Vítejte! Jak vidíte, stránky jsou ve výstavbě. A asi ještě dlouho budou...

Zde publikované bylo vytvořeno čistě pro potěchu čtenářstva.

P9120094.JPG

Severus měl sto chutí smést Harryho nápad ze stolu, ale Albus se přimluvil a Harry tak prosil... až se nakonec vzdal - a na pozdvižení, které to vbrzku vyvolá, se začal téměř těšit. Na přílet pošty ho jako obvykle upozornil Remus náhlým napřímením hlavy a zaostřením ke stropu; vlkodlak si sov vždy všiml jako první. Obyčejná sova pálená upustila před Severusem roličku novin a on jí vložil pár mincí do sáčku na noze.

SEVERUS SNAPE, SMRTIJED, ZVĚD, REK, OTEC
CHLAPEC, KTERÝ ZŮSTAL NAŽIVU, RISKUJE ŽIVOT PŘI ZÁCHRANĚ NOVĚ OBJEVENÉHO RODIČE Z MOCI VÍTEKOHO

Pod nadpisem byla téměř celostránková fotografie Severuse a Harryho stojících bok po boku u Třech košťat, podoba mezi nimi byla nepřehlédnutelná. Harry měl na snímku stále ještě zafačovanou tvář jako památku na zoban jakési stvůry z Voldemortova zvěřince. Severus mrkl po nebelvírském stole - několik studentů se samolibě culilo. Harry evidentně s jejich příbuzenstvím seznámil víc lidí, ti však dokázali nemožné: podařilo se jim udržet tajemství. V Bradavicích!

Harry celý SeverusHarry stále ještě lehce napadal na jednu nohu. Vlkodlačí tesáky mu natrhly sval, který se hojil jen pomalu, ale koneckonců to bylo teprve dva týdny. Syn vzhlédl k hlavní tabuli a široce se na něho usmál, Severus mu úsměv oplatil, což nejspíše mělo za následek další vlnu nevěřícného překvapení rozlévající se mezi osazenstvem jídelny, i když onen úsměv byl skutečně pouze decentní.

Severus už článek četl, vyžádal si totiž ke schválení celý text, než šel do tisku. Rita Holoubková byla nečekaně povolná, ale Harry odmítl Severusovi sdělit, čím si ji Grangerová tak ochočila. Během rozhovoru vrhala Harryho nejlepší kamarádka po reportérce výhružné pohledy, a nutila ji tím zapsat vše přesně dle pravdy. Severus nemohl nepřiznat, že také tato mladá nebelvírka vykazuje kvality přímo zmijozelské.

Článek zabíral přes tři tiskové strany, doplněný byl několika fotografiemi Severuse a Harryho, kde byli zobrazeni jak jednotlivě, tak společně, a snímkem Jamese s novorozeným Harrym v náručí ze Severusova archivu. Prozrazen byl v podstatě celý příběh Severusova života počínaje nepravděpodobným přátelstvím s Jamesem, jež se datovalo od léta po jejich páťáku, od Jamesova ‚rozkmotření' s jeho kumpány a Lily podnícené omluvy Severusovi za nepravosti, jichž se na něm v minulých letech dopouštěli. Dojem, že za oním přátelstvím stálo něco víc, článek nenavozoval.

Zmijozelští vypadali dílem zhrozeně a dílem znechuceně. Pohled na ztuhlé rysy Malfoyova obličeje byl k nezaplacení. V koleji se schylovalo k dalšímu rozdílení mocenských pozic, tentokrát mezi přívrženci a odpůrci hlavy koleje. Severus doufal, že při troše štěstí by se mohli někteří dosud nerozhodnutí studenti a možná i pár z těch, kteří chtěli podporovat Pána zla, nechat přesvědčit, aby se přidali na stranu odboje proti zlu, případně aby zůstali alespoň neutrální.

Před koncem článku byl znovu publikovaný obrázek Karkarova - názorná ukázka, čemu unikl - a kdosi dodal i snímek Severuse a Harryho se sbírkou rozličných zranění. V novinách byl také článek, jehož přípravu Severus Harrymu utajil; podařilo se mu Ritu Holoubkovou zdržet poté, co Harry s Hermionou odešli s mlhavým vysvětlením, že se s někým musejí setkat. Severus se raději neptal, a když se mu potom donesly zvěsti o malfoyovsko-potterovské pijatice u Prasečí hlavy, byl rád, že se rozhodl nevyzvídat. Úplně cítil, jak mu vlasovým porostem prokvétají šediny. Však si za to oba mladíci odsloužili školní tresty.

JE SIRIUS BLACK NEVINNÝ?
BYL KMOTR CHLAPCE, KTERÝ ZŮSTAL NAŽIVU, FALEŠNĚ OBVINĚN MUŽEM, ZA JEHOŽ ZABITÍ BYL ODSOUZEN?

Severus neměl žádný skutečný důkaz, takže článek byl vytištěn jako pouhá spekulace, ale prozradil Holoubkové, že Pettigrewa u Voldemorta nejednou potkal a že se ten ubožák sám přiznal k podílu na prozrazení úkrytu Jamese a Lily i k zabití mudlů. Albus s článkem souhlasil zdráhavě a pouze s ohledem na Harryho blaho - vypuštění těchto informací na veřejnost totiž mohlo oslabit Pettigrewovu pozici u Voldemorta. Jenže veřejné odsuzování nebelvírova kmotra očividně mělo na mladíka stále zhoubný vliv.

Další rychlý pohled k nebelvírskému stolu Severusovi odhalil, že Harry už článek našel, nebo ho možná našla Grangerová a upozornila ho na něj; teď jeho syn bojoval se slzami. Pohlédl k hlavní tabuli, rty naznačil ‚Díky', zvedl se a v doprovodu přátel opustil síň.

„Tvá pověst je v troskách," poznamenal Remus s lišáckým úsměvem.

Severus pozdvihl jedno obočí. „A jakou pověst máš přesně na mysli?"

„Že tě mozkomorové před lety dostali a ty jsi teď mizera bez kousku duše v těle, co parazituje na malých dětech, nebo přinejmenším na studentech lektvarů, obzvláště jsou-li z Nebelvíru," zubil se Remus vesele. „Prý máme dušinky nadmíru chutňoučké."

Severus se nehodlal nechat starým pobertou porazit. Zachmuřil se a vyčkal, dokud neměl Remus ústa plná kávy, pak se široce ušklíbl a velice tiše, aby jeho slova zachytil pouze vlkodlakův nelidsky ostrý sluch, odpověděl: „V životě jsem ochutnal jen jednoho nebelvíra, ale musím přiznat, že byl vážně výtečný."

Načasování bylo dokonalé, káva se rozlétla po širokém dalekém okolí. Remus mumlal rychlé omluvy k Pomoně Prýtové, která s ním sousedila z druhé strany a dostala plný zásah. Pak hůlkou zlikvidoval zbytky pohromy, dolil si kávu a opatrně usrkl.

„Problémy s pitím, Lupine?" zeptal se Severus věcně. „Na to jsou specializovaná pracoviště, víš?"

Pomona se rozesmála a Remus se začertil do hrnku s kávou. Ale docela rychle se otřepal. „Proč se Charlie nevrátil s vámi?"

„Zatímco jsme byli v Rumunsku, nastoupila sem Renée," připomněl mu Severus. „A Charlie se nechal slyšet, že by raději neriskoval, aby se za zdržování Harryho od přípravy na zkoušky snesl na jeho hlavu hněv můj i Grangerové."

„No to od něho bylo tedy ušlechtilé," smál se Remus. „Je vůbec nebelvír?"

„Nenašlo by se mnoho nebelvírů ochotných čelit spojeným silám Severuse a slečny Grangerové," poznamenala Minerva sedící po Severusově druhém boku. „Jsme dobrodruzi, ne sebevrazi."

Severus vstal, musel se jít věnovat třeťákům, které čekala poslední hodina před ročníkovými zkouškami. Jednalo se o spojenou nebelvírsko-zmijozelskou třídu. Proč Albus dává dohromady zrovna tyto dvě koleje, zůstávalo Severusovi i po letech učení záhadou.

„Co tabule, kontroluješ si před hodinou, jestli je v pořádku?" neodpustil si Remus ke značnému pobavení Minervy i Pomony poslední popíchnutí. Pověst o Harryho kousku proběhla hradem bleskovou rychlostí, jak už tak šeptanda mívá ve zvyku, a všichni členové sboru dobře věděli, kdo měl tu lumpárnu na svědomí.

„Ne, Remusi," zpražil ho Severus pohledem. „Má učebna byla proti obdobným vpádům zabezpečena už před tím, než na zdejší akademickou půdu vstoupila dvojčata Weasleyova. Narušitel byl chycen a bylo shledáno, že znal heslo. Nové mu již nebylo poskytnuto."

 

Na konci lekce už byl Severus zralý na uškrcení ředitele. Albus dodržoval plán výuky pouze u čtvrťáků a starších, mladším ročníkům povolil uzdu a učil je různé žertovné lektvary, ku příkladu ‚Nepraskající, neprýskající, stálezářivý lak na nehty v barvě volitelné i po nanesení' nebo ‚Jak na domácí žvýkačku v sedmadvaceti snadných krocích'.

Posledními studenty toho dne byli nebelvíři a zmijozelové z pátého ročníku. Severus byl tou dobou už silně napružený, takže když mladší z bratrů Crabbeů náhle vyhrkl: „Je to pravda, pane?", zpražil ho zničujícím pohledem.

„Jasněže, ty ňoumo," odsekla Ginny Weasleyová zlostně. „Věštec by si nedovolil o profesorovi a Harrym něco takového otisknout bez předchozího ministerského schválení. Ministerstvo si Harryho už zase hýčká, jestli sis nevšim'. Použij pro jednou mozek!"

Severus zdvihl obočí a zadíval se upřeně na dívku, která okamžitě zrudla a rozpačitě zamumlala: „Promiňte, že jsem promluvila bez vyzvání, pane."

„Věřím, slečno Weasleyová, že současná ztráta pěti bodů vás v budoucnu odradí," pronesl jedovatě. Měl za sebou pekelně dlouhý den a to by v tom byl čert, kdyby byl ke studentům laskavý. Nebelvírští se pod vlivem ranních novin evidentně domnívali, že s nimi začne jednat jinak, protože až na Weasleyovou se všichni tvářili zklamaně. „Zmijozel přichází o deset bodů za nedůvěru v pravdivost mých slov. Jestli to potřebujete vysvětlit podrobněji, pane Crabbe, slečna Weasleyová vám jistě bude po hodině k dispozici. Pokud vám nevadí riziko prokletí."

Zmijozelští jen tiše zírali, zatímco nebelvírští se potutelně culili, tedy pouze dokud se na ně Severus ostře nezadíval. Když se mu podařilo všechny studenty dostatečně zastrašit, pokračoval ve výuce s nadějí, že dokáže do jejich už tak přetížených mozků nacpat ještě nějaké ty poslední poznatky, než budou příští týden před ministerskou komisí skládat NKÚ.

Úterní dopolední hodina pokročilých lektvarů s šesťáky byla proti tomu opravdovým odpočinkem, ačkoliv to bylo prvně, co si Severus podobnou myšlenku vůbec připustil. Po včerejší zkušenosti s mladším Crabbem začal vyučovací lekci pro jistotu drobným varováním.

„Jak už jistě víte, pokud nechodíte po zdejších chodbách duchem nepřítomni, článek uveřejněný včerejším Věštcem o mé osobě a panu Potterovi se zakládal na pravdě." Sjel třídu tvrdým pohledem, přičemž zaznamenal, že žádný z nebelvírských nevypadá překvapeně. Jak by také mohli být překvapení, když byli s jeho nejednoznačným postavením ve světě seznámeni výrazně dříve než všichni ostatní.

„Pokud máte k onomu článku doplňující otázky, které by nenarušovaly mé soukromí, tato hodina jistě není vhodná k jejich pokládání. Nyní si prověříme, zda jste při hodinách vedených ředitelem dávali pozor." Nebezpečně se usmál a několik studentů se okamžitě natáhlo po svých poznámkách. „Zpaměti. Pane Malfoyi! Jaká další přísada bude použita při přípravě odvaru touhy po drcených skořápkách z dračích vajec?"

„Čtyři kapky šťávy z mizenky zlomocné, pane," odpověděl tázaný bez zaváhání.

Severus přitakal. „Pět bodů pro Zmijozel."

Nemálo studentů ztěžka polklo a Severus pokračoval v dotazech následovaných strháváním i udělováním bodů všem čtyřem kolejím takovým tempem, že pokud by v tutéž chvíli někdo sledoval počitadla umístěná ve vstupní hale, musel by se divit, co se to děje. První půli času odměřeného k výuce naplnil tento ústní rychlotest, druhou půli věnovali přípravě lektvaru, který by se mohl objevit následujícího týdne u zkoušek.

Když se studenti zmoženě odpotáceli, Severus se spokojeně ušklíbl. Svět byl zase v pořádku.

„Hm...." Harry se zdržel v učebně, po počátečním úsměvu se zatvářil zmateně.

„Říkej mi, jak chceš, Harry, když u toho ostatní studenti nejsou," pobídl ho Severus a stočil koutek vzhůru.

„Dobře, tati," zazubil se Harry. „Jen jsem ti chtěl říct, že to byla fajn hodina."

Synek vystartoval z učebny, jako by mu za patami hořelo, lýtko už měl zřejmě konečně v pořádku. Severusova obočí vylétla až do vlasů. Lektvary byly potenciálně výbušným konverzačním tématem, jemuž se povětšinou opatrně vyhýbali. Zamyšleně civěl na dveře ještě ve chvíli, kdy jimi o několik minut později vešel Albus.

„Nad čím přemýšlíš, Severusi?" zeptal se příchozí a v očkách mu zajiskřilo.

Severus se ani nenamáhal, aby se na ředitele zamračil, stejně to na něho nezabíralo. „Harry právě pochválil můj způsob vedení výuky."

„Ty jsi učitel od přírody, Severusi," podotkl Albus vlídně, „tedy pokud odložíš předsudky a dovolíš svému učitelskému já se projevit. Proč si myslíš, že jsem tě přijal do sboru?"

„Aby mě nezabili...?" navrhl Severus hořce.

„To byl jen jeden z důvodů," otočil se Albus k odchodu. Copak vážil celou cestu do podzemí pro nic za nic? „Nikdy bych nejmenoval učitelem a kolejním ředitelem někoho jen proto, abych ho chránil. I mimo Bradavice by se našel dostatek bezpečných míst, pokud bys chtěl zůstat v skrytu."

„V tom případě, Albusi..." usmál se Severus a nastínil řediteli plán, který vymyslel. Dobře zaznamenal zajiskření, pro jednou zcela na místě, a úsměv, který mu starší muž věnoval.

Sova pálenáFamfrpálový pohár ukořistil Nebelvír, jemuž Havraspár nekladl tužší odpor. Poslední zápas Zmijozelu, na němž Severus chyběl, musel skončit podobně jako předchozí klání s Nebelvírem. Zmijozelští střelci, dva z nich byli v týmu nováčky, nestáli za mnoho. Všiml se, že Draco Malfoy, i když nebyl kapitánem, měl k týmu dlouhou a velice hlasitou promluvu na téma jejich neschopnosti. Malfoy bude dobrým kapitánem pro příští rok.

Zkouškové období patřilo k těm jednodušším v rámci života bradavických učitelů. I když je čekalo hodnocení prací, stále se jednalo jen o pět ročníků ze sedmi. Severus vždy předepsal kombinovanou písemnou a praktickou zkoušku, aby své studenty připravil na způsob, jímž byly vedeny ministerské zkoušky NKÚ a OVCE. Harry se v přípravě lektvarů vzdor četným absencím a zdravotním problémům hodně zlepšil, jakmile se mu podařilo konečně pochytit základy, jeho výkony neustále rostly, i když mistr z něho nebude nikdy.

 

„Ty lidi jsou nemožný!" Z bytu k němu dolehl jasný hlas Grangerové.

Harry strčil hlavu do dveří Severusova kabinetu, kde se jeho otec právě začal věnovat opravám prací prvních ročníků. Mohl by to dělat i poslepu, práce to byla nezáživná a ubíjející, leč udělat se musela. Jediným tahem pera udělal tlustou červenou čáru přes výplod jakéhosi mrzimora, který naprosto popletl několikero přísad.

„Čau, tati," usmál se Harry. „Můžeme se tu učit? Páťáci, co mají zítra zkoušku z lektvarů, ve společence totálně vyšilují a knihovnu obsadili sedmáci z Havraspáru, kteří na každého, co otočí hlasitěji stránku v knize, zahlížejí ještě zuřivěji než ty." Svůj výlev doprovodil výmluvným protočením zorniček.

„Moc nehlučte," vyrazil podrážděně. „Mám práci."

Harry k němu došel a nakoukl mu přes rameno. „Prvňáci?" Krátce se zasmál. „To není žádná práce. To už bys mohl zrovna tak vařit něco pro Poppy."

„Že to není žádná práce?" ušklíbl se Severus a podal Harrymu kupku pergamenů. „Tak se předveď, beztoho tě zítra také čekají lektvary. Nepoužívej nesmazatelný inkoust, abych to po tobě mohl opravit, a máš zakázáno ptát se Grangerové."

Harry vytřeštil oči, až Severus čekal, jestli mu nevypadnou z důlků. Jemně ho vyšoupl zpět do svého, nebo lépe řečeno ‚jejich', bytu, dal si pozor, aby se zbytečně nedotkl míst, která byla nedávno poraněna. Pak za synem zavřel dveře oddělující soukromé prostory od kabinetu, pohodlně se uvelebil v křesle za pracovním stolem a napil se kávy. Možná by si mohl udělat příjemné odpoledne a trochu si zaexperimentovat v laboratoři.

Když přišel před večeří zkontrolovat celé trio, Harry se mračil jako čert a zamyšleně okusoval brk. Grangerová s Weasleym studovali, tiše se vzájemně zkoušeli a statečně se pokoušeli nechechtat svému kamarádovi. Před Harrym ležela už jen malá kupka prací čekajících na jeho zásah, ta druhá, které trůnil navrchu list pokrytý přemírou červeného inkoustu, byla neporovnatelně vyšší.

Severus si posloužil vrchní z oznámkovaných prací a rychle ji projel. „Jsi příliš přísný, Harry."

„Já?!" ohradil se Harry částečně dotčeně a částečně ublíženě. „Tak abys věděl, nebyl jsem na ně ani z poloviny tak přísný, jaks byl ty na mě!"

Severus zavřel oči, sedl si a napočítal do deseti, než víčka znovu zvedl. Tohle zabíralo nejlépe. „Máš ještě svou závěrečnou práci z prvního ročníku?"

Grangerová se ponořila do hloubi jedné z brašen, pravděpodobně své, a vytáhla útlou složku, kterou otevřela a vyňala z ní všechny výsledné ročníkové práce z lektvarů, jaké Harry psal - na konci druhého ročníku byla zkouška zrušena a ve čtvrťáku byl kvůli turnaji zkoušek zproštěn - včetně výsledné práce NKÚ. Harry jen strnule zíral na pergamen před sebou. Weasley se chvíli ošíval, pak se přesunul k Harrymu a položil mu ruku na záda. Harry sebou trhl, ale když zjistil, že je to jen kamarád, tak se zase uklidnil.

„Hned jsem zpátky," zvedl se Severus a vrátil se do kabinetu. „Pět bodů Grangerové za příkladný pořádek."

Na práce nebyl příjemný pohled. Harryho výkony rok od roku upadaly, i když při NKÚ prokázal, že je více než způsobilý. Severus si masíroval můstek nosu, když si prohlížel svá hodnocení. Byl přehnaně tvrdý, obzvláště ve třetím ročníku, kdy nechal Harryho projít s odřenýma ušima a pouze proto, že si byl vědom, že by Albus zasáhl, kdyby Harry zkoušku neudělal.

Vzpomněl si, jak mu Harry povídal, že pokud přinesl na základce lepší známky než jeho bratranec, strýc se na něho rozzlobil, a tak se časem přestal snažit docela. Vypadalo to, že Severus ho ve svých hodinách dohnal k témuž chování.

Vhodil do krbu hrst letaxu. „Lupine!"

Vlkodlak strčil hlavu do plamenů. „Ano, Severusi? Zrovna mám jednání s Minervou."

„Mohli byste sem oba přijít?" Usoudil, že bude lépe, když i Minervu seznámí se svým poznáním, že měla pravdu, co se týkalo jeho chování k Harrymu.

Když byli všichni usazeni v křeslech, podal jim mlčky Harryho práce. Oba si je prostudovali, Remus sebou několikrát trhl, bez pochyb při čtení Severusových jedovatých poznámek.

„Kdyby se mi tohle dostalo do rukou před třemi lety..." nadhodil Remus.

Severus temně zaskučel, opřel lokty o desku stolu a složil čelo do dlaní. „Byl bys naprosto v právu."

Minerva tázavě nadzdvihla obočí. „Kdes to vzal?"

„Ti tři," nebo třeba specifikovat, kteří tři, „se učí u mě v bytě, protože zítra skládají zkoušky z lektvarů a přeměňování a společenská místnost je zřejmě ke studiu zcela nevhodná."

„Zcela nevhodná?" chytila se Minerva jakožto dotčená kolejní vedoucí.

Severus se ušklíbl. „NKÚ z lektvarů. Poppy určitě do zítřka vyčerpá zásoby několika druhů uklidňujících odvarů."

Minerva s Remusem se uchechtli, zatímco Severus pokračoval ve vysvětlování: „Když se byl Harry dovolit, jestli tu mohou zůstat, pronesl nemístnou poznámku o prvoročníkových pracích, které jsem opravoval. Tak jsem mu je strčil, ať je ohodnotí sám."

Remus dusil smích, ale Minerva se zhrozila: „Severusi!"

„Neměl jsem v úmyslu nechat mu v hodnocení volnou ruku, Minervo," protočil Severus oči ke stropu nad naivitou své kolegyně. „Ještě je všechny prohlédnu. Před deseti minutami jsem se zašel podívat, jak pokročili, a napomenul jsem Harryho, že je příliš přísný."

„Tos neudělal," zavrčel Remus. „Po tomhle!" zamával Harryho prací z třetího ročníku.

Severus ho probodl pohledem. „Už dříve jsme se shodli, že mé minulé chování vůči Harrymu je neomluvitelné. Snažil jsem se napravit, co jsem napáchal." Tvrdost z pohledu zmizela. „Až do dneška jsem si myslel, že se mi to alespoň částečně podařilo."

„Podařilo," ozvalo se Harryho hlasem a Severus nadskočil. Neslyšel, že by se dveře do bytu otevřely. Harry začínal být v tajném zakrádání se zatraceně dobrý. „Ron s Hermionou odešli na večeři, ale já jsem chtěl zaskočit nejdřív sem. Zdravím, Remusi, Minervo."

Oba Harryho vřele uvítali a mladík odložil sloupek oznámkovaných pergamenů na Severusův pracovní stůl. Pak si vzal svůj výtvor ze třeťáku, krátce ho přelétl pohledem, zadíval se svému otci do očí a bez ohledu na přítomnost druhých dvou profesorů vážně pronesl: „Vím, že na tomhle už dneska nesejde, protože tos nebyl ty. Jenom, že... je to, jako bys byl dvěma různými lidmi... jenže přitom jsi pořád jenom jeden... občas to člověka trochu mate."

„Zase půjdeme," odtušila Minerva. „Remusi?" Společně prošli ke vstupním dveřím. „Navečeřte se dnes tady. Albus to jistě pochopí."

Harry si sedl do křesla, které opustila Minerva. „Tati?"

Severus se na něho zadíval. „Je mi to líto, Harry."

„Já vím." Harry sklopil pohled k nešťastnému testu, pak ho přetrhl v půli a obě poloviny zase napůl.

Severus překvapeně zamrkal. Osobně vždy všechny testy očaroval proti zničení, aby studenti nebyli s to utajit své výsledky před rodiči.

Ale Harry provedl nerušeně tentýž proces i s ostatními pracemi, až mu zbyla jen kupka pergamenových cárů. „A je to." To prohlášení v sobě skrývalo obrovskou porci uspokojení, jako kdyby z Harryho ramenou spadla neviditelná tíha. Severus se cítil stejně. „Kdybych si potřeboval něco zopakovat, kouknu k Hermioně. Stejně jsou její testy obsažnější než moje zápisky z hodin."

Severus pozvedl obočí a provokativně poznamenal: „To přiznáváš pěkné věci."

„Její písemky jsou podrobnější než učebnice!" bránil se Harry rozhořčeně. „Jak by moje poznámky mohly být lepší?"

Severus se rozesmál, bylo mu o poznání lehčeji. Odstranil ze zbytků testů kouzlo proti zničení, i když v jejich současném stavu to bylo čistě pro pořádek, a kupku cárů nechal lehnout popelem. „Tak co by sis dal k večeři?"

Harrymu v očích zahořelo. „Co třeba takhle steak a ledvinkový nákyp s česnekovým špenátem, šťouchanými brambory a navrch melasový koláč se skořicovou zmrzlinou?"

Severus byl překvapen, nečekal od puberťáka, že vysype z rukávu celé menu. „Nezní to špatně." Zavolal skřítka, dal mu pokyny a poté se společně se synem odebrali do svého bytu.

-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-

31.01.2013 17:18:50
Elza
Svět Harryho Pottera je majetkem J. K. Rowlingové, a i kdyby bylo něco mé, stejně nepíši za vidinou hmotného zisku. Při překladech vycházím ze všech podkladů dostupných v čestině, hlavně z díla pánů Medků, ale obdobně využívám všech krásných obratů, které jsem si byla schopná zapamatovat z kolektivního díla českých verzí potterovské FF. Příjemné počtení!
Vaše Elza
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one