Vítejte! Jak vidíte, stránky jsou ve výstavbě. A asi ještě dlouho budou...

Zde publikované bylo vytvořeno čistě pro potěchu čtenářstva.

P9120094.JPG

Léčka byla nastrojena prostě a účinně. Harry s pomocí Pobertova plánku lokalizoval cíl a pak se spolu s Ronem nenápadně potloukali před knihovnou, dokud Malfoy nevyšel. Následně už stačilo pouze ho pevně popadnout a odchvátat s ním do pusté postranní chodby; celé to bylo mnohem jednodušší díky tomu, že už dotyčného na každém kroku nedoprovázeli Crabbe s Goylem.

„Chceme si promluvit, Malfoyi," začal Ron, který působil poměrně výhružně. Byl sice hubený až k vychrtlosti, ale stále o půl hlavy vyšší než Harry a Malfoy a také byl mnohem širší v ramenou, než býval ještě před rokem.

„To vidím," ušklíbl se Malfoy nepatrně, „asi vás ani jednoho nenapadlo prostě mě o rozhovor požádat. Anebo jste tak pevně rozhodnutí každému předvádět, jací jste chlapáci, že si to nedokážete odpustit ani proti mrzákovi?"

Harry okamžitě shlédl na Malfoyův poloprázdný rukáv a zamračil se. Nenáviděl, jak se jejich předchozí prosté a jednoduché nepřátelství náhle zkomplikovalo. „Jo, víš..." zamumlal se stínem viny v hlase, „...hele, někdo se mě snaží zabít. To všichni vědí, ne?"

„A kdy se tě nikdo zabít nesnažil, hm?" pokrčil Malfoy unuděně rameny.

Ve světle nedávného Hermionina výkladu na toto téma přišla Harrymu Malfoyova odpověď k smíchu, tak se lehce uculil. „No vlastně nikdy, ale jednou bych si to rád zkusil."

Malfoy krátce zamrkal a zkroutil jeden koutek úst směrem vzhůru. „Jo, to bych chápal," usoudil, čímž donutil Rona k překvapenému vytřeštění očí. „Nicméně, já to tentokrát nejsem. Oba moc dobře víme, že během války jsem měl tucet příležitostí tě zabít - vinu pohodlně hodit na smrtijedy. Proč bych si měl teď přidělávat problémy?"

„Ale my si nemyslíme, že bys v tom měl prsty," pokrčil rameny Harry. „Tentokrát to postrádá tvůj rukopis."

„Chceme vědět, kdo za tím je," zachmuřil se Ron. „Usoudili jsme, žes musel něco zaslechnout."

Malfoyova bledá obočí vzlétla. „Proč?"

„Protože ještě pořád patříš do Zmijozelu," vysvětlil Ron, jako by se jednalo o ten nejjasnější důvod, „musels je slyšet, když se domlouvali."

„A máte nějaký důkaz, že hledaná osoba je ze Zmijozelu?" Chvilka vzájemného porozumění skončila a Malfoy podezřívavě svraštil čelo. „Nebo jenom prostě předpokládáte, že musí být od nás, protože my jsme ti zlí, kteří si sedí ve sklepení a snovají své úchylné plány útoků na jedinečné, nevinné nebelvíry?"

Ron za zamračil. „Hele, všichni vědí, že většina zmijozelských měla rodiny na druhé straně a že dost jejich příbuzných zemřelo. To už je pádný důvod, aby chtěli Harryho odkrouhnout, ne?"

„Nejsme jediní," chladil ho Malfoy, „kteří přišli o členy rodiny nebo přátele. Nikdo nepřehlédl onu podivnou skutečnost, že pouze Nebelvír jako jediná zdejší kolej nepřišel o žádné současné studenty. Na své vlastní spolužáky jsi dával mnohem větší pozor než na spolubojovníky z Mrzimoru nebo Havraspáru, že Pottere! Taková záležitost nadělá na škole blbou náladu."

Harry zamrkal. „Hej! Já jsem ne-"

„Ne co? Neobklopoval se svými dokonalými nebelvíry, aby byli chráněni spolu s tebou?" odfrkl si Malfoy. „Ale prosím tebe... Byl jsem tam, Pottere, a viděl, co se dělo. Hezky sis je držel u sebe, aby se jim nic nestalo - a ostatní jsi nechal, ať se o sebe postarají sami!"

„Tak to nebylo!" zaťal Harry pěsti, uvnitř ho zaplavoval žár hněvu a viny. Zemřelo půltuctu členů BA, žádný z nich by se do války nikdy nezapojil, kdyby je nenaučil bojovat. Ernie, Hannah... Smith, zlý a nepříjemný až do samého konce... Cho... „Pokud jsi tam byl, Malfoyi, tak musíš vědět, jaké to bylo! Nemohl jsem uhlídat všechny najednou!"

„Snažil ses?"

„Jasně, že jsem se snažil! Bylo to má chyba, že tam vůbec byli; to já jsem je zatáhl do boje!" Harryho hlas nabíral na síle a Harry nebyl schopný ho ovládnout. „Ale nemohl jsem je chránit... nebyl jsem schopný ochránit ani Rona. Měl zlomenou polovinu kostí v těle, pamatuješ? Kdybych mohl vůbec někoho zachránit, zachránil bych v první řadě jeho... nebo Hermionu. Kdyby se Justin neobjevil v pravý čas, zemřela by - a já jsem s tím kurva nemohl vůbec nic dělat!"

Molfoy zamrkal. „Hermiona?" Náhle vypadal podivně zaujatě.

„Jo. Potom, co mě složili," přikývl Ron a ukázal si na sanici. „Všiml sis jizvy, kterou má tadyhle? Macnair byl jen půl cáku od toho, odseknout jí půlku hlavy. Bylo by se mu to povedlo, kdyby se do něho Justin nepustil zrovna ve chvíli, kdy ta sketa vyslovovala kletbu." Najednou se zamračil. „A od kdy Hermioně říkáš jménem?"

Malfoy se pousmál. „Od té doby, co mi to nabídla. Nezmínila se o tom?"

„Ne," odpověděl Ron, uši mu zrudly.

„No, teď to víš. Vlastně se k sobě od války chováme strašně civilizovaně. Říkáme si křestními jmény, sedíme spolu na Věštění z čísel a tak vůbec," pokrčil rameny Malfoy, pak vyprostil svou levačku z nařaseného rukávu. „Odevzdal jsem svou libru masa, Weasley. Spolu s krví a kostmi. Co ještě chceš? Mou hlavu na stříbrném tácu?"

Ron se začervenal, pravděpodobně si vzpomněl na jistý rozhovor, který proběhl ve vlaku. Harry nevěděl určitě, nakolik se mu líbí představa Hermiony přátelsky nakloněné Malfoyovi, ale jestli je to její přání... „Pokud zaslechneš cokoli o tom, kdo se mě snaží zabít, dej vědět," podotkl Harry tiše. „Sám o sebe se postarám, ale mohli by zase zranit Hermionu. A já vážně nechci, aby se jí nebo dítěti něco stalo."

Malfoy pomalu přitakal. „Ani já ne. Budu mít oči na stopkách," vypjal hruď. „No, pokud netoužíte být zaskočeni Filchem po večerce mimo kolej, měli bychom odklusat zpět do svých společenských místností jako vzorní studentíci."

oxoxoxoxoxoxoxoxo

Hermiona se naučila cenit si proudů studentů, které se přesunovaly hradními chodbami v přestávkách mezi hodinami. Před otěhotněním nenáviděla být lapena v davu, hlavně na schodištích - tehdy ji ostatní jen zdržovali, tu a tam se dokonce stalo, že kvůli návalu na schodech přišla pozdě do hodiny. V průběhu osmého měsíce těhotenství byla vděčná za každý jemný šťouchanec a popostrčení, kterých se jí cestou do schodů dostávalo a díky nimž se pohybovala rychleji, než by dokázala při osamocené pouti.

Toho rána se jí podařilo chytit vlnu studentů mířících vzhůru a teď se ušklíbala, zatímco jí dav smýkal vstříc učebně Věštění z čísel. Už s lyžováním to bylo těžké, ale nemohla ani za svět objevit způsob, jak narozeným v kouzelnických rodinách vysvětlit princip surfování. Ačkoli Harryho by mohla potěšit představa těhotné Hermiony surfující do schodů na vlně studentů. Bude mu to muset říct.

Zrovna měla oči sklopené ke svému vzdutému břichu, které jí zakrývalo výhled na špičky nohou, když jí někdo tvrdě narazil do ramene. Koutkem oka zahlédla jen bledou ruku v černém rukávu, zavrávorala a chodidlo jí sjelo z hrany schodu. Cítila, že ramenem zavadila o někoho, kdo se odtáhl, rukou nahmátla čísi rukáv, ale látka jí proklouzla mezi prsty. Vyrazila jediné vyděšené vyjeknutí, než jí panika stiskla hrdlo. Pak už nemohla ani křičet, jen se kácela vzad na kamenné schodiště, stále víc a víc...

Když už byla přesvědčená, že ji pád nemine, obtočila se kolem jejích žeber svalnatá ruka a trhnutím ji znovu napřímila, což pro Hermionu v podstatě znamenalo, že byla vyzdvižena do vzduchu, srovnána tak, aby se její nohy nacházely znovu pod ní, a pak s trhnutím postavena na schod. Okamžitě se jí podlomila kolena a nápomocná ruka ji znovu podepřela. „Seber se, Grangerová!"

Hermiona zakníkla, ruce se jí třásly tak mocně, že nebyla schopná ani chytit se zábradlí. „J...já s..se sn...snažím..." Kdo ji chytil, věděla už předtím, než ona osoba promluvila. Tu paži by poznala všude. „D...díky, Bulstrodová."

„Jo," Millicent Bulstrodová vzhlédla po schodišti, kde se spěchající zástup zastavil; všichni se otočili a zvědavě se dívali, co se děje. „Hej! Baddocku! Chyť tu uhrovatou zrzku!"

Dav studentů se rozdělil ve dví, a odhalil tak Hermioninu pohledu podsaditého zmijozela táhnoucího ze schodů Mariettu Edgecombeovou, která se podobně jako mnoho dalších loňských sedmáků letos vrátila do školy složit OVCE. „Mám ji, Mil," řekl mladík vesele, aniž by si všímal Mariettiných zuřivých pokusů vytrhnout svou ruku z jeho sevření. „Určitě to byla ona, viděl jsem ji."

Hermionina kolena se přestala klepat v tu chvíli, kdy pohlédla na Mariettu. „Mohlas mě zabít!"

„Však jsem chtěla!" Marietta nepřestávala zápolit se stiskem mladšího spolužáka. „Ty děvko jedna zasraná, to tys mě zaklela tím neřádem, co se ho nemůžu zbavit!" přejela si rukávem po tvářích, a setřela tak něco z té tlusté vrstvy líčidel, jimiž se neúspěšně snažila překrýt nápis PRÁSKAČ, táhnoucí se jí přes obličej. „Třeba by to zmizlo, kdybys zhebla!"

„Cožes udělala?" prohlížela si Bulstrodová hloubavě Mariettinu tvář. „Tedy, Grangerová, ty jsi nebezpečnější, než vypadáš. Tohle ještě pár let vydrží."

Hermioně se znovu začala chvět kolena. Marietta vypadala jako smyslů zbavená, s tváří zkroucenou nenávistí. „Nemůžu tě toho zbavit a ty to víš," řekla Hermiona potichu. „Už jsem se ti tucetkrát omluvila, ale zrušit to nedokážu a nezmizí to, ani když mě zabiješ. Víš, co musíš udělat."

„Ale jistě, já vím!" rozchechtala se Marietta divoce. „Musím se dát na pokání, opravdové, ze srdce. Musím litovat svých činů. Ty jsi mě proklela zasranou kletbou, kterou nikdo nedokáže zlomit, a já se musím kát!"

„Týjo," vrhl Baddock po Hermioně obdivný pohled. „To je vážně šmejdské."

Hermiona zavrtěla hlavou. „Neměla jsem v úmyslu, aby to bylo neodstranitelné," přiznala provinile. „Já jen... prostě mě to nenapadlo. Promiň."

Marietta se pokusila na Hermionu vrhnout, skoro se jí podařilo se osvobodit, ale to už k ní přiskočil nevysoký svalnatý mrzimor a pomohl Baddockovi ji zklidnit. „Ty děvko, ty -"

„Co se to tu děje?" objevila se na vrcholu schodiště profesorka Vektorová, ruce založené na prsou. „Proč nejste ve třídách?"

Baddock se k ní otočil. „Tahle," řekl sladce nevinným hláskem a ukázal na Mariettu, „se pokusila shodit Grangerovou ze schodů, aby ji zabila."

oxoxoxoxoxoxoxoxo

Severus odchytil Vincenta Crabbea, když dotyčný odcházel ze snídaně, a namířil si to s ním přímo do jedné nepoužívané učebny v prvním patře. „Pane Crabbe, nechtěl byste mi něco říct?"

Crabbe se opřel o zaprášenou lavici. „Ne, pane," zamumlal se zrakem sklopeným k podlaze.

„Něco o Ritě Holoubkové, třeba?" nadhodil Severus hedvábně výhružným tónem. Jakmile byla Rita uvězněna pro neregistrované zvěromágství, nebylo obtížné odhalit viníka. Ve snaze zbavit se části obvinění vybrebentila bystrozorům, co mohla, a Savage dal Severusovi nenápadně tip. Což by samozřejmě Savageovi nadělalo nemalé problémy, pokud by to někdo zjistil, nicméně po sedmi letech sdílení jedné ložnice si tito dva pánové v otázce zachování diskrétního mlčení dostatečně věřili.

Crabbe pokrčil rameny. „Zrovna o ní jsem vám nic říkat nechtěl," pohlédl na Severuse vzdorovitě. „Pane."

„A budete se obtěžovat mi alespoň sdělit své důvody, proč jste to udělal?"

Mohutná ramena se trochu nadzvedla a znovu klesla. „Chtěl jsem, aby se ta povýšená kurvička cítila mizerně. A Potter také, ten se vždycky sveze s ní."

„Proč?" Severus přestal výhružně vrčet a opatrně vážil své možnosti chlapce zastrašit. Zatím se mu to nepodařilo a nic nenasvědčovalo tomu, že by se mu to vůbec podařit mělo. „Myslím, proč ona? U Pottera bych to docela chápal."

Crabbe znovu sklopil oči k podlaze. „Ze spousty důvodů."

„Že patří k Nebelvíru? Že je mudlorozená? Že pomohla udržet Pottera naživu dostatečně dlouho, aby zabil Pána zla?"

„Jo," zamumlal Crabbe, ale Severusovi bylo jasné, že se k jádru problému zatím nepropracovali. Chlapec byl stále shrbený a napjatý, jako by čekal... až se něco... zlomí.

Bude je muset tímhle rozhovorem provést sám, Crabbe prostě nemá na to, aby dokázal sám ze sebe vydolovat své nejniternější motivace. „Ale žádný ze zmíněných důvodů nebyl tím hlavním, že? Chtěl jste zaútočit osobně na slečnu Grangerovou."

„Možná." Rozmrzelý výraz tváře a postavení těla křičely: ‚Ano!'

Severus se díval na Crabbea - a Crabbe se tvrdošíjně díval na podlahu. Ten chlapec byl od návratu do Bradavic viditelně nešťastný, ale takovýto čin vyžadoval plánování a trochu šikovné prohnanosti - muselo za tím celým být víc než pouhý nedostatek šťastných pocitů. Od přírody klidný Crabbe musel mít opravdu pádný důvod k vynaložení tolika úsilí.

„Je to... nespravedlivé," nadhodil Severus tiše a Crabbeova rozlehlá ramena se pohnula v náznaku nevysloveného souhlasu. Jenže co bylo nespravedlivé? Crabbe jistě nelibě nesl mnohé, co se stalo. Zemřel jeho otec, jeho kmotr, jeho nejlepší přítel a desítky známých. Smrt... tady možná vězel zakopaný pes. „Rozčiluje vás, že přežila a že ještě navíc pod srdcem nosí nový život, zatímco tak mnozí, na kterých vám záleželo, zemřeli?"

„Je to nespravedlnost," zamumlal Crabbe a pozvedl zrak ke svému kolejnímu vedoucímu. Z očí mu zářila zášť, jasně čitelná i bez nitrozpytu. „Všichni jsou tak živí a tak šťastní a... a tak vůbec a ona má dítě a Greg... je pryč."

Severus přikývl. „Je to nespravedlnost," souhlasil, protože to tak bylo, sám o nespravedlnosti světa věděl leccos. „Ale to dítě za to nemůže, Vincente. Roztrušovat klepy, aby se Potter se svou bandou cítili mizerně, je jedna věc, budiž, ale trestat dítě životem doprovázeným takovým podezřením je prostě nepřijatelné."

„Stejně to nezabralo. Chtěl jsem jen tu dokonalou panenku svatou trošku namočit do bláta, dát jí poznat, jaké to je, když jsou všichni proti ní; jak to mají všichni zmijozelští," kopl Crabbe rozmrzele do lavice. „Draco by líbal zemi, po které ona chodí. Je mi nanic z toho, jak se tu producíruje a předstírá, jak je sladká a nevinná, když přitom všichni vidíme, že není o nic lepší než..."

Severus se násilím donutil uvolnit ruce, které se mu samovolně sevřely v pěsti. „Mýlíte se v ní," přerušil chlapce tiše.

„Pansy nám řekla, že vám zachránila život," Crabbe prudce zvedl oči z podlahy a pohlédl překvapeně na Severuse. „No, ona je prostě nebelvírka. Ti jsou všichni takoví."

„To tedy nejsou, stejně jako nejsou stejní všichni ze Zmijozelu." Severus odvrátil pohled a přemýšlel, zda to má riskovat. Jenže Crabbe, narozdíl od většiny ostatních, by jí mohl doopravdy ublížit, pokud by si to vzal do té své tvrdé palice. Crabbe neměl ani morální zábrany, ani výčitky svědomí a ani dostatečnou předvídavost, která by ho barvitým vykreslením možných následků uchránila před nevhodným konáním. A jelikož neměl k Severusovi nijak vřelý vztah, tak ho informace, že Hermiona záchranila Severusův život, také nijak nebrzdila. „Mám... řekněme... pádný důvod k domněnce, že otec jejího dítěte je ze Zmijozelu," přiznal pomalu s pohledem upřeným na pavučinou opředený kámen ve stěně místnosti. „Nebo byl. Slečna Grangerová nesdílí předsudky většiny své koleje."

Crabbeova tvář se zkroutila odporem: „S nečisto-"

„Ušetřte mě, pane Crabbe, podobných výlevů," zasupěl Severus. „Chodil jsem do školy s vašimi rodiči a mám povědomost o... zázemí vaší matky. Vždyť i já sám mám mezi předky mudly. Nechte už ty předsudky plavat, jsou zastaralé a rozčilující."

Crabbe vypadal nejistě. „Ale -"

„Válka skončila. Držet se starých urážek již nemá význam," Severus na mladíka zaměřil jeden ze svých nejostřejších zkoumavých pohledů. „Nemohu vás nutit udržet v tajnosti mé předpoklady o otci dítěte, ale prosím vás, abyste pomyslel, čím si slečna Grangerová hodlá projít - chce vychovávat dítě zcela osamoceně, protože veřejné jmenování jeho otce by přineslo rodičům i dítěti více potíží, než kolik jsou ochotni podstoupit. A pomyslete, jak se asi váš bývalý zmijozelský kolega cítí, když žije s vědomím, že si nikdy nebude moci dovolit uznat vlastní dítě. Vinou takových osob, jako jste vy a Ron Weasley, které, ať už ve válce stály na kterékoli straně, stále věří, že mezikolejní rivalita je důležitá."

Na poslední slovo svého proslovu asi položil příliš mnoho důrazu, protože Crabbe náhle vypadal zamyšleně - ten pohled by vyděsil každého učitele, natož toho, který měl tajemství, jež potřeboval ukrýt.

„O tomhle jsem nikdy nepřemýšlel," usoudil Crabbe pomalu. „Vždycky říkala, že otec nechce mít s nimi nic společného."

„A co jiného by měla říkat?" pokrčil Severus lehce rameny a pozorně si chlapce prohlížel, vypadalo to, že se přeci jen trochu uvolnil. „Dělá to pro dobro dítěte. Měli bychom ji za to přinejmenším respektovat."

Crabbe přikývl. „Vypadá mateřstvím nadšená." Plodnost se mezi kouzelníky cenila, ale přirozený zájem o plnění role matky byl ještě o stupínek výš. Matka Pansy Parkinsonové donosila svého syna i svou dceru pouze kvůli společenským konvencím a dále se už o ně v podstatě nezajímala; naproti tomu Narcissa Draca zbožňovala, ale porod ji traumatizoval natolik těžce, že ani sám Lucius si nedovolil nadnést možnost zplození druhého dítěte. A obdobné případy se vyskytovaly ve všech rodinách, i když u nich už Severus neznal všechny podrobnosti. Crabbe měl štěstí, že jeho matka byla sice mdlá a nevýrazná, nicméně k synovi laskavá, což si zřejmě uvědomoval a byl za to  vděčný.

„Více než nadšená," odtušil Severus a přezíravě mávl rukou. „S Harrym Potterem a jeho přáteli si dělejte, co chcete - všichni vědí, že bez ohledu na občasná spojenectví nikoho z nich nemohu vystát. Ale pokud se znovu pokusíte zaútočit proti dítěti, zajistím, abyste toho ještě dlouho litoval, rozumíme si?"

„Ano, pane," Crabbe pozvedl znovu pohled k Severusovi; z chlapcova výrazu už zmizela předchozí zášť. „Možná by-"

„Nikdy v životě jsem nebyla tak zděšena chováním kteréhokoli studenta! Už ani slovo!"

Když k nim zpoza dveří učebny dolehl křik, Crabbe se lehce ušklíbl. „Stará McGonagallka je zas nasraná jak žumpa."

„Profesorka McGonagallová," opravil ho Severus automaticky a vyšel za Crabbem do haly. Minerva rázovala vzhůru po schodišti, vyzáblé ruce sevřené v pěsti. Za jejími zády - Severus i Crabbe jako jeden muž vykulili oči překvapením - Millicent starostlivě objímala Hermionu Grangerovou a pomáhala jí zdolávat schody. Za děvčaty dloubala profesorka Vektorová hůlkou do kterési studentky - dotyčná měla ruce svázané za zády a na hlavě chumáč nazrzlých kadeří - Marietta Edgecombeová, usoudil Severus.

„Co se to k čertu...?" zavrčel si Crabbe pod vousy s pohledem upřeným na Millicent. Ta se na něho významně pousmála a Severusovi odlehlo. Pokud byla Millicent něčím takhle potěšena, znamenalo to přinejmenším, že se zčistajasna nezbláznila a nezačala být laskavá k nebelvírům z čiré dobroty svého kamenného srdce.

Severus se rozhlédl. Všude okolo byly shromážděné davy zuřivě si špitajících studentů, ačkoli v tuto dobu neměli co pohledávat mimo učebny. Pohled mu spočinul na jednom mladíkovi, který s radostným výrazem na tváři cosi vykládal, zatímco okolostojící vypadali zmateně. „Pane Baddocku. Co se to tu stalo?"

Malcolm byl tak plný dychtivého vzrušení, že si ani nevzpomněl na nevraživost, již normálně pociťoval vůči vedoucímu své koleje. „Když jsme šli do druhého patra, my všichni, co tu jsme, tak se Edgecombeová pokusila shodit Grangerovou ze schodů a zabít ji," ohlásil hrdě a nepatrně se přitom pohupoval na špičkách.

Cože udělala?" Severusovy ruce se samovolně sevřely do pěstí a hlas se mu rozechvěl známým tichým vrčením slepé zuřivosti.

„Nedopadlo to," vysvětloval Malcolm šťastně. „Nespadla, protože ji Milli chytila. Pak mi řekla, abych drapnul Edgecombeovou, než uteče, tak jsem to udělal." Hruď se mu dmula pýchou. „A McGonagallová mi dala deset bodů, že jsem ji chytil, a dala Milli padesát bodů, že chytla Grangerovou, a řek' bych, že od ní nikdy Zmijozel tolik bodů nedostal."

„Pokud je mi známo, tak nikoli," pousmál se Severus přes závoj zuřivosti. Ačkoli si toho sama nebyla vědoma, Minerva McGonagallová se v uplynulých deseti minutách vyšvihla v očích zmijozelských mnohem výše, než kam se podařilo dospět Albusovi během celých dlouhých let jeho ředitelské kariéry.

Malcolm se potěšeně vypínal. „A Milli řekla, že pomůže Grangerové do ředitelny a všechno McGonagallové řekne, protože všechno viděla, a absolutní vrchol byl, jak na ni byla McGonagallka úplně laskavá - za to všechno."

„Dost dobrý," usoudil Crabbe a pohlédl obdivně na Milliina vzdalující se široká záda. „Všichni víme, jak se McGonagallka nad Grangerovou vždycky rozplývá. Padesát bodů... to nás zase dostalo před Nebelvír, ne?"

„O osmadvacet," přikývl Malcolm, „a za Havraspárem jsme jen o dvanáct."

„Dovoluji si předpokládat, že ne na dlouho," odtušil Severus lehce nepřítomně, očima vyhledal Hermionu. Vypadalav pořádku... samozřejmě se pohybovala pomalu, ale tak to bylo nyní stále. Pak si uvědomil, že na něho oba chlapci zvídavě hledí, a poušklíbl se na ně. „Edgecombeová je z Havraspáru."

„Budiž požehnána ta její malá poďobaná tvářička!" vydechl Malcolm s nefalšovanou upřímností. „Šedesát bodů... a k tomuzařízla svou vlastní kolej - jen pro naše dobro."

Crabbe se zachechtal. Severus si nemohl pomoci, po tváři se mu rozlil ironický úsměšek. „Ano, docela tak. Věřím, že tato událost dostatečně demonstrovala, kterak pochybeným je nápad otevřeného útoku na spolužáka... najmě na Grangerovou." Zabodl do Crabbea všeříkající pohled. „Pokud by kupříkladu profesorka McGonagallová zjistila, kdo dal tip Ritě Holoubkové, jistě by onu osobu bezpodmínečně vyloučila, její koleji by odebrala body a možná, pokud by se profesorce McGonagallové ponechala volná ruka, by dotyčnou osobu vlastnoručně zlynčovala."

Crabbe zamrkal a pomalu přikývl. „Jo," souhlasil s průhledně prohnaným výrazem. Stále ještě se nenaučil pořádně hrát. „To by byla hrůza, kdyby to zjistila."

„Bez debaty," přitakal Severus. „Pánové, omluvte mě. Vy touto dobou jistě máte být na vyučování a já předpokládám, že v ředitelně bude zanedlouho vyžadována má přítomnost."

oxoxoxoxoxoxoxoxo

Dorazili přivolaní bystrozoři. Znovu Savage, pro tentokrát doprovázený neobvykle vážnou Tonksovou se střízlivě hnědou kšticí. Vedoucí kolejí byli požádáni, aby se stali svědky Mariettina oficiálního vyloučení, a nyní obklopovali ubohého profesora Kratiknota téměř ochranitelským způsobem. Millicent Bulstrodová podala svědectví v tom smyslu, že Marietta měla v úmyslu shodit Hermionu ze schodů, a profesorka McGonagallová vzápětí osvětlila důvody, které k činu vedly.

„...slečna Grangerová byla svého času samozřejmě potrestána za tak nepředložené použití kletby proti své spolužačce," uzavřela svou řeč. „Nicméně neschopnost slečny Edgecombeové provést pokání za zradu důvěry jejích přátel se už slečny Grangerové netýká, to je čistě záležitostí slečny Edgecombeové. A jako omluva pro úkladnou vraždu rozhodně sloužit nemůže."

Hermiona si ostře prohlížela Mariettu, která vůčihledně bledla. Zřejmě ji právě dostihly důsledky jejích vlastních činů. „Ale já jsem nechtěla -" začala chabě.

„Chtěla," pohlédla na ni Millicent přezíravě. „Přede všemi jsi prohlásila, že sis přála ji zabít."

„Ale -"

„Byli už upozorněni její rodiče?" otázal se Savage profesorky McGonagallové. „Pokud ne, skontaktujeme je my."

„Byli. Paní Edgecombeová je zaměstnankyní Ministerstva, takže se můžete přichystat, že co nevidět začne tropit povyk," zachmuřila se profesorka McGonagallová. „Pravděpodobně bude naznačovat, že Marietta byla v době činu nesvéprávné mysli vinou nějaké kletby, či něco obdobného."

„Může se pokusit ospravedlnit úmysl zabít slečnu Grangerovou, jak jen jí bude libo," odtušila Tonksová ponuře. „Ale proti dítěti žádnou zášť chovat nemohla; a pokud by Hermiona zemřela, dítě by zemřelo spolu s ní."

„Zamýšlená vražda těhotné ženy nebude přijata příliš dobře," přikývl Savage a pohlédl zamyšleně k Hermioně. „Proběhne soudní proces, samozřejmě, ale ten je stejně pouhou formalitou. Azkaban už není, co býval, když ho opustili mozkomorové, nicméně pobyt v něm stejně není procházkou růžovou zahradou."

Marietta byla bílá jak stěna. „Azkaban? Ale -"

„Tam umisťujeme vrahy, ať už vraždu dokonali, nebo ne, Edgecombeová," pronesla Tonksová pevně a trhnutím donutila Mariettu vstát. „Tak my už půjdeme, pokud je to všechno... raději bych u toho byla, až paní Edgecombeová začne uplatňovatváhu svého postavení."

„Jistěže. Děkuji, že jste se dostavili tak rychle," profesorka McGonagallová zdvořile naznačila úklonu.

„Není za co, paní profesorko. Jen běž, Tonksová, přijdu za minutku," nařídil Savage a pohledem sledoval Tonksovou, jak strká do krbu Mariettu a souká se k ní. Pak přikývl. „Slečno Grangerová, jste v pořádku? Neutrpěla jste žádné zranění, jež bychom přidali k obžalobě? Nic v tom smyslu?"

„Ne, pane," řekla tiše. Její vlastní hlas s ní spolupracoval pouze namátkově a její kolena se chovala vyloženě směšně - pokaždé, když si uvědomila, že byla jen vlas od toho, aby byla zabita spolu se svým dítětem. „Bulstrodová mě zachytla, než jsem dopadla na schody."

„Dobře." Savage se na Bulstrodovou uznale zadíval. „Jste chloubou své koleje, Bulstrodová. Jednáte rychle a účinně. Uvažovala jste o práci pro Odbor pro uplatňování kouzelnických zákonů?"

Bulstrodová zamrkala. „No... vlastně ne. Myslíte, že bych měla?"

„Je to dobrá práce, zvlášť pro mladé. Slušně placená, dostatečně akční, asi tak," kývl na ni Savage. „A téměř bez nebelvírů. Pár jich mezi bystrozory máme, ale ti se většinou neobtěžují špinavou prací - a ti, kteří se nedokáží vzdát svých starých kolejních předsudků, se odporoučejí obzvláště rychle."

„Vážně?" Bulstrodová pomalu přikývla, zjevně si to promýšlela. „To nezní vůbec špatně."

„Přemýšlejte o tom. Mrkněte na Snapea, ať vám napíše slušné doporučení. No, mezitím pravděpodobně budete vy i slečna Grangerová muset svědčit v procesu. Dojde vám předvolání." Savage naznačil zdvořilou úklonu profesorce McGonagallové, sklonil hlavu a vešel do krbu.

„Je to má vina," ozval se slabým hlasem profesor Kratiknot, znělo to, jako by promluvila myška se zlomeným srdíčkem. „Pokud bych ji dokázal přimět porozumět podstatě té kletby... anebo našel způsob, jak jí toho zbavit..."

„A pokud bys byl dokázal, abych porozuměl podstatě Znamení zla, když jsem byl v jejím věku, a pokud bys našel způsob, jak mě ho zbavit, nebyl bych nadělal ohromné množství z toho, co jsem kdy provedl," podotkl profesor Snape polohlasem. „Což ještě neznamená, že bys měl nést vinu za mé činy. Slečna Edgecombeová věděla, co dělá."

Profesor Kratiknot popotáhl, natáhl se k profesoru Snapeovi a poplácal ho po ruce. „Jistě, chlapče, jistě. Ale přesto mám strach, že jsem napomohl k jejímu pádu..."

„Udělal jsi pro ni vše, co bylo v tvých silách," vložila se nesmlouvavě profesorka Prýtová. „V každé koleji se občas najde nějaký ten pukavec. S tím nikdo nic nenaděláme."

„Možná už jsem prostě moc starý na to, abych dále zvládal všechny povinnosti vedoucího koleje," usoudil profesor Kratiknot smutně. „Vždyť jsem koneckonců vedl Havraspár téměř sedmdesát let. Možná, že by profesorka Vektorová..."

„Nenech se vysmát, Filiusi," odmítla profesorka McGonagallová pevně. „Zrovna teď jsi unavený a rozrušený, víc v tom není." Ohlédla se významně na Hermionu a Bulstrodovou. „Děkuji vám za vaši účast. Slečno Grangerová, navrhuji vám návštěvu u madam Pomfreyové, aby se ujistila, že dnešní události nezanechaly následky na vašem zdraví. A vám, slečno Bulstrodová, znovu děkuji za vaši pomoc. Pokud se rozhodnete pro zaměstnání při Odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů, bude mi potěšením vystavit vám další doporučení."

Na chodbě si Hermiona s Bulstrodovou vyměnily nejisté pohledy. „Ještě jednou díky, žes mi zachránila život," pronesla Hermiona napjatě.

„Neudělala jsem to schválně," poušklíbla se Bulstrodová. „Viděla jsem jakési tělo, které mi padalo na hlavu, tak jsem ho chytila. Síla zvyku, vážně." Ohlédla se po kamenné obludě strážící schodiště k ředitelně. „McGonagallka není tak špatná, co? Nikdy jsem neviděla, že by dala Zmijozelu tolik bodů."

„No, teď je ředitelkou," vysvětlovala Hermiona. „Jako vedoucí můžeš stranit své koleji, všichni to tak dělají, ale jako ředitelka musí být nestranná."

Bulstrodová si odfkla. „Až na Brumbála. Ten protežoval Nebelvír jak šílenec."

„Ano, víš..." Hermiona si nemohla pomoci a zatvářila se značně kysele, „...ten vážně nestranný nebyl. I někteří z Nebelvíru si toho všimli a dost je to štvalo."

Bulstrodová se na ni podívala poměrně nedůvěřivě. „Jó? Vážně? A kdo třeba?"

„Například Percy Weasley."

Když to Bulstrodová uvážila, její výraz o něco změkl. „Ten nebyl tak špatný, tedy na nebelvíra. Stále zdvořilý a nikdy nikomu nedovolil navážet se do prváků."

Hermiona přikývla. „Vždycky jsem ho měla ráda. Nebral prefektování na lehkou váhu - tu odpovědnost, myslím. Nejen za Nebelvír, ale za všechny mladší studenty."

„Jo. Byl v pohodě. Chodíval hlídkovat i dolů do sklepení, kam se většinou nebelvíři vůbec neobtěžují." Pokrčila rameny: „McGonagallka vážně vypadá jako zlepšení, po tom starému bláznu. Jdeš zase na ošetřovnu?"

„Mám dojem, že musím. Na rovinu, snad všichni si myslejí, že jsem křehká květinka - pokaždé, když se leknu nebo prožiju nějaký otřes, tak mě šoupnou na ošetřovnu," shlédla si na břicho. „Pochybuju, že si vůbec všiml čehokoli víc než malého trhnutí. Je tam dost dobře chráněný."

Bustrodová souhlasně přikývla. „Otěhotněním nezkřehneš, jen ztrácíš balanc. Má teta Gwen má pět dětí a pokaždé až do porodu dělala všechno jako obvykle."

Hermiona pocítila na chvíli nelíčený obdiv k tetičce Gwen, která tedy musela být opravdu houževnatá žena - i když... pokud měla stejnou stavbu těla jako Milli, tak pravděpodobně měla dostatečně dlouhý trup a široké boky k tomu, aby odnosila dítě mnohem snáze, než se to momentálně dařilo Hermioně. „Pánejo."

„Jo," kývla Bulstrodová samolibě. „No, tak si to užij, na všech těch schodištích," dodala a zamířila pryč mnohem rychleji, než aby jí Hermiona stačila.

„Krávo," zamumlala Hermiona, ale ze srdce jí to nešlo, a zahájila dlouhou pouť do nemocničního křídla.

oxoxoxoxoxoxoxoxo

23.01.2013 13:44:59
Elza
Svět Harryho Pottera je majetkem J. K. Rowlingové, a i kdyby bylo něco mé, stejně nepíši za vidinou hmotného zisku. Při překladech vycházím ze všech podkladů dostupných v čestině, hlavně z díla pánů Medků, ale obdobně využívám všech krásných obratů, které jsem si byla schopná zapamatovat z kolektivního díla českých verzí potterovské FF. Příjemné počtení!
Vaše Elza
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one