Vítejte! Jak vidíte, stránky jsou ve výstavbě. A asi ještě dlouho budou...

Zde publikované bylo vytvořeno čistě pro potěchu čtenářstva.

P9120094.JPG

Kapitola osmačtyřicátá

„Severusi!" Byl prudce vytrhnut ze spánku. Pohlédl na ředitele, stále vypadal vyčerpaně a ustaraně. Ale Severus měl myšlenky jen na jediné.

„Harry?" dožadoval se informací. „Kde je? Co se děje?"

„Žije, Severusi," odpověděl Albus a Severusovi došlo, že to vlastně ví, protože pouto by mu dalo znát, kdyby Harry zemřel. „Je nemocný a zraněný, zatím nevím, jak je to vážné, ale žije."

„Je v Rumunsku," doplnil nepovědomý ženský hlas. Severus se po něm ohlédl a uviděl děvče oblečené sice po mudlovsku, zato s bohatě vyšívaným pláštěm s kápí přehozeným přes hlavu a ramena. Mluvila anglicky velice dobře, jen s jemným zpěvavým přízvukem. „Charlie mi dal své přenášedlo, abych vás přivedla. Harry nevypadá nic moc, ale myslím, že se z toho dostane."

„Kdo jste?" zeptal se Severus, a když si dívka shodila kápi z hlavy, až se zpožděním mu došlo, že ji viděl předtím v Bradavicích.

„Moc se omlouvám," blýskla zuby v úsměvu a podala mu ruku. „Jmenuji se Aňa Malenčiková, jsem Charlieho kolegyně. Byl to pro nás dost šok - zjistit, že Ryan je ve skutečnosti Harry. Bližší povědomí o jeho stavu nemám, Charlie mě okamžitě vypakoval, abych pro vás došla."

Severus jí potřásl pravicí, na níž zaznamenal několik zahojených popálenin. Vstal a sykl. Rány na trupu se ještě nestihly plně zhojit, bolelo ho na prsou, píchalo v plicích... vlastně všude. Aňa přiskočila ho podepřít. Vzdor svému křehkému zjevu byla opravdu při síle.

„Albusi?" nadhodil Severus. Začal se bát, že bolesti, které by po zaléčení už správně mít neměl, cítí kvůli Harryho nedobrému tělesnému stavu. Jestli se jejich pouto aktivovalo...

„Teď bys stejně několik dní učit neměl, Severusi," usmál se ředitel, v očích hravé ohníčky. „Večer se vrátím do hradu a o tvé hodiny se osobně postarám. Myslím, že si se studenty poradím. Koneckonců jsem také mistrem lektvarologie."

Severus kývl. Napřímil záda a odešel do kuchyně, kde bylo hotové řádové shromáždění. Pohledy, jež ho vyhledaly, představovaly pestrou škálu názorů od útrpnosti, nad níž se automaticky ušklíbl, přes překvapení a zvědavost k nefalšované úlevě. Jenom Moody se jako obvykle díval značně podezřívavě.

„Potřebuji pět dobrovolníků, kteří se vydají se Severusem do Rumunska a budou chránit jeho i Harryho." Severus se udržel, aby na Albuse, jenž za ním vstoupil do místnosti doprovázen cizí dívčinou, nepohlédl obzvláště kousavě. Sám žádnou ochranu nepotřebuje, ale co se týče Harryho bezpečnosti, vzal by s sebou nejraději celý bystrozorský sbor, kdyby mohl. Znovu ho ostře píchlo u srdce; ani nechtěl pomyslet, co by to mohlo znamenat.

Všichni se začali sborově hlásit a Albus si v poklidu spokojeně zářil. Ále do řiti, pomyslel si Severus a nenávistně pohlédl na ctihodného stařešinu. Na tohle vážně nebylo kdy. Harry umíral.

„Ticho," štěkl a bylo mu okamžitě vyhověno. „Bill, Fred, George, Alastor a Tonksová půjdou se mnou a se slečnou Malenčikovou. Ostatní ať zjišťují, co se vlastně stalo. Albusi?"

Ředitel předpažil ruku s jedovatě žlutým kroužkem o průměru přibližně talíře - zřejmě jakási mudlovská hračka nebo tak něco. Severus a ostatní, kteří měli namířeno do Rumunska, se předmětu pevně chytili a vzápětí pocítili známý tah v oblasti žaludku.

Aňa přistála elegantně na nohou a bez jakékoliv prodlevy svižně vykročila. „Pojďte za mnou. Ošetřovna je tímto směrem."

„Budeme támhle," řekl buď Fred, nebo George, oba vystřelili vyhlídnutým směrem s hůlkami tasenými v pohotovostní poloze, hbitě se rozhlíželi po jakémkoliv náznaku nebezpečí, domlouvali se přitom pouze očima a nenápadnými gesty. Byli by z nich špičkoví bystrozoři.

Moody protáčel kouzelným okem v jamce a zdravým se upřeně díval na Severuse. „Pročs mě vybral?"

„Jsi víc než paranoidní a Harry může být v ohrožení." Severus spotřebovával téměř veškerou energii k prostému nezaostávání za ostrým tempem chůze ostatních. „Pokud dokážeš udržet Harryho v bezpečí, urážej si mě a napadej po libosti."

„Kýho ďasa!?" zaklela Aňa, prudce se zastavila a otočila doleva. Houkla na ně přes rameno: „Za mnou!"

Zamířili ke skupince, která cosi vzrušeně probírala a jíž si do té chvíle Severus nevšiml. Byl tak zafixovaný na úkol dostat se k Harrymu, až úplně pomíjel své okolí. Hlouček tvořilo několik kouzelníků a čarodějek, všichni mířili hůlkami na velkou a očividně rozrušenou saň. Byl mezi nimi i Charlie, ale Harryho nebylo nikde vidno.

„Charlie!" křikl panovačně.

„Severus, díky Merlinovi." Zrzek k němu přiběhl, oči zarudlé, pokožku bledou. „Možná že ty něco zmůžeš."

„Kde je Harry?"

„Nedovolí nám přiblížit se," odpověděl Charlie a prohrábl si nervózně rukou vlasy.

Severus ho chňapl za rukáv a jen taktak, že ho neproklel. Ten idiot nechal Harryho v dosahu saně?! „Cože?"

Letící drakChránila Harryho, když jsem je našel. Z jakéhosi neznámého důvodu letěla za mnou a za Norbertem až sem, celou cestu Harryho nesla, ale nikomu nedovoluje, aby se k nim přiblížil." Zahučel dračí oheň, všichni ošetřovatelé hbitě odskočili. „Nemůžeme ji omráčit, protože by ho zalehla. Myslím, že ji Harry našel, promluvil si s ní a ona ho... tento... adoptovala. Má chování hnízdící samice."

„Na sirotka má úděsné množství rodičů," poznamenal Moody a odfrkl si. Severusovi nezbylo než  s ním v duchu souhlasit.

Zaostřil na půdu u nohou přerostlého plaza. Skutečně tam v trávě ležel Harry. Kdyby dračice neopatrně ukročila, rozšlápla by ho. Z místa, kde stál, nebylo možno poznat, jak na tom Harry je, ale z vlastního zkráceného dechu si mohl Severus domýšlet mnohé.

„Jak se k čertu mohl dostat do takové situa...?" Severusovi konečně došlo vše, co slyšel, a zarazil se v půli slova. „Říkals, že si s ní promluvil?"

„Nó..." zrudl Charlie. „Měli jsme ve škole ta velšská mláďata a Harry nám s nimi pomáhal a přitom zjistil, že rozumějí hadímu jazyku. Harry sice neví, co povídají oni, ale může na ně mluvit. Nechtěl, aby se to moc rozkřiklo."

Severus toto téma odložil na později. Dračice zavětřila, ošetřovatelé napjatě vyčkávali připraveni ji omráčit, jakmile odstoupí od Harryho. Udělala krok vpřed a téměř všichni kouzelníci jako jeden muž couvli. Charlie sice zatahal Severuse za hábit, ale ten jediný zůstal na místě, tudíž se dostal před všechny ostatní. Saň znovu začenichala, naklonila hlavu, očima přejela řadu ošetřovatelů a zařičela.

„Je rozrušená... smutná... a má strach," poznamenal Charlie. Někteří z přítomných přikývli.

Severus odhodlaně vykročil. Včera večer se rozhodl, že pro Harryho obětuje i život. A toho se stále držel. Dračice zavětřila, sklonila se a pohlédla zpříma na Severuse. Očichala ho a... ustoupila. Severus udělal další krok vpřed... ona krok vzad.

„No to mě pojeb," odtušila Aňa. „Ona to z něj cítí! Že je jeho táta."

„Běž, Severusi," pobídl ho Charlie.

Severus zvolna postupoval, dračice před ním stejnou rychlostí couvala. Když došel až k Harrymu, sklonil se a zvedl mladíka ze země, jenže se zapotácel. Dračice znovu prudce vtáhla vzduch. Všiml si své hůlky v držáku na synově předloktí, pomalu ji vytáhl a namířil na Harryho. Použil odlehčovací kouzlo a rychlou sérii základních léčitelských zaříkadel - stejných, jaká použil Harry na něho. Pak už byl s to mladíka sevřít v náruči a odnést k čekající skupince. Harry byl celý zablácený, vypadal značně pocuchaně.

Složil syna na přichystaná nosítka a odevzdal ho do péče léčitelů; saň se konečně spokojeně usadila. Byla nádherně smaragdově zelená - téměř zmijozelsky, dá se říci - její barva odpovídala odstínu Harryho a Lilyiných očí.

„Patří mezi velšské zelené?" zeptal se Severus, který se stále cítil poněkud vratce, i když opětovné shledání se s hůlkou, s jejíž ztrátou se už smířil, ho příjemně hřálo - jako setkání s dávno ztraceným kamarádem.

Charlie přitakal. Kráčeli spolu za nosítky obsypanými kouzelníky v pilné činnosti. „Jo, je... U Merlina z komína! Že je to ta ztracená matka! Deitere, mohl bys ji dostat k velšské mládeži? Třeba jsou její!"

Rozložitý muž s plavými vlasy a modrýma očima, jasně árijský typ, kývl a vytáhl si ze zástupu k ruce pár pomocníků, s nimiž se začal vracet k sani pokojně uvelebené na trávníku.

Harry ležící na posteli uvnitř stanu polní nemocnice, nápadně podobné bradavické ošetřovně, byl postrojený téměř komicky. Lékouzelníci mu právě odepínali plášť smrtijedského střihu, pyžamové kalhoty měl na jedné straně roztržené a chodidla omotaná černými onucemi.

„Chytré děcko," nechal se slyšet jeden z léčitelů. „Všechno pečlivě vyhřívané, i když kouzla po čase vyprchají. Stejně nejspíš přijde minimálně o prsty. Má omrzliny... pokud se zanítí... ten tvůj náhrdelník fungoval!"

„Co našel tu velšanku, už ohřívací kouzla nepotřeboval," ozval se Charlie. „Chovala ho jako mimino."

Léčitel se po Charliem překvapeně podíval, ale rychle se vrátil k práci. Severus se nemohl zbavit dojmu, že mu cosi uniká. Někdo mu položil dlaň na rameno, když se otočil, uviděl Albuse, jak mu podává šálek.

„Peprná vzpruha, Severusi. Potřebuješ ji."

Vypil lektvar a zaplavil ho známý pocit páry stoupající ušima. Z Charlieho se také kouřilo, Bill zrovna do svého mladšího bratra cosi tiše hučel. Charlie ho umlčel zlostným pohledem. Bill se jen usmál a krátce bratra stiskl; když ho propustil, nechal mu ruku položenou kolem ramen.

„Charlie?" zavolal jeden z léčitelů, tvářil se napjatě.

Oslovený pokynul pohledem Severusovi s Albusem a všichni tři se připojili ke skupince u Harryho lůžka. „Copak je, Jeremy?"

Léčitel ukázal na šrámy na Harryho lýtku a nepokojně se ošil. „Našli jsme chlup, Charlie." Zvedl předmětnou část srsti a obrátil se k Severusovi s Albusem s vysvětlením: „Musíme udělat krevní testy."

Severus si dlouhý tmavý chlup převzal... a zaklel. Podobný viděl už mnohokrát a teprve teď mu došlo, že předchozí noc byla úplňková. „Ví Remus, co se děje?"

Albus zavrtěl hlavou. „Poppy byla proti. Stejně by nic nezmohl, dokud se pořádně neprospí. Potom se k nám může připojit."

Severus přitakal a vrátil chlup léčiteli. „Naberte vzorek a dejte mi ho," přikázal.

„Charlie?" obrátil se léčitel k druhorozenému Weasleymu pro potvrzení.

„Je vystudovaným mistrem lektvarologie, Jeremy," odpověděl Charlie, „a Harry je jeho syn."

Léčitel přikývl na srozuměnou, vzal lahvičku, přidržel ji u rány na noze, zamumlal zaříkadlo a skleněná nádobka se naplnila krví. Opatřil ji uzávěrem, podal Severusovi a pokynul ke vzdálenějším dveřím. „Do laboratoře tamtudy."

„Děkuji," pronesl Severus upjatě a otočil se k Moodymu. „Přiveď mi jednoho z dvojčat. Potřebuji kompetentního pomocníka."

„Tati?" ozvalo se tiché zaskřehotání, k uzoufání kňouravé.

Severus vrazil lahvičku do ruky Albusovi a odstrčil lékouzelníka z cesty. Harry ztratil brýle, takže od pohledu nebyl schopný nikoho poznat. „Šššš, jsem tady, Harry."

Mladík kucknul a zanaříkal: „Bolí." Působil jako malé děcko, ne jako mocný kouzelník.

„Vím." Severus mu shrnul ofinu z čela rozpáleného horečkou. „Co tě zranilo?"

„Nenakažený," vyslovil Harry s očividnou námahou. „Upír říkal. Podle chuti."

Mladík se nadechoval jen ztěžka a Severuse začaly pálit slzy v očích. „Cos to zase prováděl?" peskoval ho láskyplně.

„'Dyť jsme oba v poho," protestoval Harry chabě.

„Tomuhle říkáš ‚v poho'?" zavrčel Severus, strachem vyvolaný vztek se zase začínal vzmáhat. „Jakmile tě odsud pustí, dostaneš zaracha!"

Severus zaslechl, že se za ním někdo uchechtl, a Harry se usmál, zvedl ruku z přikrývky a slabě ho pohladil po neoholené tváři. „Takys mi chyběl, tati." Pak spustil víčka, dech se mu zklidnil. Severus mu znovu uhladil ofinu a připjal mu hodinky na zápěstí.

Jedna z léčitelek položila Severusovi ruku na záda, až zasykl bolestí. Přísně se na něho podívala. „Pokud jste zraněný, měl byste také ležet v posteli."

Severus se plynule vypjal do celé své výšky. Ozvalo se zdušené zasmání, pravděpodobně od jednoho z dvojčat. Tyčil se nad léčitelkou a propaloval ji plnou silou svého pověstného pohledu. „I v horším stavu jsem zvládl učit dvacítku šestnáctiletých vařit matoucí utrejch! Věnujte se léčbě mého syna, nebo zmizte!"

Albus vzal přepadlou ženu jemně za loket a odvedl ji bokem. „Štěká, ale nekouše, má milá. Smím vám nabídnout citronový bonbón?"

„Albusi!" ohradil se Severus varovně. Štěká, ale nekouše. No vážně!

Charlie dokončil hovor s dalším z léčitelů a zamířil k Severusovi. „Můžeme jít ke mně. Až budou hotovi, tak nám dají vědět. Teď stejně bude spát."

Severus okamžitě poznal pokoje, jež mu byly známé z Harryho vzpomínek, ale hned si zakázal na to myslet. Harry nechtěl, ani aby to viděl, natož aby si to zapamatoval. Charlie mu podal sklenku, na stůl mezi ně postavil lahev Ogdenské starorežné a řádně si zavdal.

„Jak přesně se Harry obeznámil s ohnivou whisky?" zeptal se Severus, když do sebe obrátil prvního panáka.

Charlie se zašklebil. „Za to může Jean-Pierre. Zastává názor, že každý má dospět do věku, kdy může pít, řádně vyškolen jakpít."

Severus si odfrkl a kopl do sebe další dávku. Pak odložil sklenku na stůl, zapřel se v židli a sepjal si ruce za hlavou. Pokud vypije ještě trochu, okamžitě usne. „Ví Harry, že ho máš rád?"

Charlie vypadal sklesle. „Netuším. Neskrývám to před ním. Pokud by si mě prověřil, musel by... tedy jestli tuhle emoci vůbec pozná. Řek' bych, že teď už to všichni vědí, pokud jim to nedocvaklo už dřív. Tady se nic neutají."

...vyzvídal Snape neúprosně„A co cítí Harry k tobě?" vyzvídal Severus neúprosně.

„Pochybuju, že sám ví," připustil Charlie téměř neslyšně. „Kdykoliv se pokouším z něho něco nenápadně vysledovat, jsou jeho pocity dobře ukryté, navrch prosakuje jen zmatek a nejistota."

„A co bude dál?" Severus Charlieho bedlivě sledoval.

Charlie se křivě pousmál. „Jinými slovy: jaké jsou mé úmysly vůči tvému synovi?"

„Něco na ten způsob," připustil Severus a sklopil oči k whisky. Vstupovali na neprobádané území. Vyhrožovat Charliemu bylo snadné. Ale mluvit s ním jako s možným... budoucím zeťákem? To byla vážně bizarní představa. Vždyť si ještě pořádně nestihl zvyknout ani na to, že je otcem.

„Počkám." Charlieho úsměšek vyprchal, mladík si povzdechl a unaveně si protřel oči. „Ještě má před sebou rok školy, navíc se nechce vázat, dokud je Voldemort naživu. Takže budu muset vydržet, než zabije toho hadího ksichta... a pak tu budu pro něho."

„Myslíš, že zvítězí," poznamenal Severus, nebyla to otázka.

Charlie zdvihl obočí. „Když se nad tím zamyslím... už šestkrát se Voldemort snažil Harryho zamordovat, a nic. Všechno zlato, co mám i nemám, vsázím na Harryho."

Severus se rozesmál a poškrábal se na předloktí. Podle toho, jak ho svědilo, zřejmě prospal svolávání. Najednou mu to došlo, jako by ho zasáhl blesk z čistého nebe. Už nikdy v životě nebude muset volání Pána zla vyslyšet. Všichni smrtijedi ho budou pronásledovat a snažit se ho zabít, ale on žil - a rozhodně neměl v úmyslu nechat je, aby uspěli. Harry se jim také dokázal celé roky víceméně vyhýbat.

„Jsem volný," zašeptal. Vykasal si rukáv a pozoroval temné znamení; koutkem oka zaznamenal, že Charlie sebou trhl. Cítil mírnou hryzavou bolest, která ho tu a tam nutila sevřít zuby, ale nic víc. V porovnání s agónií mučicí kletby lapálie vskutku podružná. „A nic horšího už mi provádět nemůže."

„Harry bude štěstím bez sebe, až se probere," usmál se Charlie a předklonil se, aby si cejch pořádně prohlédl. A Severusovi poprvé nevadilo, že se na ten odporný obrázek na jeho předloktí někdo dívá.

I dýchat se mu začalo snáze, ani bodání na hrudi už ho netrápilo - což přivedlo jeho myšlenky zpět k Harrymu ležícímu na nemocničním lůžku. Narovnal ramena, i když měl pocit, jako by mu po páteři projelo rozžhavené železo. „Opravdu řekl, že mu upír tvrdil, že ho vlkodlaci nenakazili?"

„Mám dojem, že jo," odpověděl Charlie přemítavě. Vyměnili si nevěřícné pohledy.

„Bude toho mít dost co vysvětlovat," zavrčel Severus.

Charlie se rozesmál. „Ještě nějaké novinky?"

-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-

31.01.2013 17:14:21
Elza
Svět Harryho Pottera je majetkem J. K. Rowlingové, a i kdyby bylo něco mé, stejně nepíši za vidinou hmotného zisku. Při překladech vycházím ze všech podkladů dostupných v čestině, hlavně z díla pánů Medků, ale obdobně využívám všech krásných obratů, které jsem si byla schopná zapamatovat z kolektivního díla českých verzí potterovské FF. Příjemné počtení!
Vaše Elza
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one