Vítejte! Jak vidíte, stránky jsou ve výstavbě. A asi ještě dlouho budou...

Zde publikované bylo vytvořeno čistě pro potěchu čtenářstva.

P9120094.JPG

Lektvar na dobré snění fungoval jedna radost, tedy alespoň co se potlačování Harryho nočních můr týkalo. Ty totiž bylyhromadně nahrazeny sny dobrými, ne-li ještě lepšími. Harry se více než jednou probudil v nezměrných rozpacích ze scénářů, jež mu jeho vlastní podvědomí předkládalo, a přitom dychtivý vklouznout zpět do snu. Pohrával si s myšlenkou některé z fantazií sepsat a poslat Charliemu, který byl stejně ve většině z nich přítomen, ale kombinace studu a obav o bezpečnost pošty ho od takového úmyslu pokaždé odradila.

Proběhl také jeden supertrapný otcovskosynovský rozhovor, v němž se Harry snažil domoci snížení poměru rozjařujících složek v lektvaru ve prospěch složek uspávacích. Snape samozřejmě chtěl vědět proč, načež Harry zrudl a začal koktat. Nakonec se Snapea zeptal, jestli si pamatuje, co se mu v Harryho letech v noci zdávalo, obzvláště o Jamesi Potterovi, načež zbaběle prchl z místnosti. Následujících několik dní se vyhýbal očnímu kontaktu se svým otcem i vzájemné konverzaci nad rámec čiré nutnosti. V několika dalších várkách Snape experimentálně měnil poměry přísad, až se nakonec podařilo nalézt uspokojivou rovnováhu mezi účinky jednotlivých složek.

Z toho, že si ho Remus začal dobírat, Harry usoudil, že se mu otec svěřil a že je tedy vlkodlak dalším dospělým zasvěceným do této záležitosti. Po sérii prohraných soubojů, kdy musel stále dokolečka snášet Remusovy narážky na nečekané účinky uspávacích lektvarů, se Harry v náhlém hnutí mysli rozhodl, že na hrubý pytel patří hrubá záplata, a zcela bez obalu Remusovi zodpověděl všechny vyřčené i nevyřčené otázky. Remus zůstal stát, jako když do něho hrom bací, když mu Harry začal co nejpodrobněji líčit sny, jimž podobné vlkodlaka v životě nepotkaly, a dokonce se nechal i zcela hladce odzbrojit. Následně vyhlásili dočasné příměří a shodli se na tom, že hovory o milostném životě, jednoho či druhého, i narážky na něj jsou od té chvíle v soubojích tabu.

Jenže netrvalo dlouho a Remus se k tématu vrátil, ovšemže mimo souboj. Harry seděl na podlaze Komnaty nejvyšší potřeby obklopen podivnou sbírkou rozbitých předmětů. Trénovali použití přeměňování v duelu - měl dovoleno krýt se proti Remusovým uřknutím a prokletím pouze pomocí přeměňovaných předmětů. Kratiknot plánoval připojit se k nim na několik následujících lekcí, aby pomohl Harrymu s výběrem a ovládnutím vhodných formulí například k rozpohybování a řízení neživých objektů; obdobný trik použil Brumbál na ministerstvu. Však si Harry říkal, že už by nebylo od věci ten stepující ananas konečně nějak prakticky využít.

Remus podal Harrymu ručník, aby si osušil z čela pot, který mu tam vyrazil, když byl nucen uskakovat před nevykrytými kletbami, a složil se na podlahu vedle něho. „Harry... nepředpokládám, že by si s tebou Dursleyovi někdy promluvili o sexu."

Harrymu nejprve téměř zaskočilo, ač právě nic nejedl ani nepil, pak se ale zalomil smíchy. „Děláš si prču? Tuším, že jedním z jejich nejvřelejších přání bylo, abych se nikdy nerozmnožil. Nikdy se mnou nemluvili o ničem, pokud je k tomu okolnosti nedohnaly."

„Víš, Harry," začal Remus nejistě, „už jsi ve věku, kdy..."

„Stop, stop, stop!" Harry v zoufalé snaze ho zastavit zvedl před sebe obě dlaně. „Pan Weasley si mě a Rona vzal loni v létě bokem na slovíčko. Měl jsem tušit, že existují kouzla a lektvary na ochranu, ale jako ten poslední idiot jsem samozřejmě zmínil mudlovské metody. Takže jsem musel nadšením přetékajícímu panu Weasleymu a chudákovi úplně brunátnému Ronovi, který se neúspěšně snažil zalézt pod stůl, vysvětlit, co je to kondom a jak se používá. Celou dobu jsem děsně koktal a červenal jsem se, hádám, až na zadku. Zachránila nás dvojčata narychlo uspořádaným ohňostrojem vlastní výroby, a navíc nám pak kluci poskytli svůj vlastní... náhled... na věc, dokonce i s fotkami posbíranými z časopisů."

RemusNež Harry domluvil, Remus už slzel smíchy. „No vidím, že ti Weasleyovic famílie poskytla kompletní sexuální výchovu." Harry rychle uhnul pohledem, vůčihledně zrudnul, když pomyslel na Charlieho příspěvek k tomuto vzdělání. Remusovi okamžitě došel humor, ovzduší v místnosti se rapidně změnilo. „Harry, ty a Charlie jste...?"

„Pořád čekám, kdy s tím někdo vyrukuje," povzdechl si Harry a vzhlédl k Remusovi, tvář držel pečlivě bez výrazu. „Co bys udělal, kdybych řekl, že jo?"

Remus se zdál být otázkou zaskočen. „No... mně přísluší tak maximálně se ujistit, že jsi se svým rozhodnutím spokojený. Zato takový Severus..."

„Řekneš mu to?" vyptával se Harry ostražitě. „Nebo už si s Charliem promluvil? Vím, že se potkávají na schůzích."

„Charlie má málokdy čas účastnit se, a i kdyby přišel, vždycky je toho hodně, co se musí probrat. Navíc z Bradavic nikdy nemůžeme odejít všichni najednou, takže mám dojem, že Albus zcela vědomě udržuje Severuse a Charlieho odděleně," ušklíbl se Remus.

Harry si odfrkl a potřásl hlavou. „To je mu podobný. Zajímalo by mě, čím by se bavil, kdyby mi nemusel pořád zasahovat do života."

„Jsem si jist, že by si našel nějakého jiného koníčka. Koneckonců tu stovku let před tvým narozením se také musel něčím zabavit," namítl Remus s neměnným šklebem na tváři. „Já se Charlieho ptal, a ten mi řekl, že je jenom na tobě, jestli se chceš s někým bavit o svém pobytu v Rumunsku, on že mi informacemi sloužit nemůže." Remus se přestal šklebit a začal se tvářit smrtelně vážně. „Harry... ty jsi to nikdy neměl v životě jednoduché. Jestli se bojíš, že tě budu soudit, tak to se bojíš zbytečně. S klidným svědomím ti schválím všechno, co ti dělá radost."

Harry se kousl do rtu a pohlédl na Remuse náhle zvlhlýma očima: „Díky, Náměsíčníku." Pak se o posledního z pobertů opřel ramenem, a ten ho jednou paží objal. „Takže ti nebude vadit, když uteču do Ameriky k cirkusu?"

Remus mu pocuchal vlasy. „Tobě ten zdejší cirkus nestačí? To víš, že ti dám požehnání, ale jedině s podmínkou, že budu mít lístky zdarma."

„Dojednáno," usmál se Harry a věděl, že Remus jeho úsměv vycítí, i když ho nevidí. „Takže abych ti odpověděl na tvou původní otázku - ano."

„To už mi mezitím taky došlo," odtušil Remus prostě a dál jednou rukou objímal kolem ramen Harryho, kterému pro jednou ten dotyk vůbec nevadil.

„Ničeho nelituju, Remusi," řekl Harry tiše. Cítil, že mu ta slova vyvěrají přímo z duše. „Doopravdy ničeho, dnes už ne."

Schůzky BA byly každou další lekcí lepší a lepší. Přicházeli stále noví zájemci, na jejich výuku dohlíželi původní členové. Když studenti vešli na setkání v Komnatě nejvyšší potřeby rovné dva týdny před Vánoci, zjistili, že je místnost uspořádaná jinak, než byli zvyklí, a Harry že je navíc oblečen po mudlovsku - ve volných pláťácích, tričku a teniskách.

Harry stál v čele místnosti, za sebou Hermionu a Ginny. Pro zakládající členy to byl návrat ke kořenům: znovu před nimi stál Harry v pozici vůdce tak, jak ho chtěl vidět celý kouzelnický svět, jak se to od něho čekalo. „Až dodneška jste se všichni učili kouzla, která vám pomohou v souboji. Jenže v tréninkových duelech a v soubojových soutěžích duel končí, pokud jeden ze soupeřů přijde o hůlku, nebo ji není schopen použít. Ve skutečném životě boj nezřídka končí až úmrtím."

Odmlčel se pro lepší vyznění svých slov a rozhlédl se po místnosti. Všechny oči ho pilně sledovaly. „Jelikož naprostá většina kouzelníků v případě ztráty hůlky nedokáže dál vládnout svou magií, mají sklony zpanikařit, když o hůlku přijdou. Dnešním večerem počínaje se budeme učit co dělat, když jste bez hůlky." Zavřel oči a soustředil se. Požádal místnost o cvičné panáky; jakmile uslyšel hromadné zajíknutí, zvedl znovu víčka. „Všichni si ukliďte hůlky do kapes či držáků, nebo kde je nosíte. Panáci dokážou pálit jen pár druhů jednoduchých uhranutí a uřknutí, ale nic bolestivého."

Přešel k jednomu z panáků a pokynul spolužákům, aby se rozestavěli podél jedné stěny místnosti, kde nemohli být náhodou zasaženi. Předvedl jim, jak panáka zaktivovat, a pak se začal vyhýbat kletbám, zatímco se snažil při každé vhodné příležitosti panáka fyzicky zasáhnout. Podařilo se mu zasadit několik pěkných úderů, nakonec protivníka poslal k zemi dobře mířeným kopnutím do hlavy. Panák rozpoznal úspěšný zásah a automaticky se vypnul.

„Tak, vždycky jeden před panáka," oznámil Harry zadýchaně a předklonil se, ruce opřené o stehna, „a další si připraví protikletby. Vyměňte se, pokud už nebudete moct, nebo pokud se panák vypne. Dívejte se, co dělají ostatní, ať můžete napodobit pohyby, které fungovaly."

Přešel zpět do přední části místnosti, opřel se zády o zeď a sesul se podél ní na podlahu. Vytáhl hůlku z držáku a několika základními čisticími kouzly se pokusil ze sebe smýt pot z boje.

„To bylo vážně skvělý, Harry," řekl Ron a přisedl si k němu. Necelá polovina studentů bojovala s panáky, ostatní se dívali.

Harry se zakřenil. „Měls mě vidět, když jsem proti nim stál prvně. Jsou vytvoření pro boj s hůlkou v ruce, ale na tohle se dají taky celkem dobře použít. S hůlkou můžu mít proti sobě dva nebo tři najednou. Remus si celou dobu jen válí šunky a popichuje."

Ron se rozesmál. „To o těch šunkách bych mu do očí neříkal."

„Hm, za pár dní je úplněk," přitakal Harry. Rozhlédl se místností a viděl, že jeden student po druhém schytávají uřknutí. Většina v takovém případě prostě vypnula panáka, došla si ke kamarádovi pro protikletbu a oba si pak vyměnili místa. Někteří, například Ginny, i po zásahu bojovali dál. Několik málo studentů, většinou mudlorozených, mělo s pěstními souboji evidentně zkušenosti. „Nakrknout vlkodlaka v době úplňku není zrovna nejzdravější."

„Jak ti je, Harry?" zeptal se Ron s nehranou starostlivostí v hlase.

„Líp, Rone," povzdechl si Harry. Takovéhle otázky z duše nenáviděl. „Myslíme si, že ten lektvar budu moct brát dlouhodobě. Základní problém to nevyřeší, ale alespoň se vyspím. Děkuju ti."

Ron se ošil a do tváří mu začala stoupat barva. „Celý to vymyslel Snape. Já neudělal vlastně vůbec nic."

„Nikdy by to nezačal zkoumat, kdybys mu to nenavrhl," namítl Harry a usmál se, když viděl kamarádovy rozpaky.

Ron byl zachráněn Seamusem, který k nim přihopkal, aby ho zbavili uhranutí svazujícího nohy k sobě. Mladý Ir pak zmoženě padl vedle Harryho a vyslal Rona bojovat se svým panákem. Na konci schůzky byli všichni členové BA zpocení a utahaní. Jelikož byl Harry na tréninky tohoto typu zvyklý, dobrovolně se nabídl, že po hodině uklidí. Jednou z podmínek pokračování schůzek BA v onom roce totiž bylo, že budou studenti udržovat místnost v čistotě. S pomocí kouzel byl úklid otázkou pár minut. Harry byl raz dva hotový, a když se otočil k východu, zjistil, že na něho čeká Cho.

„Cho," pozdravil ji kývnutím. Letmo si vzpomněl, jak byl loni nervní, kdykoliv ji spatřil. Ještě teď cítil nezřetelné tupé bodnutí lítosti, že to s jejich vztahem dopadlo tak neslavně. Ale ve srovnání s tím, jaké všechny kalamity ho loni potkaly, to vlastně nic nebylo, a on už neměl v úmyslu se touto svou životní epizodou nějak hlouběji zabývat.

„Harry," odpověděla Cho a přišla k němu. „Chtěla jsem se ti omluvit. Loni jsem to celé vzala za špatný konec."

„Opravdu?" zeptal se.

Přikývla.

„Moc jsem o tom nepřemýšlel," připustil. „Semlelo se toho od té doby tolik... Taky jsem se tehdy choval jako pitomec."

„Ani jeden z nás se zrovna nevyznamenal," pousmála se Cho hořce. Pak úsměv uvadnul a Harrymu přišlo, že dívka vypadá poněkud ztraceně. „Myslíš, že by bylo možné vrátit čas, Harry? Dnes je všechno takové... na levačku."

Harrymu se jasně vybavila vzpomínka na ostří prořezávající se mu kůží. V uších mu znovu zazněl Siriusův štěkavý smích.

‚Na nic lepšího se nezmůžeš, sestřenko?' 

Výraz Siriusovy tváře těsně předtím, než propadl závojem. Jeho otec stojící u jeho lůžka na ošetřovně. První otcovské objetí a s ním spojený pocit hřejivého pohodlí. Charlie pečující o dráče, úsměv, s nímž hleděl na Harryho, zatímco mozolnatou rukou hladil duhové šupiny. Charlieho oči, které se s něžným zachvěním zavřely, když do něho Harry vstupoval.

„Ne. Ani bych nechtěl," přiznal Harry. Jakkoliv zoufale toužil mít Siriuse znovu na dosah, nedokázal by se vzdát toho všeho, co od kmotrovy smrti získal.

Cho vstoupily do očí slzy a Harry se předem obrnil proti slzavému přívalu. Dívka se zhluboka nadechla a trochu se uklidnila. „Asi nemá smysl lpět na minulosti."

Harry zavrtěl hlavou a postoupil kupředu. Setkali se a on ji objal. Překvapilo ho a potěšilo, když zjistil, že od loňska povyrostl. Už tehdy byl o ždibec vyšší než ona, ale od té doby nabral další centimetr či dva. Usmál se nad tím zjištěním, ale myšlenky se mu vzápětí rozutekly, protože dívka se lehce zaklonila a políbila ho.

Tento polibek nebyl ani trochu podobný jejich prvnímu políbení, které si vyměnili před rokem. Jednak Harry měl letos přeci jen lepší představu, oč kráčí. Dalším plusem bylo, že Cho nebrečela. Také jí bylo nutno přiznat, že líbat uměla. Harrymu sice nepřejížděl po zádech mráz, srdce se mu nesnažilo vyskočit z hrudi, v hlavě mu nevybuchovaly ohňostroje, ale i tak to byl nanejvýš příjemný polibek. Její jazyk mu jemným tlakem oddělil rty a začal prozkoumávat ústa; tuto narážku Harry nenechal nepovšimnutou - prohloubil polibek, posunul se o půlkrok vpřed a přitiskl si ji celou pevně k sobě. Byla hebká, měkká, příhodně zaoblená.

Zarazil se, když mu do kalhot vklouzla cizí ruka. Ustoupil a přerušil přitom polibek.

„Hej, co děláš?"

...neskutečně jí to slušeloCho měla na tvářích ruměnec, rty měla zarudlé a od líbání naběhlé, neskutečně jí to slušelo. „Vracím nás v čase tam, kde bychom měli být."          

„Řek' jsem ti, že se nechci vracet," ustoupil o další krok, celý nesvůj.

Cho překonala vzdálenost mezi nimi a znovu se k němu přitiskla. „V pořádku, Harry." Políbila ho z boku na krk. „Není žádným tajemstvím, že nemáš s holkami moc zkušeností."

„To je fakt, ale..."

Umlčela ho polibkem. „Nech to na mně."

Znovu sklouzla rukou dolů a pohladila ho, Harry cítil, jak v její dlani tvrdne. Jenže něco bylo špatně. Stejnou měrou, jakou si přál, aby ve své činnosti pokračovala, se část jeho samého dožadovala, aby okamžitě přestala. Neměl zájem o krátké povyražení, o zábavu na jednu noc. Pokud už si má s někým užívat, ať je to s tím, s kým si nejsou navzájem cizí. Což ho dovedlo znovu k Charliemu. Jak moc pro ně oba znamenal čas, který spolu strávili?

„Cho, nech toho." Znovu od ní zacouval a měl co dělat, aby v tu ránu nezdrhnul z komnaty jak vyplašený zajíc.

„Co se děje, Harry?" zeptala se.

„Já nechci.... nejsem..." zakoktal se. Už zase mu tváří v tvář téhle holce došla slova.

Shlédla ke svému zápěstí a vyjekla: „Večerka! Musím letět."

Díval se za ní, jak mizí z místnosti, a měl neodbytné nutkání přejít ke zdi a začít do ní mlátit hlavou. Nechal si komnatou přistavit jednoho z cvičných panáků, svou frustraci si vybil uskakováním před kletbami a ruční likvidací nepřítele. Jeden ho neuspokojil, tak si přivolal ještě druhého. Jakmile se mu podařilo bez pomoci kouzel ‚zabít' oba panáky, sedl si na podlahu a začal rušit uřknutí, která schytal. V dané chvíli nemohl problém Cho nijak řešit. Zítra si s ní promluví.

Po výrazně pozdním příchodu do společenské místnosti nevrle odpálkoval všechny otázky, jež se na něho sesypaly. Byl si jist, že na něho tedy musel být pohled. Tu noc spal špatně, vzdor lektvaru. Ať si čistil mysl kolikrát chtěl, stejně mu v ní vířilo příliš mnoho myšlenek.

Ráno vstal brzy a šel na snídani. Sice se moc nevyspal, ale protože neměl z posledních dní žádný spánkový deficit, nedělalo mu to těžkou hlavu. Jídelna se teprve začínala plnit, Cho zatím nepřišla. Nutil se do jídla, nervozita mu stáhla žaludek. Cítil, že ho pozoruje jak Remus, tak otec, ale odmítal se na ně podívat.

Cho konečně vešla do síně, když Ron zrovna sděloval do pléna jakési famfrpálové novinky. Dívka přešla přímo k Harrymu a políbila ho na tvář, čímž s okamžitou platností umlčela nejen všechny sedící okolo, ale i většinu nebelvírského stolu. „Dobré ranko, Harry."

„Brýtro." Postavil se, ale políbení jí neoplatil. Cítil, že se mu začínají potit dlaně. „Mohli bychom si jít někam promluvit?"

„Cokoliv máš na srdci, můžeš říct tady," usmála se na něho a natáhla se po jeho ruce.

Harry ucuknul a dívka se zamračila. „Nevím, cos čekala, Cho, ale já v současné době nechci chodit vůbec s nikým."

„Ale vždyť..." nakousla a oči jí ztvrdly.

„Neudělal jsem nic, z čeho bys mohla nabrat opačný dojem," namítal tiše, vědom si toho, že je poslouchá celá Velká síň. „Snažil jsem se ti to vysvětlit."

Chvíli tiše soptila, evidentně se snažila najít nějakou dostatečně kousavou odpověď, ale nakonec se spokojila s tím, že mu vší silou jednu vyťala.

-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-

31.01.2013 11:15:31
Elza
Svět Harryho Pottera je majetkem J. K. Rowlingové, a i kdyby bylo něco mé, stejně nepíši za vidinou hmotného zisku. Při překladech vycházím ze všech podkladů dostupných v čestině, hlavně z díla pánů Medků, ale obdobně využívám všech krásných obratů, které jsem si byla schopná zapamatovat z kolektivního díla českých verzí potterovské FF. Příjemné počtení!
Vaše Elza
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one