Vítejte! Jak vidíte, stránky jsou ve výstavbě. A asi ještě dlouho budou...

Zde publikované bylo vytvořeno čistě pro potěchu čtenářstva.

P9120094.JPG

Téhož dne odpoledne, namísto zrušeného vyučování, měl Harry schůzku s Brumbálem a svým otcem. Rozebírali, jak se Harrymu daří dohánět zameškané učivo - v pořádku, snaž se dál - a kdy bude možno obnovit jeho zvláštní lekce - v průběhu vánočních prázdnin. V současné době byly totiž souboje s Remusem jediným tréninkem navíc, jehož se mu dostávalo. Nemluvili ani o Karkarovovi, ani o Harryho duševní pohodě či jejím nedostatku.

„Všiml jsem si, že ses zapsal do seznamu těch, kteří zůstávají přes prázdniny v Bradavicích," nadhodil Brumbál.

Harry znovu zostražitěl. Ředitel nikdy nic neříkal jen tak, bez důvodu. Ani tu nejmenší poznámku ne. „Ano."

„Uvědomuješ si, že blokuješ vlastní magii, Harry?" zeptal se Brumbál a vložil si do úst citrónové cukrátko.

Náhlá změna tématu musela nějak souviset s předchozí otázkou, ale Harry netušil čím. Rychle střelil pohledem k vedle sedícímu Snapeovi, a když mu ten nic nenaznačil, stočil oči zpět k Brumbálovi. „Ne. Blokuju...? A jak?"

Byl to Snape, kdo odpověděl: „Způsobem podobným nitrobraně, Harry. Máš v sobě bariéru držící na uzdě značnou část tvé moci. Podlehneš-li prudkému citovému hnutí, bariéra se dočasně zhroutí."

To by vysvětlovalo, jak se mu onehdy podařilo zničit vybavení ošetřovny a proč umí vyvolat fyzického patrona. Byla v tom také naděje. Harry býval svého času bytostně přesvědčen o tom, že nikdy nebude schopen zabít Voldemorta.

„Naším záměrem je bariéru odstranit za použití nitrozpytu," navázal Brumbál. „Nevýhoda tohoto postupu tkví v tom, že budeš v rámci procesu nucen dočasně stáhnout své štíty nitrobrany a současně budeš muset být bdělý a uvolněný. Jakmile spustíš štíty, Severus ti pomůže odstranit bariéru, zatímco já dohlédnu na to, aby se nikdo nepovolaný během oné doby nepokusil napadnout tvou mysl."

Harry zvolna přitakal. Víceméně to smysl dávalo... jenže... „Co to má společného s tím, jestli budu, nebo nebudu přes Vánoce v Bradavicích?"

Periferním viděním si Harry všiml Snapeova křivého pousmání a usoudil, že otec je na něho za tuto dedukci hrdý, víc pozornosti mu ale nevěnoval a dál vyčkávavě hleděl na Brumbála, který se uculoval a jiskřil si očkama. Proč zase? Čert se v něm vyznej!

„Požádali jsme Charlieho, aby se nastěhoval na prázdniny do hlavního štábu a pomohl nám s tím, aby ses v průběhu ozdravného procesu cítil dobře," odpověděl Brumbál. „Nařídil jsem Minervě, aby tebe, slečnu Grangerovou a sourozence Weasleyových vymazala ze seznamu."

Takže budou Vánoce na Grimmauldově náměstí, na posledním místě, kde je chtěl Harry trávit. Ale pokud nemohl jeho výcvik probíhat nikde jinde a pokud zrovna tam chtěl Brumbál pracovat na odstranění Harryho mentální bariéry, tak tam Harry bude. Dům teď náležel Remusovi, Krátura s paní Blackovou byli pryč... ale vzpomínky na Siriuse žily v tamních zdech vlastním životem. Nábytek, Klofan... na každém rohu se našlo něco, co Harrymu připomnělo jeho kmotra.

Až do prázdnin Hermiona dohlížela na to, aby se Harry bez přestávky učil, kromě studia měl dovoleno pouze jíst a spát. Musel do ní hustit snad celou hodinu, než mu dovolila pokračovat v tréninku mudlovských bojových umění, ale stálo to za to. Fyzická aktivita mu poskytovala tolik potřebný oddych od učebnic a procvičování kouzlení.

Kdykoliv mu jizva nedala spát, vyplížil se pod neviditelným pláštěm do Komnaty nejvyšší potřeby a cvičil. Remus Harrymu obstaral nakupování vánočních dárků - přinejmenším si vzal seznam, možná že pořízení všech položek byla kolektivní práce Řádu. Dárek pro Remuse koupila Ginny v Prasinkách při poslední předvánoční návštěvě vesničky.

Harry také pod jménem Ryana Kellyho neustával v korespondenci s Charliem. Nemohl se zmiňovat o ničem konkrétním, ale odpovědi mu přesto pomáhaly, a nebylo ani od věci číst si historky o dracích a jejich ošetřovatelích. V běhu zůstávaly i lekce nitrobrany, které byly zvolna doplňovány základy nitrozpytu.

Tyto večery a hodiny lektvarů byly jedinými příležitostmi, kdy se stýkal se Snapem. Neměli vůbec čas si soukromě promluvit, a kdyby se náhodou nějaký ten čas našel, Harry stejně netušil, o čem by hovořili. Nedošlo ani na překlad receptů z hadího jazyka, Harry cítil, že Snape se zahájením překladu váhá. Zkoušky přišly a odešly, Harry předpokládal, že jimi prošel vcelku úspěšně. Výsledky sice nebudou nijak závratné, ale jistě budou přijatelné.

Hermiona s Ronem byli zalezlí o patro níž v horním obývacím pokoji a Harry neklidně přecházel po chodbě v nejvyšším patře. Chtěl svým kamarádům dopřát čas pro sebe. Ginny byla... vlastně nevěděl, kde byla Ginny. Asi zrovna psala dopis tomu klukovi, co s ním právě chodila, ať už to byl který chtěl. V tomto směru Harry ztratil přehled už před časem.

O dvojčata bylo lépe se nezajímat. Zabrali si pro sebe jednu místnost v suterénu a přeměnili ji ve vývojovou laboratoř. Pokud člověk nechtěl skončit jako pokusný králík pro jejich nejnovější vynálezy, bylo bezpečnější do oné místnosti nevstupovat, a dokonce o ní ani nemluvit. Zbytek osazenstva domu byl ve svých pokojích, v kuchyni, v knihovně, v předním salónku nebo v hlavním salóně a rozmisťoval vánoční dekorace.

Harry se uchýlil do chodby na nejvyšším poschodí hlavně z toho důvodu, že se po ní nepohybovali duchové Siriusovy někdejší přítomnosti - v této části domu svého kmotra nikdy neviděl. Hladké tapety na zdech nenesly stopy ran od Klofanových drápů nebo zobáku a nebyly přerušeny žádnými rodinnými portréty. Když se jeho ramene dotkla cizí ruka, byl zrovna otočený zády ke schodišti, nově příchozího neviděl ani neslyšel přicházet. Harry dotyčného zcela bez přemýšlení složil k zemi a odzbrojil, teprve pak se na narušitele svého soukromého vesmíru pořádně podíval.

„Charlie?" zajíkl se překvapením při pohledu na rusovlasého krotitele draků, který ležel na podlaze a masíroval si paži.

Charlie a Harry (anneanne)„Koukám, že jsi trénoval, Harry," poznamenal oslovený a zatvářil se kysele.

„Alespoň víš, že se mi nemáš plížit do zad," usmál se Harry. „Díky za dopisy, Charlie."

„Není zač," pokrčil Charlie rameny. Harry se svezl na zem podél protější zdi; když se usadil, podal Charliemu jeho hůlku. „Tak co, řídil ses mými radami?" zajímal se ryšavec.

„Víš, jak je těžké si s někým jen tak užít, když máš na hlavě tohle?" ukázal Harry znechuceně na svou jizvu a zachmuřil se. „Dám holce jednu pusu a ona si hned myslí, že si ji chci vzít. Školní lásky jsem už vzdal."

„Se staršíma je to lepší?" zazubil se Charlie.

Harry si odfrkl. „Netvrď mi, že sis nevšim'. A co ty? Randíš s někým?"

„Dračí rezervace není nejlepším místem na navazování nových známostí," odpověděl Charlie a uhrábl si vlasy.

„Tuhle neznám." Harry vzal Charlieho ruku do svých a začal mu přejíždět ukazováčkem po čerstvé spálenině.

„Vláďa chytil nerva. Vyklubal se chvíli po tom, cos odešel," snažil se vysvětlovat Charlie klidně, i když mu z Harryho doteků běhal mráz po zádech.

„Vy všichni jste na palici. Kdo kdy slyšel dát drakům jména jako Moudrost, Stálost, Vladan a Čestislav?" zahihňal se Harry a zavrtěl hlavou. Charlie se rozesmál a Harry se na něho zadíval s rošťáckým úsměvem na rtech. „Takže pro tebe už je to taky docela doba, co?"

Charlie přitakal. Proběhla mezi nimi rychlá bezeslovná komunikace a za chvilku už klečeli vprostřed chodby a líbali se. Harry během vášnivého polibku zatlačil Charlieho zpátky ke zdi, kde se mu usadil obkročmo do klína.

„Zas tě nastěhovali k Ronovi?" zeptal se Charlie udýchaně. Harry přikývl a hladově se přisál na Charlieho hrdlo. „Tak to musíme ke mně."

Harry vyskočil a podal Charliemu ruku. Už byli oba stejně vysocí, Harry zřejmě od léta vyrostl - i když nikdy nebude sdílet Charlieho podsaditost; ba naopak, až budou odstraněna kouzla na úpravu vzhledu, bude nejspíše ještě útlejší, než je teď. Proplížili se neviděni chodbami, hlavně dávali pozor, aby je nezmerčila Molly Weasleyová, zamkli za sebou dveře Charlieho pokoje a společnými silami jej opatřili zvukotěsnými clonami.

Oblečení létalo vzduchem a Charlie Harryho chvatně zahnal na postel. Bylo to, jako kdyby se naposledy viděli teprve předevčírem, a ne před čtyřmi měsíci. Harry nechal Charlieho, ať dělá co umí, a vychutnával si váhu těla, které na něm spočívalo. Charlie Harryho obratně dovedl až k branám ráje a zase zpět, zřejmě čistě proto, aby mohl celý proces zopakovat. Až konečně nevydrželi sílu milostného pnutí a společně jí podlehli.

Harry malátně laskal bříšky prstů Charlieho páteř, ruce lehce klouzaly po zpocené pokožce. Charlie líně líbal Harrymu hrdlo a linii sanice. Ani jednomu z nich se nechtělo prudkým pohybem rušit příjemné doznívání předchozích dějů. Charlie se ovšem po chvíli posunul a sklouznul na pokrývky vedle Harryho. Harry se k němu přitulil a byl hned vtažen do pevného objetí.

Chvíli si povídali o tom všem, co nemohli napsat do dopisů - Harry se v listech okrajově zmínil o svém otci a bolestech hlavy, nyní v Charlieho hřejivé náruči dodával podrobnosti. Omluvil se také, že se odmlčel v těch týdnech, kdy nemohl ani pořádně myslet, natož sestavit dopis. Charlie mu odpověděl polibkem.

„Byl bych spokojený, i kdybych k Vánocům už nic nedostal," poznamenal Harry a zívl.

Charlie se zachechtal: „To je fajn, páč nic víc nedostaneš."

„Zmetku! Mít na to sílu, tak tě praštím," zamrmlal Harry.

„Hmmm, to si musím zapamatovat... čerstvě pomilovaného Harryho Pottera lze dráždit zcela beztrestně," smál se Charlie.

„Dej si bacha, dvojčata mi dluží laskavost," vyhrožoval Harry.

„A jak k tomu došlo?" zajímal se Charlie.

Harry se podepřel loktem a s potutelným úsměvem shlížel na Charlieho. „Dal jsem jim svou výhru z Poháru tří kouzelníků, aby si mohli založit obchod."

Charlieho oči, do té chvíle pokojně přimhouřené, se náhle doširoka  rozevřely. „Kurva! To ty jsi ten jejich přísně tajný tichý společník! Mamku chytne psotník."

„A právě proto to víme jen já, dvojčata, Ron, Hermiona a teď ty." Harry se sklonil a Charlieho políbil. „Mohli bychom zasvětit ještě Billa a Ginny a udělat z toho velký komplot. Věčná škoda, že váš taťka neudrží před mamkou tajemství, ani kdyby mu šlo o život." Další polibek.

Charlie stáhl Harryho na sebe, donutil ho rozevřít rty a vložil do políbení mnohem větší porci vášně. Harry se chvilku vrtěl, aby si našel polohu, v níž se mu bude ležet pohodlně, což Charlieho nenechalo chladným. Díky tomu nezůstal netečným ani Harry - a bylo po konverzaci.

Vzhledem k tomu, že se naprosto odrovnal, si Harry toho odpoledne ještě krátce pospal. Charlie ho probudil, když už byl nejvyšší čas sejít dolů a připojit se k ostatním na večeři. Nemohli si dovolit vynechat jídlo.

Harrymu se zastesklo po době strávené v Rumunsku, kdy mohli vzájemně propletení prostě odplout do říše snů. V Londýně, v domě, kterým procházeli snad všichni členové Řádu, jim nezbývalo než navštěvovat společné večeře a snídaně a spát řádně odění. Harry poděkoval krátce nebesům za to, že se tam neubytoval i Snape. Nenastěhoval se z důvodu, že by bylo podezřelé, kdyby trávil s členy Řádu více času, než bylo nezbytně nutné.

Charlie na oba seslal pestrou škálu čisticích kouzel a zašel tak daleko, že jim dokonce vyčistil i oblečení.

Harry se smál, když to viděl. „Nepřeháníš to trochu?"

„Nemáš tucha, čeho je mamka schopná," odpověděl Charlie, ukradl si ještě jeden polibek, zrušil ochrany na dveřích a společně se vydali do kuchyně.

Harry si to zamířil k místu v polovině stolu, vedle Rona, naproti dvojčatům. Letmo zaregistroval, že Snape už ve dveřích odchytil Charlieho, který se jinak držel u Harryho, a odtáhl si ho bokem. Harryho otec nevypadal zrovna šťastně a Charlieho líce se bleskurychle zalévaly pravou weasleyovskou červení.

„Sakra," ulevil si Harry pod fousy, „španělská inkvizice v akci."

„Cože?" zeptal se Ron plnými ústy.

paní Weasleyová„Vypadáš báječně odpočatě, Harry," řekla paní Weasleyová a položila na stůl další talíř večerní krmě. „Co jsi dělal celé odpoledne?"

„Klábosili jsme s Charliem," usmál se na ni Harry. Ronovi to muselo dojít, protože se obratem začal dusit šťouchanými bramborami. Harry ho nápomocně udeřil do zad. „Zpomal, Rone. Není od věci se na jídlo podívat, než ho strčíš do pusy," poučoval kamaráda a rozverně se na něho šklebil.

„Pořádně žvýkej, Rone," napomenula ho paní Weasleyová. „No, evidentně ti to pomohlo. Příležitostně se budu muset Charlieho zeptat, jak to dělá."

Dvojčata pobaveně sledovala výměnu a po matčině poznámce se zakuckala smíchy. Členové Řádu se zvolna trousili do místnosti a usazovali se ke stolu. Ať už to bylo záměrné, či to tak vyšlo náhodou, na Charlieho zbylo volné místo zrovna vedle Harryho. Dvojčata se při pohledu na zrudlého bratra zákeřnicky šklebila.

„Pěkně sis se Snapem popovídal, Charlie?" zeptal se Fred, zatímco George se jen pohihňával.

„Dlouho jsme se neviděli, Frede, Georgi," kývl na každého zvlášť. Nahozenou udičku nechal bez povšimnutí a s pohledem pevně upřeným na své bratry se dotázal: „Mám se zeptat mamky, jestli už zjistila, kde jste sehnali peníze na svůj kšeft?"

Harry se zakřenil, když dvojčata zbledla a jako jeden muž zavrtěla hlavami. „É... no... ne, to nebude nutné. Že, Frede?"

„Stoprocentně, Georgi. Mlčíme jako hrob, Charlie." Oba horlivě přikývli.

„Jen se uklidněte," škádlil je Harry. „Nakonec, mohl bych to veřejně oznámit zrovna tady a teď..." Začal vstávat.

„Ne!" vyjekli oba současně.

Hovor kolem stolu umlkl a všechny tváře se stočily k Fredovi s Georgem, kteří jako na povel zrudli, sklonili hlavy k talířům a začali věnovat přehnanou pozornost večeři. Harry pobaveně zavrtěl hlavou. Nechtěl pokoušet Molly Weasleyovou o nic víc než její synci. Vzato kolem a kolem, vždyť to byl právě on, kdo jim svým finančním příspěvkem umožnil seknout se školou.

Naklonil se k Charliemu: „Co ti chtěl?"

„Udělal mi takové kázání, až jsem měl dojem, že je mi zase jedenáct," odpověděl tázaný. „A nechal se slyšet, že prý jestli ti ublížím, tak se o černé magii dozvím víc, než jsem kdy toužil vědět."

Harry se podíval po Snapeovi, který seděl na konci protější strany stolu, a pozdvihl obočí. Otec ho probodl vražedným pohledem a ústy naznačil: ‚Počkej.'

Harry s povzdechem potřásl hlavou a zašeptal Charliemu: „Skvělý, tak mě to čeká taky. A to už mě neminul ani pohovor s tvým taťkou."

„Au," trhl sebou Charlie. „Na ten si vzpomínám."

„Přesně. No, tys ještě neměl Greda a Forge, aby tě vysvobodili a poskytli ti vlastní svojskou verzi," šeptal Harry. „Korunu tomu ovšem nasadil Remus, když si mě asi před měsícem vzal na slovíčko. Všichni zřejmě sdílejí dojem, že když jsem vyrůstal u Dursleyových, tak jsem pole neorané. Přitom už mudlovská základka mě vybavila větším množstvím informací, než budu kdy potřebovat."

Než došel Harry na konec své tirády, Charlie se už prachsprostě řehtal.

Z počtu zúčastněných, neřku-li ze samotné přítomnosti Snapea, bylo zřejmé, že večer proběhne schůze. Tato domněnka byla ještě potvrzena Brumbálovým příchodem ke konci stolování. Čtveřice studentů se zvedla, že odejdou, ale Brumbál zvedl dlaň, čímž je zadržel.

„Harry, byl bych rád, kdybys tu dnes zůstal s námi," oznámil.

Harry k němu překvapeně vzhlédl a v tutéž chvíli se ozvaly hlasy dvou osob, jež spolu málokdy souhlasily: „Albusi!"

„Severusi, Molly, tuto záležitost jsme již uzavřeli," napomenul je Brumbál a na jednoho i druhého se ostře zadíval.

Nikdo už neřekl ani slova. Harry koukl po Ronovi, Hermioně a Ginny. Ron, který Harrymu evidentně záviděl zasvěcení do řádových aktivit, nafrfleně oddusal. Děvčata se na Harryho usmála a odešla za Ronem. Harry zapadl zpátky na židli, z níž před chvilkou vstal. Do kuchyně vešli další bradavičtí zaměstnanci a připojili se k přítomným členům Řádu.

„Věděls to?" zeptal se Harry tiše Charlieho. Ten zavrtěl hlavou. Harry se otočil přes stůl k dvojčatům: „A vy?" Dostalo se mu jen pokrčení ramen.

Jakmile byli všichni usazení, Brumbál znovu promluvil: „Harry, už jsi dosáhl takové úrovně nitrobrany, že je možno tě uvést do Řádu. Nemohu ti dovolit odcházet z Bradavic na schůze, ale budeš vždy informován o všem, co jsme probírali a co se tě týkalo. V době, kdy budeš ubytován v tomto domě, můžeš setkání navštěvovat, ale až do zákonné zletilosti a řádného dokončení školy nebudeš plnohodnotným členem. Nic, co se zde dozvíš, nesmíš vyzradit svým přátelům."

Harry přikývl. Něco takového čekal, už když mu Brumbál zjara slíbil, že před ním přestane tajit informace.

„Od teď," šeptal mu Charlie do ucha, „oslovuj všechny přítomné křestními jmény, i mé rodiče a Snapea. Uvedením do Řádu tě Brumbál prohlásil za dospělého, tak se tak musíš chovat. I když Tonksové tedy Nymfadoro neříkej, proklela by tě."

Schůzka probíhala více méně dle očekávání a Harry k probíraným tématům neměl co dodávat. Mluvilo se o smrtijedských aktivitách a politice ministerstva. Většinou to byla pěkná nuda. Harry byl rád, že nebyl přítomen onoho večera, kdy Snape všechny seznamoval s detaily Karkarovovy vraždy. Věděl, že jeho otec je nucen ve prospěch svého utajení provádět na Voldemortovy příkazy rozličné odpornosti, ale podrobnosti skutečně znát nemusel. Úplně stačilo to, co už věděl a osobně zažil.

Jedna novinka se však během večera přeci jen našla: Voldemortův plán ohledně Harryho. Z toho Harrymu běhal mráz po zádech. Od chvíle, kdy slyšel věštbu, plánoval svou budoucnost s ohledem na proroctví. Jenže nepředpokládal, že i Voldemort postaví své plány na té části sudby, kterou znal. A jediné, co Voldemort věděl, bylo, že Harry má moc ho zastavit.

Což muselo nutně znamenat, že Harry se jednou stane velmi silným kouzelníkem, možná dokonce obdařenějším než samotný Brumbál.

A také to znamenalo, že Voldemort v Harrym uviděl nejen cíl, ale též žádoucího možného spojence - pokud by ho přetáhl na svou stranu. A věděl, že Harry použil nepromíjitelnou.

...dům Weasleyových byl už rok prázdný.Brumbálovu ukončení schůzky už Harry nevěnoval žádnou pozornost. Tupě hleděl na desku stolu, oči zaměřené na drobnokresbu dřeva, zatímco mu hlavou kroužily tisíce myšlenek. Až do dneška měl před očima pouze různé varianty budoucího grandiózního souboje mezi sebou a Voldemortem, tu se měl odehrávat během útoku na Bradavice, tam zase na půdě ministerstva. Jednou si dokonce představoval, že se utkají před Doupětem, ačkoliv Weasleyovic dům byl už rok prázdný.

„Harry?" Charlieho dech ho polechtal na uchu a Harry konečně vzhlédl a zjistil, že kuchyně je už téměř vyprázdněná.

„Říkal jsem ti, Albusi," ozval se Snape, „že je ještě moc mladý."

„Hm? Ne, v pohodě, jen jsem přemýšlel," vložil se do hovoru Harry. Snape vyhlížel pochybovačně. „Ne, vážně, jen jsem..." Harry se rozhlédl po kuchyni, zbyli v ní už jen oni čtyři. Prohrábl si rukou vlasy. „Bylo řečeno, že jeden z nás musí zemřít, takže jsem si nikdy nemyslel, že by se mě mohl pokusit zrekrutovat, jenže on to vlastně neví..." Všichni mu věnovali plnou pozornost. „Nemůžeme toho využít?"

Charlie vytřeštil oči, Snapeovi ztuhly rysy a Brumbál se zamyslel, očividně mu Harryho příspěvek do diskuse připadal hodný pozornosti.

„Ne, rozhodně ne!" Snape neměl daleko k explozi - příznaky byly z Harryho úhlu pohledu zcela jednoznačné. „Zakazuji to. Nikdy nedovolím, aby si tě označkoval!"

Harry vzplanul. Nadskočil, hotov se vrhnout do hádky se Snapem, že ten mu nemá co zakazovat, když tu mu Charlie položil ruku na stehno a Harry se jako zázrakem znovu opanoval. Brumbál se nevměšoval, jen pozoroval disputaci mezi Harrym a Snapem.

„K tomu nemusí dojít," řekl Harry co možná nejpokojněji. „Mohu ho nechat si myslet... věřit mi, že se chci k němu připojit... a tak se k němu dostat."

„Harry, ne." Snapeova tvář už nebyla bezvýrazná, jak u něho bylo zvykem. Usedl naproti Harrymu a díval se mu do očí. Harry naprázdno polkl, když viděl v otcových očích zoufalou prosbu. „Nerozumíš tomu. Na zasvěcení jsou přítomni všichni smrtijedi do jednoho. To, co navrhuješ, by byla naprostá sebevražda."

Harry ucukl a Snape náhle vypadal provinile. Harry opět sklopil oči ke stolní desce. „Věštba říká, že jeden z nás musí zabít toho druhého, ale nezmiňuje se o tom, že ten první to přežije. Možná to bude ta jediná šance, jaká se mi kdy naskytne... a pokud se budu muset obětovat, aby zemřel, tak to udělám."

Charlieho ruka stiskla Harryho stehno pevněji, Snape plynule vstal a přeplul na druhou stranu kuchyně. Harry k němu vzhlédl, ale Snape byl otočen tváří ke stěně.

„Uděláme vše, co bude v našich silách, aby ta oběť nebyla nutná," pronesl Brumbál. Harry nespouštěl oči ze Snapeových zad. „Harry... Harry, podívej se na mne." Harry vyhověl a otočil hlavu k řediteli. „V tuto chvíli nechci brát do úvahy tvůj návrh, že by ses k Voldemortovi připojil, ani že bys ho nechal si to myslet. Severus se ho pokusí pozdržet, řekne mu, že vzájemný vztah budujete jen zvolna. Ty se zatím soustředíš na výcvik. V tuto chvíli nejsi na případný střet připraven."

Harry přitakal a vstal. „No, asi bude nejlíp, když už půjdu na kutě. Dobrou noc."

„Taky už půjdu," řekl Charlie a následoval Harryho. Teprve tehdy se Snape otočil, aby ještě odcházejícího ošetřovatele draků počastoval ošklivým pohledem na rozloučenou.

Zamířili každý do své postele - už proto, že pan a paní Weasleyovi si nebyli vědomi, do jakého stádia jejich vztah dospěl... tedy ať už dospěl kamkoliv. Ta otázka dělala Harrymu těžkou hlavu, stále si dokola opakoval: my spolu nechodíme, žádný opravdový vztah nemáme, Charlie by byl v neúnosně vysokém nebezpečí. Když ho pak v noci probudila bolest v jizvě, bloumal domem, až se přistihl, že leze Charliemu do postele a usíná v objetí silných paží mladého kouzelníka.

-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-

31.01.2013 11:22:11
Elza
Svět Harryho Pottera je majetkem J. K. Rowlingové, a i kdyby bylo něco mé, stejně nepíši za vidinou hmotného zisku. Při překladech vycházím ze všech podkladů dostupných v čestině, hlavně z díla pánů Medků, ale obdobně využívám všech krásných obratů, které jsem si byla schopná zapamatovat z kolektivního díla českých verzí potterovské FF. Příjemné počtení!
Vaše Elza
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one