Vítejte! Jak vidíte, stránky jsou ve výstavbě. A asi ještě dlouho budou...

Zde publikované bylo vytvořeno čistě pro potěchu čtenářstva.

P9120094.JPG

Kapitola šestačtyřicátá

Nevypadalo to dobře... ani zdaleka. Strážní u vchodu do komplexu ho vítali přímo nadšeně, což znamenalo jediné: Pán zla je v obzvláště odporné náladě. Když Severus vstoupil do trůnního sálu, byli tam již přítomni všichni členové vnitřního kruhu - včetně Malfoye, McNaira, Notta, Averyho, Rookwooda...

Kurva, kurva, kurva!

Severus v duchu zaklel a ihned si vlepil imaginární záhlavec za hubu nevymáchanou. Častý pobyt v Harryho společnosti měl na jeho slovník katastrofický vliv. Nebylo by spíše na místě, aby svého syna vychovával, místo aby od něho přebíral puberťácké nezpůsoby? Ovšem na druhou stranu, pokud si už nějaká situace vyloženě říkala o peprnější výrazivo...

„Jaké potěšení, že ses k nám připojil, Severusi." Kruh se zavlnil nervózním smíchem a Severusovi ztuhla krev v žilách. Crucio!

Zakázaná mučicí kletba udeřila s prudkostí neodpovídající běžnému trestu na pokárání. Temný pán byl zběhlý ve způsobování bolesti nejrůznějšího druhu a intenzity, jeho dnešní výkon byl rozhodně nejbrutálnější, jaký kdy Severus na vlastní kůži zažil. Stiskl zuby, aby potlačil křik, svaly držící tělo zpříma ho zradily, upadl na písčité dno jeskyně, které bylo místy pokryto drobnými úlomky kamene. Kletba byla ukončena, Severus se donutil povstat. Zaznamenal, že přišel o hůlku.

Pán zla se vztyčil z trůnu a sestoupil k němu. Kruh smrtijedů se okolo nich uzavřel, aby Severus nemohl uniknout, kdyby náhodou chtěl. Pochopil, že jeho kariéra dvojitého agenta právě skončila a s ní se se vší pravděpodobností uzavře i běh jeho dní.

„Byl jsi vždy tak spolehlivý, Severusi," pohladil ho Temný pán po tváři. Severus stál ani se nepohnul, nechtěl se nechat vyprovokovat k reakci. „Zřejmě jsi musel být hodně přesvědčený, když jsi došel k názoru, že je dobré mne zradit. Jsem zklamán, Severusi, hluboce zklamán. Byl jsi skvělým sluhou, ale neubránil ses pádu do osidel toho mudlomilného starce a jeho drahého chráněnce."

Pán zla kolem něj kroužil, Severus stál jako socha. Ať si s ním ten panchart udělá, co chce. Přežít nemohl, ale mohl přijmout smrt důstojně. V duchu se omluvil Harrymu. Jeho syn ve svém mladém životě ztratí už třetího otce, nebylo možno tomu zabránit. Nouzové přenášedlo vrátil Albusovi už před lety, bál se, aby je u něho nenašli, případně aby je ve chvíli paniky nepoužil nevhodně brzy, a nezničil tak svou pozici na druhé straně barikády.

„Stále se můžeš zachránit, můj milý," tiše mu zasyčel Pán zla do ucha, aby ostatní nerozuměli. Severus téměř povytáhl obočí. „Přiveď svého syna."

Severus se rozesmál. Smál se... a smál... a náhle chápal Karkarova... i Blacka. To se může stát jen jemu - těsně před smrtí si ze všech lidí, na které by mohl myslet, musí vzpomenout zrovna na toho blechami osedlaného čokla. Ale konečně porozuměl, proč se Black tak šíleně smál, když ho tehdy bystrozoři odváděli. Ony jsou totiž v životě chvíle, kdy už můžete jen brečet nebo se smát. Severus si vybral smích.

Vzduchem prolétla kostnatá dlaň a vyťala mu rázný políček. Smích ho přešel, na jazyku zabrněla kovová pachuť krve. Odplivl si Temnému pánovi k nohám; ten urážlivý čin vyvolal v řadách jeho bývalých... kolegů... nakvašené zhoupnutí.

„Ty špíno mudlácká!" ucedil Severus přezíravě a pohrdavý tón hlasu doplnil tím nejděsivějším úsměškem. Být na místě Vítekoho Longbottom, už by měl mokro v kalhotách. „Nemáš cenu ani prachu z jeho pláště." Pán zla se zuřivostí nezmohl na reakci a Severus dál tlačil na pilu. Když už má přijít o krk, odejde ve velkém stylu. Potěšeně se ušklíbl: „Co myslíš, jak dlouho jsem tě špehoval pro Albuse? Čekáš, že pár měsíců, možná rok?"

Znovu se zasmál, rudé štěrbinovité oči se na něho zlostně upíraly. Cítil probíhající útok na svou mysl, ale držel ji pevně zaštítěnou. „Nikdy jsem nechtěl mít na ruce to tvé odporné znamení. Od šestnácti jsem chrápal s Jamesem Potterem, zamiloval jsem se do něho léta před tím, než mě strýc donutil se k tobě přidat. Lily nás s Jamesem oddala týden poté, co se za něho sama veřejně provdala."

Do zad jej udeřil bič, ale Severus si ho nevšímal, ignoroval krev stékající mu po trupu a nohou. Druhý úder... třetí... a další a další...

„Když nám bylo osmnáct, zavedli mě za Albusem, od té doby věděl všechno, co jsem zaslechl. A bylo toho víc, než tušíš. Harry Potter není dítětem dvou, ale tří rodičů, kteří ti před jeho narozením třikrát vzdorovali." Severus vykřikoval pravdu tak nahlas, že mu ji jeskyně vracela ozvěnou. „Věštba se plní. Je mocný, mnohem silnější než já nebo ty, mocnější než Albus, než kdokoliv, koho jsem kdy potkal!"

Zasáhlo ho umlčovací kouzlo a Severus se nadále musel spokojit s pouhým vyzývavým zahlížením. Smrtijedům, kteří na něho civěli většinou s odporem, nevěnoval sebemenší pozornost. Nebyli maskovaní, jednalo se jen o členy nejužšího kruhu. Běžně by byl odhalený zvěd zvolna umučen před zraky všech smrtijedů, ale Pán zla zřejmě nechtěl nižším služebníkům dopřát povědomí o tom, čeho se dopustil vysoce postavený oblíbenec jejich velitele, ani zřejmě netoužil, aby slyšeli, co měl Severus ještě v poslední chvíli na srdci. Nota bene o existenci věštby zřejmě vůbec netušili.

Temný pán se otočil ke zrádci zády a vydal se zpět k trůnu. „Pohrajte si, ale nezabíjejte ho. Ještě jednou mi poslouží, naposledy."

Zůstal na nohou, dokud to šlo. Malfoy nastoupil jako první, dávný přítel a ochránce z dětských let. Lucius vzal Severuse pod svá křídla ve chvíli jeho zařazení do Zmijozelu a dařilo se mu odvrátit od něho i většinu útoků pobertů. Problémy se čtveřicí nebelvírů eskalovaly až po Malfoyově ukončení studia, do té doby si netroufali. Lucius byl založením zvrácený mizera, netrvalo dlouho a Severus se ocitl na kolenou. Teprve pak od něho odstoupil. Hned ze začátku samozřejmě zrušil umlčovací kouzlo, všichni si chtěli vychutnat Severusův řev.

Bellatrix se dostala na řadu jako druhá, ta mrcha sadistická. Hrála si s ním jako kočka s myší, Harry už s jejím rádoby dětským žvatláním prokládaným kletbami měl také své zkušenosti. Severus se urputně soustředil na obrázky Harryho, Lily a Jamese. Pán zla ho chce nechat naživu. Naživu samozřejmě ještě neznamená vcelku nebo při smyslech, ale stále existovala nepatrná naděje, že by se mohl vrátit k synovi, i když v podobě sotva dýchajícího torza. Pokoušel se nekřičet, ale i tuto bitvu prohrál. Jen mysl se mu podařilo udržet zaštítěnou, svého syna nezradí.

Snad každý člen užšího kruhu, až na Bellatrix, si v důsledku Severusem vynášených informací zažil svoje. Téměř všichni byli usvědčenými těžkými zločinci a nemohli se svobodně pohybovat na veřejnosti bez hrozby uvěznění. Vylít si zlost na Severusovi jim nečinilo sebemenší potíže. Když uslyšel tiché lupnutí - o méně nápadném přemístění v životě neslyšel - následované sborovým zajíknutím, podařilo se mu napůl rozlepit jedno oko. Před ním stál kdosi zcela bosý, kletby umlkly. Zlomená žebra mu téměř znemožňovala dýchání.

„Kdo se na něho jen křivě podívá, zemře." Mladý jasný hlas zněl prostorem se smrtící neodvolatelností.

„Harry..." procedil Severus poraněnými rty a rozdrásaným hrdlem. Čísi škrticí kletba mu málem rozdrtila jícen. „...ne."

Harry ho buď neslyšel, nebo na něho nedbal. Ucítil jemné zabrnění, syn na něho seslal neverbální bezhůlkové lékouzlo. Podařilo se mu pootevřít i druhé oko, jinak ale zůstával nehybný. Zranění nezmizela, krvácet však přestal. Pán zla se vztyčil, všechny hůlky byly nyní namířeny na Harryho.

Mladík byl oděný jen do kalhot od pyžama a ohledem k cucflekům na šíji i ramenou bylo zřejmě štěstí, že měl na sobě vůbec něco. Kdykoliv jindy by pohled na znaménka vášně na Harryho kůži Severuse vytočil, ale v současné situaci ho naopak uklidnil. Přinejmenším jedna osoba tam venku ví, že Harry zmizel.

„Harry," usmál se Temný pán. „Výtečně. Jelikož jsem tě již nemohl pozvat osobně, když je naše spojení přerušeno, žádal jsem právě před chvilkou, aby ti byla doručena pozvánka. Leč, jak vidíš, Severus odmítl spolupracovat."

„Že bych ti chyběl? Teď ho necháš jít, živého, bez žádných dalších poranění, a už se ho nikdy ani nedotkneš, ať osobně nebo zprostředkovaně," rozkazoval Harry s hůlkou namířenou na Pána zla.

Toho to rozesmálo. „Proč bych ti měl vyhovět?"

„Abys na oplátku získal mě," ušklíbl se Harry. Tu grimasu odkoukal ode mne, došlo Severusovi a srdce mu pokleslo. „Však tak jsi to chtěl, ne?"

„Ne, Harry!" zavřískl Severus, tedy spíše se pokusil zavřísknout. „A k čertu už odsud vypadni!"

„Tebe se nikdo na nic neptal, Severusi," zavrkal na něho Pán zla pobaveně. Silencio! „Neskákej nám do řeči."

Pak cosi zasyčel a Harry mu odpověděl také syčením. Severus se zkusil vytáhnout na kolena, ale některý ze smrtijedů ho promptně spoutal. Zápasil s pouty, umlčený a svázaný, chtěl Harryho zarazit, jenže ten byl plně soustředěný na hada v pololidské podobě, kterého měl před sebou, a tudíž to jediné, čeho Severus docílil, bylo rozjitření vlastních zranění. Konverzace v hadím jazyce dál nerušeně probíhala, Pán zla vypadal stále potěšeněji a Severusovi se svíralo srdce v hrudi. Nakonec Harry přikývl a poklekl ke svému otci.

„Řekni mi, jak to proroctví končí," dožadoval se Temný pán.

Harry se k němu klidně otočil zády. „Až bude pryč."

Další léčivé kouzlo, tentokrát za pomoci hůlky a inkantace vyslovené nahlas. Harry si odepjal hodinky, dárek od Blacka, a namířil na ně hůlkou: „Portus Severus Snape!"

Harry to dělá chytře, kývl si Severus v duchu. Rozhodně má zmijozelské vlohy, i když nebelvírská tendence k sebeobětování dominuje. Severus nebude schopen Harryho v poslední chvíli popadnout a stáhnout s sebou. Kdyby byl vytvořil přenášedlo jinak, Pán zla by je oba bez mrknutí oka zabil. Hodinky sklouzly na Severusovo zápěstí a Harry mu odstranil pouta.

Byl vtažen do náruče syna, který mu ještě šeptl do ucha: „Promiň, tati."

„Nééééé!" zakvílel Severus bezmocně. Neschopen pohybu se zhmotnil na podlaze kuchyně domu číslo dvanáct na Grimmauldově náměstí. Stále ještě křičel, slzy mu proudily po rozdrásaných lících a vpíjely se do neuzavřených ran. Oblečení musel mít na cucky, ale bylo mu to upřímně jedno.

„Severusi!" ozval se halas mnoha hrdel. „Snape!"

„Musím zpátky." Pokusil se napřímit, jenže nohy mu nechtěly sloužit, kosti nebyly tak celistvé, jak by bylo žádoucí. Na jedno oko pro otok neviděl a každé pronesené slovo ho v hrdle pálilo jako živý oheň. „Musím zpátky."

„Severusi, nejsi ve stavu jít kamkoliv," uklidňoval ho Albus, ale nemohl uspět.

„Ten zmetek má mého syna!" zachrčel Severus, kterého docela opustila veškerá sebekontrola, po léta pečlivě budovaná a posilovaná. Kdykoliv jindy by ho pohled na Weasleye, z nichž polovina zbledla a druhá polovina zrudla, pobavil. Remus chyběl; Severus si připomněl, že je zrovna úplňková noc.

Roztřesená ruka mu nalila do úst lektvar, v němž Severus poznal své vlastní dílo vařené pro potřeby Řádu: kombinaci blokátoru bolesti s povzbuzujícím elixírem. Jednalo se o jeden z nejsilnějších odvarů, jaký měli na štábu k dispozici. Následně mu bylo podáno několik léčivých směsí; Harry předtím zaléčil jen zlomek poranění. „Severusi, kde jsou?"

Byl to Charlie Weasley, kdo přiskočil s první pomocí. Jak si Severus všiml, rusovlasý kouzelník byl podobně jako Harry v pyžamu a naboso.

„Na jeho velitelství." Severusovi bylo zřejmé, že se v současném stavu nedokáže přemístit, aniž by části jeho těla zůstaly rozeseté Merlin ví kde. Vzepřel se plnou vahou o Charlieho a nechal se jím vytáhnout do stoje a prakticky odnést na židli. „Nabídl mu sebe výměnou za mě." Pak se rozkřičel na ředitele: „Albusi, kde se tam k čertu vzal? Přísahals, že ho nepustíš z hradu ani na krok!"

Charlie mu podal další flakónek. „Odmístil se, Severusi. Myslel jsem, že má jen noční můru. V jednu chvíli byl se mnou... a najednou..."

Severus ignoroval šepot šířící se mezi členy Řádu, jimž právě docházelo, že řeč je o Harrym a že ho Severus nazývá svým synem. Severus se nedokázal sám ani napít lektvaru, Charlie mu ho musel přidržet u rtů.

„Z bradavických pozemků se odmístit nelze," zopakoval Severus známý a neměnný fakt. Měl pocit, jako by se svět zpomalil a nezáleželo už na ničem než na Harrym.

„Stejně jako nelze přežít zásah smrtící kletbou. Harry dokázal oboje," odpověděl Charlie.

Ozvalo se prásknutí, z Albusovy hůlky vylétla sprška jisker a hovor okamžitě umlkl. „Voldemortův nový štáb hledáme od chvíle, kdy ho zřídil. Marně. Pokusy zlomit fideliovo zaklínadlo byly neúspěšné, přestože nám pomáhal jeden z jeho tvůrců. Můžeme jen doufat, že Harry dokáže uniknout a vrátit se k nám vlastními silami."

kuchyněČlenové Řádu se zase rozpovídali jeden přes druhého, někteří se přeli, co vše by mohli pro pomoc Harrymu udělat, další se zajímali o Severusův vztah k Lily a Jamesovi. Severus všechny otázky ignoroval, cítil se strašlivě bezmocný. Weasleyovský klan přispěchal dělat nárazníkovou zónu, společnými silami za něho vysvětlili, jak došlo k jeho svazku s Jamesem Potterem. Severus si až po notné chvíli všiml přítomnosti Grangerové a nejmladších sourozenců Weasleyů, pravděpodobně přicestovali z Bradavic přenášedlem.

Charlie se zhroutil na sousední židli a složil tvář do dlaní, stále se nekontrolovatelně chvěl. Kdyby v Severusovi zbyl alespoň ždibec fyzických sil, kdyby se mohl pohnout, pokusil by se ho  utěšit.

Zjistil, že se zlobí sám na sebe i na Harryho. Chránit ho bylo přeci jeho úkolem, a ne že bude on zachraňován Harrym.

„Najdu ho," špitl Charlie pro sebe, pak vstal, a když svá slova zopakoval mnohem hlasitěji, celá místnost zmlkla. „Najdu ho." O slzy, které mu kanuly z očí, se nestaral.

Severus, jenž se odmítal smířit s tím, že by Charlie mohl dokázat uspět tam, kde on sám selhal, se na něho utrhl: „Co tě vede k domněnce, že to svedeš?"

Pověstnou weasleyovskou výbušnost viděl Severus v plné kráse prozatím jen u Molly a Rona. V Charlieho podání ovšem také stála za to. „Miluju ho!"

Několik přítomných, většinou Charlieho sourozenců, se nenápadně uchechtlo. Molly vyhlížela vyjukaně, Artur jí položil ruku na rameno, ale jestli ji chtěl podpořit nebo zadržet, to Severus netušil.

Severus kývl hlavou, uznal porážku. „Běž, Charlie, a přiveď Harryho domů," pobídl ho šeptem.

Charlie ho na oplátku objal, ohleduplný k jeho zraněním; přidal se tak k Harrymu a Albusovi, kteří byli jedinými, kdo se Severuse v posledních letech dotýkali takto familiárně. „Přivedu, Seve. Přísahám."

Severus se zkrácení svého jména nebránil, říkal si, že pokud chodí po zemi osoby s právem ho tak nazývat, Charlie Weasley mezi ně patří. Albus mladému drakobijci vložil cosi do dlaně a sdělil mu pár naléhavých slov, která ale Severus nezachytil. Charlie zmizel a Severus vzhlédl k Albusovi, jenž se před něho postavil.

„Musíme tě dostat k Poppy," řekl ředitel v dalším pokusu uklidnit svého bývalého špeha.

Severus ho probodl pohledem, na víc se nezmohl... zatím byl s to pohybovat jen hlavou, a i s tím měl potíže. „Nejdu nikam, dokud nebude Harry v bezpečí."

Chvíli se přetlačovali očima a Albus Brumbál poprvé v dějinách ustoupil Severusově vůli. Ředitel přešel ke krbu a zavolal do ředitelny. Odpověděla mu vynervovaná Minerva, jíž Albus přikázal poslat k nim Poppy.

Nezbývalo než čekat a Severus pozoroval, jak ostatní členové jeden po druhém docházejí k témuž poznání. Tonksová s Kingsleym se rozhodli zajít na ministerstvo vypátrat, jak se podařilo vězňům uniknout a zda to Dobby přežil. Několik dalších ministerských zaměstnanců se zvedlo a připojilo se k nim.

„Bude vám vyhovovat salón, pane?" zeptala se ho Grangerová opatrně, v hlase jí zazníval napjatý podtón. Nejspíš bojovala se slzami.

Severus zvedl oči a zjistil, že je obklopený Harryho přáteli. Ron s Billem Weasleym k němu přistoupili, aby mu pomohli. Souhlasně přikývl a oni ho podepřeli, každý z jedné strany, a pomaličku ho převedli do druhé místnosti. Grangerová šla napřed, rozšířila pohovku v pohodlnou postel a dvojčata zatím přeměňovala polštáře. Mladá Weasleyová přinesla prostěradlo a přikrývku, všech šest Severuse společnými silami uložilo, pak už vyčkávali Poppyina příchodu.

„Charlie ho přivede," pronesla do ticha Ginny Weasleyová rozhodně, i když to znělo, že potřebuje ujistit nejvíc sama sebe.

„Ven! Všichni!" rozkázal panovačný hlas Poppy Pomfreyové a byl neprodleně vyslyšen. „Ze všech... Severusi Snape, ty jsi ten nejpaličatější mužský pod sluncem. Co tak důležitého ti zabránilo nechat se dopravit ke mně na ošetřovnu?!"

„Harryho má Voldemort, Poppy," zaskřehotal Severus. Bylo to prvně, co tu proklatou přezdívku samozvaného Pána zla vyslovil.

Zacinkání skla bylo jedinou známkou, že ho ošetřovatelka nepřeslechla. Rychle se posbírala a začala kolem něho kmitat, kontrolovat životní funkce a léčit utrpěná poškození; seslala na něho rekordní množství ozdravných kouzel. Každý podaný lektvar podrobil krátkému zkoumání, než ho vypil, což pokaždé ohodnotila podrážděným odfrknutím. Byl to jejich dávný rituál.

„Ne." Dávku bezesného spánku jí vrátil. Naprostá většina zranění byla zaléčena, jen ta způsobená černou magií si vyžádají delší čas rekonvalescence; v současné chvíli byl technicky vzato téměř zdráv, jen k smrti vyčerpaný.

„Potřebuješ se vyspat, Severusi, pokud se máš zotavit," vzdorovala Poppy.

Vyštrachal se do sedu, tolik síly ze sebe ještě vydoloval, a upřel na ni obzvláště sveřepý pohled. „Spát budu, až se mi vrátí syn."

Vyrazila ze salónu jako namydlený blesk a celou cestu hromovala, že on a Harry se hledali, až se našli, a že ona už je nikdy léčit nebude, pokud se nenaučí dobrým způsobům a nezačnou být za její odbornou péči náležitě vděční. A že se ráda podívá, jak se jim bez ní povede.

Albus vstoupil, vypadal vyčerpaně a sešle - jako v létě o Harryho narozeninách. Pod vším tím jeho věčným tajnůstkářstvím a manipulátorstvím skrytě plála skutečná láska k Harrymu. „Jak ti je, Severusi?"

„Uzdravím se," odpověděl tázaný chladně. „Dovol mi vrátit se tam, Albusi. Potřebuju jen jednu dávku elixíru na povzbuzení..."

„Jsi snad silnější než Harry?" přerušil ho Albus a vyčaroval si křesílko, do něhož vzápětí usedl.

„Ne," zavrtěl Severus hlavou, „ale on netuší, do čeho se to řítí! Zaslíbil se Pánovi zla, Albusi!"

Ředitel si povzdechl. „Severusi, ty jsi nebyl mým jediným želízkem v ohni." Severus na starce bezmocně zíral, tento argument mu vzal vítr z plachet. „Tvá pozice nebyla pro Řád tajemstvím, protože jsi bradavickým učitelem a po minulé válce jsi byl veřejně souzen. Pokud bys nebyl znám jako můj zvěd, byl bys pod stálým drobnohledem ministerstva."

„Ale... kdo?" Severus v duchu procházel seznamem smrtijedů a téměř okamžitě jednoho po druhém vylučoval. I když... špeh musí samozřejmě působit věrohodně, jinak by dlouho nešpehoval.

Ředitelových rysů se dotkl letmý úsměv. „Harry ve svém životě učinil už mnoho šlechetných skutků, Severusi. Jedním z nich si zavázal na život a na smrt jistého neregistrovaného zvěromága. Pokud bude mít možnost Harryho zachránit, udělá to."

„Pettigrew?" procedil Severus mezi zuby s odporem. Od léta pokaždé, když ho potkal, se musel držet, aby ho holýma rukama neroztrhl jako hada. Black měl v minulých letech štěstí v neštěstí, že Severus měl vzpomínky zablokované.

„Prospi se, Severusi," podával mu Albus flakónek s lektvarem, který předtím odmítl vypít. „Slibuji ti, že tě někdo vzbudí, až Harryho najdeme."

Když už nic jiného, byla jistota, že Albus Brumbál svému slibu vždy dostojí. Severus si převzal lektvar a pořádně si přihnul - usnul ještě před polknutím poslední kapky.

-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-

31.01.2013 17:10:04
Elza
Svět Harryho Pottera je majetkem J. K. Rowlingové, a i kdyby bylo něco mé, stejně nepíši za vidinou hmotného zisku. Při překladech vycházím ze všech podkladů dostupných v čestině, hlavně z díla pánů Medků, ale obdobně využívám všech krásných obratů, které jsem si byla schopná zapamatovat z kolektivního díla českých verzí potterovské FF. Příjemné počtení!
Vaše Elza
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one