Vítejte! Jak vidíte, stránky jsou ve výstavbě. A asi ještě dlouho budou...

Zde publikované bylo vytvořeno čistě pro potěchu čtenářstva.

P9120094.JPG

Šepot ji následoval, ať šla, kam šla. Přitom to nařčení bylo hodně divoké, hloupé a chabě sepsané. Což ovšem nezabránilo většině školy... no, ne snad mu přímo věřit, ale rozhodně se obávat, že by nemuselo být zcela nepravdivé. Všichni se doteď křečovitě upínali k myšlence, že válka už je věcí dávno minulou, jež si nezaslouží ani jedinou krátkou vzpomínku, a náhle se začali třást strachy, aby se nevrátila. Hermiona tak dny následující po vyjití článku trávila posloucháním zmateného šepotu a pozorováním zad lidí, kteří před ní prchali.

Ritin blábol kupodivu nebyl následován dalšími v podobném duchu. Přesto Věštec věnoval několik stran rozzuřeným a vyděšeným dopisům čtenářů požadujících Hermionino vyloučení, výslech za použití Veritaséra, uvěznění - a tři vyžadovali postih ještě přísnější. Ministerstvo vydalo prohlášení, že prozatím není rozumného důvodu věřit ve Voldemortův opětovný úspěšný únik před smrtí, jenže toto prohlášení na sto honů páchlo snahou krýt si záda a spíš než co popření působilo dojmem potvrzení spekulací.

Harry zuřil. „Za tohle si Brouska podám," mumlal, když kráčel po boku Hermiony na hodinu Bylinkářství. „Ať si je klidně bývalým bystrozorem, stejně nemůže být chráněný lépe než Voldemort. Jednoho dne si na něho počkám někde v ústraní a pak..." naznačil proříznutí hrdla gestem natolik prudkým, až mu téměř spadl batoh s učebnicemi.

„Asi bych ti to měla rozmlouvat, ale zrovna teď s tebou naprosto souhlasím," přikývla Hermiona a trhla sebou, když ji bodlo v kyčli. Chůze se stávala čím dál tím obtížnější. „Můžu ti s ním pomoct?"

„Jistě. Já ho budu držet a ty ho prokleješ," náhle se Harry natáhl pro její tašku. „Dej to sem... stejně mi nejde na rozum, jak těm slintům může vůbec někdo věřit!"

„Myslím, že většina tomu vlastně nevěří," snažila se Hermiona o nestrannost. „Jsou tou myšlenkou ale tak vyděšení, že jí prostě nedokáží úplně nevěřit. Opravdu se snažili předstírat, že válka... nebyla, že se to nestalo, že se nás to už netýká... a najednou je znova dostihla, zrovna když se začali cítit bezpečně."

„Máš pro ně víc pochopení než já," zabrblal Harry a vrhl sveřepý pohled na párek třeťáků, kteří nervózně pokukovali po Hermioně a snažili se nenápadně zmizet. „Vážně si občas říkám, proč jsem se se záchranou kouzelnického světa vůbec namáhal."

„Tak si to tak neber," pohladila ho Hermiona konejšivě po paži. „Stejně by ti to nedalo."

„Máš pravdu, nedalo," usmál se na ni. „Nedokázal bych to nechat, jak to bylo. Víš, i když mě všichni ostatní dost štvou, pořád jsi tu ještě ty, Ginny, Ron... a mimino. Jsem rád, že se narodí do světa víceméně bezpečného."

„Taky mě to těší," oplatila mu úsměv. „Nevím, jestli bych si ho byla nechala, kdyby válka nebyla za námi."

„Neměl bych ti to za zlé," přikývl Harry a pak zamával. „Hej, Rone!"

Ron se s nimi sešel u vstupu do skleníku. „Omlouvám se za zpoždění," zářil na ně spokojeně. „Musel jsem umravnit šesťáky, kteří mluvili neuctivě o Hermioně."

Harry se naštětil. „Co říkali?"

„Totéž, co se povídalo, když vyšlo najevo, že je těhotná - ale v poněkud horší úpravě. Naznačovali, že je... že má volnější mravy," začervenal se Ron. „Prostě to nebyla pravda, chápeš? Vím, že to není pravda."

„To bys měl," ušklíbla se Hermiona. Harry se po nich ohlédl a zrůžověl. „Vážně jsem ti to neulehčila," navázala, „a to jsem těměla ráda."

Ron dokázal v téže chvíli i stydlivě rudnout, i se potěšeně culit. „Jo, no... pokud bychom se tehdy nebyli báli, že můžem kdykoli zemřít, pochybuju, že bych se s tebou vůbec dostal tak daleko," usoudil. Zjevně její prohlášení považoval za lichotku.

Hermiona se zachichotala a připravila si rukavice z dračí kůže; kluci jí pozvedli náladu. „Fajn. Takže vy dva se vrhnete na úponici, a až se vám podaří setřít jí pyl, ten vzorek mi hodíte. Ráda bych vám pomohla, ale..." sladce na ně zamrkala a ukázala si na břicho.

„Stejně bychom tě nenechali nám pomáhat," řekl Harry vesele a nasadil si rukavice. „Jsi mrňavec mrňavá. Mohla by si tě dát omylem ke svačině místo králíka."

oxoxoxoxoxoxoxoxo

„Vstupte, slečno Parkinsonová."

Severus měl Pansy rád. Vkládal do ní mnohé naděje. Ale v tuto chvíli si vychutnával její bledost a nervózní třas. Moc dobře rozeznala hedvábné vrnění prostupující ve chvílích nejvyšší zuřivosti hlasem jejího kolejního vedoucího, ačkoli až dosud nebylo nikdy směřováno k ní.

„Přál jste si se mnou mluvit, pane profesore?" zeptala se a přešla přímo před jeho pracovní stůl s nadšením odsouzence jdoucího pod šibenici.

„Ano, slečno Parkinsonová, přál," dlouhou chvíli se na ni upřeně díval v naprostém tichu, zatímco dívka bledla a bledla. „Mám na vás jednu otázku."

„Jakou, pane?" předstíraná statečnost z ní mizela jak voda z cedníku.

Se zachmuřenou tváří se lehce předklonil. „Mohla byste mi sdělit jeden jediný alespoň zdánlivě rozumný důvod, proč vás podmínečně nevyloučit?"

Pansy couvla. „Já... cože?" zakoktala se a nervózně si tiskla dlaně. „Já jsem ne..."

„Popíráte, že byste byla tou osobou, která oslovila Ritu Holoubkovou s návrhem sepsat onen pobuřující a zcela absurdní příběh, který dotyčná otiskla o Hermioně Grangerové?"

„Ano! Tedy..." podívala se na něho zmateně, „pane, proč vás tohle -"

Severus se na ni upřeně zadíval, až sklapla tak rychle, že se pravděpodobně kousla do jazyka.

„Slečno Parkinsonová, moc dobře jsem si vědom toho, že vy a Draco jste ve čtvrtém ročníku stáli v pozadí pomluv páchaných slečnou Holoubkovou k újmě Harryho Pottera. Tehdy jsem se rozhodl nezasahovat, neboť jsem neměl sebemenší zájem opečovávat Chlapce-který-přežil-aby-mě-rozčiloval. Nicméně to, že jsem se rozhodl přivřít oči, ještě neznamená, že nevím, koho obvinit, když se totéž stane znovu."

„Ale... když je cílem Grangerová, tak vás to nenechává lhostejným?" zeptala se Pansy a prohlížela si ho až příliš zamyšleně. „Proč, pane?"

„Není mi jedno, že jste oživili strach z Pána zla a pozůstatků jeho díla, strach, který se může velice rychle zvrtnout v odplatu na nejbližším bývalém smrtijedovi, slečno Parkinsonová," zavrčel a probodával ji pohledem, „který, jak jistě velmi dobře víte, právě sedí před vámi. Pokud se tohle obrátí proti mně, ujišťuji vás, že nezajistím pouze vaše vyloučení, ale osobně proměním váš život v naprostou mizérii, rozumíme si?"

Pansy zbělala. „Ale to jsem vážně nebyla já, pane!" pospíšila si. „Přemýšlela jsem o tom... mluvili jsme o tom..."

„Kdo?"

„Já, Millicent, Teodor, Vincent... skoro všichni sedmáci s výjimkou Draca," Pansy byla sice své kohortě věrně oddaná, ale jen odtud potud - nehodlala si kvůli nim zahrávat s hněvem Severuse Snapea. „Myslela jsem, že jí to trošku srazí hřebínek, když Rita napíše o jejím těhotenství a naznačí, že se peleší s kdekým - něco v tom smyslu, však víte..." brebentila stále rychleji, když si všimla, jak Severus přimhouřil oči. „Ale já ji nekontaktovala, přísahám, že ne, a rozhodně jsem nenavrhovala nic z toho, co pak bylo v novinách!"

„Zajímavé. Slečno Parkinsonová, doporučoval bych vám... nelhat mi."

„Dobrá, dobrá! Něco takového jsem nadhodila!" potila se Pansy. „Naznačila jsem, rozumíte, že otcem by mohl být někdo od nás a že proto se tak bojí, aby na něho někdo nepřišel, ale rozhodně jsem nemyslela... Jeho. Nikdy bych si netroufla navrhovat něco takového - už jen pomyšlení je moc silná káva i na mě!"

„Hleďme..." věřil jí. Nikdy nebyla výjimečně dobrou lhářkou, a i když byla lstivá a prohnaná, ve lžích nebyla doopravdy přesvědčivá. „Pak tedy navrhuji, abyste zjistila, kdo kontaktoval slečnu Holoubkovou, protože pokud mi nepřivedete jiného obětního beránka, já osobně naservíruji ředitelce vaši hlavu na stříbrném tácu. Nepochybuji, že je vám známo, nakolik osobně si paní ředitelka vzala napadení své nejmilejší favoritky."

Pansy byla bílá jako stěna a těžce polykala. „Ano pane," zašeptala, „provedu."

„Výborně," dosáhl svého a usoudil, že by bylo rozumné přestat na ni pouštět hrůzu, než mu v kabinetě omdlí vyděšením. „Jsem si jist, že ať už to navlékl kdokoli, neuvědomil si možné nebezpečí, jež z této situace hrozí mé osobě," přiznal hlasem konečně oproštěným od předchozího výhružného vrčivého podtónu. „Útok na nebelvírské trio vždy býval... odpovídajícím projevem nevole. Nicméně jakékoli další výpady proti slečně Grangerové nebudou tolerovány a vám doporučuji tuto skutečnost sdělit i ostatním."

Překvapeně si ho prohlížela a on přinutil svou tvář nasadit kyselý výraz. „Není zrovna obecně známo - protože ona událost se příčí jeho ušlechtilé hrdinské pověsti - že, když jsem po Brumbálově smrti kontaktoval Řád, pan Potter provedl téměř úspěšný pokus mě zabít. Přežil jsem pouze díky slečně Grangerové, která se v dokonale nebelvírské ukázce žalostného nedostatku zdravého rozumu postavila mezi mne a svého přítele a zaštítila mě až do chvíle, než se ho podařilo odzbrojit. Já jsem tehdy ozbrojený nebyl. Zachránila mě a já jí nyní bohužel dlužím za svůj život. Dokud svůj dluh nesplatím, přinejmenším si jí nebudete všímat, když už se k ní nedokážete chovat civilizovaně. To platí pro vás pro všechny. Rozumíte?"

„Ano, pane," řekla Pansy nevýrazně.

Toto vysvětlení by mělo zmijozely zdržet od přímých útoků na Hermionu... závazek za život byl vážnou věcí, zvlášť pokud byl veřejně známý. Vyžadoval od něho jako dlužníka bránit onu dívku, pokud byla napadena, a to i proti vlastní koleji.

„Omlouvám se vám, pane. Nikoho z nás nenapadlo, že by vám to mohlo způsobit potíže."

„A stále ještě může," najmě pokud bude odhalen utajovaný otec dítěte. „Teď jděte. Zjistěte, kdo za tím stojí, nahlaste mi ono jméno dřív, než se je dozví ředitelka - a dotyčná osoba možná nebude vyloučena."

Přikývla a otočila se k odchodu.

„A slečno Parkinsonová... odebírám Zmijozelu třicet bodů. Za naznačování jistých věcí."

Ucouvla. „Ano, pane," zamumlala a uprchla.

Severus se zachmuřil a vyrazil do svých komnat. Rada dorazí každou chvílí. Profesorka McGonagallová ho překvapivě zahrnula do plánu, který s Hermionou sestavily, tedy nastal čas posbírat si rekvizity a zaujmout pozici.

oxoxoxoxoxoxoxoxo

„Já stále naprosto odmítám tento bezprecedentní vpád do soukromí studentky!" hlas profesorky McGonagallové byl jasně slyšitelný už na točitém schodišti před ředitelnou. „A nejen studentky, také válečné hrdinky a držitelky Merlinova řádu prvního stupně!"

Správní radě trvalo svolání schůze mnohem déle, než profesorka McGonagallová předpokládala - myslela si, že budou na hradě do dvou dnů, a oni se nakonec fyzicky sešli až za celých osm dní. Dožadovali se soukromého výslechu Hermiony Grangerové před rozhodnutím, zda předložit kauzu Starostolci, pro případ, že by se obvinění vznesená proti ní podařilo vyvrátit.

Hermiona otevřela dveře během mumlané odpovědi ‚podněty musejí být prošetřeny' a naráz na ni začalo civět všech dvanáct školních radů, jako kdyby byla třaskavým skvorejšem... obrovským nebezpečným tvorem zcela mimo dosah jejich představivosti. Oba bystrozoři, kteří byli pozváni k výslechu a které od vidění znala, vypadali celou záležitostí spíše zahanbeni.

Profesorka McGonagallová zjevně schválně selhala v přípravě posezení pro členy Rady. Ona sama seděla v majestátním křesle za svým pracovním stolem, s portrétem profesora Brumbála přímo za sebou, a přísně se kabonila hrůzu nahánějícím způsobem. Po její levici stály do řady vyrovnané čtyři židle, všechny obsazené velice přezíravě hledícími vedoucími čtyř školních kolejí. Profesor Kratiknot se mračil a vypadal hluboce znechucen. Profesorka Prýtová se před příchodem zjevně ani nenamáhala očistit a dva nepřehlédnutelně nervózní rady, pravděpodobně bývalé mrzimory, probodávala pohledem, před nímž by poslušně lehla i úponice jedovatá. Profesorka Sinistrová, ač seděla, dokázala na všechny shlížet spatra a co chvíli svou noblesní rukou skrývala unuděné zívnutí. Profesor Snape se přirozeně mračil... a drbal v kožichu napůl dorostlou maguárku, která se mu stočila v klíně a stejně jako on nepohnutě pozorovala shromážděné radní.

Hermiona se téměř usmála nad tou ukázkou typické zmijozelské prohnanosti - za Akiliny přítomnosti jakékoli hrubé narážky na jeho smrtijedskou minulost budou jen velmi těžko uplatnitelné. Nicméně se jí podařilo tvářit se neutrálně, pouze sklopila oči, když ji madam Pomfreyová vedla k osamocené židli při levé straně ředitelčina stolu.

Madam Pomfreyová sehrála ohromující divadélko, když Hermionu usazovala: nesouhlasně pomlaskávala a trousila polohlasné poznámky o svém znepokojení. Nakonec se otočila s pevným pohledem ke shromážděné radě. „Zůstanu v místnosti, abych se ujistila, že slečna Grangerová nebude zbytečně rozrušována," pronesla, založila si ruce a nesouhlasně si radní prohlížela. „Nenechám svou pacientku touto ohavnou záležitostí znervózňovat nad nezbytně nutnou míru. Je příliš slabá a mohlo by dojít k ohrožení zdraví dítěte."

„Zcela správně," podotkla profesorka Prýtová a pohlédla na Hermionu s nehraně starostlivým zájmem. Hermiona měla celý den příliš sevřený žaludek na to, aby se najedla, a co ten článek vyšel, v podstatě vůbec nespala, vinou čehož vypadala výrazně přepadle, pokud jí tedy koupelnové zrcadlo nelhalo. „Dítě nesmí trpět přemírou napětí."

Hermiona vyloudila na tváři malý úsměv, doufala, že bude působit dojmem nucené statečnosti. „Děkuji vám, paní profesorko," řekla tiše. „Budu v pořádku."

„Samozřejmě, že bude!" Kornelius Popletal, který si místo ve správní radě dokázal zařídit ne zcela čestným způsobem, zjevně cítil, že tento výslech je jeho novou životní šancí, a snažil se prodrat do čela celé skupiny radních - v tuto chvíli hleděl vyzývavě na profesorku McGonagallovou. Žádný další radní zřejmě nechtěl její pozornost zbytečně upoutávat na sebe, bývalý ministr se tedy ujal vedení bez problémů. „Mám-li mluvit bez obalu, shledávám toto dojemné předvedení údajné slabosti nadmíru nepřesvědčivým. Konstancie, buď té laskavosti a odstraň kouzla na úpravu vzhledu, která byla na tu dívku možná použita."

Hubená nakyslá čarodějka zamumlala formuli a klepla hůlkou směrem k Hermioně. „Nic," pronesla po chvíli hluboce zklamaným hlasem. „Ani obyčejné kosmetické úpravy."

„Pchá!" odfrkla si znechuceně madam Pomfreyová. „Je jí pouhých osmnáct, je výrazně podprůměrného vzrůstu, nachází se ve třetím trimestru a je tak rozrušena touto... touto parodií, že téměř nejí. Kdyby bylo po mém, touto dobou by se nacházela na ošetřovně a pěkně by odpočívala v posteli, jenže ona stále trvá na docházce do vyučovacích hodin..."

„Slečna Grangerová má ty nejlepší vyhlídky, co se OVCí týče, pokud dokáže i nadále studovat se stejným nasazením," přidala se profesorka Sinistrová svým unuděným ospalým hlasem. „Vzhledem k jejímu stavu jsou ovšem jisté úlevy nutné..."

„Jaký druh úlev?" chytil ji Popletal za slovo. „Mírnější známkování, předpokládám, odpouštění domácích úkolů..."

„Ne tak docela," zarazila ho profesorka Sinistrová vztaženou dlaní. „S výjimkou úkonů, kterých není v současné době po tělesné stránce schopna, jsou její studijní výsledky stále nadprůměrné ve srovnání s výsledky jejích spolužáků. Úlevami mám na mysli přihlédnutí k rychlosti, jíž se přesunuje mezi jednotlivými hodinami, přihlédnutí k neschopnosti zdolávat schody do nebelvírské věže a tak podobně. A byla jí poskytnuta možnost odkladu praktické části výuky Lektvarů až po slehnutí."

„Souhlasila, že až ona doba nastane, věnuje dohánění zameškaného učiva své víkendy i volné večery," ozval se profesor Snape s ledovým pohledem upřeným na Popletala. „Doufám, že si nemyslíte, že bych snad byl ochoten nechat ji klesnout pod vysokou úroveň znalostí, kterou vyžaduji od všech svých pokročilých studentů, matky nevyjímaje."

„Jistěže ne," odpověděl drobný nevýrazný čaroděj s chladnýma očima - předběhl tak Popletala - a zdvořile naznačil úklonu směrem k profesoru Snapeovi, který odpověděl střízlivým kývnutím. „Odbor záhad je nadmíru spokojen s připraveností studentů, které jste vyučil... ani sám Horacio Křiklan nedosahoval ve výuce lepších výsledků."

„Přirozeně," zkroutil profesor Snape jeden koutek rtů a samolibě se zadíval na Popletala. O Hermionu zatím pohledem nezavadil, což bylo jen dobře - nebyla si jista, zda by dokázala ovládnout svou tvář tak, jak to zvládal on.

„Ano, tedy..." zamračil se Popletal, „kvůli tomu tady nejsme... ačkoli výslovně upozorním zkoušející, aby slečně Grangerové po zahájení zkoušek OVCE neposkytovali jakékoli úlevy." Věnoval Hermioně obzvláště ošklivý pohled. „Budete si muset své konečné známky zasloužit stejně jako kdokoli jiný."

„Jinak bych to ani nechtěla," odpověděla Hermiona popravdě. „Nemám sebemenší zájem používat svůj stav jako páku k získání jakýchkoli zvláštních výsad -"

„Měla jsem za to, že vám byla poskytnuta samostatná ložnice," zamumlala vysoká ženština, vzhledem podobná nudným sestrám Patilovým. „Já bych to za svých školních dní rozhodně za zvláštní výsadu považovala."

„Toto opatření bylo přijato stejnou měrou pro dobro bývalých spolunocležnic slečny Grangerové jako pro její vlastní," prohlásila profesorka McGonagallová úsečně. „Rozhodně jsem od nich nemohla požadovat, aby sdílely ložnici s novorozencem a jeho matkou v měsících bezprostředně předcházejících zkouškám OVCE; přestěhování slečny Grangerové do pokoje lépe odpovídajícího zvýšené náročnosti jejího pokročilého těhotenství bylo nejlepším řešením pro ni i pro její spolubydlící. Nabyla jsem dojmu, že jsou obě velice spokojené jak s tím, že slečna Grangerová již nadále není obtěžována zdoláváním schodů do nebelvírské věže, tak se skutečností, že ony už nadále nejsou omezovány slečnou Grangerovou."

Profesorka Prýtová se zahihňala při pohledu na zmatené výrazy radních. „Už je unavovalo, kolik času trávila na záchodě," vysvětlila jim s úsměškem. „Jisté záležitosti se v pokročilém těhotenství vyskytují častěji a žena se s nimi déle vypořádává, rozumíte mi."

„Ach... ano, jistě," odtušila vysoká čarodějka a zatvářila se hluboce znechuceně. „Vzpomínám si."

„Ano, nicméně..." Popletal lehce zrůžověl, „jsem poněkud znepokojen, paní profesorko, že jste vůbec připustila, aby situace došla tak daleko. Vzhledem ke svému stavu a skutečnosti, že není řádně provdána, slečna Grangerová mladším studentům kladný příklad rozhodně neposkytuje."

Profesorka McGonagallová nebezpečně přimhouřila oči. „Slečnu Grangerovou s určitostí považuji za následováníhodný příklad pro mladší studenty," začala ostře. „Není pouze výjimečně inteligentní a horlivou studentkou, ona se navíc dokáže postavit čelem následkům svých činů a vyrovnat se s nimi bez žádostí o pomoc zvenčí či o zvláštní úlevy. Přála bych si, aby všichni naši studenti byli takto zodpovědní." Popletal se nadechl a ředitelka se na něho pevně zadívala. „A předtím než stihneš zmínit slovo ‚morálka', Kornelie Popletale, vzpomeň si, že jsme byli spolužáci a že jsi byl v té době notoricky známý pro své časté prohřešky proti diskrétnímu chování a naprostou krátkozrakost, jež tvé jednání provázela."

Popletalova tvář ještě více potemněla a nepohodlně se ošil. „To nemá s dnešním jednáním nic společného," zabrblal a pokoušel se o důstojné vzezření tváří v tvář šesti posměšně se ušklíbajícím bradavickým zaměstnancům. „Sešli jsme se zde, abychom vyslechli slečnu Grangerovou stran vážných obvinění vznesených proti ní slečnou Holoubkovou na stránkách Denního Věštce."

Hermiona odpoutala pohled od svých rukou pokojně složených na jejím břiše. „Ta obvinění jsou směšná a nepřijatelná, stejně jako většina textů pocházejících z pera slečny Holoubkové," prohlásila nesmlouvavě. „Stále nemohu uvěřit skutečnosti, že dvanáct patřičně rozumných dospělých je vzalo vážně."

Popletal se zachmuřil. „Slečna Holoubková je uznávanou novinářkou, slečno Grangerová, a vám bych doporučoval, abyste nebyla drzá. Sice ještě nestojíte před Starostolcem, ale už tak jste až po krk v maléru!"

Profesorka McGonagallová si odfrkla. „Pane Popletale, nepodložené pomluvy vydávané za pravdu nepoučitelně senzacechtivou novinářkou, jejíž pochopení reality světa je natolik vágní, že propadla u téměř všech NKÚ s výjimkou pouhých dvou, lze stěží považovat za vážné nesnáze."

„Obtíže slečny Holoubkové při školním vzdělávání nejsou předmětem dnešního jednání!" pěnil Popletal. „Jí vznesená obvinění jsou nanejvýš vážná!"

„Jsou nanejvýš směšná," odsekla profesorka McGonagallová. „Že by slečna Grangerová, jedna z nejbližších přátel Harryho Pottera, měla cokoli co do činění s Voldemortem -" při zmínění onoho jména sebou mnozí radní trhli, „- a dokonce mu pomáhala s rozmnožováním!"

„Vám, paní ředitelko, slečna Grangerová jméno otce sdělila?" zeptala se čarodějka, která musela být velmi krásná, předtím než se jí na tváři usadil stálý úšklebek.

„Nesdělila," vzpřímila se profesorka McGonagallová prkenně a zle zahlížela na ušklíbající se tazatelku. „V této věci plně respektuji její soukromí."

„Potom opravdu nejste v pozici, abyste potvrzovala či vyvracela, kdo to byl, či nebyl," šklebící se ženská věnovala Hermioně pohrdavý pohled. „Nicméně, s touto záležitostí uděláme krátký proces. Ministr Brousek nám pro tento případ udělil povolení k použití Veritaséra, pod bystrozorským dohledem ovšem."

V tu chvíli promluvilo několik lidí zároveň.

„Nemožné!" vyhrkl profesor Kratiknot. „Naprosto otřesné!"

„Slečna Grangerová není zločinec," namítla profesorka Sinistrová, prvně zcela vzbuzená. „To by bylo v rozporu se všemi precedenty -"

„To nemůžete myslet vážně," přezíravě odmítla návrh profesorka McGonagallová.

A nad tím vším zazněl jasný hlas Poppy Pomfreyové: „Ne."

„Ministr Brousek -"

„Ministr Brousek nemá právo ohrozit mou pacientku!" prohlásila madam Pomfreyová nekompromisně. „Bude-li to nutné, přivolám na konzultaci léčitele z Prasinek, ale slečna Grangerová Veritasérum pít nebude."

Popletal začal znovu pěnit, zlostně zíraje na ošetřovatelku. „Nemáte právo na -"

„Abych řekla pravdu, pane Popletale, mám. Jako matróna, tedy hlavní bradavická ošetřovatelka - před lety jsem získala titul plně kvalifikované léčitelky - mám primární odpovědnost za dobrý zdravotní stav slečny Grangerové. Mám veškeré právo zajistit, abyste ani vy, ani ministr neohrozili její zdraví nebo zdraví jejího dítěte."

„Veritasérem?" zamlaskala nezdvořile nakyslá čarodějka... Konstacie se jmenovala. „Veritasérum je zcela bezpečné, madam, jak je vám jistě dobře známo. Toto je nestoudný komplot za účelem zabránění dívčina výslechu -"

„Ano, Veritasérum je neškodné pro většinu populace," promluvil profesor Snape, opovržlivý tón jeho hlasu zjednal v ředitelně ticho stejně rychle jako druhdy v učebně. „Nicméně však obsahuje výtažek z máty poleje." Chvíli se odmlčel a pak si dramaticky povzdechl. Žádný z přítomných, dokonce ani Poppy, nevěděl o mátě, dokud ji nezmínil, a tak se ani nenamáhal skrývat své znechucení nad těmi idioty, kteří přehlédli takovou naprosto zásadní skutečnost. „Máta polej je základní příměsí většiny lektvarů používaných k odstranění nežádoucích těhotenství. Způsobuje prudké stahy dělohy vedoucí k předčasnému vypuzení plodu."

„Takže Veritasérum slečně Grangerové rozhodně dát nemůžete," pronesla madam Pomfreyová pevně, „jeho požití by vedlo k vážnému ohrožení života jejího dítěte. Toto nepovolím a ani vaši bystrozoři nebudou souhlasit, i kdybyste na použití lektvaru trval."

„Samozřejmě, že nesouhlasíme, madam Pomfreyová," řekl roztřeseně mladších z bystrozorů. Bylo mu kolem třiceti, jistě si pamatoval ošetřovatelku ze svých vlastních školních dní. Popletal se na něho ohlédl a mladý muž pokrčil rameny. „Má naprostou pravdu, pane Popletale. Nemůžeme udělat nic, co by vedlo k ohrožení dítěte. Nikdy dřív jsem o Veritaséru v této souvislosti neslyšel, ale profesor Snape je na lektvary osobou nejpovolanější," ohlédl se po učiteli Lektvarů značně nervózně.

„Ujišťuji vás, Stebbinsi, že jsem tuto záležitost, stejně jako profesor Snape, předem konzultovala s odborníky od Svatého Munga a bylo mi řečeno, že použití Veritaséra se s těhotenstvím neslučuje, ačkoli toto je pravděpodobně první případ vůbec, kdy bylo navrženo jeho užití proti těhotné," usmála se madam Pomfreyová shovívavě na mladého muže, který zrudl a nevědomky si povytáhl límeček a upravil vlasy.

„Nevadí," pokrčila rameny Konstancie. „Kouzlo pravdomluvnosti sice není tak bezpodmínečně účinné, ale pro naše účely poslouží. Předpokládám, že jeho použití nám schválíte, matróno?"

Madam Pomfreyová prudce nasála vzduch nosem. „Schválím, ale vymiňuji si právo ukončit výslech v tom okamžiku, kdy slečna Grangerová začne jevit jakékoli známky přílišné únavy či rozrušení."

„Tak tedy kouzlo pravdomluvnosti," řekl Popletal pomstychtivě. „Konstacie, budeš té laskavosti -"

„Rozhodně ne," vstala profesorka McGonagallová a shlédla přes svůj nos na mnohem menšího Popletala. „Nedovolím osobě, kterou v podstatě neznám, sesílat zaklínadlo ze skupiny Pravověrných na jednoho ze svých studentů. Pokud trváte na dalším pokračování této bláznivé frašky, pane Popletale, tak to budu já, kdo sešle kouzlo, a pouze já budu klást dívce otázky, jež navrhnete - a to výhradně za předpokladu, že je shledám vhodnými a nezbytnými, je to jasné?"

Popletal zbrunátněl. „Minervo! To už zacházíš příliš daleko! Nemáš právo na -"

„Dle zákona má," ozval se starší z bystrozorů... Hermiona si byla poměrně jistá, že se jmenuje Savage. Párkrát spolupracoval s Tonksovou. „Dle Zákona o vzdělávání má profesorka McGonagallová jako ředitelka této školy absolutní moc nad všemi zkouškami, tresty, důtkami, vyšetřováními a ostatními studijními i kázeňskými záležitostmi, které se týkají současných studentů Bradavické školy čar a kouzel, pokud nerozhodnou jinak rodiče dotčeného studenta, popřípadě student sám, je-li již zletilý. Nicméně, existuje-li důvodné podezření, že by ředitelka, či ředitel mařili vyšetřování ve věci kriminální povahy, tak v tomto případě by byl případ samozřejmě předán -"

„Ano, ano, Savagi, myslím, že jsme vás všichni pochopili," Popletal vypadal, jako by se o něho pokoušela mrtvice, a když se odvrátil, Savage na Hermionu nenápadně mrkl. „Tak tedy, Minervo, kouzlo seslat můžeš, ale tázané předložíš všechny naše otázky!"

„Všechny s výjimkou obecně nevhodných či nesouvisejících s vyšetřovanou záležitostí," souhlasila profesorka McGonagallová studeně. „V takových případech budu trvat na přeformulování otázky, popřípadě ji přeformuluji sama." Přešla před Hermionu a vytasila hůlku z rukávu.  „Rci pravdu!"  pronesla pevně, dotkla se špičkou hůlky nejprve svých rtů a potom Hermioniných. „Jak se jmenujete?"

„Hermiona Jana Grangerová," odpověděla Hermiona bez váhání. Byl to podivný pocit - sice byla donucena k odpovědi, ale mysl neměla zastřenou, jak tomu bývalo po použití Veritaséra. Měla dojem, že bude schopná upravovat své odpovědi tak, aby vynechala ty části otázek, na něž odpovídat nechtěla; pokud dodrží základní požadavek, aby její odpověď na danou otázku byla pravdivá.

„Výborně," přikývla profesorka McGonagallová. „Kdyby ji zaklínadlo nenutilo odpovídat zcela po pravdě, odpověděla by pouze ‚Hermiona Grangerová' a vynechala by informaci o svém druhém jméně, kterou považuje za nepodstatnou."

Popletal pohlédl na Savageho, který v zápětí máchl hůlkou a následně přikývl, zřejmě se ujistil, že zaklínadlo je v činnosti. Profesorka McGonagallová věnovala Popletalovi pohled plný opovržení.

„Pokud jsi připraven, Kornelie, můžeš klást otázky."

Popletal zabodl pohled do Hermiony. „Kdo je otcem vašeho dítěte?"

Profesorka McGonagallová zavrtěla hlavou. „Zcela nevhodné, Kornelie. Otec dítěte si přeje zůstat v anonymitě. Jelikož není osobou, již máte tak bláznivě v podezření, zveřejnění jeho jména je zaprvé zbytečné a zadruhé neetické. Přeformuluj svou otázku, prosím."

Popletal přesunul pohled na ředitelku. „No dobrá... slečno Grangerová, je otcem vašeho dítěte Voldemort?"

Profesorka McGonagallová přikývla a otázku zopakovala. Hermiona se zamračila. „Rozhodně ne! Ta myšlenka je absurdní."

„A měl dotyčný s vaším otěhotněním cokoli společného?"

„Ne přímo," odpověděla Hermiona a překvapeně zamrkala. Vždyť s ním neměl společného vůbec nic!

„Ha!" rozzářil se Popletal potěšeně. „Tak co s ním měl společného?"

Profesorka McGonagallová pozvedla obočí a otázku zopakovala.

„Rozpoutal válku," vysvětlila Hermiona a oddechla si úlevou. Zaklínadlo zjevně ‚cokoli' vzalo nečekaně doslovně. „Která v důsledku vedla k početí dítěte," urychleně sklapla, aby z ní nevypadly ještě další podrobnosti.

Popletal svěsil ramena, očividně byl odpovědí zklamán. „Byl Voldemort jakkoli přímo zapojen do... počátku vašeho těhotenství?"

„Ne."

„Je vám známo, že by pověřil jinou osobu zapříčinit váš současný stav?"

„Ne."

Šklebící se čarodějka si neklidně poposedla a Popletal na ni kývl. „Slečno Grangerová," zeptala se studeně, „donutil vás otec dítěte jakýmkoli způsobem, abyste s ním měla... poměr? Opil vás, omámil vás lektvarem, seslal na vás kouzlo nebo kletbu, či provedl cokoli této povahy?"

„Jistěže ne. Pokud by udělal něco takového, neváhala bych ho okamžitě udat," pronesla Hermiona pevně. „V dosahu byly desítky bystrozorů a zaměstnanců Odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů."

„Jistě. Chápu. Účastnila jste se tedy dobrovolně?" Posměšně se šklebící ženština se začala zlomyslně usmívat, což bylo znepokojující.

„Ano," přiznala Hermiona neochotně. Na přetřes začínaly přicházet otázky, na něž by raději neodpovídala, obzvláště v jeho přítomnosti.

Zlomyslný úsměv se ještě rozšířil. „S kolika partnery jste... přišla do styku... za války a bezprostředně po jejím skončení? Zcela dobrovolně?"

Od kolejních vedoucích se ozval zhrozený šepot a sama profesorka McGonagallová se rozzuřeně napřímila. „Jednoznačněnevhodné! Slečna Grangerová nemá povinnost ukájet vaši zapšklou úzkoprsou zvědavost!"

„Pouze z pokusu o objasnění smyslu, paní ředitelko, svou otázku přeformuluji. Slečno Grangerová, jste si v záležitosti otcovství zcela jista? Nemáte jakékoli pochybnosti? Není žádná možnost, že by si onen post mohl nárokovat jiný muž?"

„Naprosto jista. V daném časovém rámci byl mým jediným," Hermiona se přinutila ukončit větu a začala nezadržitelně rudnout. „Ačkoli nechápu, proč je to tak důležité."

„Nesmíme nechat prostor pro pochybnosti. Otec dítěte je vám osobně znám?" šklebící se bestie pozvedla půvabně ručku, aby hned v zárodku zastavila protesty profesorky McGonagallové. „Jen se ujišťuji, profesorko McGonagallová, že dotyčný muž nemohl být Voldemortovým služebníkem, který slečnu Grangerovou zmátl svým případným vystupováním v roli nevinného cizince."

Profesorka McGonagallová hodila po radní jedovatým pohledem. „Tak tedy dobrá... slečno Grangerová, znala jste otce dítěte osobně předtím, než jste přikročili... k jistým... intimnostem?"

„Ano, v té chvíli jsem ho znala v podstatě rovných šest let," odpověděla Hermiona bezprostředně a zrudla ještě víc. Ojojojojoj! To příliš zúžilo okruh možných kandidátů.

„Chápu," zachmuřila se šklíba. „A jste si zcela jista, že v té záležitosti nemohl být použit třeba mnoholičný lektvar? Že někdo nevyužil podoby osoby vám známé, aby se k vám přiblížil?"

Profesorka McGonagallová si netrpělivě odfrkla. „Pokusím se z vašich návrhů stvořit alespoň trochu kloudnou otázku... Slečno Grangerová, je možné, že byste tehdy byla přijala návrh od kohosi, kdo nebyl tím, za koho se vydával, a že by tedy otcem vašeho dítě byla jiná, vám neznámá osoba?"

„Rozhodně ne," Hermiona horkotěžko přetavila vítězný úšklebek v neutrální pousmání. Profesorka McGonagallová moc dobře věděla, že otec dítěte Hermioně žádné návrhy nedělal, naopak - ona dělala návrhy jemu.

„Podívejte, Popletale, tohle je směšné," ozvala se popuzeně profesorka Prýtová, „naprostá ztráta času pro nás pro všechny. Řekla vám půltuctukrát, že s tím Vy-víte-kdo neměl nic společného, a do toho, kdo je otcem, nikomu z nás nic není - to je pouze její věc."

Popletal zamyšleně přimhouřil oči. „Vy-víte-kdo osobně ne, ale... slečno Grangerová, je otcem jeden ze smrtijedů? Byť by nejednal v zájmu Vy-víte-koho, ale ve svém vlastním?"

Hermiona se zhluboka nadechla, srdce se jí snažilo vyskočit z hrudi, a čekala na opakování otázky z úst profesorky McGonagallové. Vzhlédla k ředitelce, jejich oči se setkaly. Prosím, neptejte se, prosím, neptejte se, prosím, prosím...!

Profesorka McGonagallová jí věnovala podivně nečitelný pohled a rozladěně si povzdechla. „Ach, při nebi nad námi... Ptám se vás, slečno Grangerová - jinak se nehneme z místa - je jakákoli možnost, aby otec vašeho dítěte byl oddaným stoupencem Voldemorta, ať už jako smrtijed, nebo jako obyčejný přisluhovač, či aby jednal pod vlivem osobních sympatií k Voldemortovi, popřípadě ke stoupencům jmenovaného?"

„Ne, to je naprosto vyloučeno," prohlásila pevně Hermiona, matně si vědoma toho, že se jí ruce třesou a že jistě musí být bledá jak stěna. Kdyby onu otázku nebyla profesorka McGonagallová formulovala přesně tak, jak ji položila... věděla to snad? Jak by se to mohla dozvědět? „On patřil zcela nezpochybnitelně k naší straně."

Popletal se zachmuřil. „K čertu, děvče, současná situace nemohla vzniknout sama od sebe! Něco za ní být musí! Proč by Rita Holoubková dávala do tisku takovýhle příběh a proč by ho vaši spolužáci vůbec rozšiřovali, kdyby v něm nebylo zrnko pravdy?"

„Popletale, sotva můžeme od slečny Grangerové žádat povědomost o příčinách konání té ženy -"

„Přesto, profesorko McGonagallová, zopakujte prosím otázku. Slečno Grangerová, pomineme-li případ neznámého otce vašeho dítěte, jaký důvod by mohla mít slečna Holoubková k sepsání článku tohoto ražení?"

„Protože jsem ji od svého čtvrtého ročníku vydírala," přiznala Hermiona nedobrovolně. „A doprkvančic." Pomohlo by, kdyby teď omdlela?

Následovala dlouhá chvíle ticha.

Cože jste ji...?" zeptala se profesorka McGonagallová, ostatní na Hermionu jen vyjeveně zírali.

„Vydírala jsem ji," zamumlala Hermiona a znachověla do temně ruda.

„Čím?" zeptal se Savage a zvědavě postoupil kupředu. „Zeptejte se prosím, profesorko McGonagallová."

Ta tak učinila a Hermiona se trochu přikrčila. „Zjistila jsem, že je neregistrovaným zvěromágem," sdělila svým kolenům, „díky čemuž byla schopna zjistit všechny ty podrobnosti, jimiž prošpikovávala  své úděsné články, které o Harrym psala, když jsme byli ve čtvrťáku. Špehovala nás přímo na školních pozemcích. Proplížila se sem v podobě brouka."

Další dlouhé, předlouhé ticho.

„Slečno Grangerová, je vám známo, že opominutí povinného zápisu do registru zvěromágů je trestným činem?" zeptal se Savage ústy profesorky McGonagallové.

„Ano. Profesorka McGonagallová nám to sdělila a varování je i v učebnici Pokročilého přeměňování. Není v něm přesně zmíněno, jaký trest čeká člověka při opominutí zaregistrování, ale výslovně se tam píše, že se jedná o vážný přečin. Předpokládala jsem, že to znamená uvěznění v Azkabanu."

„Znamená to uvěznění v Azkabanu. A nikterak krátké, pokud nezákonná činnost trvala mnoho let," zamračil se Savage. „Proč jste ji začala vydírat? Proč jste ji prostě neudala?"

„Protože jsem nevěřila Ministerstvu, že by odpovídajícím způsobem potrestalo osobu, kterou současně shledávalo převelice užitečnou při snaze zdiskreditovat Harryho poté, co začal tvrdit, že se Voldemort vrátil," vysvětlovala Hermiona rychle, „a já chtěla, aby doopravdy přestala se psaním těch svých odporností o Harrym a jeho přátelích... mě nevyjímajíc... a protože jsem si nebyla jistá, že by ji skutečně poslali do Azkabanu, vyhrožovala jsem jí udáním, pokud na celý rok nepřestane s novinařinou jako takovou."

„Ale během vašeho pátého ročníku vydala rozhovor dokonce se samotným Harrym."

„K tomu jsem ji donutila," mnula si Hermiona nervózně prsty. „Nikomu jinému jsem tehdy věřit nemohla a u Rity jsem si byla docela jista, že sepíše vše po pravdě, protože se bojí Azkabanu. Pokud by se Harry svěřil komukoli jinému, mohl by rozhovor vyjít v překroucené podobě. Nebo by mohl výsledný článek vyznít ještě mnohem hůř."

„Dlouho jsem si lámala hlavu, proč to tehdy napsala, jak to napsala," sdělila polohlasem nakyslina šklíbě. „Postrádalo to její obvyklý bombastický styl."

„Uvědomujete si, slečno Grangerová, že byste mohla být obviněna ze spiknutí za účelem krytí zločinu třídy ‚V' kvalifikace magických provinění?" mračil se na ni Savage, zatímco přepadlá profesorka McGonagallová chabě opakovala otázku.

„Ano, pane," přiznala Hermiona podobně sklesle. „Ale v té chvíli se to zdálo být nejlepším řešením."

Savage loupl očima po Popletalovi. „Chápu vás. Vzhledem k vaší neutuchající podpoře Chlapce-který-přežil, jíž jste mu neoddiskutovatelně více než jednou zachránila život, pochybuji, že by proti vám bylo v této věci vzneseno obvinění. Takže se domníváte, že slečna Holoubková tento příběh pravděpodobně napsala ve snaze vás zdiskreditovat?"

„Ano," přikývla Hermiona a tiše si oddechla. „Pokud by mě postavila do role nebezpečné lhářky... ještěže Správní rada školy přikročila k projednávání tak rychle, že se nepotvrzené pověsti ani nestačily pořádně rozšířit... nemohla bych o ní říct nic, co bych chtěla, protože by všichni předpokládali, že se z mé strany jedná pouze o snahu odvrátit pozornost od své vlastní osoby."

„Chytré," odtušil Savage polohlasem. „No, na slečnu Holoubkovou si budeme muset posvítit. Jednoznačně. Promluvím si ještě se svými nadřízenými, slečno Grangerová, ale domnívám se, že pro tentokrát váš případ vyřešíme pouhým napomenutím. Ovšem, pokud byste byla ještě někdy přistižena při skrývání nezákonné činnosti před povolanými místy, tak..."

I když jeho řeč profesorka McGonagallová nezopakovala, Hermiona odpověděla naprosto pravdivě: „Ach, to se již nikdy nestane, věřte mi. Po opakování netoužím!" Byla si zatraceně jista, že příště už se přistihnout nenechá, bude-li nějaké příště.

Popletal se konečně vzpamatoval z překvapení a znovunalezeným hlasem se začal rozčilovat: „Neregistrovaný zvěromág! Brouk! Plížila se okolo a vyzvídala... vždyť se mohla dostat kamkoli! Vidět a slyšet naprosto cokoli!" náhle vypadal vyděšeně. „Savagi, možná -"

„Nedělejte si starosti, pane Popletale," ozval se Savage bodře, „o tenhle problémek se postarám osobně - ta se z toho už nedostane. Na mě nic nemá,  vydírat nemůže."

„Žádné styky s padlými ženami a žádné návštěvy hráčských doupat na Obrtlé, pane?" šklebil se Stebbins.

„Samozřejmě, že ne," napomenul ho Savage mírně, „jsem šťastně ženatý muž, Stebbinsi, vždyť to víte. A pokud si ty rozpustilé narážky neodpustíte, naznačím paní Savagové, aby vás přestala zvát na jídlo."

Stebbins okamžitě ukázkově sklapl a Hermiona se tiše zachichotala. Profesorka McGonagallová, působící výrazně roztřeseným dojmem, si odkašlala, aby získala pozornost všech shromážděných. „Máte ještě nějaké otázky, nebo už mohu slečnu Grangerovou uvolnit zpod zaklínadla?"

„Ano, jistě..." Popletal pohlédl na Hermionu s náhlou nervozitou. „Věřím, slečno Grangerová, že jste si z dnešního jednání vzala ponaučení, co se vydírání týká."

Hermiona počkala, až ji profesorka McGonagallová osvobodí od kouzla, a pak Popletalovi zdvořile přikývla. „Ó ano, pane Popletale. Slibuji, že se znovu při obdobné činnosti přistihnout nenechám."

Popletal přikývl a pak se odmlčel, nervozita ho očividně neopouštěla. Savage se Stebbinsem se zjevně snažili nepošklebovat příliš okatě.

„No, snažte se, ať už se vám to nestane," odpověděl Hermioně Savage a krátce na ni kývl. „Dámy a pánové, věřím, že tady jsme již hotovi. Slečna Grangerová vypadá poměrně vyčerpaně."

„Také že je," ozvala se madam Pomfreyová, která si Hermionu kriticky prohlížela. „Profesore Snape, máte v zásobě nějaký povzbuzovací odvar? Posilovací roztok by samozřejmě mohl být nebezpečný, ale trocha obyčejného odvaru rozředěná mlékem bude zcela vyhovující. Pokud byste ho mohl přinést do pokoje slečny Grangerové..."

„Jistě, madam Pomfreyová," přikývl profesor Snape a vyklouzl z místnosti. Při odchodu ještě věnoval školní radě poslední opovržlivý pohled.

Když se konečně dostala do svého pokoje, cítila se Hermiona úplně vyšťavená, a když ji madam Pomfreyová s Dilly převlékly do noční košile a uložily do postele, ke svému vlastnímu zahanbení se rozbrečela naplno. Dilly byla neprodleně odeslána pro čaj, sušenky a další rozmanité uklidňovače a posilovače; madam Pomfreyová si sedla na postranici postele a obtočila paži okolo Hermioniných ramen v utěšujícím gestu. „No, no... to je úplně v pořádku, má milá, mělas vážně těžký den."

„Jsem v p...pohodě," škytla Hermiona, polkla a osušila si oči rohem prostěradla. „Op...pravdu jsem, jen jsem t...trochu moc unavená."

„Samozřejmě, že jsi," podala jí madam Pomfreyová kapesník. „Pokročilé těhotenství je obtížné samo o sobě, i bez všech těch zkoušek a schodů a tohohle... Nařídila bych ti každý víkend ode dneška až do porodu trávit v posteli, pokud bych si myslela, že to jsi schopná dodržet."

„Většinou se stejně učím v posteli. Když se podložím polštáři, je to docela pohodlné," osušila si Hermiona oči a pokusila se uklidnit roztřesené vzlyky. „Jen se občas cítím tak převálcovaná... zvlášť teď..."

„Já vím," vtáhla ji madam Pomfreyová do svého obětí. Hermiona se nebránila, naopak si pohodlně opřela hlavu o ošetřovatelčino rameno. „Takové už mateřství čas od času bývá, zlatíčko, zvlášť pro osamělé matky. Ale většinou je to snazší, věř mi."

„D...doufám." Když Hermiona zaslechla zvuk otvíraných dveří, rychle se napřímila do sedu, odtáhla se od madam Pomfreyové a osušila si oči. Nechtěla, aby ji zrovna on viděl chovat se tak dětinsky.

„Elixír," řekl profesor Snape, podal madam Pomfreyové drobnou lahvičku a věnoval Hermioně zcela nečitelný pohled. „Slečna Grangerová je nemocná?"

„Pouze naprosto vyčerpaná a rozrušená tím sprostým vyptáváním," odmítla madam Pomfreyová téměř vesele. „Troška elixíru, pak něco k večeři, navrch dlouhý nerušený spánek a ráno bude zase dobře."

Dilly se vrátila a madam Pomfreyová se k ní připojila u malého stolu - nalévala čaj a tiše mluvila na skřítku, asi jí dávala podrobné rozkazy, aby Hermioně nedovolila ani vylézt z postele.

Tím ponechala Hermionu s profesorem Snapem sice ne úplně o samotě, ale v dostatečném soukromí na to, aby mohli prohodit pár slov o důležitých záležitostech. Dívka shlédla ke svým rukám, které objímaly těhotné břicho. Zdálo se, že se na onom místě už zabydlely.

„Děkuji vám za elixír," začala pokusně.

„Dodávám madam Pomfreyové všechny lektvary, které potřebuje pro své pacienty. Díků netřeba," v hlase se mu zachvívalo jisté napětí. Oba se na chvilku odmlčeli. Když pak znovu promluvil, do hlasu se mu vloudila veselost. „To bych nikdy nečekal, že zrovna vy budete někoho vydírat. A už vůbec ne dlouhodobě."

Hermiona zrudla hněvem. „Tehdy mi to připadalo jako dobrý nápad."

„Ale jistě, já s vámi souhlasím. Ale nikdy jsem žádného příslušníka vznešeného Nebelvíru nepodezíral z takové... praktičnosti." Vzhlédla k jeho tváři a zjistila, že se nepatrně usmívá. „Ani se nedivím, že se vás tak zoufale snažila očernit. Nebelvírka, nejbližší přítelkyně Harryho Pottera... už předtím, než jste se stala válečnou hrdinkou, by pro ni muselo být téměř nemožné vzdorovat obvinění, jež byste byla proti ní vznesla."

Hermiona se neubránila vlastnímu lehkému úšklebku. „Nad tím jsem už přemýšlela," přiznala pyšně, „mimo náznaků, že patřím k nevěstkám babylónským, jak dotyčné nazývá Ron, což už vlastně napsala, nemá ani za mák informací, jimiž by mohla vydírat ona , takže bych jí mohla dál v klidu vyhrožovat."

„Ďábelsky lstivé," složil jí poklonu. Pravděpodobně ta slova byla poklonou... když pocházela z jeho úst. „Pokud byste hrála šachy se stejnou jistotou, s jakou splétáte intriky, mohla byste jednoho dne i vyhrát partii."

„Budu se snažit," usoudila Hermiona blahosklonně. „Kdybych byla tušila, že se mi ono chování nevěstky babylónské jednou takhle vrátí, asi bych se k němu neodhodlala," v té chvíli se kousla do jazyka s přáním, aby mohla svá slova vzít zpět. Vytáhly na světlo boží záležitost... která by mezi nimi v první řadě vůbec ležet neměla, ale které se nedalo vyhýbat navěky.

Snape si tiše odfrkl. „K nevěstce máte hodně daleko, slečno Grangerová, a váš současný stav na tom nic nemění," sledoval ji ostrým pohledem, měla pocit, jako by jí viděl až do žaludku. „Občas zaslechnu, jak se o vás baví zmijozelští studenti. A před vaším otěhotněním i nyní o vás mluvili jako o svaté panence nebelvírské. A mohu vás ujistit, že z jejich úst se nejedná o lichotku - a nebrali by si servítky vás nazývat mnohem hůř, pokud na vás vypozorovali, že si horší označení zasloužíte."

Hermiona překvapeně zamrkala a vyhledala pohledem jeho oči, jestli v nich nalezne stín výsměchu. Pro tentokrát po něm nebylo ani stopy. „Draco mi tak párkrát řekl," usmála se něžně. „Myslela jsem, že mi tak říká jen on."

Její úsměv při zmínce o Dracovi zcela nevysvětlitelně profesora Snapea zchladil tak, jak to nedokázala ani narážka na jejich krátký vztah. „Obávám se, že nikolivěk," odtušil studeně. „Madam Pomfreyová, potřebujete ještě něco?"

„Ne, ne, Severusi, děkuji ti," madam Pomfreyová se obrátila k Hermioně se sklenicí narůžovělého mléka v ruce a rozhodným výrazem ve tváři. „Teď to, zlatko, vypij... Nechutná to nijak skvěle, ale udělá ti to dobře."

Hermiona si od ní vzala sklenici a poslušně ji vyprázdnila, zatímco Snape vypochodoval z místnosti bez jediného dalšího slova.

oxoxoxoxoxoxoxoxo

23.01.2013 10:58:00
Elza
Svět Harryho Pottera je majetkem J. K. Rowlingové, a i kdyby bylo něco mé, stejně nepíši za vidinou hmotného zisku. Při překladech vycházím ze všech podkladů dostupných v čestině, hlavně z díla pánů Medků, ale obdobně využívám všech krásných obratů, které jsem si byla schopná zapamatovat z kolektivního díla českých verzí potterovské FF. Příjemné počtení!
Vaše Elza
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one