Vítejte! Jak vidíte, stránky jsou ve výstavbě. A asi ještě dlouho budou...

Zde publikované bylo vytvořeno čistě pro potěchu čtenářstva.

P9120094.JPG

„Harryho výcvik nepokračuje tak zdárně, jak jsme očekávali," pronesl Albus ostře a shlížel na členy Řádu shromážděné před ním. „Čím to je?"

Přítomní vešli do povědomí pod souhrnným označením ‚Harryho kruh'. V naprosté většině se jednalo o členy užšího Řádu, až na Hagrida, jemuž nebylo radno plně důvěřovat pro jeho neschopnost udržet v patřičných chvílích jazyk za zuby. Přítomen byl i Charlie Weasley, jenž se, vinou svého dlouhodobého pobytu v Rumunsku, na schůzích Řádu vyskytoval málokdy.

Ve skupině byli všichni bradavičtí učitelé, kteří byli zároveň členy Řádu - včetně Firenzeho navrátivšího se přednedávnem z opatrného průzkumu mezi kentauřími klany stran jejich případného poskytnutí podpory ve válce. Dále byli přítomni všichni řádoví Weasleyové, to jest čtyři nejstarší členové rodiny, a Remus Lupin. Schůzky k prodiskutování záležitostí okolo Harryho Pottera byly čím dál tím častější, leč nově objevený příbuzenský vztah zůstával stále tajemstvím sdíleným jen Severusem, Albusem, Lupinem a Harrym.

Jako první se odhodlal promluvit Lupin, který společně s Kingsleym a Tonksovou učil Harryho obranu: „Naprosto postrádá motivaci. Instrukcemi se řídí pečlivě, ale vůbec se nesnaží. Procvičování nových kouzel zvládá poměrně lehce, jenže když dojde na souboj, reaguje příliš pomalu. A ani mu nevadí, když dostane zásah." Lupin vypadal smutně. „Prostě se ještě nezotavil. Stále se obviňuje a na argumenty neslyší. Nedá se s tím nic dělat… já s tím nedokážu nic udělat. Už zase jsem nezvládl postarat se o něho …"

„Přestaň si sypat popel na hlavu, Lupine," napomenul ho Severus kousavě. „Už zase," s jízlivým důrazem zopakoval Lupinova slova, „jste všichni zapomněli, že Potter je jen puberťák, nic víc. Nemůžete předpokládat, že po roce v pekle se během pár dní vrátí ke své obvyklé nesnesitelnosti. On je sice poměrně odolný, ale přeci je jen člověk. Dopřejte tomu frackovi trochu oddechu, pošlete ho na prázdniny. Pochybuji, že ve svém mizerném žití vůbec kdy na nějakých prázdninách byl."

V reakci na použitý tón hlasu a volbu slov Severuse probodlo několik pichlavých pohledů. I když promluvil drsně, byl si jist, že Albus s Lupinem jeho řeč pochopí přesně tak, jak byla míněna. Celý týden pozorovali, že Harry neprojevuje ani o ždibec víc emocí než zombie, a jen pasivně čekali, až ho ta apatie přejde. Nemělo smysl déle vyčkávat.

Severusova analytická mysl vytrénovaná léty lektvarových výzkumů došla k poznatku, že Harry se chová obdobně jako z kraje léta u Dursleyových. Současně bylo zřejmé, že Harry Severusovi stále plně nevěří, a kdo ví, zda se už vůbec popasoval s novou přízní, takže Severus toho pro Harryho mnoho udělat nemohl. Poppy při pohledu na chlapcovo chování měla strach z dalšího možného sebevražedného pokusu a nedovolila, aby se odstěhoval z ošetřovny. A Severus věděl lépe než mnozí jiní, že ošetřovna je mizerným místem pro léčbu raněné duše.

„Harry nesmí zmeškat začátek školního roku... a dal bych přednost tomu, aby neopouštěl kouzelnické prostředí, které skýtá lepší možnosti jeho ochrany," usoudil Brumbál zamyšleně. „Bude potřebovat převlek."

„Pro začátek bych navrhoval elixír pro růst vlasů. Každý, kdo zahlédne ty štětiny, co má na hlavě, si hned pomyslí ‚Ejhle Potter'," odtušil Severus sarkasticky.

Filius se ze svého vyvýšeného sedadla zapojil do debaty: „Vhodná kombinace maskovacích zaklínadel dokáže dočasně zakrýt jeho jizvu."

„Mudlovské kontaktní čočky ho zbaví nutnosti nosit brýle a mohou mu i změnit barvu očí," dodal Lupin.

„Nechcete Harrymu povolit přestěhování do Doupěte, a přitom ho chcete poslat na prázdniny?!" rozhořčila se Molly Weasleyová a Severus se instinktivně přikrčil před jejím rozčilujícím tónem hlasu.

„Severus má pravdu, Molly," uklidňoval ji Albus smutně, oči vyhaslé. „Při svých snahách o jeho ochranu jsem opominul, že tělo není tím jediným, co je nutno chránit. Kdybych byl před patnácti lety dal na Minervin názor, nemuseli bychom dnes čelit této situaci.

Mimoto ještě není nic rozhodnuto. Zatím nepadl jediný návrh, kam by bylo možno Harryho poslat. Doupě nepřipadá v úvahu, Harry je příliš úzce spojen s vaší rodinou. Jedním z nejpádnějších důvodů, proč nemůže jet k vám domů, je ten, že jeho přítomnost ve vašem domě je nanejvýš předvídatelná."

Albusova zmínka o patnáct let staré události Severuse zaujala a udělal si v duchu poznámku, aby se později zeptal Minervy, protože ptát se ředitele by byla ztráta času. Hovory s Minervou byly věcné a upřímné, pokud se tedy zrovna vzájemně neškádlili nebo si nestěžovali na chování studentů koleje toho druhého. Severus si dovolil křivě se pousmát. V porovnání s Albusovými machinacemi byla ta Skotka přímá jak rána mezi oči.

Pozorně naslouchal prázdnému tlachání o možném útočišti pro Harryho, nikdo nenadnesl ani vzdáleně použitelný návrh. Týden na Grimmauldově náměstí by mu jen prohloubil depresi neustálými připomínkami ztraceného kmotra. Lupinův domek nebyl o nic lepší. Dle Severusova názoru by se měl Harry na týden zcela oprostit od čehokoliv a kohokoliv spojeného s Blackem. Užuž se chystal sdělit tento poznatek nahlas, když ho zarazil výraz uhnízděný na tváři Charlieho Weasleyho. Totožný výraz na tvářích jeho bratrů dvojčat vždy znamenal, že mají za lubem nějakou nepravost.

„Máte nápad, Weasley?" zeptal se Severus chladně. Jakýmsi záhadným způsobem všichni věděli, koho se ptá, přestože každému z Weasleyů říkal zásadně příjmením. Pravděpodobně usuzovali z míry odporu, již vložil do svého hlasu, ta se totiž stupňovala s klesajícím věkem dotyčného Weasleyho.

„Harry může jet na týden na návštěvu ke mně do Rumunska," nadhodil nejmladší člen ‚Harryho kruhu'.

„Ty chceš vzít Harryho do dračí rezervace?" vyjekla Molly Weasleyová. Lupin vypadal stejně vyděšeně jako ona. Severus v duchu protestoval neméně vehementně. Harry byl neschopen obrany i v cvičných soubojích! Jak by asi tak mohl vzdorovat drakům? Na obličejích všech shromážděných se čitelně zrcadlily Severusovy pocity.

„Utiš se, Molly," nabádal ji Albus klidně. Jeho hlas okamžitě zapůsobil na přítomné silou uklidňujícího lektvaru, až Severus zauvažoval, jestli ředitel neovládá jakousi tajemnou hlasovou magii. „Vysvětli to, Charlie."

„Bradavice jsou pro Harryho plné bolestných vzpomínek, obzvlášť ošetřovna," začal Charlie rozvážně. „Spád života v rezervaci ho vytrhne z té jeho zádumčivosti, protože pokud by se tam choval stejně netečně jako zde, sežral by ho čínský ohniváč." Vida zhrozené výrazy okolosedících rychle dodal: „Což samozřejmě nepřipustíme. Vzhledem ke košatosti naší rodiny ho můžu představit jako svého vzdáleného bratránka," krotitel draků se začal nebezpečně usmívat, „klidně jako mudlu nebo motáka.

Všichni krotitelé mají lékouzelnické zkoušky. A navíc veškeré Harryho vzpomínky na draky jsou skrz naskrz kladné. Bylo k nezaplacení, jak se tvářil, když vybojoval to zlaté vejce, no a pak taky v prváku, jak... a doprdele."

Molly se hrozivě otočila na svého druhorozeného: „Co pro všechny svaté Harry v prvním ročníku dělal s drakem a jak ses o tomty dozvěděl?"

Severus také hořel zvědavostí a klidně by přísahal, že tentokrát je vedle i Albus. Než mohl Charlie odpovědět, Hagrid se rozbrečel.

„To je jenom moje vina," zavzlykal poloobr.

„Chcete snad naznačit, že mi tehdy Draco Malfoy nelhal?" vyslýchala Minerva jak ramenatého Weasleyho, tak učitele péče o kouzelné tvory.

Severus zapátral ve své paměti po zmíněném incidentu a nalezl vzpomínku na noc, kdy byli provoročníkoví Malfoy, Grangerová, Longbottom a Harry přistiženi po večerce venku z postelí. Nikdy nezjistil, co přesně je k tomu vedlo, a tehdy nad tím mávl rukou jako nad hloupou dětskou hrou, ale z dnešního pohledu...

Charlie začal uklidňovat vedle sedícího Hagrida: „K ničemus je nenutil, Hagride, Harry i Hermiona jednali ze své vlastní vůle a Norbert se má skvěle."

„Norbert?" zeptal se Albus pobaveně s náznakem jiskřiček v očích.

„Norbert je norský ostrohřbetý, kterého Hagrid odchoval ve své boudě," vysvětloval Charlie. „Ron mi napsal a poprosil mě, abych ho odtud odvezl, než podpálí boudu... případně školu."

„Takže to kousnutí bylo od draka?" zeptala se Poppy nevěřícně.

Osazenstvo okolo stolu zvolna vstřebávalo šok, příběh musel být podrobně vysvětlen k uspokojení všech tehdy nevědomky zúčastněných. Severus se navenek mračil a uvnitř se dobře bavil. Harry byl rozhodně podobnější Jamesovi, než by do něho řekl. Onen kousek byl hoden pánů pobertů - plížení se ve tmách s nezákonně chovaným drakem a jeho odeslání za hranice země. Na konci se Lupin smál tak srdečně, jak ho už dlouho neslyšeli; možná, že někteří členové Řádu nikdy neviděli vlkodlaka takhle veselého.

„Celý James," řekl Remus, když se trochu uklidnil. „Hlasuji pro Rumunsko. Pošleme Harryho na návštěvu k Norbertovi."

„Doufám, že o loajalitě ostatních krotitelů není pochyb?" vložil se Severus s otázkou, kterou nesměli opominout.

„Všichni se zajímají jen o draky a nic jiného," připustil Charlie zcela vážně. „Pokud nejsou nakloněni nám, jsou přinejhorším neutrální, tedy zatím, než Vy-víte-koho napadne začlenit draky do své armády. Pak budou s námi všichni do jednoho. Párkrát jsem utrousil nějakou narážku, abych zkusil terén, tak vím, že až přijde čas, přidají se k nám. Zneužití draků pro válečné účely by vedlo k jejich vyhubení."

Charlie se široce usmál. „Do karet nám hrají i rumunské zákony. Kouzlení nezletilých je v zemi běžné, takže pokud se Harry dostane do potíží, nebude si muset lámat hlavu s případným ministerským vměšováním. Taky budeme moci procvičovat souboje, pokud na to dojde. Tam je všechno volnější, ne tak pevně zorganizováno a omezeno jako tady."

„Potřebuje nové oblečení," vložila se konečně obměkčená Molly. „Ty hadry, co mu dali mudlové, jsou prostě směšné."

„V tomto ohledu, soudím, můžeme plně důvěřovat Tonksové," řekl Albus, v očích mu podezřele jiskřilo.

„Pomůžu jí," ozval se poplašeně Bill Weasley, který až do té chvíle mlčel.

Severus byl rád. Nijak ho nepřekvapovalo, že Albus a Tonksová si skvěle rozumějí, oba byli svým způsobem šílení. Jak tak znal Tonksovou, mohlo by se lehce stát, že by se do svého úkolu vrhla po hlavě a nakoupila něco naprosto nepřijatelného. Severusovi se v hlavě vynořila představa jeho syna oblečeného jako rockového fanouška, s křiklavými pruhy ve vlasech a piercingy na nejrůznějších místech.

Trvalo několik dní, než se podařilo zařídit vše k plné spokojenosti Albuse i Severuse. Severus byl překvapen, že s ním Albus stále častěji konzultuje záležitosti týkající se Harryho Pottera. Oblečení nakoupené Tonksovou a Billem Weasleym bylo spolu s velkým balením kontaktních čoček odesláno rovnou za Charliem do Rumunska. Obstarání čoček tak, aby Harry nic netušil, si vyžádalo jistou vynalézavost. Zatímco Harry spal, Albus pořídil duplikát jeho brýlí, a ten pak vzal do mudlovské optiky.

Dva týdny před koncem prázdnin vstoupil na ošetřovnu Severus v doprovodu Lupina, který nesl v ruce přenášedlo. Harry seděl a četl si; pokud ho někdo nevyzval, aby se šel projít nebo se cvičit v kouzlení, stále ležel v knihách. Strašlivý rozdíl proti Harrymu Potterovi, kterého musela Grangerová ke studiu nutit násilím. Nevzhlédl, když vešli, a ani jinak nedal najevo, že by si byl vědom jejich přítomnosti.

Jizva byla pryč, Filius Kratiknot seslal krycí kouzlo, ještě než se Harry vzbudil. Severus podal Harrymu lektvar a ten ho bez jediného slůvka vypil. Skutečnost, že mu vlasy okamžitě dorostly k ramenům, už si chlapcovu reakci zasloužila. „Co to..." pronesl o něco hlubším hlasem, než se obecně používal ke stížnostem.

„Překvapení," pronesl Severus nevzrušeně a podal mu gumičku do vlasů.

Harry si poslušně stáhl vlasy v týle a podíval se na oba příchozí s otázkou v očích. Severus se ušklíbl a rychlým kouzlem zaměnil proslavené kulaté brýle za kontaktní čočky. Harry zamrkal a rozhlédl se, kam mu zmizely brýle, jež byly nyní bezpečně schované v Severusově kapse.

„O co tu jde?" vyjekl Harry - konečně známka emocí.

„Nebudeme ti kazit překvapení," oznámil mu Severus nebezpečně potměšile.

„Chytej!" křikl Lupin a hodil Harrymu přenášedlo v podobě zlatonky.

Jednou chytač, vždycky chytač. Harry automaticky máchl rukou a lapil vzduchem letící zlatý míček. Otevřel ústa, aby si vyžádal vysvětlení, jenže přenášedlo se aktivovalo a smýklo Harrym pryč, směrem do Charlieho kouzelného stanu v Rumunsku. Jediný zvuk, který se na ošetřovně ozval, bylo podivné zachrochtání.

Severus se otočil k Lupinovi, aby odhalil původ oněch zvláštních zvuků. Vlkodlak právě prohrával souboj se záchvatem smíchu, který z něho nezadržitelně probublával. Po chvíli se vzdal a usedl na Harryho postel, protože hrozilo, že upadne.

„Ty... ty...jsi promluvil úplně jako James!" chechtal se Lupin. „Nevěřil bych, že se dožiju dne, kdy uvidím Severuse Snapea - pobertu!"

Severusovy mimické svaly se zasekly někde v půlce mezi znechuceným ušklíbnutím a potěšeným pousmáním. Násilím urovnal tvář v masku lhostejnosti, vděčný za léta tréninku, která mu život dopřál. „Nikdy jsem nebyl pobertou, a nikdy jím ani nebudu, vzdor tomu, že jsem s jedním z nich svázal svůj život."

Lupin se přestal smát a smutně se zadíval na opuštěné lůžko. „Myslíš, že to vyjde?"

„Mělo by," odtušil Severus sklesle. „Tak jak byl, by neměl proti Pánovi zla sebemenší šanci, neřku-li proti smrtijedům a mé vlastní koleji. Ke Svatému Mungovi ho poslat nemůžeme, ani komukoliv dovolit, aby upravil přímo jeho myšlení."

„On to zvládne, Seve. Je to silný kluk," pronesl Lupin ve snaze je oba uklidnit.

Severusovi se bolestně sevřelo srdce, a tak štěkl na vlkodlaka: „Neříkej mi Seve!"

Rázným krokem opustil ošetřovnu a hbitě zapadl za nejbližší roh, kde se opřel čelem o studenou kamennou zeď a bojoval s náporem emocí.

 

„Jak ho pojmenujeme, Seve?" zeptal se James.

Severusovi se koutky úst stočily vzhůru. James byl zprvu jediným s právem krátit jeho jméno, časem se toto oprávnění rozšířilo i na Lily. Jeho rodina by se k témuž nikdy nesnížila a spolužáci by si to nedovolili. Onoho večera se Severus a James tulili před zapáleným krbem, který byl odpojený od letaxové sítě, zatímco Lily, už v pokročilém těhotenství, cosi po mudlovsku pletla. Říkala, že ráda tvoří věci svýma vlastníma rukama. Severus jí se svou láskou k vaření lektvarů naprosto rozuměl.

„Jediný příbuzný, kterého jsem měl rád, byl bratranec Harold," zamyslel se Severus smutně. „Strýc z něho sice vychoval dokonalého smrtijeda, ale ke mně se vždycky choval mile. Zemřel při stejném zátahu jako moji rodiče."

„Harold James Potter," pronesla Lily s úsměvem. „Jak to zní?"

Severus cítil, že se James za jeho zády směje. O příjmení dítěte nebylo sporu. Oficiálně bude Potterem a Severusovi to bylo vlastně úplně jedno. Byl sice hrdý na rod, z něhož pocházel, ale svět nepotřebuje, aby po něm chodil další Snape. Vykroutil se z Jamesových paží, poklekl vedle Lily a položil ruku na její bříško.

„Vítej, Harry," oslovil človíčka uvnitř, „už se nemůžeme dočkat, až budeš mezi námi."

 

Severus se odvážil vyrazit za Minervou, až když cítil, že má myšlenky znovu pod kontrolou. Nechtěl na Lupina tak vyjet, ta reakce byla zcela automatická. Nikdy mu nikdo neříkal Seve - jen James a Lily. Jen pro ně byl Sevem. Došel do Chodby přeměňování, zaklepal na dveře kanceláře zástupkyně ředitele a vešel dovnitř, aniž by počkal na vyzvání.

„Tak, Minervo," vybalil na ni rovnou bez okolků, „o čem to Albus mluvil, když se zmínil, že měl před patnácti lety dát na tvůj názor?"

Vzhlédla k němu a pozdvihla obočí. Když byl ještě studentem, tak se téhle ženské děsil. Dnes, po tolika letech kolegialismu, už na něho její přísné pohledy neplatily.

„Změnil ses, Severusi," naklonila se vpřed a vychytrale si ho prohlížela. „Dramaticky. Nemysli si, že mě opiješ rohlíkem - něco se děje a Albus nevypadá, že by se mi to chystal prozradit. Něco za něco, Severusi. Řekni mi, co máte s Albusem za tajnosti, a já ti na oplátku prozradím, proč se Albus cítí vinen víc, než byste čekali."

Severus se pousmál. Minervě by to stejně musel časem sdělit. Chuděrka netušila, co se na ni řítí.

„Dobře, Minervo, copak si pamatuješ z těch dvou posledních let, co jsem tu trávil jako student?" Pohodlně se usadil do křesla a posloužil si šálkem čaje.

Tohle bude na dlouho.

-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-

30.01.2013 18:31:20
Elza
Svět Harryho Pottera je majetkem J. K. Rowlingové, a i kdyby bylo něco mé, stejně nepíši za vidinou hmotného zisku. Při překladech vycházím ze všech podkladů dostupných v čestině, hlavně z díla pánů Medků, ale obdobně využívám všech krásných obratů, které jsem si byla schopná zapamatovat z kolektivního díla českých verzí potterovské FF. Příjemné počtení!
Vaše Elza
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one