Vítejte! Jak vidíte, stránky jsou ve výstavbě. A asi ještě dlouho budou...

Zde publikované bylo vytvořeno čistě pro potěchu čtenářstva.

P9120094.JPG

„Musíme svolat Řád. Molly, dovol prosím pro tentokrát svým dětem a slečně Grangerové připojit se k našemu shromáždění. Sejdeme se zítra dopoledne ve Velké síni," pronesl do ticha Albus; jeho hlas postrádal obvyklou veselou jiskru, i ona ohromující moc, jíž se obával i Voldemort, se pro dnešek někam ztratila.

Severus si posloužil posledním volným křesílkem vedle postele. Ani v nejdivočejších snech neočekával, že jednou bude sedět a čekat u lůžka syna Jamese Pottera. Téměř začínal litovat, že pro Lily tehdy, když nemohla otěhotnět, uvařil lektvar, po němž tolik toužila. Nejprve si na něm vydejkala  lektvar, a pak ho ještě uprosila, aby to neprozradil Jamesovi. Hlavně proto, mnohem více než z důvodu dluhu vůči Jamesovi za záchranu života, dnes držel mlčenlivou stráž u jejich syna.

Té noci neusnul nikdo ze tří mužů a dvou žen sedících u bezvědomého Harryho Pottera. Přicházející dopisy a balíčky kupili na chlapcův kufr. Molly odešla za úsvitu, aby nakrmila osazenstvo Grimmauldova náměstí a nadirigovala všechny pozvané do Bradavic.

Zatím u Pottera nedošlo k žádné změně. Když nastal čas sejít do Velké síně na setkání, jehož se měli účastnit všichni členové užšího kruhu Řádu, upoutal ředitel mladíkovy končetiny k lůžku a nechal ho hlídat strážným kouzlem.

Řád se zřídkakdy scházel v Bradavicích; setkání většího počtu členů mimo hlavní štáb vždy vzbudilo nežádoucí pozornost. Ministerstvo o existenci organizace vědělo, ale nemělo jistotu, kdo je jejím členem, ač jistá podezření vyšší místa samozřejmě měla. Voldemort na druhou stranu moc dobře znal identitu nemála členů. Nebylo ani zvykem, aby místnost obsazená členy čekajícími na zahájení schůze tonula v tichu. Většina shromážděných sice netušila, proč je Albus svolal, ale ponurá nálada vládnoucí v hradu byla nakažlivá. Dokonce i Protiva mlčenlivě čekal vpovzdálí po boku ostatních duchů.

Rodina Weasleyových spolu s Hermionou Grangerovou přišla mezi posledními. Dva nejmladší členové rodiny i slečna Grangerová dosud neměli povolení k přemisťování, proto bylo třeba zajistit náhradní způsob přepravy. Jelikož Ministerstvo omezovalo použití přenášedel a letaxová síť byla hlídaná, museli několikrát použít krb, mezitím se občas kousek proletět na koštěti a v závěru přijít pěšky z Prasinek. Přítomnost Rona Weasleyho, Ginny Weasleyové a Hermiony Grangerové jen zvýraznila absenci Harryho Pottera.

Severus si před zahájením schůze rychle prohlédl výrazy na tvářích studentů. Molly se jim zjevně přinejmenším okrajově zmínila o Potterově současném stavu. Oči měli zarudlé a oteklé, jako kdyby brečeli, a Grangerová se opírala o nejmladšího Weasleyho. Ještě jeden rozdíl nastal: většinou po Mistrovi lektvarů zlostně zahlíželi, zvláště po Potterových loňských hodinách nitrobrany, ale tohoto rána jejich oči po Severusovi jen bez zájmu přejely, jako kdyby ho neviděli.

Albus pro potřeby setkání změnil zařízení Velké síně. Obvyklé kolejní stoly byly nahrazeny velkým okrouhlým stolem obestavěným pohodlnými křesly. Ačkoli většina zúčastněných před chvílí dosnídala, byla před nimi bohatá nabídka taštiček, muffinů, koláčků, ovocných šťáv, čajů a kávy. Severus sice od večera nejedl, ale usoudil, že jeho žaludek by mu za příděl stravy v tuto chvíli právě nepoděkoval, tak si posloužil pouze šálkem Earl Greye a usadil se.

„Omlouvám se, že jsem vás svolal tak narychlo, ale minulé noci došlo k události, jež může dramaticky změnit průběh války," vysypal ze sebe Albus a zhluboka se nadechl. Severus si nemohl vybavit, kdy naposledy vypadal ředitel tak sešle. „Vám všem je známo, že ministerský záznam věštby, kterou chtěl Voldemort získat z Odboru záhad, byl zničen dříve, než si ho on či některý z jeho smrtijedů mohl vyslechnout. Dnes vám musím prozradit, že já znění věštby znám a že od oné noci bylo známo i Harrymu Potterovi."

Severus překvapeně zamrkal, ale podařilo se mu udržet nevzrušený výraz tváře. Všichni kolem byli očividně šokováni, o znalosti věštby se Potter evidentně nezmínil ani svým nejbližším přátelům.

„O přesné znění proroctví se s vámi nepodělím, ale mohu vám prozradit, že se vztahuje k Voldemortovi a Harrymu Potterovi a že její vyznění je nejisté. Minulé noci Harry testoval sílu věštby a pokusil se sáhnout si na život. Nyní se nachází zde na ošetřovně ve vážném zdravotním stavu. Měli jsme nezměrné štěstí, že zrovna této noci se Remus se Severusem vypravili k Dursleyovým zkontrolovat, jak se Harrymu daří; přišli na místo právě v nejvyšší čas, aby přivolali mne a Poppy. Byli bychom ho ztratili ještě před dnešním svítáním."

Přítomní na oznámení reagovali různě: někteří se rozbrečeli, jiní jen nevěřícně zírali neschopni jakéhokoli projevu. Grangerová začala v šoku freneticky dýchat, až jí hrozilo překysličení organismu. Vyděšený Ron Weasley k ní bezúspěšně cosi tiše mumlal, snad se ji snažil uklidnit. Charlie Weasley, který dnes schůzi poctil svou vzácnou přítomností, odstrčil bratra směrem k dvojčatům a začal Grangerovou tišit sám. Molly zjevně své rodině neprozradila všechno.

Minerva McGonagallová ztratila vzhled kamenné sochy a jednou rukou objímala plačící Ginny Weasleyovou, sama měla slzy v očích. Lupin si svíral hlavu v dlaních. Díky nebesům, Hagrid byl v terénu s jakýmsi posláním a nemohl se dostavit. Poloobr měl obecně tendence reagovat přehnaně, natož když se jednalo o Pottera. Severus zaznamenal, že jsou přítomni pouze členové užšího kruhu Řádu plus Grangerová a něco weasleyovského potomstva; Voldemort ani ministerstvo nebudou informováni.

Albus náhle střelil pohledem ke vchodu. Cosi vytáhl z kapsy, dotkl se ramena Pomfreyové a oba dva zmizeli. Ticho rušené jen pláčem bylo v tu ránu vystřídáno naprostým chaosem. Téměř všichni vyskočili a začali se dohadovat jeden přes druhého. Sedět zůstali jen Lupin, oba Potterovi nejbližší přátelé a Severus sám. Po chvíli, kdy hlahol nebral konce, se Severus postavil a švihl hůlkou. Síň rozčísl blesk doprovázený ohlušujícím zahřměním.

„Děkuji za pozornost," začal jízlivě. „Bezpochyby došlo ke změně v Potterově stavu, ať už k horšímu nebo k lepšímu. Lupin," jmenovaný se okamžitě vymrštil, „a já dojdeme zjistit, jak se věci mají, jeden z nás se vrátí, aby vás informoval. Všichni ostatní zůstanou zde," upřeně se zadíval zvláště na děcka. „Vaše přítomnost by byla spíše ke škodě než k užitku."

Severus vyplul z místnosti s vlkodlakem v patách. Rychle rázoval chodbami, neměl strach, že by mu druhý muž nestačil. Lupinova nelidská výdrž dovolovala vlkodlakovi snášet mnohem více, než by vydržel běžný kouzelník, a to i když se blížil úplněk; měl nastat již příští noci. Severus si v duchu vynadal, že na to málem zapomněl. Ještě cestou na ošetřovnu přivolal domácího skřítka.

„Smí Pliny posloužit panu profesoru Snapeovi?" zakrákorala útlá postavička v čajovém ubrousku s bradavickým znakem.

Severus přizpůsobil tempo chůze rychlosti běžící skřítky a nakázal jí: „V mé soukromé laboratoři se nachází elixír pro pana Lupina. V zadním regálu, široká lahvička, nadepsaná jménem. Jiná podobná by tam být neměla. Vyzvedni ji a přines na ošetřovnu."

Skřítka zmizela a Severus si pro sebe krátce zavrčel. Bylo to od něho nezodpovědné, zapomenout na nebezpečí, jež jim všem nadcházející noci od Lupina hrozilo. Nepochyboval, že vlkodlak si ve svém současném psychickém stavu vůbec neuvědomuje, v jaké fázi se měsíc právě nachází.

Zvuky vycházející z ošetřovny jim na náladě nepřidávaly.

U dveří se Severus zastavil a pohybem paže zabránil Lupinovi ve vstupu. Potterovo tělo se zmítalo v křečích, Albus se ho snažil udržet v klidu a Poppy zápasila s úkolem dostat do chlapce lektvar. Cokoli mu nalila do úst, okamžitě vyplivl. Brzy se vzdala a přivolala si injekční stříkačku. Nitrožilní aplikace se v kouzelnické medicíně provozovala málokdy, leč občas nebylo zbytí. Albus přidržel chlapcovu paži, jehla vklouzla pod kůži, píst byl stlačen a křeče začaly ustupovat.

Poppy se vrhla do opětovného upevňování sklouznuvších obvazů a kontrolovala přitom postup hojení ran. Severus spustil paži, Lupin se vpotácel dovnitř, klesl na kolena vedle Potterovy postele, vzal jednu chlapcovu ruku do svých a přitiskl na ni čelo.

„Prosím, prosím, Harry, štěňátko moje, neopouštěj mě, prosím," šeptal zoufale na hranici slyšitelnosti.

Po Severusově boku se zjevila skřítka s lektvarem. Severus si zvedl lahvičku k očím, aby se přesvědčil, že nedojde k mýlce. Pak položil ruku na Lupinovo rameno.

„Pij," přikázal mu.

Lupin vzhlédl, převzal si lahvičku a s úšklebkem ji na jediné polknutí vyprázdnil. Vlčí zhouba byl zřejmě nejtrpčí elixír ze všech, které Severus připravoval.

„Remusi, lehni si na sousední lůžko a trochu se prospi. Bude se ti to v noci hodit," pronesl Albus pevně. „Severusi, ty přiveď Weasleyovy a slečnu Grangerovou. Mohou ho krátce navštívit. Ostatním řekni, že jeho stav je zatím beze změn a že každý, kdo by si to přál, může zůstat na hradě. Potom si dojdi také lehnout."

Severus kývl a odešel splnit Albusovy rozkazy. Zrovna se vracel zpátky na ošetřovnu s celou bandou Weasleyových, když pocítil známé pálení v levém předloktí.

„Aby už ho čerti vzali!" zaklel a otočil se k nejbližšímu zrzounovi. „Arture, volá mě. Omluv mě, prosím."

Bez toho, aby počkal na odpověď, se otočil na patě a pospíchal z bradavických pozemků. Za dosahem ochranných kouzel si rychlým pohybem hůlky změnil hábit na smrtijedský a poslušen tahu Znamení zla se přemístil před svého pána. Rychlé rozhlédnutí ho ujistilo, že se nachází v Raddleově domě, a ne novém hlavním sídle, které, lze-li brát drby vážně, stále čekalo na dokončení. Temný pán si skutečně nemohl vybrat lepší chvíli.

„Nevypadáš nejlépe, Sssseverusssi," zasyčel chladný hlas a Severusovi přeběhl po páteři mráz.

Padl na kolena a políbil lem černé róby. „Nespal jsem, můj pane. Vařil jsem elixíry pro ošetřovnu, aby byly nachystané, než začne vyučování."

„Hmmmm. Ti spratci mají sklon plundrovat ošetřovatelčiny zásoby."

„Ano, pane."

„Řekni mi, Severusi, kdy mají v plánu vyzvednout Pottera z péče jeho příbuzných?"

„Myslím, že ho přestěhovali minulé noci, můj pane. Vyslechl jsem dnes ráno Brumbálův rozhovor s Molly Weasleyovou." Pokud tedy považujeme přímou účast na konverzaci za ‚vyslechnutí'. „Stále se mi však nepodařilo zjistit, kde nyní žijí."

Severus zůstával na kolenou, hlavu pokorně svěšenou. Byla to neskonale bezpečnější pozice, než zvednout hlavu a podívat se do těch rudých štěrbin, co se jim říkávalo oči. Oční kontakt ulehčuje nitrozpyt.

„Proč jsi mne neinformoval dříve?" zeptal se Pán zla tiše.

Severus se horkotěžko ubránil ucouvnutí. Když Voldemort klesal hlasem, bylo to horší, než když ho zvyšoval. „Toto je má první příležitost, můj pane. Brumbál trval na mé přítomnosti při dnešní dopolední poradě. Když jste mne zavolal, omluvil jsem se a odešel. Mívám ve zvyku z těchto nekonečných planě blábolivých setkání odcházet předčasně."

„Podezírá tě?"

„Nepředpokládám, ale nemám v tomto směru žádnou jistotu. Ten člověk je nesnesitelný," připustil Severus po pravdě. Albusovy způsoby těžce snášel v mnoha směrech.

„Kdo na podzim nastoupí na post učitele obrany proti černé magii?"

„Nejsem si zcela jist, můj pane. Poslední dobou se na hradě často vyskytuje vlkodlak Lupin, ale rodiče by proti jeho zaměstnání ostře protestovali," jméno svého dávného nepřítele Severus zhnuseně vyplivl a sám se divil, že mu to dnes nejde od srdce. „Brumbál bývá často viděn v doprovodu rozličných bystrozorů, leč vzhledem k vašemu slavnému návratu jim jistě nebude ministerstvem dovoleno vyučovat. Ministerstvo si v současné době nedovoluje zasahovat do Brumbálových záležitostí, takže rodiče i rada školy by jím mohli být přinuceni přistoupit na angažování Lupina, nenajde-li se žádný jiný vhodný kandidát."

„Nezapomínej mi vše včas hlásit, Severusi," varoval ho Voldemort.

„Ano, můj pane."

„Potřebuji, abys mi uvařil několik lektvarů. Červíček ti dá seznam. Jsi propuštěn."

„Ano, můj pane. Děkuji, můj pane." Severus si z duše ošklivil podlézání tomu nenávistí prohnilému polokrevníkovi.

„A Severusi..." studenému úsměvu se podařilo prosáknout až do tónu hlasu, „příště hleď být dochvilný. Crucio!"

Mučicí kletba zasáhla Severuse zcela nepřipraveného. Netrvala příliš dlouho, ale dostatečně dlouho na to, aby byl celý mátožný a rozbolavělý. Přímý důkaz tréninku ve odolnosti vůči bolesti. Před lety by po tak dlouhém prokletí byl sotva schopen odejít po svých. Teď si prostě jen vzal od krysy u dveří seznam lektvarů. Nedostatek spánku se nepříjemně podepsal na bolestivosti, zde nepomohla ani léta cviku. Ačkoli byl dle kouzelnických měřítek Severus v podstatě mladík, na tohle už se cítil příliš starý.

Před odchodem z Raddleova domu prolétl očima seznam pro případ, že by bylo potřeba zajistit nějaké suroviny, jež v Bradavicích nemá. Většinou se jednalo o jednoduché léčivé lektvary, výjimku tvořilo jen veritasérum. Severus si udělal v duchu poznámku, aby nezapomněl uvařit protijed - svůj vlastní vynález, o němž nikdo mimo Albuse neměl tušení. Užíval se nejméně hodinu před výslechem pod sérem pravdomluvnosti a byl tou nejdůležitější věcí, jež pomáhala udržet Severusovu výzvědnou činnost pro Řád v tajnosti. Účinek protijedu přetrvával po celých čtyřiadvacet hodin; pokud měl Voldemort k dispozici veritasérum, bral si Severus pečlivě jednu dávku každé ráno.

Severus se chvíli tiše soustředil a teprve potom se odvážil přemístit k hranici Bradavic. Nerad by skončil rozštěpený cestou; úspěšný přesun si po událostech uplynulých třiceti hodin vyžádal jeho veškeré síly. Měl by si dojít k Poppy pro Peprnou vzpruhu. Když přicházel ke vstupní bráně, nad hlavou mu prolétla sova a zmizela v otevřeném okně ošetřovny.

Severus se doplížil na ošetřovnu za bezmocného proklínání všech pohyblivých schodišť světa. Aniž by si všímal hejna rusých hlav, které ho pozorovalo mnoha páry očí, upadl na nejbližší postel a kopl do sebe lektvar, který mu Poppy hbitě podala - samozřejmě si nejprve krátce zkontroloval, co mu to ta ženská podstrkuje. Běžně by se odebral rovnou do svého sklepení na maximální možnou vzdálenost od Poppy Pomfreyové, ale dnes už mu bylo všechno jedno.

Cítil, že mu z uší stoupá pára a spolu s ní se z jeho těla vypařilo i něco malátnosti. Jak se pohnul, zjistil, že mu v kapsách zůstaly některé z lektvarů, co bral s sebou do Surrey. Sedl si a vypil jeden na potlačení bolesti. Ostré bodání ve svalech a kloubech se ztupilo do prostého nepříjemného brnění a on si mohl sednout rovněji a rozhlédnout se. Lupin hlasitě chrápal na lůžku vedle Potterovy postele, přemožený přinejmenším trojitou dávkou uspávacího lektvaru.

„Pán zla se ptal na Pottera. Rozčililo ho, že byl Potter přestěhován, aniž by se o tom dozvěděl, tak teď zřejmě plánuje jak dál," sdělil Severus osazenstvu ošetřovny.

Nezáleželo na tom, že byli Weasleyovi přítomni. Stejně se nejednalo o žádné překvapení - tohle by očekával i takový Ron Weasley. Teprve potom si všiml, že mu Albus nevěnuje pozornost; byl zcela pohroužen do čtení listu, který mu doručila sova, již Severus viděl vlétat. Na okamžik měl dojem, že se řediteli znovu zajiskřilo v očích.

„Našli jsme to," vysvětlil Albus.

Starší Weasleyovi překvapeně vzhlédli, Severus pouze přikývl. Záležitosti Řádu byly v současné situaci pro všechny až na druhém místě, důležitější bylo Harryho zdraví. Mladší Weasleyovci se po sobě jen nechápavě podívali.

Když rusovlasí sourozenci a Grangerová nahlédli, že více informací se jim nedostane, upřeli svou pozornost zpět na Pottera. Zvedání a klesání jeho hrudi bylo jedinou známkou života, již chlapec, který zůstal naživu, vykazoval. Severus nechal bezvědomého v péči jeho přátel a adoptivní rodiny a odebral se vařit lektvary dle požadavku Pána zla. Po Poppyině Vzpruze stejně hned tak neusne.

-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-

30.01.2013 17:22:10
Elza
Svět Harryho Pottera je majetkem J. K. Rowlingové, a i kdyby bylo něco mé, stejně nepíši za vidinou hmotného zisku. Při překladech vycházím ze všech podkladů dostupných v čestině, hlavně z díla pánů Medků, ale obdobně využívám všech krásných obratů, které jsem si byla schopná zapamatovat z kolektivního díla českých verzí potterovské FF. Příjemné počtení!
Vaše Elza
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one