Vítejte! Jak vidíte, stránky jsou ve výstavbě. A asi ještě dlouho budou...

Zde publikované bylo vytvořeno čistě pro potěchu čtenářstva.

P9120094.JPG

„Tenhle účes ti sluší," pronesl Harry u snídaně, pečlivě si prohlížeje Hermioninu hlavu. „Máš ty vlasy takové hezky... huňaté."

„Vypadají úžasně," usoudila Ginny a zaklonila se, aby si drdol prohlédla zezadu. „Měla bys je nosit vyčesané častěji."

„Mám to v úmyslu," přiznala Hermiona a natáhla se pro marmeládu. Vlasy si spínala na temeni po všechny šachové lekce s profesorem Snapem v pouhé snaze dodat si trochu sebedůvěry - načež zjistila, že je velice příjemné, když jí vlasy neustále nepadají do obličeje, a rozhodla se nosit drdol už nastálo. A když si jejího účesu všiml i Harry, tak se muselo jednat opravdu o výrazné vylepšení. „Rozpuštěné se mi všude pletou."

„Že jo? Také jsem si říkala..." přitáhla si Ginny pramen vlasů před obličej a pozorně si ho prohlédla, zrovna když do síně vlétly poštovní sovy. „Asi bych s těmi svými měla také něco provést."

„Tvoje vypadají rozpuštěné mnohem líp než ty moje... co se to zase děje?" Kdosi u mrzimorského stolu krátce vyděšeně vykřikl. Byla to dívka Hermioně neznámá - od pohledu čtvrťačka, či páťačka - svírala Denního Věštce a žalostně kňourala.

Poštovní sova upustila před Hermionu její vlastní kopii, Hermiona noviny rychle shrábla a chvatně rozložila. Přes celou titulní stranu byl vyplesklý ohromný nadpis:

Voldemortův potomek?

Je válka skutečně za námi?

od Rity Holoubkové

Kouzelnický svět si ulehčeně oddechl, když Ten-jenž-nesmí-být-jmenován byl konečně na hlavu poražen a zcela zničen Chlapcem-který-přežil. Znovu v bezpečí... jak jsme byli naivní! Děsivé nové skutečnosti, které nyní vyšly na světlo světa, naznačují, že Pán zla, ač sám odeslán do definitivního nebytí, si zase našel způsob jak přelstít smrt. V Bradavické škole čar a kouzel jedna z nejbližších kamarádek Harryho Pottera vzbudila podezření svým podivným chováním.

„Všichni víme, že jde o víc," sdělila nám studentka, která si nepřála být jmenována z obavy o své vlastní bezpečí. „Už to, že je těhotná, je špatné znamení - Hermiona Grangerová by normálně nikdy neohrozila úspěšné složení OVCí tím, že by měla dítě."

Ano, Hermiona Grangerová je v očekávání - a dle spolehlivého zdroje reportérce osobně známého, počala právě v době Finální bitvy. Její pozice válečné hrdinky donutila bradavickou ředitelku porušit obvyklé školní pravidlo týkající se těhotných a dovolit jí zůstat a složit OVCE. Nicméně, ani samotná ředitelka ústavu nemá tušení, kdo je otcem dítěte - slečna Grangerová neotřesitelně trvá na jeho nejmenování s tím, že si dotyčný ‚přeje zůstat stranou'.

„Nejprve jsme si všichni mysleli, že otcem je Ron Weasley... v té době spolu chodili," sdělil nám další student. „Ale ten to opravdu být nemohl - pokud by to byl on, jistě by si ji vzal, ale naopak: hned po válce se rozešli. A ona je v této záležitosti opravdu tajnůstkářská... ani její nejlepší přátelé nevědí, kdo to byl. Střeží tu informaci jako to nejtajnější tajemství, což by jistě nedělala, kdyby ji pravda neděsila. Myslím, že to musel být někdo z Druhé strany, pokud víte, co mám na mysli."

Někdo z Druhé strany skutečně vypadá jako nejpravděpodobnější možnost a my všichni si pamatujeme bezpečnostní opatření, která zas a znovu chránila život Vy-víte-koho. Reportérka pouze doufá, že si někdo někdy posvítí na tuto záhadu, na toto tak podivně načasované těhotenství, než bude příliš pozdě.

Hermioně vypadly noviny z třesoucích se rukou. „Ta zlá prolhaná babizna," zašeptala cizím, rozechvělým hlasem. Slyšela zvolna narůstají halas, cítila pohledy, jimiž ji ostatní nejprve probodli a pak se rychle odvrátili. Vzhlédla k učitelskému stolu a sepjala si ruce na stehnech nad koleny, do klína se jí už nevešly, aby uklidnila jejich chvění. Všichni do jednoho četli Denního Věstce, vypadali rozzuřeně a šokovaně. Profesorka McGonagallová na ni pohlédla, zavrtěla hlavou a ústy naznačila: ‚Absurdní!'

A o kousek dál u stolu... ach můj bože, on to taky četl! Také vzhlédl, v tváři úlek a očima vyhledal její pohled. Začal otvírat ústa a Hermiona bezodkladně důrazně zavrtěla hlavou. Nic neříkej, ničemu z toho nevěř, nenech se do toho zatáhnout! Dostal by se do nepěkné šlamastiky, kdyby nyní vyšla pravda najevo - kdyby se zjistilo, že vyučoval (dokonce i v soukromí svého kabinetu!) studentku, s níž spal. Ona něco vymyslí, cokoli, přijde na způsob, jak ho vynechat z tohohle celého.

„Ó Merline..." šeptla Ginny a v nelíčeném zděšení si dala ruku před pusu. „Hermiono... jak může napsat něco takového..."

„Protože Hermionu nenávidí," prohlásil Harry s divým výrazem ve tváři. „Nenávidí ji už od čtvrťáku, protože Hermiona jidostala. Donutila ji skákat, jak pískala. Tomuhle nebude nikdo věřit, Hermiono, něco takového bys přeci nikdy neudělala..."

„Za tím jsou zmijozeláci - určitě!" zamračil se Ron sveřepě přes místnost na osazenstvo zmijozelského stolu. „I minule jí poskytovali rozhovory. Mají na ni kontakt!"

„Musím pryč," pronesla Hermiona rozhodně a vstala. Hladina hluku se zvýšila. „Tady... na mě všichni zírají."

Ostatní také neprodleně vstali a bedlivě se rozhlíželi po okolí jako její ochranka. „Jistě, Hermiono, jdeme s tebou..."

Ginnyin hlas se vytratil do nesrozumitelného bzučení, když Hermiona vykročila - a omdlela.

oxoxoxoxoxoxoxoxo

„...pouhý šok," vysvětlovala Poppy Pomfreyová zrovna, když Severus vklouzl na ošetřovnu. McGonagallová odspěchala do nemocničního křídla se svou bezvědomou oblíbenkyní, ale kolejní ředitelé museli zůstat v síni, uklidnit své studenty a odeslat je do učeben na první hodiny. On na své zmijozely nemusel ani zvýšit hlas, aby zkrotli - stačil jim pohled na jeho tvář a rychle si spočítali, že je rozzuřen na zcela výjimečnou úroveň a že k uvolnění té záplavy hněvu by stačilo jediné špitnutí bez předchozího tázání. Hněvivě je přejel pohledem, vyštěkl: ‚Jděte do tříd,' a oni se bez jediného slova tiše vytratili.

Okamžitě zamířil na ošetřovnu. Lupinovi samozřejmě nevěřil, že by si dokázal odpovídajícím způsobem poradit, pokud byla znovu prokleta, takže bylo jeho povinností ji zkontrolovat. Poppyin výrok uvolnil podivné sevření v jeho hrudi; zastavil se ve stínu dveří a pozoroval ošetřovatelku obskakující její pacientku. Ředitelka byla stále ještě přítomna - a ani zbytek nebelvírského kvarteta ještě nikdo nevyhodil.

„To už je podruhé, co omdlela," připomněla Ginny Weasleyová ustaraně. „Poprvé odpadla, když byl otráven pan Filch. Ne potom, kdy mu dala bezoár... v obou případech sebou sekla, až když vstala."

„Cítím se strašně hloupě," pronesla Hermiona slabým hlasem, otevřela oči a prohlédla si nepočetné shromáždění okolo svého lůžka. „Jako nějaká pitomá hrdinka z Levanduliných románků, která se složí pokaždé, když se něco stane."

„Až zas příště prožiješ nějaký šok, hlavně nevstávej," nařídila jí Poppy. „Zůstaň sedět a... no, pravděpodobně se ti už nepodaří dát hlavu mezi kolena, ale i tak se co nejvíc předkloň."

„Ano, Poppy," souhlasila nevýrazně, když jí ošetřovatelka pomáhala do sedu. „Já jen chtěla odejít." Bradička se jí začínala třást a Severus se zachmuřil. Ať už těmi nejmenovanými studenty byli kdo chtěli, budou trpět. Provede jim to nejhorší, co si může ke studentům dovolit, aniž by vyvolal hněv správní rady. Zmijozelští nebo cizí - verbež jako pakáž.

„Hermiono, těm smyšlenkám nikdo věřit nebude," těšil ji Weasley, který se posadil na postel vedle Hermiony a objal dívku kolem ramen. „Podívej, celé je to na hlavu."

Hermiona nakrčila nosík. „Rone, většina lidí tomu věřit bude, jako dřív věřili všem těm nesmyslům, co Rita napsala o Harrym. Čtenáři Denního Věštce jsou povětšinou blbější než tlustočervi. Uvěřili by i tomu, že je Měsíc ze sýra, který okousaly ledové myšky, pokud by to viděli černé na bílém!"

Měla naprostou pravdu a Severus se potěšeně ušklíbl. Chytrá holka - milosrdné lži tě pouze oslabí a nechají nepřipraveného na případný další útok.

„Co se teď bude dít?" zeptal se Potter McGonagallové. „Víte, tohle je vážnější obvinění, než když psali o mně, že jsem zešílel touhou po pozornosti."

„Správní rada školy určitě udělá nějakou hloupou nepředloženost. Jako obvykle," McGonagallová vypadala, jako když kousla do citronu - ten výraz si Severus pamatoval ještě ze svých studentských let co předzvěst, že první osoba, která jí zkříží cestu, nedopadne nejlépe. „Slečno Grangerová, pro dnešek raději vynechejte vyučování. Pokud si přejete, aby vaši přátelé zůstali s vámi -"

„Raději ne, děkuji pěkně," odmítla Hermiona rychle. „Věřte mi, už jsem s nimi párkrát byla zavřená v malé místnosti za situace náročné na nervy. Je to jak sedět v kleci s hladovými tygry - stále neklidně pobíhají a ještě u toho vrčí."

Severus se tichounce zachechtal. Potter s Weasleym jednotně zrudli ponížením, zatímco Ginny Weasleyová se snažila nechichotat.

„Hermiono, tak zlé to snad s námi není," namítl Potter, ale moc přesvědčivě to prohlášení neznělo. „Hmm, možná je, když nás nechceš mít u sebe."

Trochu popotáhla a plaše se na něho usmála. „V pohodě. Vážně bych byla radši, kdybyste vyrazili mezi lidi přesvědčovat je, jaká je tohle pitomost. Pokud se se mnou zavřete do pokoje, bude to vypadat, že něco tajíme."

„Jo, máš pravdu," usoudil Potter k Severusovu překvapení - ten kluk snad konečně začínal projevovat jakési základy taktického myšlení. „Ujistíme se, aby se ke všem uším doneslo, jaké jsou to nestydaté špinavé lži." Na chvíli se odmlčel. „Samozřejmě, pokud bys nám chtěla říct, kdo -"

„Ne," řekla pevně. „Mám své důvody, Harry."

„Jen si tak říkám, že teď by byl ten správný čas," pokrčil Potter rameny. „Lidé to stejně jednou zjistí, Hermiono. Takovou věc nemůžeš utajit navždycky."

„To se ještě uvidí," odfrkla si nesouhlasně a sklouzla z postele. „Dobrá, takže zatímco budete bránit mé dobré jméno, já půjdu do svého pokoje a zůstanu tam celý den ve snaze se zotavit z onoho děsivého šoku." Podařilo se jí směrem k Poppy vyslat velice povedenou nápodobu ironického úšklebku: „To by šlo, ne? Vzhledem k mému choulostivému stavu a tak dále..."

„Ó zajisté," souhlasila Poppy a mrkla na ni. „Nech si od Dilly nanosit vše, co potřebuješ, pěkně odpočívej... a studuj, to ti stejně nerozmluvíme. Ale většinu dne bys měla opravdu proležet."

„Proležím," kývla Hermiona a Severus se nenápadně vytratil. Dopoledne měl v rozvrhu volno a teď už věděl, že Hermiona bude zanedlouho sama a připravena k soukromému rozhovoru.

Zatím si pohovořil s párem portrétů - s Evženií a postarším rytířem visícím v chodbě vedoucí ke zmijozelské společenské místnosti - a ani ho příliš nepřekvapilo zjištění, že zmijozelští na sebe mrkali a chichotali se ještě předtím, než dorazil ranní výtisk novin. Pansy, pokud nebyla přímo hlavní vinicí, byla přinejmenším zasvěcená, Evženie ji slyšela jednou zmínit jméno ‚Rita'.

Když usoudil, že už uplynul dostatečně dlouhý čas, vyrazil do třetího patra k místnostem vykázaným Hermioně. Pod paží si pro jistotu nesl smotané zadání poslední práce pro studenty připravující se na OVCE z Lektvarů; kdyby ho u ní někdo viděl, měl by se nač vymluvit. Zabušil na dveře, a když se prudce otevřely, shlédl na Dilly. Tuhle skřítku znal od vidění - pravidelně pomáhala madam Pomfreyové s pacienty vyžadujícími trvalý dohled.

„Přeji si hovořit se slečnou Grangerovou," pozvedl roli pergamenu. „Má-li strávit celý den samostatným studiem, mohla by zapracovat na tomto."

„Ať vstoupí profesor Snape," pozvala ho Dilly hbitě a ustoupila od dveří, aby mohl projít. „Může Dilly profesoru Snapeovi přinést čaj? Nebo něco jiného?"

„Ne."

Hermiona kupodivu vyslyšela příkazy Poppy Pomfreyové a skutečně ležela podepřená několika polštáři, v rukou knihu. Oči měla zarudlé, jak si povšiml, a vypadala celkově mizerně. Po boku měla stočeného svého kocoura - to stvoření otevřelo jedno oko, chvíli Snapea pozorovalo a pak znovu usnulo.

„Přeji si hovořit se slečnou Grangerovou, Dilly. Běž."

Dilly okamžitě zmizela a Hermiona se na něho zamračila. „Neměl byste na ni být tak hrubý," začala vyčítavě, „jenom proto, že je to skřítka -"

„Nemám důvodu nakládat s ní uctivěji než s ostatními," odtušil a odhodil svitek na její noční stolek. „Já jsem hrubý na každého."

Zachichotala se jeho poznámce. „Ano, pravda, to je správný postřeh," trochu se v posteli povytáhla a vzhlédla k němu. „Děkuji, že jste mi to přinesl... nemám tu zrovna žádné úkoly a potřebuju něco dělat... abych přišla na jiné myšlenky."

Přikývl. „Předpokládal jsem to." Bylo to ještě horší, než čekal. Byla zjevně hluboce sklíčená a přitom se snažila předstírat, že je v nejlepším pořádku. „Slečno Grangerová, vzhledem k okolnostem... nepřiznávám to rád, ale... Potter má asi pravdu. Možná bude nutné, abyste zveřejnila jméno otce svého dítěte." Bedlivě ji pozoroval a k jeho úžasu její tvář nepoznamenalo ani zděšení, ani znechucení. „Už dále netrvám na tom, abyste dodržela slib utajení, který jste mi dala. Pokud pravda uchrání dítě od života doprovázeného takovým podezřením…"

Začal se jí chvět ret, ale nerozbrečela se, za což byl vděčný. Na vzlykající studenty byl zvyklý, jenže Hermiona byla úplně jiný případ a on vůbec netušil, co by dělal, kdyby se před ním rozplakala.

„Děkuju," řekla tiše a jemně si položila dlaně na břicho. „Je to od vás více než ušlechtilé - vzhledem k tomu, jak by na tu informaci zareagovala většina Řádu i veřejnosti, ať už bych na vaši obranu byla uvedla cokoli... To vám prostě nemůžu udělat." Vyloudila na rtech nevýrazný, pokřivený úsměv. „Nejsem zrovna ve stavu hbitě se vrhnout mezi vás a Harryho, kdyby ho chytil rapl. Což by se určitě stalo."

„I tak," sklouzl Severus pohledem k jejím rukám, které se láskyplně dotýkaly jejího břicha, „žádné dítě bych neodsoudil k žití v takové mizérii, do jaké by ho uvrhly tyhle pomluvy."

„Nebudou na něho mít vliv," prohlásila Hermiona pevně, „nebo na ni, vlastně ještě sama nevím." Shlédla si na život něžným pohledem. „To, co jsem vám tehdy řekla, jsem mínila vážně," pronesla tiše, k Severusovi nevzhlédla. „Pokud si budete přát být součástí jeho života, na což máte plné právo, budete vítán. Ale nechci vám komplikovat život jen proto, že jsem udělala, co jsem udělala. Zvládnu to."

„Tedy dobrá." Když s ním tehdy mluvila, nevěřil jí ani slovo. Nyní už ji znal lépe. Opravdu by mu dovolila být ‚součástí jeho života', pokud by si to přál. To vědomí bylo docela potěšující, takže ho raději rychle zahnal. Draco se o oba dobře postará, pokud ho Hermiona nechá se starat, a Draco dokáže být opravdu okouzlující, když chce. „Nicméně, pokud dojde k situaci, kdy bude nezbytné otce dítěte jmenovat, udělejte to. Ať už soukromě, či veřejně."

„Děkuji vám," podrbala si jedno místečko ze strany břicha a lehce se usmála. Vzhlédla a zjistila, že pozoruje její ruku a nepatrně se usmívá. „Kope. Touhle denní dobou většinou stále někde pobíhám... asi se diví, proč je najednou takový klid."

Severus shledal, že při pozorování její ruky nevědomky došel až k posteli. „To si uvědomuje, co děláte?"

„Jistě. Jsem na začátku třicátého týdne. Pokud by se teď narodil, měl by velkou šanci přežít," rozzářila se pyšně, „zvládne už samostatně dýchat a ovládá základní regulaci tělesné teploty. Slyší už delší dobu a... zatím nemá co pozorovat, ale cítí chutě a vůně, i když tam, kde je, se asi mnoho vůní nevyskytuje. Spoustu času prospí, dokonce se mu zdají sny. A hlavně kope," trhla sebou a smířlivě se ušklíbla. „Kope tedy pořádně... skoro s rozběhem."

„Já... jistě." Neměl ani nejmenší tušení, že děti jsou před narozením tak aktivní. A jak může někdo vědět, že mohou cítit vůně?

Nervózně se kousla do spodního rtu. „Ehmm... klidně řekněte ne, ale... nechcete si sáhnout, jak kope?" nabídla nejistě.

Nevěděla, že už si jednou sáhl. Vybavoval si pocit z onoho podivného, lehce vlnivého pohybu s jasností až bolestnou. Jejichdítě, živé, v pohybu... „Asi ano," vyhrkl nešikovně a snažil se nevrhnout se k ní příliš dychtivě.

Uchopila jeho ruku svou drobnou něžnou teplou dlaní a přitiskla ji jemně z boku na své břicho. „Tady. Okolo tohohle místa jsou jeho pohyby nevýraznější... teď, cítil jste to?"

Cítil. Mnohem silněji než minule. Rázné kopání přímo proti jeho dlani i tlak jejích jemných prstů na hřbetu jeho ruky.

„Cítím to. Zvláštní pocit," odtáhl ruku a jeho tvář se naučeným způsobem poskládala do nicneříkající masky. Cítil... najednou nevěděl, co vlastně cítil. Neměl pojmenování pro onu náhlou bolestivou emoci, která mu stáhla hrdlo, zkroutila žaludek a která se mu vůbec nelíbila. Bude se s ní muset vypořádat. „Musím odejít připravit se na vyučování. S tou prací, co jsem vám přinesl, nemusíte spěchat... jelikož čelíte obvinění z obcování s Tímž-jehož-nesmíme-jmenovat, mám za to, že dokonce i já vám mohu prominout pozdní odevzdání domácího úkolu."

Odpověděla, on odpověděl zase jí, samozřejmě čímsi vhodným, a v překvapivě krátkém čase se nacházel znovu ve svém kabinetě a pozoroval své třesoucí se ruce. Akila se přišla přitulit, nosem se něžně lísala k jeho prstům a on je rychle ukryl do její hebké kožešiny - a dokud se chvěly, tak je nevytáhl.

oxoxoxoxoxoxoxoxo

Hermiona většinu dne strávila přitulená ke Křivonožkovi, který láskyplně vrněl a ostentativně ignoroval občasné nevysvětlitelné šťouchance, které činily ležení na jejím břiše poněkud méně pohodlným, než bývávalo.

„Máš ho docela rád, ne?" zamumlala Hermiona a podrbala chundelatou oranžovou kožešinu. „Myslím profesora Snapea. Většinou nedovoluješ cizím mužům vstupovat do mé ložnice, aniž bys je podrobil řádnému průzkumu, natož abys jim dovolil dotknout se mě."

Křivonožka zapředl a přitiskl se tlamičkou do jejího podpaží. Usmála se. „Také ho mám ráda," zašeptala smutně. „Budeme se muset o to dítě obzvlášť dobře starat, když je jeho, co říkáš?"

„Proč to slečna nechce nikomu říct?"

Hermiona zavřískla a prudce se napřímila, když Křivonožka zasyčel a začal se škrábal do bezpečí. Její předchozí podezření, že domácí skřítci se nutně nemusejí zjevovat s hlasitým akustickým doprovodem, se v tuto chvíli změnilo v jistotu. „Dilly! Já jsem ne... nikdy bych..."

„Všichni skřítci samozřejmě vědí," oznámila jí Dilly klidně. „Doslechnou se o všem, co se na hradě děje, dříve či později. Zajímá je, proč se profesor Snape se slečnou neusadí."

Hermiona na ni zírala a bez hlesu otvírala a zavírala ústa. „Áááách..." vymáčkla ze sebe po dlouhé chvíli.

„Skřítci neřeknou nikomu, ani paní ředitelce. Mají úctu k tajemstvím profesora Snapea," pronesla Dilly smrtelně vážně. „Ale nevědí, proč je to tak tajné."

„Protože by se dostal do vážných potíží, kdyby to někdo zjistil," vysvětlovala Hermiona stejně vážně. „Jsem si jistá, že všichni vědí o Harryho pocitech vůči profesoru Snapeovi, a mnozí členové Řádu o něm mají mínění ještě horší. Mohli by ho zranit, kdyby se dozvěděli, že my... ehm..." zrudla.

Dilly pomalu přikývla. „Slečna by neměla svým přátelům dovolit takto se chovat," usoudila a káravě se na Hermionu podívala. „Ale domácí skřítci nebudou profesoru Snapeovi dělat žádné potíže. Už si toho vytrpěl dost. Skřítci dobře vědí."

„Ano, předpokládám, že víte," řekla Hermiona tiše. „Prosím, ať se nedozví, že to víte... ani on, ani nikdo jiný. Nejlepší bude, pokud to nikdy nikdo nezjistí. Opravdu."

„A co dítě? Bude si přát znát svého otce," podotkla Dilly a zadívala se na Hermionino břicho stejně oddaným pohledem, jakým hledívá Dobby na Harryho.

„S tím si poradím, až to nastane. Ale teď... prosím, nikomu nic neříkejte. Nikomu, ani ředitelce ne. Prosím!"

„Skřítci nic neřeknou. Ale slečna by si to měla rozmyslet," nabádala ji Dilly.

Ozvalo se zaklepání na dveře a skřítka vyrazila otevřít. „Paní ředitelka je vítána!"

„Děkuji ti, Dilly." Profesorka McGonagallová vypadala unaveně a ustaraně, stáhla z hlavy klobouk a zmoženě si promnula čelo. „Slečno Grangerová, obávám se, že jsem se ve svém očekávání bohužel nezmýlila... Správní rada mne informovala, že na zítřejší den sem na hrad svolala zasedání za účelem ‚prošetření znepokojujícího tvrzení', jak to nazvali. Budou vás vyslýchat."

„Ó jéje," kousla se Hermiona do rtu. „Hmm... Dilly, mohla bys přinést trochu čaje, prosím?"

„Jak si slečna přeje," kývla skřítka a zmizela.

Hermiona se vysoukala z postele na nohy a urovnala si hábit. „Dobře. Nechystám se jim prozradit, kdo je otcem dítěte, ale, až na jeho jméno, nemám co skrývat. A určitě jím nebyl Voldemort."

„Samozřejmě že ne!" usmála se na ni profesorka McGonagallová, snad jí chtěla dodat odvahy. „Ale obávám se, že by mohli použít Veritasérum, což by neponechalo mnoho prostoru k výběru odpovědí."

Hermiona se nadechla k protestu, ale pak zase vydechla. Měli na to právo a ona neměla nikoho, kdo by je za to zažaloval... a oni sami si jistě nebudou lámat hlavu s tím, jestli je to spravedlivé, nebo ne. Zachmuřila se. „Nenechám se takhle zahnat do kouta," pronesla rozhodně a objala si rukama břicho. „Potřebujeme plán."

oxoxoxoxoxoxoxoxo

23.01.2013 10:52:31
Elza
Svět Harryho Pottera je majetkem J. K. Rowlingové, a i kdyby bylo něco mé, stejně nepíši za vidinou hmotného zisku. Při překladech vycházím ze všech podkladů dostupných v čestině, hlavně z díla pánů Medků, ale obdobně využívám všech krásných obratů, které jsem si byla schopná zapamatovat z kolektivního díla českých verzí potterovské FF. Příjemné počtení!
Vaše Elza
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one