Vítejte! Jak vidíte, stránky jsou ve výstavbě. A asi ještě dlouho budou...

Zde publikované bylo vytvořeno čistě pro potěchu čtenářstva.

P9120094.JPG

Kapitola pětačtyřicátá

Charlie si nárokoval jeho ústa a Harry se propadl do blaženého nevědomí. Výrobce toužící profitovat na slávě Chlapce, který zůstal naživu, byl zapomenut. Aby ne, když Harry byl v té chvíli ochoten poslat k čertu i famfrpál. Ať se o pohár poperou zmijozelští s havraspárskými. Však příští rok bude další turnaj.

„Nepochybuj, Harry," hluboký mužný šepot a horkost dechu na ušním lalůčku mu vlila žár do slabin, „že chci tebe."

...skříňka za ním kovově zadunělaHarry zavřel oči a zvrátil hlavu, skříňka za ním kovově zaduněla. Charlie, který mu někdy mezitím stihl rozepnout košili, se prolíbával níž po jeho hrdle a hrudi, až se svezl na kolena. Nepostupoval s obvyklou vláčnou péčí, jež Harryho dováděla k šílenství, spěchal, protože bylo více než zřejmé, že zanedlouho se bude dožadovat vstupu do šatny šest dalších hráčů.

Bylo to uspěchané a rychlé, drsné a omamné a Harry se musel kousnout do spodního rtu, aby v extázi nevykřikl. Měl pocit, že se mu všechny kosti proměnily v bláto, na nohou se udržel jen jakýmsi zázrakem. Charlie ho pečlivě očistil, než vstal, aby si uloupil další polibek. Chuť sebe samého na Charlieho jazyku hrozila Harryho znovu rozdráždit, jenže bušení na dveře všechny milostné záměry rázně uťalo.

„Harry, jak se sakra dostanu dovnitř?" zuřil Ron.

Harry se uculil s tváří opřenou o Charlieho hrdlo, pak se otočil ke dveřím. „Zkusil jsi zmáčknout kliku a zatlačit? Většinou to stačí!"

Charlie se pobaveně usmál, Harrymu se před vnitřním zrakem zjevila představa promptně brunátnějícího Rona. „Stačilo by to, kdybys ty zkurvený dveře nezamk'!"

Harry se podíval tázavě na svého společníka, který zavrtěl hlavou. „Mám dojem, že jsem dokonce nechal otevřeno." Harry vytřeštil oči, jeho obočí vylétla ještě výše, než už byla. Ron by ho zabil, kdyby je přistihl. „Nečekal jsem, že si dáme rychlovku."

„Běž odemknout, převléknu se," zazubil se Harry. Pak se zarazil: „Hele, a kdo teda zamknul?"

Vytáhl ze skříňky dres a rychle se do něho soukal, zatímco se Charlie věnoval dveřím. Zrovna si připínal chrániče na holeně a předloktí, když se dveře konečně otevřely a dovnitř se vevalil zbytek týmu. Ron vypadal, že se mu co nevidět udělá nevolno.

„Prosím, prosím, prosím, řekni, že jste tady..." žadonil slabým hlasem.

Harry se rozchechtal. „Copak, Rone? Představuješ si, že jsem ti ještě před zápasem ošukal bráchu?" Ron nabral zvláštní nazelenalou barvu a Harry ho poplácal po rameni. „Klídek, kapitáne. Koukej se převlíknout. Náhodou, nechali jsme otevřeno, zamknul nás tu oneznámý záškodník."

Ron se otočil ke své skříňce, Charlie se k nim vrátil, na tvářích temný nach weasleyovských rozpaků. Ronovi stačil jediný pohled na svého staršího bratra a raději se s převlékáním stáhl z doslechu.

„Byl to Snape."

„Co...?" Harry stiskl víčka a jemně zavrtěl hlavou. „Sakra. Úplně stačí, co už viděl."

Viděl?" zašeptal Charlie a pro změnu nezdravě zbledl.

Harry bojoval s představami, které se mu draly na mysl. „Lekce nitrobrany. Jinak to nešlo, potřebovali jsme, abych obnovil štíty... a šlo to... nad očekávání. Taky jsem leccos viděl."

Charlie pokrčil rameny. „Dobrá... jdu si k němu sednout na tribunu a budu se tvářit, že tenhle rozhovor jsme nevedli. Zlom vaz."

„Díky... za všechno," usmál se Harry, kterému bylo nesrovnatelně lehčeji než před půl hodinou.

Charlie se k němu naklonil. „Můžeš mi to pak vrátit, když budeš chtít."

Harry ho lehce pleskl po lokti. „Tak jsem to nemyslel!" Rychle se rozhlédl, zbytek týmu se shlukl u protějšího konce místnosti. „Ale večer nad tím pouvažuju."

„Harry, hni se a pojď sem!" zařval Ron.

Připojil se ke spoluhráčům, aby si vyslechl Ronovy poslední rady ohledně taktiky a nasál něco řečí na povzbuzení bojového nadšení. Charlie jim všem mávnul rukou: „Zlomte vaz a koště, mládeži!"

„V tom má Harry praxi!" zavolala za ním ještě Ginny a pak se otočila ke jmenovanému. „Cos to ráno vyváděl?"

Harry cítil, jak rudne. „Ále to nic..."

„Hovnajz, Harry," ohradil se Ron a vzápětí schytal záhlavec od Katie, aby nemluvil obhrouble, že mají v týmu druháčka, který se ovšem dobře bavil, když to viděl. „Kdyby to nic nebylo, takhle bys nevylítl."

Harry měl dotyčné psaní v kapse dresu - že mu předtím upadlo na zem, si všiml, až když byla skříňka s denním oblečením zavřená. Němě podal dopis Ronovi a schoval tvář do dlaní. Ronův hurónský smích byl následován Ginnyiným vypísknutím, záhy se přidali ostatní členové týmu.

„Náhodou, Harry..." zatvářila se zasněně Ginny. „To by nebylo špatný!"

Harry spustil ruce a podíval se po ní, jestli nedostala potloukem. „Nebylo špatný? Vždyť je to směšný! To dřív v pekle nasněží..."

„Víš, Harry, že bych to taky ráda viděla?" přimhouřila oči Katie a povzdechla si.

Harry naprázdno zaklapal pusou, neschopný ze sebe vydat kloudného slova.

„Hele, lidi!" dožadoval se Ron podrážděně všeobecné pozornosti. „Nemáme náhodou před sebou zápas? Nebo mám oznámit, že se vzdáváme předem, a ušetřený čas věnujeme plánování Harryho modelingové kariéry?"

Na Ronovu hlavu se snesla sprška náhradní výzbroje a výstroje, naštěstí si jakožto brankář dovedl hravě poradit. Podíval se přísně po svých svěřencích a začal horlit ve stylu Olivera Wooda. Katie s Harrym, kteří jako jediní dva pamatovali starého kapitána, se po sobě podívali a pohodlně se usadili.

„Je to jen můj pocit, nebo je to s těmi kápy rok od roku horší?" šeptla.

Harry kývl. „Myslím, že Ron Wooda trhne. Angelina to za ten rok nestihla."

„Uznej, že předzápasové řvaní v šatně už zvládá moc pěkně," rozesmála se Katie.

„Neruším?" zavrčel Ron přísně.

Harry s Katie vyskočili jako jeden muž, vehementně kývli hlavami, že jsou duchem přítomni, a vzápětí se zalomili smíchy. Veselost je oba přešla v tomtéž okamžiku, napřímili se a v hrůze se po sobě podívali. Byl to Harry, kdo nahlas vyslovil, co oběma proběhlo hlavou: „Sladký Merline, už jsme jako Fred s Georgem!"

Colinův jasný hlas se rozlehl prostranstvím arény, když nebelvírský tým v těsné formaci vlétl dovnitř a zakroužil nad hrací plochou, vykřikoval jména jednotlivých hráčů, zatímco ti zaujímali postavení proti svým soupeřům.

„Pěkný koště, Malfoyi," kývl Harry bradou ke zmíněné části zmijozelovy výzbroje.

Malfoy přikývl. „Kulový blesk X. S Nimbusem bych předstihnout Supernovu nikdy nezkoušel."

Harry se zazubil, v očích mu zajiskřilo, Malfoy jeho grimasu napodobil. „Fajn. Tu výzvu beru."

„V tom případě poražený platí rundu ohnivé whisky. Na posledním výletu do Prasinek," dodal Malfoy a napřáhl ruku.

Harry se jí chopil, potřásli si rukama ve stejné chvíli, kdy totéž gesto pod nimi dělali kapitánové. „Už se těším. A abys věděl, dávám přednost značce Čortova klépka. Nikdo neumí pálit tak jako Skotové." Potěšeně si olízl rty.

Malfoy zdvihl obočí, ale protože v tu chvíli byl vhozen camrál a uvolněny potlouky, vystřelili od sebe pátrat po zlatonce. Vítr jim lomcoval dresy, jak tak kroužili vysoko nad ostatními a nevěnovali se nikomu a ničemu než lovu drobného zlatého míčku. Harry si všiml, že Malfoy se i při hře projevuje mnohem sebevědoměji, posílení jeho společenského postavení se projevilo nejen ve vystupování na veřejnosti. Ušklíbl se a nechal se pohltit atmosférou zápasu.

Oba chytači nutili košťata létat na hranici technických možností, z dálky jejich hon za zlatým zábleskem působil jako propracovaná taneční kreace. Oba se pokoušeli zmást druhého klamnými manévry, ale ani jeden se nenechal nachytat. Harry se nedokázal ubránit širokému úsměvu, který se mu uhnízdil na tváři. Tohle bude ten nejlepší zápas, jaký kdy sehrál.

Poblíž havraspárské části tribun se cosi zlatě zatřpytilo, oba chytači si toho všimli zároveň. Harry v rychlosti zkontroloval skóre a už ležel na násadě, aby mohl z koštěte vymáčknout maximum. Malfoy přilétal z protilehlé strany hřiště, ke zlatonce měli stejně daleko. Během chvilky letěli bok po boku, rameno přitisknuté k rameni, snažili se toho druhého vytlačit z dráhy.

„Vzdej to, Pottere," provokoval Malfoy. „Nemáš šanci!"

„Nachystej si dost zlata, Malfoyi," vracel mu to Harry vesele. „Skončíš zlitej pod stolem."

...zlatého míčku s bílými křidélkyZlatonka byla toho dne rychlá a nevypočitatelná, táhla je tu těsně nad diváky, tam zas do klubka hráčů. Potlouky je naháněly jako šílené, museli se jim několikrát prudce klidit z dráhy, hned se sehnout, pak se zas vyklonit, aby nedostali ránu zlomyslnou dělovou koulí. Oba měli jednu ruku napřaženou před sebou, vzájemně se odstrkovali a chvílemi užuž svírali prsty kolem zlatého míčku s bílými křidélky. Harry byl o vlas rychlejší, cítil, jak mu špičky prstů pošimrala drobná pírka...

...když tu zlatonka uskočila proti směru letu a vklouzla do Malfoyovy čekající dlaně.

Oba chytači se na fleku zastavili a zírali jeden na druhého. Malfoy měl ve tváři tak ohromený výraz, až Harry litoval, že nemá foťák. Doufal, že se mu jednou podaří přemluvit Albuse, aby mu dovolil použít myslánku, a tuto vzpomínku blonďatému zmijozelovi ukázat.

„Kdo chytil zlatonku?!" hulákal Colin.

Chytači shlédli dolů na ztichlé tribuny a zjistili, že jsou k nim obráceny všechny obličeje. Tabule se skórem hlásila Nebelvír 200, Zmijozel 10.

„Pitomci," odfrkl si Malfoy, ale jestli tím mínil své spoluhráče nebo protihráče, Harrymu zůstalo skryto. Pak se k němu blonďák otočil a široce se zašklebil, což Harry okamžitě napodobil. „Kdo vyhrál sázku?"

„Platím první rundu," nabídl Harry velkoryse, „a ty druhou."

„Dohodnuto."

Harry uštědřil Malfoyovi přátelskou herdu do zad, čímž ho v jeho rozrušení z nečekaného chycení zlatonky málem shodil z koštěte. „Díky za hru," řekl a snesl se ke svému týmu.

Malfoy zdvihl pěst nad hlavu a oblétl čestné kolečko nad tribunami.

„Neuvěřitelné!" vykřikoval Colin. „Zmijozelský chytač polapil zlatonku, ale Nebelvír vyhrává 200 ku 160! Nebelvír jde do finále!"

Ron přilétl Harrymu naproti. „Co se k čertu stalo?"

„Měli jsme ji oba na dosah, ale v poslední vteřince skočila Malfoyovi do ruky," pokrčil Harry rameny. „To se může stát každému. Dneska se mu dařilo jak nikdy, nebýt toho, byla moje. A on to ví."

Ginny, která se k nim připojila, po vyslechnutí Harryho vysvětlení zavrtěla nevěřícně hlavou: „Merlinku na rynku, Harry, všechno dobrý?"

Harry přitakal. „Ani Krumovi se nepodaří lapit zlatonku pokaždé. Dobrá práce, Ginny."

„Dobrá?" přilétla Katie. „Byli jsme totálně famózní!"

Vítězný nebelvírský tým zakroužil nad diváky, pak se snesl do šatny s úmyslem se převléknout a vyrazit vzhůru na hrad do sprch a do věže, kde Seamus s Deanem jistě narychlo zorganizují oslavu. Ze šatny vyšli v téže chvíli jako hráči Zmijozelu, z nichž se potěšeně tvářil jen Malfoy.

„Hodně štěstí příští týden proti Havraspáru!" zavolal na ně Harry. „S radostí vám znovu nakopeme prdel!"

„Štěstí netřeba, Pottere," kontroval Malfoy, „když má člověk talent."

Harry zatřepal hlavou a zašklebil se. „Jen si to, Malfoyi, opakuj dost často a jednou se ti to třeba i stane."

Ostatní nebelvíři se shlukli kolem Harryho a hnali ho vzhůru do věže jako nadmutou kozu, aniž by nechali Malfoyovi možnost odpovědět.

„Co se to s váma dvěma děje?" ptal se Ron znepokojeně.

Harry si povzdechl. „Nech to být, Rone. On je jediný, který má šanci mě porazit. Havraspárští vyhrají, pouze pokud budou jejich střelci stejně skvělí jako dneska naši. Cho se totiž během posledních pěti let nezlepšila ani o píď. Raději bych pohár vyhrál v opravdovém zápase. Zmijozelští byli dneska nějak mimo."

„Jenže... Malfoy!" protestoval Ron.

Ginny se rozhodla, že už to nemůže nechat jen tak. „Řekni, Rone, udělal ti něco během posledních pěti měsíců? Urážel snad tebe nebo Hermionu?"

„Ne," zavrtěl Ron zdráhavě hlavou.

„Tak s tím přestaň!" houkla na něho. „Když se mohl Percy vybodnout na nás, proč by se nemohl od svý famílie odvrátit i Malfoy?" Rozhlédla se a tiše dodala: „Se Snapem ses naučil vycházet, a to byl na nás daleko horší pes."

„Jenže ten..." Zachytil Harryho varovný pohled, kývl, že se vzdává, a odmlčel se.

Vstoupili za zbytkem týmu do rozjásané společenské místnosti ozdobené obrovským transparentem s blikajícím nápisem ‚Nebelvír to vyhraje', kolem něhož pobíhali řvoucí lvi.

Oslava se zvolna rozjížděla, na pozadí se linula hudba z něčího rádia. Zápas zabral celé dopoledne, nebelvíři obědvali ve věži. Po jídle přišly na řadu šachy, karty a tchoříčci, z ložnice šesťáků i z Ginnyiných tajných zásob byly přineseny nejnovější výrobky Kouzelnických kratochvilných kejklí. Zábava se protáhla až dlouho přes večeři, která byla opět zajištěna skřítky bez nutnosti odcházet ze společenské místnosti. Charlie s Harrym se několikrát během odpoledne vytratili zkontrolovat raněnou dračici, ale pak jim Hagrid řekl, ať už se nenechají rušit z oslav, že na ni dohlédne sám. Musel jim ale slíbit, že kdyby Gvendolína, jak ji pojmenoval, cokoliv potřebovala, tak je zavolá.

Po večerce, když se mladší děcka odcourala do postelí, Dean přebral úlohu číšníka po čtvrťákovi, jenž do té doby zásoboval společnost ležákem a dýňovou šťávou. Podal Harrymu otevřenou plnou lahev a spiklenecky na něho mrkl. Harry si přihnul... a překvapeně se podíval po Deanovi, který se naklonil přes barpult a zašeptal: „Máš v tom frťana Ogdenské."

Harry vyžahl obsah lahve, zvedl čtyři prsty a Dean mu okamžitě podal další čtyři vylepšené ležáky. Harry je popadl za hrdla a podělil Rona, Hermionu a Charlieho sedící na pohovce před krbem. Sám se usadil na zem před Charlieho a pozoroval Hermionu s Ronem, jak se budou na pití tvářit. Ron se jen zašklebil, když ochutnal, ale Hermiona vykulila kukadla.

„Harry!" sykla. „Ještě nejsme zletilí!"

„Na začátku roku jsi s námi na Nevillově posteli popíjela whisku," namítl Harry dostatečně nahlas, aby to slyšeli všichni čtyři a klekl si.

„Hermiono!" chytil se Charlie za srdce v předstíraném zděšení. „Vždyť jsi chtěla být primuskou! Co na to řekne McGonagallová?!"

Hermiona znachověla, ale s typicky hermionovskou rozhodností vypila půl lahve na jeden zátah. „Co se McGonagallka nedozví, to ji bolet nebude... a mě taky ne."

„Jo!" vyskočil Ron zpoza Hermiony, zamířil k Deanovi a praštil pěstí o improvizovaný bar. „Ještě jednu rundu, dobrý muži!"

„Tady to máte, vašnosto!" zahalasil Dean rozšafně tónem odpovídajícím Ronovu a podal mu čtyři lahve. Pátou si posloužil sám a šestou nabídl Seamusovi, který se opíral o roh pultu a flirtoval s každou i každým, kdo se vydal doplnit pitivo.

Během třech rund se společenská místnost téměř vylidnila, zůstali v ní jen nebelvírští šesťáci, Hermiona, Katie Bellová a Charlie. Sedm jich sedělo kolem stolku, který téměř nebyl vidět pod baterií prázdných lahví, a Dean se věnoval výrobě míchaných nápojů.

Katie sice po prvním ochutnání říznutého ležáku chvíli přemýšlela, jestli jim jakožto primuska nemá udělit tresty za konzumaci alkoholu nezletilými, ale po pár doušcích, troše přemlouvání a při vědomí, že Hermiona pije také, ji to přešlo. V Bradavicích nebyla jediná dívka, která by ještě trvala na dodržování školního řádu, když se i Hermiona Grangerová rozhodla ho přestoupit.

...prázdné lahveBylo už dávno po večerce a oni ještě stále posedávali kolem stolku. Harrymu bylo zřejmé, že toho té noci stejně mnoho nenaspí. Co ho přestala sužovat jizva, bral ob noc odvar pro příjemné snění, toho dne zrovna vyšla řada na noc bez lektvaru. A když už tu měl Charlieho, měl by zapracovat na nějakých těch základech pro budoucí dobré sny.

Hermiona za Seamusova nadšeného povzbuzování odtáhla Rona vzhůru do šesťácké ložnice a Harry se naklonil k Charliemu: „Neříkals ráno, že ti mám cosi vracet?"

„No, já už jdu taky na kutě!" vyhlásil rusovlasý drakobijec, plynulým pohybem vstal a zpražil pohledem Nevilla se Seamusem, kteří se začali pochechtávat. Dean už před časem usnul s hlavou na desce pultu.

Harry sledoval očima odcházejícího Charlieho, pak se narovnal a protáhl. „Celkem dobrý nápad - jít se uložit."

„Jasně, Harry," mrkl Seamus, „běž se uložit, však spaní počká!"

Katie upoutala červeň stoupající Harrymu do lící. Rychle pohlédla ke schodům a zpět... „Harry! Ty a Charlie?!"

Harry se zamračil na Seamuse, který byl dostatečně střízlivý, aby rozpaky zrudl; pak šeptl Katie: „Nikomu ani muk, nechceš, aby to odnes', že ne?"

Katie nebyla primuskou jen tak pro nic za nic. Přimhouřila oči a přikývla. Následně vstala a pevně Harryho objala. „Jednoho dne si budeš moci žít po svém, Harry." Usmála se a potřásla hlavou. „Další v háji!"

Harry povytáhl tázavě obočí, ale ona se jen zasmála a mávla, aby šel. Jak stoupal po schodišti, dolehl k němu Seamusův hlas: „Tak to není, kočko Kačko. Harry si dopřává vína z obou soudků."

Víc toho slyšet netoužil. Vyběhl zbylé stupně a vyslovil heslo pro vstup do ložnice rezervované nebelvírským primusům, kde našel Charlie dočasné útočiště. Byl už očekáván - Charlie ho hned za dveřmi popadl do náruče a odnesl na postel.

Harry Charlieho prudce políbil a překulil pod sebe, čtvernožky se nad ním vzepřel, aby mohl odčinit svůj dluh, jak byl slíbil.

-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-

31.01.2013 17:07:41
Elza
Svět Harryho Pottera je majetkem J. K. Rowlingové, a i kdyby bylo něco mé, stejně nepíši za vidinou hmotného zisku. Při překladech vycházím ze všech podkladů dostupných v čestině, hlavně z díla pánů Medků, ale obdobně využívám všech krásných obratů, které jsem si byla schopná zapamatovat z kolektivního díla českých verzí potterovské FF. Příjemné počtení!
Vaše Elza
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one