Vítejte! Jak vidíte, stránky jsou ve výstavbě. A asi ještě dlouho budou...

Zde publikované bylo vytvořeno čistě pro potěchu čtenářstva.

P9120094.JPG

aneb Plán na devět let, sedm měsíců, dvanáct dní, čtyři hodiny a sedmatřicet minut

 autorka: miamadwyn - překlad: Elza - beta: ansus

originál: http://ashwinder.sycophanthex.com/viewstory.php?sid=18109

Napsáno na zadání MagicAlly 25 v rámci SS/HG Winter Exchange 2008: Snape nezemřel a stal se ředitelem Bradavic. Hermiona se rozejde s Ronem (mají-li děti, zůstanou žít s ním) a nastoupí na učitelský post tamtéž. Snape bez sebemenších skrupulí využije svou nadřazenou pozici, aby dostal to, co chce - Hermionu...

Pozn. překl.: přeloženo bez souhlasu, autorka nereaguje. Jenže když jsem tuto ‚rozhlasovou hru' začala číst, okamžitě se mi začala v hlavě překládat... až mi přišlo líto to nezapsat. Užijte si to alespoň stejně jako já!

~~*~~

 

„Já za žádných okolností nepřipustím, aby se ta husička vetřela mezi naše zaměstnance!"

„Ona přeci není žádná husička! Je plně kvalifikovanou čarodějkou, válečnou hrdinkou a v neposlední řadě naší bývalou studentkou, na kterou může být tento ústav jen pyšný!"

„Perla mezi tvými nebelvíry, chápu. Nic z toho ji ovšem neuchránilo před naprostou povrchností, ba ani před tím, aby byla mizernou matkou. Což obé ji jednoznačně diskvalifikuje v rámci výběrového řízení na tento post."

„Severrrrusi!"

„Odpusť si to nářečí, Minervo, to tvé drnčení mě nebaví."

„Jak o ní můžeš říct, že je povrchní...?"

„Poskytla rozhovor Týdeníku čarodějek," vložil se jí do řeči nebezpečně hebkým hlasem.

„No," zaváhala. Mužův argument strhl tok myšlenek té ubohé staré čarodějnice na jinou kolej. „Ano... to bylo opravdu... zvláštní."

„Povrchní."

„Jsem přesvědčena, že k tomu měla dobrý důvod."

„Jistěže. Důvod k veřejné produkci vlastní povrchnosti a hlouposti se vždycky najde."

Ticho po pěšině.

„Ona není špatná matka."

„Ale samozřejmě, že je. Opustila oba spratky a nechala je v péči svého stupidního manžela -"

„Bývalého manžela."

„- tak řečeného sexuálního boha, aby mohla budovat kariéru. Jednoznačně mizerná matka."

„Vím bezpečně, že to považovala za nezbytné."

„Já se s tebou nehádám, Minervo. Důvod se vždycky najde. Nicméně tytéž důvody nyní znemožňují Hermioně Grangerové stát se učitelkou na této škole."

„Weasleyové."

„Ano, jistě. Další doklad fatální pochybenosti jejího úsudku."

„V tomhle ti neustoupím, Severusi!"

Dveře za ní zapadly s rázným třeskem.

Je mi jasné, že neustoupíš... a že tě nechám vyhrát.

Dnešek nebyl vůbec špatný den!

 

~~*~~

 

Prozradila nám: „On má opravdu tělo sexuálního boha, dokonce i jizvy má na těch nejvzrušivějších místech!"

Na nejvzrušivějších místech? Jizvy?! Pokud mu bylo známo, veškeré jizvy, které onomu ‚sexuálnímu božstvu' zůstaly na památku, se nacházely na pozadí dotyčného. Ubohý klamaný Merline...

To nás, fanynky brankáře Kudleyských Kanonýrů, samozřejmě nemůže překvapit. Jeho plakát, který byl mimochodem první podobiznou hráče s odhalenou hrudí ve známé historii famfrpálu a který od svého vydání stále zůstává na první příčce žádanosti, zdobí mnohé dámské ložnice. „Všechny jsme byly zamilované do jeho staršího bratra Billa, ale co Ron dospěl, tak... mno, řekněme že prodávanost jeho plakátu mluví sama za sebe," zasmála se Hermiona zvonivě.

Zvonivě? Odkdy řehot zvoní? Hm, hm, hm...

„Je až neskutečně romantický! Málokdy přijde domů bez kytice v jedné ruce a bonboniéry v druhé."

Tak to už musí mít zpovídaná roztomile plnou figuru hipogryfa... nehledě k tomu, že se zřejmě stále nenaučila odpovědi nevykřikovat. Jestlipak mezi otázkami mávala netrpělivě rukou: ‚No tak, ptejte se, rychleji, rychleji!'...?

„Žádná by si nemohla přát pro sebe lepšího manžela a pro své děti lepšího otce."

Jedinečný důvod hodit ho přes palubu a nechat ho samotného se zmíněnými dětmi... no úplně logické.

„Rose a Hugo ho prostě zbožňují. Úžasně si rozumějí, je jako by byl jedním z nich!"

Podívejme se... zdalipak se už naučil dojít si samostatně na toaletu?

„Ale když děti usnou..." Mladá čarodějka omračujícího půvabu (která za sebou zanechala celou řadu zlomených srdcí zahrnující i další famfrpálovou hvězdu, Viktora Kruma, a zachránce kouzelnického světa Harryho Pottera - nejvěrnějšího druha jejích dětských dní) se stydlivě odmlčela a ponechala naší představivosti, co se odehrává v domácnosti Zlatého páru mezi dvěma držiteli Merlinova řádu prvního stupně, když se jejich potomci odeberou do postýlek.

Nejenže poskytla rozhovor Týdeníku čarodějek, ona mluvila s tou mrchou Ritou Holoubkovou!

Její fenomenální mozek se musel scvrknout na velikost přirození chrobáka révového.

Podobenka na obálce ještě stále mrkala, usmívala se a culila zpod divokého chundele vlasů (zřejmě ani vlasovému magistylistovi se nepodařilo onu hřívu zkrotit na celou dobu nutnou k nafocení snímků), i když ten výtisk ležel v zásuvce jeho psacího stolu už bezmála pět měsíců.

Přesně jak řekl. Povrchní husička a mizerná matka.

Naštěstí tomu prvnímu sám nevěřil a to druhé ho neznepokojovalo ani co by se za nehet vešlo.

Jestlipak jí narostla prsa...?

 

~~*~~

 

„Paní Weasleyová -"

„Madam Grangerová."

„Slečno Grangerová, jaká potěcha -"

Madam. A nešklebte se na mě. Jednou může trhnout i na vás a co budete dělat pak?"

„Totéž, co dosud. Ředitele Bradavic. A nezapomínejte, že v současné chvíli leží vaše budoucnost v mých rukou."

„Tak to těžko."

„Vzhledem k vašemu chabému životopisu -"

„Chabému?!"

„Samé vzdělání, žádná praxe."

„Musela jsem -"

„Starat se o rodinu, jistěže, to je mi známo. Vzhledem k řečenému a k tomu, že máte sklony zneužívat svůj pochybný status válečné -"

„Pochybný?!"

„Nebýt členkou takzvaného zlatého tria, musela byste mít hodně štěstí, abyste dostala Merlinův řád alespoň druhé třídy, nejpravděpodobněji byste se musela spokojit s třetí třídou stejně jako slečny Láskorádová a Weasleyová. Neprskejte. Nesluší se to. Jak jsem tedy již říkal, vzhledem k vašim sklonům zneužívat -"

„Já nic nezneužívám!"

„Mohla byste mi laskavě prozradit, madam Grangerová, co vás vedlo k detailním popisům válečných zranění vašeho bývalého muže, kterých jste se dopustila v rámci plytkého rozhovoru v -"

„Nic jsem detailně nepopisovala a žádný plytký rozhovor jsem -"

„Sexuální bůh, jizvy, vzrušivá místa? Říká vám to něco?"

„Pouhá skutečnost, profesore."

„Ty jizvy má na zadku."

„Ron Weasley má nanejvýš vzrušující zadek!"

Odkašlal si. „Pomineme-li skutečnost, že -"

„Přeskočte už ten úvod a pokročte dále."

„Jako matka jste se neosvědčila."

„Odvolejte to, než vás - vy pancharte! Jak se vám to povedlo? Hned mi tu hůlku vraťte!"

„Než uděláte co? A mimochodem, mí rodiče byli řádně oddáni. Leč zpět k vašemu dotazu. Jak? Bezhůlkovou magií. Jste směšná; buďte ráda, že na vás nezavolám bystrozory."

„Polovina z nich jsou mí kámoši a to víte, že jsem tomu ráda. Vlastně více než ráda... jen je zavolejte. Prosím vás o to. A nezapomeňte jim říct, že jsem se jako matka neosvědčila."

„Není třeba. Tuto informaci již veřejnosti sdělily veškeré deníky i časopisy."

„Nikde se o mně nic takového nepsalo!"

„Zatím. Ale bude, až vyjde najevo, že jste zanechala své ubohé děti v pochybné péči nesvéprávného otce jen proto, abyste mohla zapracovat na své osobní slávě a budování kariéry -"

„Stačilo, pohovor skončil. Vraťte mi hůlku."

„No, možná jste měla dobrý důvod... našla jste u něho cizí kalhotky?"

„Od svatby se jiné nedotkl!"

„Že by vám tajně kradl vaše spodní prádlo?"

„To zrovna ne, ale Fred s Georgem -"

„Ušetřte mne podrobností. Co to -?!? Okamžitě mi ji vraťte!"

„Nejste v této místnosti jediný, kdo dokáže kouzlit bez hůlky, profesore."

„Ehm. Dobrá tedy. Možná bychom mohli provést výměnný obchod. Mou hůlku za tu vaši."

„Pane profesore? Něco zkusím, asi byste se měl umenšit. Čistě pro jistotu."

KŘACH!!!

„Grangerová! To bylo moje okno!"

„Tak co tomu říkáte, profesore? Vaše hůlka mě má ráda!"

Plufff.

„A hleďme! Vypadá to, že má hůlka se vašimi povely nechce řídit ani vzdáleně."

„Držet druhému kouzelníkovi jeho vlastní hůlku pod krkem je nanejvýš nevhodné a já vždy věřil tomu, že máte silně vyvinutý cit pro morálku."

„Cha!"

„Rozumějte, když jsem řekl, že jste se jako matka neosvědčila, nemyslel jsem to zle."

 

~~*~~

 

„Toto je hrubé porušení pracovního pořádku, Minervo, budu nucen vyvodit důsledky."

„Hůlky vám vrátím, až se uklidníte. Oba dva!"

Prásknutí dveří.

„No, alespoň vám spravila to okno, profesore."

„To je od ní dozajista báječné."

„Omlouvám se, že jsem zaútočila na vaši mužnost."

„Vaše hůlka - tedy, má hůlka - se ani na prchavý okamžik nedostala do blízkosti mé mužnosti!"

„Měla jsem na mysli to, že jsem vám vyrvala hůlku a použila ji proti vám. To bylo vůči vám dosti dehonestující."

„Profesorka McGonagallová mi nezabavila schopnost kouzlit bez hůlky, madam Grangerová, tak si dávejte pozor na jazyk."

„Ani já nepřišla o možnost bezhůlkové magie, profesore, tak si své drzé poznámky nechte laskavě od cesty!"

„Mám neodbytný dojem, že jsme dospěli do slepé uličky."

„Proč jste mě pozval na pohovor, když mne stejně nehodláte zaměstnat?"

„Dobrotivá nebesa, Grangerová, přece mi tu nebudete brečet!"

„Nebrečím."

„Tak proč vám stéká po tváři slza?"

„Jsem alergická."

„Na co?"

„Na samolibý pancharty."

„Už jsem se vám jednou pokoušel sdělit, než jste mě tak nehorázně přerušila, že vzdor vašim mnohým nedostatkům, jsem rozhodnut vám pro nadcházející školní rok nabídnout místo zde v Bradavicích."

„Jaké místo? Místo může znamenat cokoliv! Záleží na okolnostech, znáte to."

„Ačkoli jste v rámci dnešního pohovoru projevila žalostný nedostatek -"

„Dost o mé ‚nedostatečnosti'. Rozčílená jsem už dostatečně."

„- osobního kouzla, je mi potěšením nabídnout vám pozici učitelky kouzelných formulí."

„Jej."

„Samozřejmě, pokud toužíte i po jiných pozicích, navrhuji se této záležitosti věnovat raději v pohodlí na jiném místě."

„Cože? Moment! Co jste tím -?"

„Minervo, už nám můžeš vrátit hůlky. Madam Grangerová se uvolila připojit se k našemu učitelskému sboru."

Dveře se prudce otevřely.

„Má milá!"

„Pokud mne omluvíte, náš nový učitel lektvarů se dožaduje mé přítomnosti ve své učebně."

„Co jste myslel tím pohodlím na jiném místě?"

Dveře se znovu zabouchly.

„Odporný mizera!"

„Slečno Grangerová! Ovládejte se!"

Odcházel s hřejivým uspokojením.

Dnešek se také povedl.

 

~~*~~

 

„Hermiono, ani neumím vyjádřit své nadšení nad tvým návratem k nám do Bradavic."

„Hmmmm, to je velice jemná skotská." Prudký nádech. „Velice."

„Je starší než ty, zlatíčko moje. Musí být jemná. A teď povídej, jaks Severuse přesvědčila? Jak jsi ho donutila, aby tě zaměstnal? Víš, předtím se tvářil, že jedině přes jeho mrtvolu!"

„Uronila jsem slzičku."

„Ty jsi byla vždycky perlivě inteligentní."

„Ještě se budu červenat. Ehm, mohla bych dostat přidáno?"

„Na prst nebo na dva?"

„Prosím na tři, pokud mohu. Tuším, že tohle bude dlouhý a náročný -" (nádech, zakuckání, polknutí) „- rok."

 

~~*~~

 

„Profesore, co tu děláte -?"

„To je snad zjevné! Hledám svou učitelku formulí, aby mi pomohla s ochrannými kouzly."

„Vždyť... vždyť je téměř půlnoc! Nemůže to počkat?"

„Tyto ochrany je třeba sesílat právě o půlnoci, madam Grangerová. Tak jdete nebo ne?"

„Moment. Převléknu se."

„A sakra! To jsou vaše děti?"

„Co -? Pozval vás někdo? Běžte pěkně zpátky do chodby a počkejte tam, než si vezmu - co jste myslel tím svým ‚a sakra'?

„Madam Grangerová, musím vám sdělit, že máte nesmírně ošklivé děti."

„COŽE?!?!?"

„Mé čestné slovo."

„Ty jeden povýšený umaštěný netopýre! Jak mi tu můžeš dávat čestné slovo, když ani netušíš, co to ta čest je?!"

„Čas chvátá, madam Grangerová. Nechte si plkání na jindy."

„Já nechci - moment, ještě boty! Profesore! Pusťte mě! Už nejsem malá, abyste mě takhle táhnul - sakra! Ta podlaha studí a já se nestihla obout!"

„Jste si jistá, že jste dostatečně vyspělá, abyste učila děti, madam Grangerová? Kvílíte jak páťačka."

XX

 

„Proč jsme u všech svatých na vrcholku Astronomické věže?"

„Jak jsem vám již oznámil, madam Grangerová, musíme seslat půlnoční kouzla k posílení ochran."

„Nic na způsob časově citlivých kouzel neexistuje! A i kdyby byly, v životě jsem neslyšela o větší pitomosti, než je sesílání ochranných kouzel o půlnoci!"

„A to Minerva tvrdila, že jste pro výuku Formulí řádně kvalifikována. Chudinka, kdyby jen tušila... Nemějte strach, nezmíním se před ní o vaší nedostatečnosti. Pokud byste se nyní mohla -"

„Nedostatečnosti! Snape, nezačínejte s tím zas!"

„Mohla byste laskavě přestat poskakovat? Jak chcete kouzlit, když klidně nepostojíte?"

„Mrznou mi kurva nohy!"

„Klejete jak starý námořník, a stejně jsem vás zaměstnal. Co člověk z lásky neudělá. Jste mou dlužnicí, madam Grangerová. A jistojistě jste čarodějkou. Co takové ohřívací kouzlo...?"

„Moc dobře víte, že pro správný účinek musí být sesláno předtím, než je dotyčná oběť vytažena za hluboké noci na zasranou hradní střechu -"

„Pozor na jazyk."

„- jedním šíleným chlápkem, co se snaží, abych si uhnala zápal plic, zatímco on mi vyčítá nedostatečnost vzdělání a uráží vzhled mých dětí!"

Ticho.

„No tak? S jakým kouzlem to potřebujete pomoct, koukněte se vymáčknout, než mi umrznou prsty!"

Ticho tichoucí.

„Na co to zíráte?"

„Na vaše bradavky. Zvláštní, jak se pokaždé vyrýsují, když se začnete - no počkat, kam jdete? Ještě jsme neskončili. My ještě ani nezačali! Madam Grangerová, musím trvat -"

Dveře zapadly.

Výborně. Tohle nemělo chybu.

 

~~*~~

 

„Do kuří řiti! Co to proboha říkal?!?"

 

~~*~~

BUCH - BUCH - BUCH !!!

„Madam Grangerová, zmizte. Jsou tři ráno a vy vypadáte jako... Abyste nám nevyděsila studenty."

„Neodvažujte se mi zavřít dveře před nosem! Požaduji vysvětlení!"

„Varuji vás, že pokud na mne nepřestanete dotírat, budu vzhledem k vašemu oděvu a noční hodině nucen považovat vaše jednání za svádění mé osoby!"

„Sklapněte a nefanděte si."

„Hlavně si nestěžujte, že jsem vás nevaroval."

„Jak mám chápat ‚co člověk z lásky neudělá'?"

„No, to bych nejprve musel věděl, co jste a nejste z lásky ochotná udělat."

„Ne já, netopýre temnomilná! Co jste vy udělal z lásky?"

„Stůjte klidně."

„To byste se mě nesměl pokoušet políbit - profesore Snape - vy čicháte k mým rtům?!"

„Poznávám Minervinu whisky. Obávám se, že je cosi prohnilého v této škole, když dvě z vyučujících se nedokáží vzdát lahve."

„Nejsem opilá! A vám se nepodaří se z toho tak lehce vykroutit. Požaduji přesné a jednoznačné vysvětlení, jak mám chápat vaši větu ‚co člověk z lásky neudělá'!"

„Vážená Grangerová, minula třetí hodina ranní a tou dobou nebývám v nejtrpělivějším rozpoložení. Vyjádřím se jednoduše. Buď máte čas a chuť na trochu dvoření a svádění následovaného divokým vášnivým milováním, anebo nemáte. Řekněte si."

„Je nějaká jiná možnost?"

„Přeskočíme dvoření a svádění."

„Shrňme si to. Takže označení mé osoby coby povrchní nedostatečné matky s ošklivými dětmi, která zneužívá svou pochybnou minulost válečné hrdinky... a tak dále - byl váš pokus o svádění?"

„Ano."

„To jste doopravdy na hlavu?"

„Zjevně nikoli. Ještě nejste v těchto zdech ani dvanáct hodin, a už stojíte u dveří mé ložnice v průsvitné noční košilce. A s krásně zahrocenými ňadry, nutno podotknouti."

„Takže mi tu vlastně naznačujete, že jste mě zaměstnal, ač si to dle vás nezasloužím, jen proto, abyste mě měl nadosah a mohl mě vesele urážet, až dokud mi z toho nehrábne a neskončím ve vaší posteli?"

„Netřeba se pohoršovat nad prostředky, pokud vedou ke kýženým cílům. Jsem znám svou nedostižností ve spřádání smělých plánů. A byla byste tak laskava a přestala si zakládat ruce na prsou? Brání mi ve výhledu."

„Odcházím. Z tohoto pokoje okamžitě, z Bradavic zítra. Bude-li třeba, opustím i celé zkurvené Britské ostrovy, rozhodně tu nezůstanu, abych se nechala urážet jedním- co... coto?!"

„Madam Grangerová, přál bych si to nedělat, ale vy mě nutíte..."

„Ruce pryč z mých ňader!"

„Kdybyste nebyla tak zbrklá - kdybyste počkala ještě tři měsíce, dva týdny a šest dní, než jste se rozešla se svým soukromým sexuálním božstvem - kdybyste vyčkala přinejmenším do zítřka se zjištěním, že jsem užil slova ‚láska' v souvislosti s... s vámi - pokud byste byla projevila dostatek taktu a udělala alespoň jednu z těchto věcí, toto dvoření mohlo probíhat v mnohem klidnějším a vhodnějším tónu, leč svým přístupem jste mi nedala na výběr."

„Přestaňte čichat k mým - áá! Hmmmm..."

„A vy se přestaňte tak mrskat! I když... zpět. Můžete se mrskat. Vlastně... ano, Merline, ano... tohle mrskání je zcela v pořádku..."

„Jsem naprosto, naprosto zmatená... ááá... ach... ano...! Netušila jsem, že jsem tam tak... jo! Ten jazyk..."

„Jste neobyčejně inteligentní čarodějka."

„Co...cože? Co jsem provedla?"

„Rozhodla jste se přeskočit dvoření i svádění a vrhnout se rovnou do víru nespoutané vášně."

„Já...já nic takového... achbožebožebožebože!"

„Nebo jste se rozmyslela? Jestliže jste změnila názor, můžeme se vrátit -"

„Udělej to a prokleju tě, že si týden nelehneš!"

„Ach tak."

„Já... jen... já... Óóó! Moment, co to zas... Ach. MŮJ. BOŽE!!!"

„Pouze Severusi, prosím... A kdyby vám to nevadilo, navedu vaši ruku... ano, ano, ano! Chytrá holka!"

Zaúpění.

Zavrčení.

Zasténání.

„Madam Grangerová -"

„Říkej mi - achbožebožebožebože - Hermiono!"

„Hermiono, ty často při milování vykřikuješ své vlastní jméno?"

„Mizero!"

„Ale ale. Jak už jsem říkal - Merline, Hermiono, kdes pochytila tohle?!"

Krátké samolibé ticho. „Říkala jsem ti, že v sexu byl bůh."

„Kurva."

„Severusi." Překvapený výdech. „Myslím, že je načase sundat i má kaťata."

 

~~*~~

 

Poté.

„Budu nucen přehodnotit svůj názor na tebe, Hermiono."

„A co tak najednou?"

„Ani v nejdivočejším snu jsem nečekal, že jsi tak bujná v ledví."

„Cože?!?"

„Vskočilas mi do postele tak rychle a ochotně -"

„Byla jsem do ní odtažena. Odtažena, vzpomínáš? Říkala jsem ti to na rovinu: udělej mi to hned teď tady na podlaze, ale ty ses bál o svá ubohá vetchá kolena -"

„Stejně. Nepředpokládal jsem, že se to stane tak rychle. Docela mě to rozhodilo."

„Nech si toho."

„Celý můj krásný plán je v troskách!"

„Plán? Jaký plán?!?"

„Měl jsem vědět, že se tě slovo ‚plán' nenechá chladnou."

„Prosím?"

„Bradavky. Koukej."

„Sklapni."

Krátké samolibé ticho.

„Tak jaký plán?"

„Asi tě to překvapí, Hermiono Grangerová, ale já se do tebe zamiloval už před..." krátký interní výpočet „...před devíti lety, sedmi měsíci, dvanácti dny a nějakými těmi nepodstatnými hodinami, minutami a vteřinami -"

„Pošetilé vyjádření smyslu nemající. To by ses do mne musel zamilovat v jedné jediné chvíli a navíc se nezapomenout podívat na hodinky, kolik právě odbilo."

„Přesně tak."

„Severusi Snape, ani ty nejsi takový mimoň."

„Au. Ranila jsi mé city."

„Dobrá tedy. Kdy přesně nastal onen pamětihodný okamžik? Moment! Devět let, sedm měsíců... to jsem byla ještě děcko!"

„Ty? Ty jsi dítětem nebyla nikdy, ale o tom potom. A takováto neomalená narážka, že bych snad byl schopen takové neprofesionality jako chovaní něžných citů k nedospělému žabci, mě samozřejmě opět hluboce ranila a urazila."

„Devět let, sedm měsíců...? Konec studia? Předávání diplomů?"

„To bylo na celé záležitosti to nejpodivuhodnější. Mohla bys mírně posunout své prsty - ano, ano, takto je to výrazně lepší."

„Nevím, zda jsem schopná přežít postkoitálního Severuse Snapea. Pokračuj."

„Přišlo to znenadání. Blesk z čistého nebe. Boží zásah. Přemýšlel jsem o svých věcech, skřípěl zuby a čekal, až další nekonečný školní rok konečně skončí -"

Odfrknutí.

„- pak profesor Brumbál v rámci hromady jakýchsi keců o válce, chrabrosti a ministerských vyznamenáních vyvolal tvé jméno, ty ses zvedla a prošla Velkou síní, aby sis převzala diplom, já se statečně snažil neusnout, a v té chvíli se z čista jasna tvá dlaň dotkla toho opentleného svitku -"

Dramatická odmlka.

Úder loktem do žeber.

„Kůry andělské."

„Cože?"

„Zapěly mi kůry andělské. Dostavil se dříve zmíněný blesk z čistého nebe. Zamiloval jsem se."

Ticho.

„Madam Grangerová, vy pláčete?

„Ne. To je alergie."

„A tentokrát na co?"

„Netuším. Až to zjistím, tak ti to řeknu!"

„Tak zpátky k příběhu - zapěli andělé a bylo to."

„Až tak nadzemské prozření? Jenom úplná blbka by věřila takovým sračkám, Severusi Snape."

„Ranilas mne."

„V tu chvíli ses do mě nezamiloval! Pošilhávals po mně celé měsíce, možná roky! A nepopírej to, stejně bych ti nevěřila. Věděla jsem o tom!"

Šťouch.

Vyjeknutí.

Žuch!

„Omlouvám se, že jsem vás připravil o váš vzácný čas, madam Grangerová. Bylo by jistě vhodné, abyste se nyní odebrala do svých pokojů a předstírala, že se nic -"

„Ty otrapo! Shodils mě z postele!"

„Neúmyslně. Ten pohyb byl čistě reflexivní. Zcela podvědomá obrana napadnuté cti a bezúhonnosti."

„Zmetku! Bolí mě zadek!"

„Vy nejste tou andělskou bytostí, již jsem si vysnil mít na svém loži. Dnešek byl hořkým omylem, ale jsem si jist, že se přes něho dokážeme přenést a - jak se tak říká - dospěle nastoupit cestu k uctivému kolegialismu, jako kdyby se tato politováníhodná nesoudnost nikdy nestala."

„Pošilhávals po mně! Kde máš Veritasérum? Pěkně si ho vezmeš a pak mi řekneš, žes nepošilhával."

„Pokud se týče mého působení na tomto ústavu, mé chování nikdy nevybočilo ze striktně profesionálních mezí -"

„To určitě."

„- a jakákoli nemístná pozornost věnovaná dítěti svěřenému do mé péče by byla trestuhodným narušením veškerých pořádků! Naznačování, že jsem si snad kdy všiml zahrocení tvých ňader, když tě obtěžoval ten Weasleyovic pitomec, je vážnou urážkou mé učitelské cti! Doufám, že nechceš říct, že bych byť jedinkrát zatoužil splést tvou hřívu do cůpků a spoutat je atlasovými stuhami a -"

„Hm...."

„Protože Nic Takového jsem Nikdy Neudělal. Bylo by to katastrofálně neprofesionální a urážlivé vůči veškeré... Proč vlastně pořád sedíš na podlaze?"

„Máš pravdu. Půjdu. Opustím tuto místnost a tuto školu a přijmu jednu z těch zbývajících sedmnácti pracovních nabídek, co jsem dostala, takovou tu, co bych byla přijala, kdybych měla opravdu zájem budovat kariéru, a tuhle příšernou zkušenost si ponechám jako výstrahu před budoucí případnou cestou do pekel!"

„Pouze sedmnáct? Madam Grangerová, sedmnáct nabídek dostávám, když se mi zrovna nedaří."

„Au!"

„Ukaž, podívám se ti na to -"

„Neopovažuj se!"

„Prosím, nech tu hůlku na pokoji."

„Až si příště budeš hledat učitelku, třeba už budeš vědět, že se nevyplácí přehlížet její nevalné mateřské schopnosti, její povrchnost, skočdopostelovou vulgaritu, pochybné válečné zásluhy a nevzhledné potomstvo. Příště už možná konečně najdeš onen vzor všech ctností, který hledáš, a přestaneš deptat nás ostatní, které jsme příliš normálně lidsky nedokonalé!"

„To rozhodně v plánu není a čert mě vem, jestli to tak dopadne!"

„V jakém plánu?!"

„Mno, přeci v plánu současné desetiletky. Já, jakožto člověk nanejvýš rozumný, zodpovědný a znalý běhu světa -"

Protočení očí.

„- jsem usoudil, že začít jednat bezprostředně po zásahu Amorovým šípem - a já jím zasažen byl, to nedokážeš popřít ani ty - by bylo neprozřetelné a co víc, vypadal bych jako blbec. Tak jsem tedy sestavil plán, že po uplynutí deseti let, pokud by mé city mezitím nedoznaly změny, se ti začnu dvořit a rafinovaně tě svádět, až tě odloudím od toho tvého sexuálního boha a zachráním si tě k sobě domů. Byl to úžasný, jedinečný, brilantní plán - jenže tys mi ho převrátila vzhůru nohama!"

„Vzhůru nohama? A jak se mi to prosimtebe povedlo?"

„Poslala jsi sexuálního boha k šípku cirka o šest měsíců dříve a donutilas mě tak uspěchat můj výpad na zteč. Od onoho okamžiku nic nedopadlo jak mělo, což názorně ilustruje situace, v níž se v současné chvíli nacházíme."

„No... všechno nebylo úplně špatné, ne? Přestaň být takový šťoura!"

„Ale já jsem nikdy ani nezapochyboval, že to bude v naprostém pořádku. Na svůj výkon jsem náležitě pyšný. Jenže vše ostatní se začalo bortit a kazí se to a kazí, protože ty jsi prostě nemohla ještě půl roku počkat!"

„Táhni do háje, Severusi Snape, svět se netočí jen kolem tebe a tvých stupidních plánů! Byl to můj život - a když jsem usoudila, že nevydržím žít po boku Rona Weasleyho dalších šest měsíců bez vážného nebezpečí, že by se můj mozek scvrknul pod velikost přirození chrobáka révového, měla jsem plné právo začít jednat! Nejsi jediným člověkem, co má své plány!"

„A ráčíš mě zasvětit do svých úmyslů? Když vidím, že tě dovedly k učení tupohlavců na této bohy zapomenuté osamělé výspě civilizace..."

„Můj desetiletý plán běží od první noci po dokončení bradavických studií, já si totiž slíbila, že vykročím po životní cestě, již mám před sebou - tedy oprava, cestě, kterou přede mnou viděli všichni ostatní - a která má jasný smysl. Provdám se za Ronalda Weasleyho, doplním si vzdělání, porodím děti a budu žít šťastně až do smrti smrťoucí! Dám si na to deset let a pokud se mi za celou tu dobu nepodaří překonat tu debilní holčičí zamilovanost do jistého mistra lektvarů, buď si hodím mašli - anebo se na všechno vykašlu a ulovím ho. Už je ti jasné, jaké úmysly jsem kurva měla?!"

Mno, to na celou situaci vrhá nové světlo, nezdá se ti?"

Žádná odezva.

„Tušit, že mladá dáma, do níž jsem se znenadání zamiloval, když sevřela v dlani svůj absolventský diplom, je do mne dětinsky zakoukaná, ušetřil bych si deset let pečlivého plánování, protože tak povrchní stvoření si nezaslouží ani stín mého uznání, o něžných citech ani nemluvě."

„Tvému vyjádření poněkud ubírají na věrohodnosti tvé vlastní prsty putující neomylně k mému klínu, Severusi Snape!"

„Výtečně."

„Neřekla jsem, že máš přestat."

„Jsi nanejvýš nesnesitelná čarodějka. Je těžké tě potěšit -"

Zavrnění. „Ani ne."

„- a je nemožné na tebe zapomenout."

„Mmmm...."

 

~~*~~

 

„Hermiono. Musíme si vážně pohovořit."

„Jistěže."

„O potomcích."

„Žádní nebudou."

Ticho.

„Netvrď, že je chceš! Vždyť ty děti nesnášíš!"

Ticho.

„A děti nesnášejí tebe!"

„Bohapustá lež. S dětmi to umím. Vzhlížejí ke mně."

„Severusi! Co to blábolíš?" Překvapený nádech. „Panebože. Ty jsi nemocný! Ztrácíš rozum. Ty... neříkej mi, že umíráš!"

„Přestaň mi máčet košili! Okamžitě a střelhbitě! Pryč s těmi směšnými slzami; neumírám."

„Tak proč potom říkáš takové pitomosti?"

Madam Grangerová, s politováním vám musím oznámit, že ať už se mezi námi dvěma v minulých čtyřiadvaceti hodinách odehrálo cokoli, byl to pouhý žalostný omyl, a doufám, že na to záhy zapomenete a budete si dále šťastně žít, a v neposlední řadě vám gratuluji k přijetí kterékoli z oněch tří zbývajících pracovních nabídek."

„Sedmnácti!"

„Vaše slova."

„Ty chceš děti?"

„Ne. Já nechci děti. Já chci mít děti s tebou. To je rozdíl."

„Se mnou? Ty chceš mít děti se mnou? Vždyť jsi říkal, že mám ošklivé potomstvo!"

„To není jejich chyba, že jsi trestuhodně selhala při výběru jejich otce. Na genetice záleží, víš?"

„Nemůžu dovolit, aby ses dostal do blízkého styku s mými dětmi, umřela bych strachy, že je budeš týrat. Jak jsem jen na okamžik mohla uvažovat o -"

„Já? Týrat? Zanechal jsem snad já své děti péči jejich nevyspělého otce jen proto, že jsem dostal zálusk na svého bývalého učitele lektvarů? Připravil jsem je snad o mateřskou lásku v jejich nejzranitelnějším věku?" Odmlka. „Kolik jim vlastně je? No nic, na tom nesejde. Hlavní je, Hermiono, že jsem nikdy nebyl a ani nikdy nebudu krutý na žádné tvé dítě. A tvé pochybnosti v tomto směru nejsou zrovna dobrou předzvěstí pro naše manželství."

„Manželství?"

„Snad sis probůh nemyslela, že jsem nadnesl otázku potomků a nemám přitom v úmyslu si tě vzít? Vím, že takoví muži existují, ale mezi ty já nepatřím."

„Ty chceš... mít se mnou děti? I když budou ošklivé? A vzít si mě?"

„Nebudou ošklivé."

„Severusi, na hlavě budou mít místo vlasů koudel, budou mít velké přední zuby, velké nosy, budou to nesnesitelní namyšlení vševědi s nulovými sociálními dovednostmi, budou mít sklony bloumat okolo zahledění do knih a proklínat všechno, co bude mít tu smůlu, že se jim dostane do cesty!"

„Přesně tak. Budou to stvoření nevýslovné krásy, nemají prostě jinou možnost."

„Severusi, tolik romantismu by do tebe nikdo neřekl."

„Naše děti dokáží změnit k lepšímu celý svět."

„Ty snílku."

„Ale s ohledem na naše weasleyovské děti -"

„Naše?"

„Jistě nepředpokládáš, že je ochudím o svou podporu a lásku. Nejsem z těch, kteří své city k druhým zakládají na pouhém vzhledu. Jak už jsem řekl, s ohledem na naše weasleyovské děti -"

„Prosím, hlavně ten termín nepoužívej v Ronově doslechu."

„Omluv mou neznalost, ale žil jsem v domnění, že on je jedním z nich."

„No jo, když to vidíš takhle..."

„Prostě mi musíš slíbit, že nás neodvrhneš, jako jsi odvrhla svou první rodinu. Složíš přísahou na hůlku, anebo možná ještě lépe rovnou nezrušitelný slib. Ano, neporušitelný by byl ten pravý."

„Neodvrhla jsem je!"

„Směšné. A jak bys to tedy definovala?"

„Řekněme, že jsem jim poskytla možnost svobodně si vybrat, že pobudou se svým otcem."

„Pleteš si pojmy s dojmy."

„Rozhodně ne, je to jen praktické." Popotáhnutí. „A logické."

„Na, vezmi si kapesník. A připomeň mi, ať ti uvařím odvar proti té tvé alergii."

„Díky." Popotáhnutí. Smrkání. Popotáhnutí. „A víš, Rose je rozený generál."

„Zdědila Mollyinu povahu?" Odfrknutí.

„Suše mi oznámila, že Ron je potřebuje víc než já a že zbývají pouhé dva roky do jejího nástupu do Bradavic. Následující tři roky budou poslední Ronovou šancí být s nimi. Ona má takové soucitné srdíčko a nemohla se přenést přes pomyšlení, že Ron zůstane úplně sám..."

„A co ty? Ty podle ní osamělá nebudeš?"

„Bradavickaknihovnajeproslu-"

„Ještě jednou a srozumitelně, děvenko."

„Bradavická knihovna je proslulá. Předpokládala, že se zabavím."

„O tom nepochybuji. Takže ty jsi neodvrhla své děti a docela jistě jsi je neopustila z kariérních důvodů, protože pak bys byla jistě raději využila jednu z těch dvou zbývajících možností -"

„Sedmnácti."

„- raději, než abys nastoupila na učitelské místo. Zjevně si budu muset znovu upravit své mínění o vás, madam Grangerová. Ale až mi vysvětlíte ten rozhovor v Týdeníku čarodějek."

„Jo tenhle... ten byl dílem Freda a George. Já jen odstranila přebytečné vykřičníky a nechala si připsat podíl v obchodní pobočce ‚Kuldeyský kanón' Kratochvilných kouzelnických kejklí. Součást rozvodového řízení, znáš to."

„Takže sexuální bůh je čistě marketingovým výmyslem! Tušil jsem to!"

„Obávám se, že teď jsi zcela vedle, Severusi. Zřejmě mám talent nacházet sexuální božstva na těch nejméně očekávaných místech."

Trucovité ticho uražené mužské ješitnosti.

„Stejně bych ten popis Ronalda Weasleyho měla trochu poopravit. Ač je v posteli fantastický, nedávno jsem zjistila, že co se sexu týče, je maximálně tak malým domácím bůžkem."

„A kdy se dočkáme tiskové opravy v Týdeníku čarodějek?"

„Severusi! Zmlkni a polib mě."

I stalo se.

 

~~*~~   ~~*~~

~~*~~

 

 

Epilog, co nebyl a nebude

Jelikož samotná existence dovětku dokazuje autorovu neschopnost ukončit příběh a současně nedůvěru řečeného autora ke schopnosti čtenářů rozumově se smířit s představou, že budoucnost není předem určena do každičkého slaďoučkého detailíčku, tento příběh bude bez epilogu.

Pokud bych někdy snad epilog napsala, jistě by nebyl sestaven za pouhým účelem sdělit laskavému čtenáři, kolik dětí si náš šťastný pár pořídil (sedm dcer) a kterak se jmenovaly (podle Plejád), popřípadě jak se jim podařilo obrátit vzhůru nohama celý kouzelnický svět a vytvořit z něho lepší místo k životu. Onen epilog, pokud by kdy existoval, by jistě neklesl tak hluboko, aby odhalil (budeme-li parafrázovat jistý mudlovský román), že ačkoli žádná z dcer Snapeových nebyla zrovna krásná, čarodějní mládenci si toho byli sotva vědomi, protože houfně propadali jejich osobnímu kouzlu - a současně neodhalil (tak daleko si můžeme dovolit v dohadech zajít), že ono kouzlo, jehož měly nadbytek, pocházelo od weasleyovských sourozenců, kteří si v tomto směru schraňovali obrovské zásoby, neboť i oni, pokud by se měli spolehnout pouze na genetiku, by se žádného velkého přídělu šarmu také nikdy nedočkali.

Jednoznačně: pokud by kdy epilog byl sepsán, tak jen z jediného důvodu.

Aby dokázal tu nikým nepředvídanou skutečnost, že Severus Snape to s dětmi umí.

A že ony k němu vzhlížejí.

Jenže takový dovětek by byl jak neprofesionální, tak urážlivý pro všechny zainteresované.

 

~~konec~~

 

 

Lumpové & Loudové

http://ashwinder.sycophanthex.com/viewstory.php?sid=20430

Pozn. překl.: Sedm dcer pojmenovaných dle Plejád... v akci. Aneb Snape to s dětmi umí!

 

„Nesmíš použít jeho ocásek do lektvarů!" oznámil už ve dveřích Máiin jasný hlásek.

„Ani žádnou jinou část jeho těla," přidala se Élektra rozhodně, když vstupovala za svou sestrou.

„Ale čůrání můžeš," povolila mu Taygeté milostivě a vylezla k nim na postel.

„Klidně i jeho hov-" začala vždy nápomocná Alkyoné.

„Pozor na jazyk!" zakřikla ji vzápětí Kelainó a pokusila se hrozivě svraštit obočí, přičemž se pohupovala na patách.

„Líbí se ti?" vyhrkla Steropé dychtivě.

Hermiona pozorovala, jak se na jeho tváři střídá pestrá paleta výrazů od zhrozeného až ke smířenému. „Už dlouho toužily dát ti štěně."

„Budeš ho mít rád?" zeptala se Meropé nesměle ze svého oblíbeného místa mezi rodiči.

Štěně mu olizovalo nos a on se chtěnechtě musel usmát.

„Určitě!"

 

~~*~~   ~~*~~

~~*~~

Svět Harryho Pottera je majetkem J. K. Rowlingové, a i kdyby bylo něco mé, stejně nepíši za vidinou hmotného zisku. Při překladech vycházím ze všech podkladů dostupných v čestině, hlavně z díla pánů Medků, ale obdobně využívám všech krásných obratů, které jsem si byla schopná zapamatovat z kolektivního díla českých verzí potterovské FF. Příjemné počtení!
Vaše Elza
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one