shodli, že bude lepší tě nechat tak."

Harry si odfrkl. „Že je nenapadlo se o tom přede mnou zmínit!"

„Neptal ses." Z Charlieho hlasu zaznívalo pobavení.

„Nemělo by být třeba se vyptávat," odmlouval Harry. Postel zaskřípěla, jak Charlie vstal. Harrymu bylo jasné, že sám hned tak neusne - po probuzení z noční můry měl vždycky problémy s usínáním. „Zůstaň," hlesl nesměle.

Chvíli bylo ticho a pak postel znovu zaprotestovala, když se na ni Charlie vrátil. Uložil se vedle Harryho a jednou rukou ho objal. Harry začal dýchat o něco volněji a přitiskl se k mladému  krotiteli draků. Charlieho dech se za chvilku prohloubil a ustálil v pravidelné oddechování. Harry zády cítil tlukot Charlieho srdce. Byl chráněný a v bezpečí, a proti všem svým očekáváním zanedlouho usnul.

 


Zbytek týdne probíhal podle ustáleného scénáře. Harry pracoval každý den v jiné části rezervace a k jeho překvapení ho Charlie prostě pokaždé odevzdal pracovníkům na příslušném úseku a jen tak jednou dvakrát denně ho došel zkontrolovat. Harry si původně myslel, že bude hlídán nepřetržitě. Pouzdro s hůlkou si přemístil na pravé lýtko, aby mohl odkládat bundu, když pracoval na slunci. Jelikož krotitelé odmítali používat ochranné oděvy z dračí kůže - nenáviděli chov draků pro komerční využití - bylo v podstatě jedno, co měl na sobě. Dračí spáry i oheň procházely čímkoliv jiným než dračí kůží jako horký nůž máslem.

Večeřívali s ostatními krotiteli ve společenském stanu a pak se přesouvali k Charlieho krbu na čokoládu nebo čaj a kus řeči. Přistýlka, kterou Charlie přichystal pro Harryho, zůstávala opuštěná, protože Harry každý večer usínal v Charlieho objetí. Noční můry sice pokračovaly, ale jejich hrůzostrašnost se pozvolna otupovala a Harry dokázal po násilném probuzení v půli noci celkem snadno znovu usnout. Jizva ho stále bolela a tu a tam jí prosakovaly Voldemortovy emoce, leč nebylo to tak zlé, aby si to zasloužilo více pozornosti. Po pár dnech je navštívila Tonksová, aby se přesvědčila, jak si vedou.

Ke konci doby vyměřené pro pobyt Harryho nálada opět klesla pod bod mrazu. Na poslední týden prázdnin ho plánovali odeslat na Grimmauldovo náměstí, kam rozhodně nechtěl.

Svěřovat se Charliemu bylo nečekaně snadné a uklidňující. Harry si byl jist, že mu může věřit - a Charlie Harryho příliš dobře neznal, takže mu jen naslouchal a případně dával nezúčastněné rady. Jeho názory nebyly zamhleny ani nadměrnou snahou o Harryho ochranu, na což byl Harry od ostatních zvyklý, ani předsudky o tom, kým a čím by Harry měl být.

„Co se děje, Harry?" zeptal se Charlie předposlední večer Harryho pobytu v Rumunsku.

„Nechci odjet," přiznal Harry, kterého náhle přepadla úzkost. „Nemůžu znovu na Grimmauldovo náměstí, ne tak brzy po tom. Merlin ví, co bych byl schopen udělat portrétu... nebo Kráturovi." Skřítkovo jméno vyplivl, jako by ho pálilo na jazyku.

Charlie sebou trhl. „S Kráturou si hlavu nelam, Harry. On se... to... potrestal za zradu svého pána."

Harry vytřeštil oči. „Jak...?"

„Podrobnosti lepší nerozmazávat, Harry. Je po smrti - a pěkné to nebylo," ujistil ho Charlie temně. Pak se jeho tvář uvolnila: „Možná bychom to mohli nějak zaonačit, pokud chceš zůstat."

Harry přikývl. „Myslíš, že bych měl napsat Brumbálovi?"

„Určitě," dostalo se mu odpovědi. „Zítra se tu nejspíš zase někdo zastaví, aby se koukl, co se tu děje. Může ten dopis vzít s sebou."

„Díky, Charlie," zašeptal Harry. „Za všechno."

„Ále, vždyť dělám jen to, co umím nejlíp," odmávl to Charlie se šklebem nápadně připomínajícím dvojčata.

Jat náhlým podezřením se Harry opatrně zeptal: „A co jako?"

„Krotím divou zvěř," odpověděl Charlie s kamennou tváří.

Harry po Charliem skočil, porazil ho na zem a chvíli se kutáleli po podlaze, kočkovali se a na oko zápasili.

„Vidíš?" vydechl Charlie. „Jak jsem říkal..."

Netřeba podotknouti, že Charlie měl s vítěznými pranicemi řádově víc zkušeností než Harry, takže svého dočasného svěřence dokázal dostat na lopatky s minimální námahou. Harry se prával jen s Dudleym, a to byla vždy žalostně jednostranná záležitost. Charlie Harrymu v průběhu týdne ukázal pár chvatů, ale i tak neměl Harry proti vyššímu a o mnoho těžšímu zrzkovi šanci. Občasné zápasení se ovšem neplánovaně odrazilo i v tom, že se Harry cítil přirozeněji při drobných fyzických projevech přízně, jako bylo cuchání vlasů a objetí rukou kolem ramen, kterými Charlie nešetřil.

„Víš určitě, žes byl chytač?" nadhodil Harry provokativně. „To by měly být lehké váhy, ne?"

„Hele!" ohradil se Charlie. „Jen jsem od školy nabral trochu masa, to je toho. Já měl na chytače perfektní postavu!"

„Zajisté," odtušil Harry s veškerou jízlivostí, kterou byl s to ze sebe vydolovat. „Soudím, že se v této záležitosti budu muset spolehnout na tvé slovo - a jistou Woodovu okrajovou poznámku, žes dostal nabídku hrát v repre."

„V chytání ti z fleku natrhnu prdel," vyhlásil Charlie.

„Vsadíme se?" mrkl Harry potměšile.

Charlie trochu splaskl a padl na zem vedle Harryho. „No... viděl jsem tě lítat... A vůbec, bylo by to ode mne nemorální - vzít peníze od děcka."

Harry Charlieho pleskl po paži a ten mu to vrátil. Pošťuchování záhy přerostlo do dalšího kola zápasu, ale tentokrát nastala jistá změna. Když se Charlie chystal Harryho znovu přišpendlit k podlaze, ten sebou hbitě mrsknul, přetočil zrzka na záda, klekl mu na nohy, aby je znehybnil, a rukama sevřel Charliemu paže za hlavou.

„Pro tebe nejsem žádný děcko," oznámil mu Harry vážně, „zadupu tě do země, kdykoli se mi zachce."

„Jasně," ušklíbl se Charlie.

Harrymu hlavou vířily rozporuplné myšlenky... za pouhý jeden týden si začal být s Charliem bližší než s kýmkoliv jiným, snad s výjimkou Rona a Hermiony. Charlie a on k sobě prostě pasovali. Charlie by nezapřel, že je bratrem dvojčat, připomínal je vzhledem i povahou, ale byl neporovnatelně vyspělejší. Během týdne se Harry občas přistihl, že kdykoli se naskytla alespoň trochu vhodná příležitost, vrhal po Charliem kradmé pohledy ve snaze vtisknout si zrzka do paměti. Teď pokrčil ruce a lehce se sklonil, zvědavý, jestli a jak Charlie zareaguje.

Charlie nadzvedl hlavu z podlahy a zmenšil tím vzdálenost mezi nimi o další kousek. Když Harry ucítil jemný dotek rtů na svých, pustil Charlieho ruce ze sevření, vlastní vahou ho zatlačil zpět na zem a polibek prohloubil. Charlie pootevřel ústa a Harry se jal zkoumat nabízené území. Charlieho ruce vklouzly pod Harryho košili, která se zanedlouho odporoučela pryč vzápětí následována družkou z Charlieho trupu.

Harry si vychutnával dosud nepoznaný dotek těl kůže na kůži. Co se líbání týče, měl za sebou jen onen nevydařený pokus na schůzce s Cho. Záda mu hladily drsné mozolnaté dlaně a Harrymu byly prvně v životě kalhoty nepříjemně těsné v podbřišku, neboť do Dudleyho obnošených by se byl pohodlně vešel dvakrát. Pohnul boky a ucítil, že se proti němu tlačí obdobná tvrdost, to ho vzrušilo ještě víc.

Charlie přetočil Harryho na záda a začal si prolíbávat cestičku po Harryho čelisti a krku. Harry instinktivně nadzdvihl boky a byl uvítán spokojeným protitlakem. Jemně přejel Charliemu po páteři a muž se pod jeho slídivými prsty rozechvěl. Rukama překonal pásek, vklouzl jimi do zadních kapes Charlieho kalhot, chytil ho za pozadí a přitiskl pevněji k sobě.

Hrdelní zasténání, které se ozvalo od úst pečujících o jeho šíji, donutilo Harryho ke stejné odpovědi. Vytáhl ruce z kapes a sklouzl jimi po opasku k zapínání Charlieho i svých kalhot. Po chvilce nemotorného vrtění, během níž se Harryho nohavice zachytily o pouzdro na hůlku, byly mezi oběma kluky jen dvě vrstvy tenké látky.

Znovu se přetočili a Harry začal z vrchní pozice prozkoumávat Charlieho téměř nahé tělo. Zrzek byl široce stavěný, kostru měl obalenou vypracovaným svalstvem. Po opálené pihaté pokožce se táhly v nepravidelném vzoru tenké světlé jizvy. Harry je začal objíždět prsty a Charlieho oči zatím bloudily po Harryho tvarech. Harry měl neporovnatelně více jizev. Nesl si památky na baziliškovy zuby, famfrpálová zranění, draka a pavouka z Turnaje tří kouzelníků, Červíčkův nůž... a také na svůj vlastní. U několika si ani nepamatoval, kde k nim přišel, ale většina bezejmenného zbytku pocházela z dílny Dudleyho a jeho kumpánů.

„Harry... kdes...?" zeptal se Charlie vyjeveně.

Harry ho umlčel polibkem. „Potom."

-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-


Pozn. překl.: Ták, a už je jasné, proč se ve středu banneru vyjímá obrázek Charlieho Weasleyho... (Protože právě tento mladík to je.)
30.01.2013 19:11:27
Elza
Svět Harryho Pottera je majetkem J. K. Rowlingové, a i kdyby bylo něco mé, stejně nepíši za vidinou hmotného zisku. Při překladech vycházím ze všech podkladů dostupných v čestině, hlavně z díla pánů Medků, ale obdobně využívám všech krásných obratů, které jsem si byla schopná zapamatovat z kolektivního díla českých verzí potterovské FF. Příjemné počtení!
Vaše Elza
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one