Vítejte! Jak vidíte, stránky jsou ve výstavbě. A asi ještě dlouho budou...

Zde publikované bylo vytvořeno čistě pro potěchu čtenářstva.

P9120094.JPG

Hvizd píšťaly Bradavického expresu, jednoho z mála upravených mudlovských dopravních prostředků používaných v kouzelnickém světě legálně (tento ve skutečnosti nepotřeboval topit pod kotlem), oznamoval příjezd vlaku na nádraží v Prasinkách. Harry v skrytu duše litoval, že nesedí uvnitř soupravy, i když si uvědomoval, že jeho přítomnost představuje pro ostatní bezpečnostní riziko. Na stanici dojel jedním z kočárů tažených testrály, jež vyjely z Bradavic vstříc letošním studentům.

V davu se cítil ponejprv nesvůj, celé léto byl buď úplně sám, nebo v malém společenstvu sdílejícím široký životní prostor. Hemžení a strkání studentů mu zkraje způsobovalo nutkání vytasit hůlku a začít proklínat všechny v dohledu padni komu padni. Veškerá rozladěnost však byla zapomenuta, jakmile se k němu přiřítily dvě rozmazané šmouhy a vtáhly ho do pevného objetí. Váhavě a pouze letmo jim objetí oplatil. I tak se Hermiona rozplakala.

„Tys nám ták chyběl, Harrý," zakvílela a přitiskla se k němu pevněji.

„Nonono," poplácal ji opatrně, „chudáci prváci. Musejí si myslet, že už máš záchvat stesku po domově."

„Zmetku!" pleskla ho po ruce bleskově zotavená Hermiona.

„Jojo, takys mi chyběla," odpověděl se smíchem.

„Pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsi strávil dva týdny s Charliem," stěžoval si Ron. „ v Rumunsku v životě nebyl."

„Rone, to..." Harry ztěžka polkl, vybavila se mu vzpomínka na začátek Turnaje tří kouzelníků a tehdejší Ronovu žárlivost.

Ron se zakřenil: „Jenže z toho, co jsem zaslechl od dvojčat, bych řekl, že se mi tam ani nechce."

Harry se pokusil svého nejlepšího přítele praštit, ale Ron mu šikovně uhnul z dosahu. Harry se za ním rozeběhl do kopce, kde čekaly kočáry, a dál až ke škole. Delší končetiny Ronovi poskytovaly teoreticky výhodu, ale zrzek se stále ještě vyrovnával se svým posledním růstovým skokem a při běhu zakopával o vlastní nohy. Harry uměl odjakživa vyvinout slušnou rychlost a prací s draky i souboji s Charliem si přiostřil reflexy, takže dokázal Rona dohonit a pustit se do něho ještě před tím, než kočáry dohrčely k hlavní hradní bráně.

„Ha, mám tě!" vykřikl vítězně.

„Vzdávám se! Vzdávám se! Byla to jen legrace, přísahám. Hele, co se to děje?" dožadoval se Ron na oko vážně, když si uvědomil, jak skončili. „Ty bys mě neměl zvládnout položit na lopatky!"

„Ano, pane Weasley, co se tu děje - to je to, oč tu kráčí," ozval se hluboký jízlivý hlas. „Vaše chování stěží odpovídá vzoru, jímž by měli prefekti být."

Kočáry právě zvolna zastavovaly, když Harry vstal a vytáhl Rona s sebou. Svému otci věnoval falešný sladce nevinný kukuč. „Já nejsem prefekt, pane profesore."

„To je mi známo, Pottere!" štěkl Snape. „Minus pět bodů Nebelvíru za vaši nestoudnost. A pro Merlina, srovnejte si hábity, než vejdete dovnitř, vypadáte, jako byste pomáhali Hagridovi s novými přírůstky."

Harry naklonil hlavu ke straně: „Myslíte s prváky?"

Snape se zamračil, otočil se na patě a odrázoval do budovy, ale Harry zaslechl, že se tiše směje. Ron jejich výměnu se zájmem pozoroval: „Co se stalo Harrymu Potterovi?"

„Ono se dost dobře nedá bahnit v depresích a sebelítosti, když se po tobě ohání třítunová popudlivá ozubená ještěrka plivající oheň. První spálenina mě naučila hbitému pohybu," vysvětloval Harry, který sebou i při pouhé vzpomínce ostře škubnul, „a stejně nezůstala osamocená."

Vešli do hradu držíce se vzájemně pažemi za ramena, jaký to rozdíl vůči Harryho loňskému příchodu do školy. Hlasitý hovor masy studentů valící se za nimi byl příjemný a veselý, vzdor strachu, který se zvolna vplížil do každodennosti kouzelnického světa.

Nebelvírští se záhy shlukli okolo Harryho, musel vědomě zabojovat proti úzkosti, jež se ho ze stísněnosti v davu začínala zmocňovat. Novinky se šíří rychle a zpráva, že Harry Potter nejede vlakem, vyvolala téměř paniku mezi těmi vracejícími se studenty, kteří Harryho dobře znali. Nakonec se Harry našel sedět na samém kraji nebelvírského stolu, na opačné straně od hlavní tabule. Potřeboval být co nejblíže ke dveřím, aby mohl rychle zmizet, kdyby bylo třeba.

„Hej, Pottere!" křikl na něho od zmijozelského stolu Malfoy. „Normální způsob dopravy pro tebe není dost dobrý?"

„Jak se to vezme, Malfoyi," odpověděl. „Chtěl jsem si dopřát ještě pár hodin bez tvého vypiskování a bez výhledu na tvou tvářinku. Kdypak asi z té puberty vyrosteš?"

Příchod Hagrida k nebelvírskému stolu znemožnil Malfoyovi odseknout něčím šťavnatým. Harry usoudil, že prvňáci už byli předáni McGonagallce. „Tvuj vobrázek 'sem dostal, Harry. Zarámoval 'sem si ho a tak."

Harry se na Hagrida široce usmál. „Až budeme mít péči, tak se po hodině u tebe zastavím kouknout se na něj. Mám pro tebe ještě něco."

Moudrý klobouk poslal letos do Nebelvíru deset studentů. Harrymu připadali hrozně mladí: „Nezdá se vám, že letošní prvňáci vypadají tak na osm, devět let?"

„To tě šálí zrak, Harry," zašeptala Hermiona. „Ale zas na druhou stranu, někteří třeťáci jsou vysocí stejně jako ty."

Než Harry stihl pozvednout hlas na obranu své tělesné výšky, u hlavního stolu se vztyčil Brumbál a místnost utichla.

„Buďte vítáni zpět do posvátných síní bradavických," započal ředitel svou tradiční řeč na závěr uvítací hostiny. „Před tím, než noví prefekti uvedou naše první ročníky do kolejních ložnic, mám pro vás několik oznámení, která jistě budou přínosná i pro studenty starších ročníků. Přístup do Zakázaného lesa je najmě vzhledem k loňským událostem -" Harry sebou při onom připomenutí bolestně škubl „- přísně zakázán. Každý student, který bude přistižen v polesí bez učitelského doprovodu, bude exemplárně potrestán. Znovu zdůrazňuji, že letos je les pro potulující se studenty ještě nebezpečnější, než byl v letech předchozích.

Pan Filch sestavil nový seznam nedovolených předmětů, který dle mého skromného názoru obsahuje téměř veškerý sortiment produkovaný pány Fredem a Georgem Weasleyovými. Pokud vás tento soupis zajímá podrobně, přečtěte si ho na dveřích kanceláře našeho školníka, případně jednoduše nahlédněte do katalogu zásilkové služby Kratochvilných kouzelnických kejklí.

Dnes večer se k nám nepřipojili dva z našich profesorů - s profesorem obrany proti černé magii, jenž je v současné chvíli indisponován, se seznámíte, případně znovu setkáte zítra při vyučování. Pro letošní rok byl do výuky zařazen nový předmět - lékouzelnictví. Jeho taje vám bude odhalovat madam Pomfreyová, která současně zůstane činnou i na svém dosavadním postu vrchní školní ošetřovatelky.

Jak jste si mnozí z vás vědomi, temný pán Voldemort -" většina přítomných sebou trhla „- začal znovu napadat pokojné občany. Ujišťuji vás, že škola je plně zabezpečena. Bude-li někdo z vás cítit znepokojení, promluvte si prosím se svou či svým kolejním vedoucím či vedoucí, případně s primusem či primuskou -" Katie Bellová a jeden z havraspárských se postavili a zamávali „- jsou vám k dispozici obdobně jako naši prefekti.

Nyní si zazpíváme naši školní hymnu. Zvolte si každý melodii dle libosti a... začínáme!"

„Kdo je novým učitelem obrany?" šeptl Ron před koncem písně.

Hermiona na něho přes stůl udělala pšt! a pokračovala ve zpěvu.

„Proč myslíš, že tu dnes není, Rone?" zeptal se Harry se zlomyslným úsměškem.

„Netuším," zavrčel Ron, jehož štvalo, že se kamarádi dobře baví jeho nevědomostí.

„Pohleď vzhůru, Rone," napověděl Harry a máchl rukou nad sebou směrem k noční obloze.

Ti nebelvírští, kteří postřehli jejich hovor, také obrátili zrak k očarovanému stropu síně. Ginny spolu s jedním páťákem, kterého Harry neznal, začala shánět prváky do houfu a vyvádět je z místnosti.

„No neke-!" vykřikl Dean Thomas nadšeně. „Je zpět?"

„Ha-a?!" hlesl stále tápající Ron.

Harry přitakal a otočil se k Ronovi. „Je úplněk, Ronánku."

„Jo! Profesor Lupin se vrátil!" zajásal Seamus, čímž podnítil vzrušený halas, který se jako požár šířil masou odcházejících starších studentů.

„No vážně, Rone," podotkla Hermiona s úsměvem, jímž účinně vynegovala opovržení obsažené ve slovech, „a to si říkáš prefekt."

Nebelvírští šesťáci stoupali ke své koleji společně, a když Harry řekl strážnímu portrétu heslo, vešli všichni dovnitř. Probírali hodiny, na něž se dali letos zapsat, a pravděpodobné složení nového famfrpálového týmu, který bylo třeba doplnit novými hráči. Katie Bellová si vzala bokem Harryho, Rona i Ginny a sdělila jim, že konkurz bude vyhlášen na všechny posty v týmu a až budou obsazeny, McGonagallová očekává, že si nový tým zvolí ze svého středu kapitána.

V ložnici se kluci-šesťáci začali chystat do postelí. Harry si s bodnutím lítosti vzpomněl na začátek loňského školního roku - úvodní hádku se spolužáky - a obrátil se na své spolubydlící: „Kluci.. většinu minulýho roku jsem se choval jak osina v zadku. Omlouvám se."

„Já na tom nebyl líp," shlédl Seamus stydlivě z místa, kde připevňoval famfrpálový plakát.

„Ten rok stál vůbec za starej škrpál," odtušil Neville ze své postele, přikryl se dekou a z pozice samozvaného mírového vyjednavače mezi znepřátelenými kohouty dodal: „Dohodněme se na jedné věci. Odteď budeme vždycky držet při sobě a nedopustíme, aby se něco takového stalo znovu."

Všichni přikývli a potřásli si rukama na stvrzení dohody. Harry byl na Nevilla pyšný, ještě loni by takovéto vyjádření z úst obvykle plachého mladíka nepřicházelo v úvahu. Takže to fiasko na ministerstvu po sobě zanechalo přeci jen něco dobrého.

„Loni jsem zjistil, že vás vlastně houby znám," pronesl Dean hloubavě a podíval se po sbírce svých mudlovských fotbalových a kouzelnických famfrpálových plakátů, zda visí rovně, „tedy až na Seamuse."

Neville byl jako vždy první pod peřinou, proto si Harry přisedl právě na jeho postel, vkrátku následován Seamusem. Ron se k nim také připojil, jen Dean nejprve chvíli prohraboval vlastní kufr, až pak vlezl za ostatními a zatáhl závěsy. Neville se Seamusem rozsvítili hůlky a Dean se vytasil s lahví.

„Mudlovská whisky?" vykulil oči Ron a ani si nevzpomněl, že má nějaké prefektské povinnosti. Asi už se také těšil, že ochutná. Harry se usmál, učitelé nemohli pro odznak vybrat lepšího nositele.

Dean přitakal a ušklíbl se: „Hezky rozvazuje jazyk. Řek' bych, že po tomhle se budeme znát skrz naskrz."

Seamus si nedočkavě lokl první a zakuckal se.

Harry se napil hned vzápětí, chvíli poválel tekutinu po jazyku, pak polkl, podal lahev dál a dodal: „Ogdenská je lepší."

„Harry! Kde jsi nasával beze mě?" ozval se Ron dotčeně, nalil do sebe svého prvního panáka a také se zakuckal, když se mu whisky propálila hrdlem.

„Byl jsem dva týdny mezi krotiteli draků, Rone," protočil Harry oči. „Ti umějí panečku odpočívat. Být dobrým v odbourávání stresu je u nich podmínkou přežití. Jejich večírky vážně stojí za to," zakřenil se při vzpomínce.

Lahev kolovala a kluci si uvolněně sdělovali, co mají rádi, co se jim hnusí, mluvili o svých životech až do dnešního dne, o předmětech, do kterých se zapsali pro letošní rok, a o spolužácích a spolužačkách z jejich ročníku. Harry vyprávěl většinou o svých bradavických dobrodružstvích, párkrát se zmínil o Dursleyových a letmo i o čase stráveném v Rumunsku. Ron se po něm pátravě podíval pokaždé, když se Harry šikovně vyhnul obšírnějšímu referování o svých příbuzných, případně začátku právě uplynulých prázdnin.

Neville všem předvedl svou novou hůlku. V první prázdninový den ho vzala babička k Ollivanderovi, všem známým se chlubila, jak výtečně si vedl na ministerstvu. Vyšlo najevo, že Brumbál osobně kontaktoval všechny rodiče a poručníky bitvy se zúčastnivších studentů - s výjimkou Dursleyových, samozřejmě - a vysvětlil jim podrobně, co se přihodilo. Neville byl rozhodně mnohem otevřenější než loni a Harry se neubránil pocitu hrdosti, když po pozoroval.

V lahvi zbývala už jen polovina, když Dean změnil téma: „Nejvyšší čas na osobnější otázky." Rozhlédl se po klucích a rošťácky se usmál. „Kdo už přišel o panictví?"

Ron se téměř utopil, když zvedli ruce Harry se Seamusem. Harry, aniž by věnoval sebemenší pozornost Ronovu nevěřícnému výrazu, se zvednutým obočím pohlédl na druhého hlásícího se.

Seamus se pyšně usmál a řekl jediné slovo: „Parvati."

Všechny oči se stočily k Harrymu, který zrudl a zamumlal: „S dvojčaty nejsou žerty."

„Haúúú! Nééé!" zaječel Ron, nacpal si prsty do uší a pevně zavřel oči. „Špatná představa, špatná představa. Harry!!!"

„Tak kdo?" zeptal se Neville s whiskou posílenou troufalostí a zahihňal se.

Harry se nadechl, ale Ron mu urychleně plácl ruku přes pusu. Harry mu v náhlém záchvatu rozmarnosti přejel špičkou jazyka škádlivě po dlani. Ostatní se dobře bavili, když Ron zděšeně vyjekl a ve snaze rychle ucuknout od Harryho spadl z postele. Zuřivě si otíral ruku a šplhal zpátky, zatímco ostatní se váleli v záchvatu smíchu.

Smích postupně umlkl. Dveře ložnice se otevřely a Hermiona strčila dovnitř hlavu, zrovna když Harry s kamennou tváří nadhodil: „Hm, každý Weasley chutná jinak."

„Co se to tu děje?" dožadovala se příchozí. „Ronův řev byl slyšet až ve společenské místnosti."

Seamus roztáhl závěsy Nevillovy postele a vystrčil hlavu. „Právě jsme poslouchali detaily z Harryho milostného života, slečno prefektko! Nepřidáte se k nám?"

„Chlastáte?" zeptala se podezřívavě a zavětřila.

„Ále Hermionóó," zavyl Harry. „Zítra se neučí! Prosím, poď se s náma bavit!" zamrkal na ni laškovně.

Chvíli bylo ticho, pak uslyšeli, že Hermiona vchází dovnitř a sesílá zvuktlumicí bariéru. Vylezla za nimi na Nevillovu postel a vmáčkla se mezi Harryho a Rona. „Zavři pusu, Rone, vypadáš jako kapr na suchu."

„Perfektní prefektka Hermiona je po večerce v chlapecké ložnici," chytil se Seamus melodramaticky za hlavu. „Kam tento svět spěje?"

Hermiona ho vesele pleskla a potřásla hlavou, když si všimla, že hladina v lahvi klesla do čtvrtiny původní úrovně. „Vždyť tu nejsem poprvé, ty mezku. A po loňském roce mám k dokonalosti daleko, no, vlastně už od druháku. Školní řád porušuju třikrát častěji než ty, o zákonech nemluvě. Takže co to tu probíráte? Jaké detaily z Harryho milostného života? Už jsem slyšela o Seamusovi a Parvati. Ta holka neumí držet jazyk za zuby."

„No," vysvětloval Dean, „Harry se vyspal s někým od Weasleyových, akorát nevíme s kým."

„Vážně?" vypískla Hermiona. „Myslela jsem, že si dělají prču! Harry!" Pevně ho objala. „Tos měl teda léto!"

„No super," stěžoval si Seamus, „takže Hermiona s Ronem už vědí a my ostatní pořád nic!"

„Na to není těžké přijít," řekla Hermiona, vzala si lahev, podezřívavě ji prohlédla, přičichla, pokrčila rameny a lokla si. Tvář se jí zkřivila odporem. „To je ale hnus," pronesla a napila se znovu.

Harry souhlasně přikývl: „Už jsem jim říkal, že Ogdenská je lepší. Ale tahle taky ujde." Převzal si lahev, napil se a poslal ji dál Nevillovi. „Zabav Rona na chvilku, Miono. Nechci, aby nám tu omdlel, nebo tak něco." Naklonil se k ostatním klukům a pronesl značně znělým šepotem: „Charlie."

Neville se rozkuckal, Seamus vědoucně zašklebil a Dean tázavě pozdvihl obočí: „Kopeš za druhý tým, Harry?"

Harry zavrtěl hlavou: „Za oba."

„Na sladkou vteřinu jsem myslel, že máme všechny holky jenom pro sebe," zalamentoval Seamus.

„Hermiono!" ozval se Ronův výkřik.

Čtyři chlapecké hlavy se hromadně obrátily, aby se podívaly, jak přesně Hermiona zabavila Rona. I v matném světle hůlek bylo evidentní, že jeho tváře jsou temně rudé. Harry pohlédl na dívku s otázkou ve tváři.

„V šestnácti a nepolíbený," potřásla na oko smutně hlavou, „ó, jak politováníhodné."

Když Hermiona odešla, bylo téměř ráno. Harry dohlédl na to, aby všichni vypili dostatek vody. Seamuse, který se vzdor Harryho snaze pokoušel vlézt rovnou do postele, se zeptal, zda touží po tom, aby ho profesor Snape přistihl s kocovinou. Seamus zděšeně zavrtěl hlavou a vypil tolik vody, že by to složilo hipogryfa.

Harry počkal, až budou všichni spát, pak vstal a přešel k oknu. Obloha byla čistá, úplněk na jasně ozářených pozemcích kreslil dlouhé stíny.

„To jsi ty, Harry?" zamumlal Ron.

„Jo, Rone," odpověděl Harry tiše.

„Ty a Charlie spolu... é... chodíte?" zeptal se Ron celý nesvůj.

Harry zavrtěl hlavou, a když mu došlo, že to Ron nemůže vidět, dodal nahlas: „Ne, Rone. Tak to není."

Dlouho bylo ticho, pak Ron promluvil: „Promiň, že jsem tak vylít', Harry. Znáš to, vždycky jsem čekal, že skončíš s Ginny. Doufal jsem, že... ale nevadí mi to. Vážně ne."

„Nelam si s tím hlavu, Rone," nabádal ho Harry s porozuměním. „Spi."

„Taky bys měl," poukázal Ron.

„Nemůžu," polkl Harry ztěžka. Věděl, že strach, který se ho zmocňuje, je naprosto iracionální, ale i toto vědomí nečinilo onen svíravý pocit o nic méně reálným. „Já prostě... víš..."

„Mohl by sis vzít Bezesný spánek," navrhl Ron ve snaze být užitečný.

„Nemůže být používaný dlouhodobě, kvůli vedlejším účinkům," vysvětloval Harry. „Nechci si vypěstovat závislost."

„Jak ti můžu pomoct?" zeptal se Ron s nadějí v hlase.

„Nijak, Rone. To po tobě nemůžu chtít..."

Ron vylezl z postele a postavil se vedle svého kamaráda, kterého stále převyšoval. „Co, Harry?"

„Když jsem měl zlé sny, Charlie mě držel v náruči. Vždycky jsem spal líp už jen z toho vědomí, že je se mnou, že mě hlídá." Harry si omotal paže kolem vlastního trupu. Sklonil hlavu a plaše zašeptal na hranici slyšitelnosti: „Bojím se usnout."

Ron položil ruku Harrymu okolo ramen. „Stojíme při tobě, Harry. To jsme si dnes přeci slíbili."

Ráno, nedlouho po tom, co se konečně domotali do postelí, byli nebelvírští šesťáci probuzeni Harryho výkřiky. Ron vyskočil z postele a začal tišit svého kamaráda, který sebou ve spánku zběsile zmítal. Zatímco Ron uklidňoval Harryho, Neville seznámil Seamuse a Deana s událostmi na ministerstvu. Přechozí společné vtipkování nad lahvinkou bylo nahrazeno mnohem vážnější a ponurejší atmosférou.

I když Neville nevěděl zdaleka všechno, mohl je přinejmenším seznámit se vztahem Harryho k Siriusi Blackovi a s tím, že odsouzený masový vrah byl nevinný. Dean seslal na Harryho důmyslné zaříkání, aby mu alespoň částečně pomohl k pokojnému spánku, a všichni se společně s Ronem znovu shromáždili na Nevillově posteli, která stála nejblíž k Harryho lůžku. Tentokrát nechali závěsy obou postelí roztažené. Čtyři chlapci tiše - aby neprobudili Harryho - sjednali druhou úmluvu. Že tento rok nenechají Harryho osamoceného a vyloučeného ze společnosti, ne, pokud tomu budou schopni zabránit.

-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-

31.01.2013 10:48:58
Elza
Svět Harryho Pottera je majetkem J. K. Rowlingové, a i kdyby bylo něco mé, stejně nepíši za vidinou hmotného zisku. Při překladech vycházím ze všech podkladů dostupných v čestině, hlavně z díla pánů Medků, ale obdobně využívám všech krásných obratů, které jsem si byla schopná zapamatovat z kolektivního díla českých verzí potterovské FF. Příjemné počtení!
Vaše Elza
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one