Vítejte! Jak vidíte, stránky jsou ve výstavbě. A asi ještě dlouho budou...

Zde publikované bylo vytvořeno čistě pro potěchu čtenářstva.

P9120094.JPG

Severus s Harrym čekali před umývárnou Ufňukané Uršuly na studenty péče o kouzelné tvory. Minulý večer i dnešní ráno strávili zaměstnáváním roty domácích skřítků úklidem a úpravami komnaty. Jakmile ji Harry otevřel, byli skřítci schopni zabezpečit vchod a rozšířit ho, aby dovnitř mohl projít i Hagrid, a vytvořit dlouhé schodiště do podzemí.

Všichni studenti přišli oblečení do mudlovského, zmijozelští i někteří další měli navrch přehozené hábity, v rukou svírali pouze pracovní rukavice a roličky pergamenu. Harry mezi přítomné rozdělil mudlovské propisky - nebylo tudíž třeba, aby s sebou nosili kalamáře. Mladá Weasleyová, která vypadala nanejvýš nervózně, se okamžitě po příchodu přidala k Harrymu a zdálo se, že ho nehodlá opustit ani na krok.

Při svém prvním uvedení do komnaty Severus pocítil bázeň a úctu, jež ho na chvíli zcela ochromily. Byl Harrymu vděčný, že pro něho připravil soukromou prohlídku, takže nebyl nucen své pocity překonávat. Díky tomu byl schopen udržet celistvost osobnosti profesora Snapea, když vedl studenty do podzemí.

Jakmile se baziliškova mršina ocitla na dohled, začalo se za jeho zády ozývat lapání po dechu a šeptané výkřiky:

„To je ale macek!"

„Tahle mrcha mě proměnila v kámen?"

„Potter ho zabil, když mu bylo dvanáct!"

Severus se napůl otočil a jeho pichlavý pohled rázně uťal veškerou konverzaci. Mávnutím hůlky vyčaroval několik řad prostých židlí pro studenty, kteří všichni bezmocně zírali na pozůstatky obludného plaza a na výzdobu Tajemné komnaty inspirovanou hady.

„Sednout!" rozkázal Snape a byl bez meškání poslechnut. Potěšeně se ušklíbl nad onou názornou ukázkou, jakou má nad nimi moc. „Hagrid vám nyní bude přednášet o bazilišcích. Dávejte bedlivý pozor a nezapomeňte si zapisovat. Až ukončí výklad, budete mi asistovat při bourání hada a balení jednotlivých částí pro budoucí užití v lektvarech."

Ustoupil a dál sjížděl studenty tvrdým pohledem. Koutek úst se mu nepatrně stočil vzhůru, když si pomyslel, že takovouto hodinu s Hagridem nejspíše ještě nezažili. Nikdo nežertoval, ani se nebavil s ostatními, všichni studenti do jednoho byli svým učitelem lektvarů buď nefalšovaně vystrašeni až do morku kostí, případně - jako Harry a jeho banda - se vystrašeně alespoň tvářili.

Hodina v Tajemné komnatě (anneanne)"Tak teda," začal Hagrid a spráskl ruce, „kdo by nam mohl řict něco o bazilišcich?"

Severus si dobře všiml, že Harry, který nutně musel o bazilišcích vědět ze všech přítomných nejvíc, se nepřihlásil. Ale několik dalších ruce zvedlo, Grangerová mezi nimi.

„Hermiono!" vyvolal ji Hagrid s úsměvem. Severus vycenil zuby, aby dal najevo odpor vůči tykání studentům ve vyučovacích hodinách.

„Takže," začala Grangerová vševědoucně poučovat, „bazilišek je znám jako král hadů a může přežívat i několik staletí. Traduje se, že tento konkrétně byl domácím mazlíčkem samotného Salazara Zmijozela. Mezi kouzelné schopnosti bazilišků..."

Severus vypnul příjem zvuku. Hagrid se nebude muset namáhat říct ani slovo, ten tupoun prostě jen nechá Grangerovou, aby potřebné odpřednášela za něho. Když dopodrobna odvykládala, co všechno bazilišci dokáží, začala vysvětlovat, kterak jednotlivé části těla mohou být užitečné na poli lektvarologickém. Severus pozvedl dlaň a dívka se okamžitě odmlčela.

„Není třeba, abyste pokračovala, slečno Grangerová," odtušil pohrdavě. „Toto téma bude probíráno na hodinách lektvarů v následujícím týdnu a jistě nikdo netouží po tom, abyste za něho odvedla veškerou práci spojenou se samostudiem v rámci příprav na mé lekce."

Zrudla a neřekla ani slovo. Severus měl dojem, že Harry přemáhá výbuch smíchu.

„Skvěle, Hermiono," zářil Hagrid. „Deset bodu Nebelviru. To, vo čom se Hermiona nezminila, je učinek baliziščiho jedu na lidi. Jed oběť ochromi a po chvili ouplně znehybni, takže ma had ke sve kořisti lepši přistup." Pak poloobr ukázal na zkoumaný objekt: „Jak vidite, tomuhle tady chybi zub. Jejich zuby jsou dost křehke a rady se lamou - bazilišci totiž většinou zabijeji pohledem a oběť pak polknou vcelku. Ty voči mu vykloval Fawkes, Harry?"

Harry přikývl a ošil se, když viděl, kam hodina míří. Mladá Weasleyová se zachvěla a přisunula se blíž k Harrymu, který ji objal jednou rukou a začal jí cosi špitat do ouška. Dívka byla neobvykle bledá.

„A přičinou smrti byla bodna rana vedena z pulnebi vzhuru skrz mozek nějakym velkym ostřim... mečem?" Harry znovu přitakal; většina jeho spolužáků nyní věnovala víc pozornosti jemu než olbřímímu hadovi. Severus ze svého syna před druhým návratem do komnaty vytáhl celý příběh, nyní doufal, že Hagrida nenapadne se zeptat, kde Harry k tomu meči přišel. Ta záležitost byla i pro většinu kouzelníků neuvěřitelná. „Ten zub si zlomil vo tebe?" zeptal se Hagrid.

Harry zase kývl a vstal. Lektvar pro dobré snění dělal hotové zázraky, v minulém týdnu ho pálení jizvy probudilo pouze jednou, a to bylo také za celý týden jedinkrát, kdy byl nucen opustit nebelvírskou věž a uchýlit se na svého lože v Severusových pokojích. Navlékl si rukavice, zvedl vylomený zub a donesl ho Hagridovi. Severus se musel vědomě držet, aby se nad jeho velikostí nezajíkl stejně jako poloobr a nejbližší studenti.

Čemu se ovšem neubránil, bylo palčivé nutkání zjistit, jak vážné zranění bylo zubem způsobeno. Vystoupil vpřed a tiše nakázal: „Ukažte mi ruku."

Harry si vyhrnul rukáv a odepjal držák na hůlku, který jizvu zakrýval. Severus povytáhl obočí, když viděl rozsah poškození kůže a poměřil ho se zubem. Při jizvě tohoto rozsahu muselo kousnutí zasáhnout až kost.

„Moc vaší nebelvírské štěstěny je až nestoudná, Pottere," zavrčel. „Podle všech pravidel byste neměl v žádném případě přežít, ale co je baziliščí kousnutí v porovnání se smrtící kletbou, že? Vraťte se na místo."

Harry zůstal stát a zavile na něho zahlížet. Severus mu pohled oplácel a napětí v místnosti dramaticky vzrostlo. Pak se Harry náhle zvrtl na podpatku a odešel si sednout. Pohybem se začínal podobat Severusovi - způsob, jakým mu vlál hábit, byl nanejvýš povědomý. Vůbec bylo zarážející, že Harry byl mezi nemnoha nezmijozely, kteří se toho dne hábitu nevzdali.

„Nyní odložte pergameny a pera na židle," nařizoval Severus. „V těchto krabicích naleznete nejrůznější nože a nádoby," ukázal. Mávl hůlkou a v místnosti se zhmotnila tabule. „Zde vidíte diagram anatomie baziliška. Části těla použitelné do lektvarů jsou vyznačeny červeně. Oblečte si ochranné rukavice a v žádném případě je neodkládejte. Máte-li jakékoli povrchové zranění, ukažte mi ho, ať ho zaléčím dříve, než se přiblížíte ke zvířeti. Pracujte ve skupinách a buďte obezřetní. Jedové váčky musejí být vyjmuty jako celek."

Studenti ještě chvíli vyčkali, zda budou následovat další instrukce, pak vstali a rozebrali si nástroje na preparování mršiny. Severus zaléčil několik odřenin a přenesl svou pozornost na studenty pracující na plazově hlavě.

Malá skupinka obnášející oba sourozence Weasleyovy, Harryho a Grangerovou se stáhla do pozadí; Severus se nenápadně přesunul blíž, aby slyšel, o čem si povídají.

„Nemusíš, Ginny," uklidňoval Harry melodicky drobnou dívku, která se o něho opírala, zatímco ji její bratr hladil po vlasech. „Vím, jak je to těžké. Celý loňský rok jsem ho měl v hlavě. Ještě teď ho cítím."

„Taky mívám takový pocit," zašeptala nalomeným hlasem, „ale je to jen vzpomínka. Ne opravdový Tom."

„Pamatuješ, kde to bylo?" zeptal se Harry laskavě. Přitakala, společně přešli k základně sochy. „Tady jsme ho zabili, Ginny. Nebyla to jenom moje práce. Bez tebe bych to nikdy nedokázal. Jenom díky tobě jsem to nevzdal."

Kývla hlavou a osušila si oči. Na jejich čtveřici se upíralo několik párů očí studentů kuchajících baziliška.

Severus rázně přešel k osamělé skupince a rychle zašeptal, než si toho všimne někdo nepovolaný: „Musím na vás zařvat. Je to jen na oko, slečno Weasleyová. Neberte to osobně.

Co tady děláte?" houkl hlasitě. „Jste na hodině, ne v klubovně. Pokud se vám nechce pracovat, odejděte!"

„Ano, pane profesore," odpověděla hbitě Grangerová; oba kluci na něho nenávistně civěli a mladá Weasleyová klopila oči k podlaze. Odešli ke svým spolužákům a začali se věnovat baziliškově kůži - s výjimkou Weasleyové, která si dávala veliký pozor, aby se hada ani jednou nedotkla. Začala proto místo preparace samotné ukládat zaplněné nádoby do krabic a roznášet prázdné.

V minulých týdnech Severus Harryho nespouštěl z dohledu. Nebylo vyloučeno, že by se mohly projevit nějaké nepředvídané vedlejší účinky lektvaru, ačkoliv si byl jist, že žádná z použitých přísad ani jejich kombinace by neměly skrývat nepříjemné překvapení - lektvar byl vyvinut k dlouhodobému užívání. Od Svatého Munga už o něho projevili zájem, Weasley s Grangerovou se stanou příjemci příjemné sumičky jako ‚asistenti výzkumu'. Zmíní jejich jména v článku o lektvaru, který hodlal napsat do odborného časopisu.

Třída strávila v Tajemné komnatě půl dne, zpět do umývárny Ufňukané Uršuly dorazili dokonce až po čase vyhrazeném obědu. Severus studenty ujistil, že je skřítkové nenechají o hladu, a odeslal je nejprve do sprch, až pak se měli dostavit do jídelny. Harry se zdržel jako poslední a uzavřel za nimi vstup do podzemí, nebylo záhodno, aby se tam kdokoliv zatoulal.

„Můžeme se naobědvat u tebe?" zeptal se Harry tiše, když osaměli. „Nechci snášet palbu otázek zrovna u jídla."

„Dobře," řekl Severus. „Vezmi tuhle krabici. Pokud nás někdo uvidí, byls donucen odnést mi nashromážděné zásoby do soukromého skladu."

Harry kývl a zvedl jednu z krabic zaplněných nádobkami s pozůstatky baziliška. Severus vzal druhou a společně v tichosti sestupovali do sklepení. Krabice byly odloženy do skladu a Severus je opatřil extra sadou ochranných kouzel.

Oběd byl také tichou záležitostí. Po něm Severus Harryho doučoval v lektvarech, při obdobné příležitosti nedávno v synových znalostech základů předmětu odhalil mezeru úctyhodných rozměrů, takže se rozhodl probrat s ním vědu přípravy elixírů pěkně od začátku.

„Cos čekal? Vychovali mě mudlové," reptal Harry.

Severus pozdvihl obočí. „Měl jsem za to, že mudlovská chemie je velmi blízká vaření lektvarů." Harry neodpověděl. „V mudlovské škole jste chemii probírali, ne?"

„Dursleyovi nesnášeli, když jsem přinesl lepší známky než Dudley," připustil Harry bezbarvě, oči upřené bokem. „Časem jsem se přestal obtěžovat dávat ve škole pozor. Nemělo to žádný význam."

„Nechtěl ses od Dursleyových dostat co nejdříve?" zeptal se Severus, který takové odevzdanosti osudu prostě nerozuměl.

Harry se zamračil. „Myslel jsem na to každodenně. Nikdy by mi nezaplatili studia, mou jedinou nadějí byla manuální práce - jakmile by mi bylo dost, nastoupil bych do práce a začal spořit, pokud by mi tedy všechny peníze hned nezabavili. Zdálo se to tak daleko... život doopravdy bez nich jsem si nikdy nedovedl pořádně představit. Byly to jen takové vzdušné zámky."

Severus horkotěžko vzpomínal, co by na jeho místě udělala Lily. On sám nikdy nikoho utěšovat nemusel. Vztáhl ruku a lehce Harrymu stiskl rameno. „Teď už si s nimi nemusíš dělat starosti."

Harry vzhlédl, smutně se pousmál a přikývl. Pak se zhluboka nadechl: „No, nikdy jsem nepochopil, proč záleží na tom, jak kterou přísadu připravíš. Proč se má kořen jednou krájet podélně a jednou napříč?"

Severus se ponořil do vysvětlování a v duchu si udělal poznámku: navštívit knihkupectví. Bude nezbytné budoucím páťákům předepsat nějakého průvodce základy přípravy lektvarových přísad. Nicméně alespoň zjistil, proč většina mudlorozených studentů v třídách pokročilých lektvarů pochází z Havraspáru. Jak mu to mohlo celé ty roky unikat? Stiskl si kořen nosu a pomalu vysvětloval základy vaření lektvarů.

Mnoho lidí překvapilo, že na večeři do Velké síně přišli Harry se Severusem společně. Harry věnoval Severusovi ošklivý pohled a odkráčel k nebelvírskému stolu za svými přáteli. Severus se ušklíbl a nejméně ode dvou nebelvírů zaslechl výraz ‚umaštěný mizera'.

Byt byl bez Harryho podivně prázdný. V minulých týdnech si na synovu přítomnost pozvolna zvykl, nikdy předtím mu jeho vlastní pokoje nepřipadaly tak chladné. Zatoužil vystavit si portrét Harryho s Norbertem anebo obrázek Lily a Jamese, který mu věnoval Lupin. A také měl fotografii, na níž James pyšně choval novorozeného Harryho... Severus ji příležitostně vyjímal z místa, kde byla tajně uložena, a přemýšlel o tom, co všechno zmeškal. Šestnáct let...

Klepání na portrét kryjící málo používaný vchod z chodby ho vytrhlo z neveselých myšlenek. Kdo ho to mohl rušit? Jen málokterý ze spoluzaměstnanců, Lupina nevyjímaje, by našel důvod osobně zastavit u dveří do jeho pokojů. Pokud ho potřebovali, hledali ho v kabinetě nebo volali krbem.

Hodil si přes hlavu Harryho neviditelný plášť, který u něho zůstal po první návštěvě Tajemné komnaty, a otevřel portrét. Na chodbě stála Grangerová s rozměrnou, prastaře vypadající bichlí.

„Pane profesore?" křikla dívka, samým vzrušením téměř nadskakovala.

„Vstupte, slečno Grangerová," řekl a díval se, jak se výraz její tváře mění od překvapeného k vědoucímu.

Vstoupila a otočila se, když slyšela, že se za ní vchod zavírá. Vůbec ji nepřekvapilo, když se před ní zpod pláště vynořil Severus.

„Mám to!" ukázala mu objemný svazek.

Severus pozvedl obočí: „Co máte?"

„Na straně 306, pane, je popsaný rituál, který býval užíván rodiči v dobách, kdy ještě nebyla kouzelnická medicína na dnešní úrovni," chrlila ze sebe Grangerová vzrušeně a značně samolibě. Severusovi bylo jasné, že tuto dívčinu stránku Harry s Weasleym určitě dobře znají. „Rituálem se vytvoří pouto, které pomůže nemocnému dítěti a zároveň ho ochrání před jakýmikoli dalšími vázacími kouzly. Pokud se chce dítě vdát či oženit, musí být toto pouto předem odstraněno, jinak by snubní rituál nefungoval.

Vycházela jsem z předpokladu, že když Voldemort seslal na Harryho smrtící kletbu, vytvořil tím mezi nimi magické pouto. Pokud vy na Harryho použijete tento rituál, mohlo by to odstranit spojení, které ho váže k Voldemortovi. Jediným problémem je, že..." pomalu umlkla.

„Ano?" zeptal se ostře.

Grangerová se ošila. „Aby se pouto vytvořilo, musí být dítě na pokraji smrti. Budeme muset všechny přesvědčit, aby se nevměšovali, pokud bude mít Harry znovu potíže s jizvou, a budeme ho muset neustále monitorovat. Až se pouto vytvoří, vyčerpá vás a může... no... může přitom deaktivovat vaše znamení."

Severus zamyšleně potěžkal svazek v ruce. „Nezruší to snubní pouto mezi rodiči dítěte?"

„Ne, ale běžně se rituálu účastnili oba rodiče, pokud žili, a tím byli všichni tři provázáni navzájem," vysvětlila Grangerová pečlivě, ačkoliv se jí do tváře vloudila podezíravost.

„Prostuduji to a pohovořím si s Albusem," pronesl Severus rozvážně.

Grangerová přikývla a vydala se zpět ke dveřím. Severus nade vše toužil osvobodit se z Voldemortova područí, ale Albus potřeboval jeho špiónské služby, najmě pokud se jim podaří zničit spojení mezi Harrym a Pánem zla. A navíc Severus neměl pocit, že by už plně splatil svůj dluh vůči všem těm, kterým ublížil, než ho James s Lily přesvědčili, aby se obrátil na ředitele - a koneckonců ani těm, kterým ublížil za svých vyzvědačských let. Jenže zas na druhou stranu, nebude-li už muset sloužit dvěma pánům, bude moci veřejně uznat Harryho za vlastního...

Na cestě ke dveřím ji zastavil hlasem pro tentokrát přetékajícím emocemi: „Harrymu ani Weasleymu se o tom nezmiňujte. Nechci, aby vkládali naděje do něčeho, co třeba nebude možno provést."

„Rozumím, pane," řekla a krátce, leč pevně ho objala, načež odešla a v místnosti zanechala svého profesora totálně vyvedeného z míry.

-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-oOo-

Pozn.: ilustrace anneanne.

31.01.2013 11:08:30
Elza
Svět Harryho Pottera je majetkem J. K. Rowlingové, a i kdyby bylo něco mé, stejně nepíši za vidinou hmotného zisku. Při překladech vycházím ze všech podkladů dostupných v čestině, hlavně z díla pánů Medků, ale obdobně využívám všech krásných obratů, které jsem si byla schopná zapamatovat z kolektivního díla českých verzí potterovské FF. Příjemné počtení!
Vaše Elza
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one