Vítejte! Jak vidíte, stránky jsou ve výstavbě. A asi ještě dlouho budou...

Zde publikované bylo vytvořeno čistě pro potěchu čtenářstva.

P9120094.JPG

„Hermiono? Zlatíčko?" Jana Grangerová si sedla na postel vedle své dcery a položila jí něžně ruku na záda. Hermiona se vrátila domů ze své informační pochůzky - ať už byla kdekoli - o čekaném dítěti, suše rodičům sdělila, že bude dítě vychovávat sama, a odešla do patra, kde se zhroutila v záplavě slz. Jana ji ohleduplně nechala samotnou, dokud ji slyšela vzlykat - už jako malá holčička dávala Hermiona přednost pláči o samotě. „Jak se cítíš?"

„Vyprahle a ulepeně," odfrkla si Hermiona, převalila se na bok a sklíčeně pohlédla na svou matku. „Nešlo to... vůbec dobře."

„Nabyla jsem téhož dojmu." Zatímco naslouchala, jak se její dcera vyplakávala z beznaděje, si Jana slíbila vyzjistit, kdo je otcem (jednou to stejně musí vyjít najevo), a veškerou silou rozzuřené matky ho přinutit trpět. „Víš, že jsme tady s tátou jenom pro tebe a pomůžeme ti s čímkoli, co budeš potřebovat."

„Já vím, mami," řekla Hermiona, posadila se a pevně svou matku objala. „Děkuju vám. Nejspíš to nebude jednoduché... jak mi všichni neopomněli zdůraznit."

„Ne, to nebude... ale rodičovství není nikdy jednoduché, ať už jsou okolnosti jakékoli," opětovala jí Jana objetí. „Ty to zvládneš, miláčku, vím to."

„Díky mami," usmála se Hermiona nejistě a přetřela si oči hřebem ruky. „Tak jo. Měla bych si dát sprchu a trochu se zcivilizovat. Musím ještě zajít s novinkami do Doupěte," nepatrně sebou trhla, „což nebude veselá záležitost."

„Zřejmě ne. Máme tě já nebo táta doprovodit?"

„Ne, díky mami... kluci se rozzuří zcela dostatečně i bez toho, aby vás v průběhu návštěvy všichni vyslýchali, co na to mudlové." Hermionin úsměv zhořkl. „O mě si nedělej starosti, já to zvládnu. Zůstanu tam na večeři, ale ne o mnoho déle." Po chvilce prohledávání šatníku z něho vylovila půvabné starorůžové šaty, načež se zamračila a vrazila je zpátky. „Brzo se jich nanosím až až," zamumlala temně a našla si místo nich džínsy a halenku. „Měla bych si je užít, dokud se do nich vejdu," vysvětlila a zmizela z pokoje. Za chvilku se za ní zaklaply dveře koupelny.

Jana trochu bezradně sestoupila po schodech a zamířila do kuchyně, kde její manžel upřeně pozoroval šálek čaje. „Jak je jí?" zeptal se Filip Granger a vzhlédl.

„Sprchuje se a dává se do pořádku před cestou do Doupěte," odpověděla Jana, usedla vedle něho a složila tvář do dlaní. „Nabídla jsem jí, že ji doprovodíme, ale odmítla."

„Chtěl jsem s ní jít už za ředitelkou, ale taky byla proti. Zdvořile, samozřejmě," podotkl Filip a objal svou ženu okolo ramen. „Ujistil jsem ji, že ji rádi uvítáme zpátky doma, až dokončí školu, a že budeme šťastní, když si je budeme moci trochu užít, ale ona je stále rozhodnutá najít si práci a odstěhovat se hned, jakmile složí ty Skopce, nebo jak se to jmenuje."

„Já vím," povzdechla si Jana. „Už je to zase stejné jako za války. Nechce, abychom jí pomáhali - a dokonce nám ani nechce říct, co se děje. Vím, že nás nechce znepokojovat, jenže já bych byla mnohem klidnější, kdybych pro ni mohla něco udělat."

„Válka za to nemůže," políbil ji Filip něžně na čelo. „Pamatuješ, když jí bylo šest, jak nám řekla, že už ji nemusíš doprovázet do školy? Nebo jak v jedenácti trvala na tom, že si půjde kouzelnické učebnice nakoupit sama? Naše dcerka je beznadějně nezávislá."

„Tak to tedy nevím, po kom to má," povzdechla si Jana a přemýšlela, zda je zarytá nezávislost nakažlivá, a pokud ano, kde ji její dcera získala. „Chvílemi je vyloženě tajnůstkářská."

„Já vím. Ale ona to zvládne," Filip byl optimista. „Je chytrá jak opice a má dobré přátele, kteří při ní budou stát."

oxoxoxoxoxoxoxoxo

Hermiona si nebyla úplně jistá, jak se jim podaří oddělit se od ostatních, ale její přátelé bohudíky byli neobyčejně vnímaví a navzájem je pojily roky sdílených tajemství. Mohli být zabednění v mnoha směrech, ale zašeptaná narážka ‚Musíme si promluvit někde v soukromí' se neminula účinkem a přitom nevyvolala žádné zbytečné otázky ‚Proč'.

Deset minut po jejím příchodu už ona, Ron, Harry a Ginny seděli za zamčenými dveřmi Ginnyina pokoje. Hermiona obsadila jeden konec Ginnyiny postele a trochu se kroutila pod zvídavými pohledy zbylé trojice. „Tak... ehm... jak se vede Fredovi s Georgem?" začala chabě. „Obchody se daří?"

„Obchody jsou výbušné jako obvykle," odpověděl Harry, který sdílel opačný konec postele s Ginny, pokrčil rameny a objal rusovlásku rukou v pase. „Jenže ty jsi nás sem nahoru nezatáhla kvůli dvojčatům a jejich podnikatelským úspěchům, že ne?"

„No... ne." Hermiona si půjčila Ginnyin polštář, položila si ho na kolena a nepřítomně si začala hrát s povlakem. „Mám pro vás něco vážného. Jenže nevím, odkud začít."

„No, tak to rovnou vyklop a my ti pak řeknem', jaks to měla zaobalit," ušklíbl se na ni Ron.

Hermiona, která na svou čest nemohla přijít na nic lepšího, pokrčila rameny a přikývla. „Tak jo," nervózně řekla zvýšeným hlasem. „Já... to..."

Dlouho bylo ticho.

„Hermiono, řekla jsi to, co si myslím, žes právě řekla?" zeptal se Harry upjatě.

„No... jo," v Hermioně byla malá dušička a schovávala se za polštář jako za štít. „Jsem v tom."

Harry a Ginny se podívali vyčítavě na Rona, který se díval vyčítavě zase na Hermionu. „Během oslavy vítězství jsme spolu ještě pořád chodili!" rozčiloval se.

„Jak vážně?" zeptal se Harry.

„S tímhle nemám nic společného!"

„Ne, v tu chvíli jsi právě olizoval Cynthii Žemličkovou," mračila se Hermiona.

Ron měl dostatek studu na to, aby se začervenal. „No tak jsme se pohádali, no..." zamumlal.

„Po kteréžto hádce jsme se rozešli po svých a vrhli se na každý na někoho jiného. Následkem čehož jsme se rozešli definitivně," vysvětlila Hermiona s pohledem tvrdě upřeným na Rona. „A ty můžeš být jen rád, že Cynthie neskončila stejně jako já. Podle toho, co jsem zaslechla..."

„Rone!" vyštěkla na něho pobouřená Ginny. „Ty jsi podvedl Hermionu?"

„Ale ona mě taky!" bránil se Ron chabě. „A hned ráno jsme se rozešli!"

„Tady vidíš, proč jsem nikdy nechtěl, aby spolu chodili," pronesl Harry konverzačním tónem a opatrně vykroutil Ginny z ruky hůlku. „Tušil jsem, že se rozhádají a vezme to slzavý konec."

„Ano, samozřejmě, máš pravdu jako vždycky, Harry," vyštěkla Hermiona a k jejímu vlastnímu znechucení se jí oči zase zalily slzami. „Ale tenhle rozhovor není o mně a Ronovi!"

Ron i Harry se zatvářili provinile. Ginny setřásla Harryho paži a přesunula se na druhý konec postele, aby mohla vtáhnout Hermionu do náručí. „To víš, že není. Jsou to jen malí pitomečci, víš. Jsi v pořádku?"

„Budu nejdřív těhotná a pak matka v průběhu roku, kdy skládáme OVCE, takže samozřejmě nejsem!" zafňukala Hermiona a také ji objala. „A opovažte se mi začít kázat o lektvarech, které by vyřešily všechny mé problémy, já si žádný brát nehodlám!"

„Jasně že ne!" vyhrkl Harry šokovaně. „Kdo by si myslel, že bys mohla?"

Hermiona na něho pohlédla. „To víš, že bych mohla, kdybych chtěla," poučila ho, pro změnu zase vytočená, že nepoukázal na její svobodu rozhodování, i když to po něm vlastně nechtěla. „Ta možnost je úplně v pořádku, nežijeme ve středověku..."

„Já vím," uklidňoval ji Harry. „Ale ty bys přeci nemohla. Tím myslím, že teoreticky bys samozřejmě mohla, ale... hele, já tě znám, Hermiono, a nedokážu si představit, že bys... z toho takhle vycouvala, rozumíš?"

Hermiona se trochu uvolnila. Harry se věkem stával kupodivu stále vnímavějším. „Ne, nemohla," souhlasila. „Ale pořád jsem ráda, že ta možnost je."

„No to já taky," pospíšil si Harry, evidentně vděčný, že krize byla zažehnána. „Ale... ehm..." pohlédl prosebně na Ginny.

„Harry by se chtěl zeptat, kdo to byl, když ne Ron," přeložila Ginny. „Já jsem taky docela zvědavá... Rozuměj, budeme z něho muset udělat roztřeseného ratlíka, pokud se k tobě nebude chovat slušně."

„A to taky sakra uděláme!" rozjasnil se Ron při té šťastné vyhlídce. Jednou z vlastností, které Hermiona na Ronovi nesnášela, byl jeho sklon řešit problémy násilím. „Kdo je to?"

Zavrtěla hlavou. „To vám prozradit nechci."

„Jestli se ti to nelíbí, tak ho neproklejeme," sliboval Harry s pohledem zabodnutým do Rona. „Ale navěky to pod pokličkou držet nemůžeš."

Hermiona se lehce opřela o Ginny, která ji znovu něžně objala. „Můžu a budu, Harry," pronesla tiše. „Nehodlám to prozradit vám a nehodlám to prozradit ani nikomu jinému. Nikdy."

„Ale..." zamračila se Ginny. „On o vás nestojí, že..." řekla vyčítavě. „Jedině tehdy bys měla důvod to nikomu neříct - když by on nechtěl mít nic společného ani s tebou, ani s dítětem."

Harry se prudce napřímil. „Cože udělal?"

„To je snad zřejmé, ne? Tohle může být jediným důvodem, aby nikomu nikdy nic neřekla a snažila se ho úplně krýt, protože jinak bychom ho stejně jednou odhalili," rozumovala Ginny.

Mít přátele s hbitou myslí bylo občas na obtíž. Hermiona trochu popotáhla a osušila si oči rukávem. „Více méně je to tak. A on má velmi dobré důvody pro to, aby se mnou už v životě nechtěl ani promluvit, takže si laskavě nechte zajít chuť na to, že byste ho prokleli, a ani po něm nepátrejte."

„Ale -"

Harry se zamračil. „Sklapni, Rone."

„Ale -"

„Harry ti řekl, abys sklapnul, tak už drž klapačku!" Ginny Hermionu něžně pohladila po zádech. „Uděláme pro tebe cokoli," řekla klidně. „A pokud by ti někdo ztrpčoval život, tak si to proklínání vynahradíme na něm, ju?"

Ron přikývl, znovu potěšený možností někoho proklít, a Harry se natáhl, aby mohl pohladit Hermionu po rameni. „Samozřejmě, že ti pomůžeme," ujistil ji. „I když plenky jsem vážně nikdy neměnil, to mi bude muset někdo ukázat."

„Já ti to předvedu," usmála se na něho Hermiona uslzeně. Pak ještě chvilku vážně konverzovali a Hermiona si konečně dovolila trochu se uvolnit... ale ne o mnoho.

Harry s Ronem se mohli tvářit, že se přes otázku otcovství dítěte přenesli, ale ona si bude muset dávat velký pozor, aby se náhodou nepodřekla. Bylo více než zřejmé, že by se ani nenamáhali s otázkami a rovnou ho zabili.

oxoxoxoxoxoxoxoxo

Severus hodiny neklidně přecházel.

Nejprve se slepou zuřivostí obíhal svůj kabinet, přesvědčoval sám se, že lhala, že se ho snažila zesměšnit - vždyť by si musel něco pamatovat... zcela určitě by si pamatoval něco takového! Opilci mají samozřejmě výpadky paměti, ale celá záležitost nemohla proběhnout tak rychle, aby unikla jeho, byť právě nejistému a selhávajícímu, vědomí. Určitě ne.

Zcela jistě.

Na druhou stranu, lež by to byla mizerná. Pokud někde upustí slovíčko - a že to určitě řekne přinejmenším Potterovi a Weasleymu, což bude mít stejné následky, jako kdyby to rozhlásila ze severní hradní věže - bude na něho zahlíženo ještě hůř než před tím, pokud je něco takového vůbec možné, ale hanba padne i na ni. Dobrovolně vlézt do postele Mistrovi lektvarů, Osvobozenému-však-stále-opovrhovanému-zrádci? Ztratila by veškerou přízeň svých spolužáků a Minerva McGonagallová by se z toho okotila - obrazně, ne doslova. Slečna Grangerová by byla šílená, kdyby něco takového jen zkoušela, a ať už byl výběr jejích přátel jakýkoli, Hermiona Grangerová blázen nebyla.

A pokud snad doopravdy čeká dítě - v skrytu se k onomu pomyšlení začínal přiklánět - vyvrátit jeho údajné otcovství by bylo až absurdně jednoduché. Kouzlo k ověření totožnosti navrhla sama. Vždyť v dnešních dnech umějí prokázat či vyvrátit otcovství i mudlové!

Pokud s ním opravdu otěhotněla, ať už v tom byl jakkoli nevinně, Minerva ho stáhne z kůže zaživa.

Ne. Bylo to absurdní. Nikdy by se nepomiloval s vlastní studentkou. A s Hermionou Grangerovou už vůbec ne. Za války spolu museli spolupracovat, byla bystrou a schopnou mladou čarodějkou, ale její neustále zvednutá ruka ho pronásledovala v těch nočních můrách, které nezahrnovaly prolévání krve, obvykle doplněná otázkou, na niž neznal odpověď. V současné době se sice už chovala příhodněji, ale stále ho zneklidňovala. V mnoha směrech. Určitě se s ní nepomiloval.

Musel to být vtip. Jeden z oněch potupných, nudných a většinou nebezpečných žertíků, které se tak hodily k nebelvírskému smyslu pro humor. Od ní by je nečekal - nikdy si nevšiml, že by se byla zapojila do příležitostných krutostí, jimiž se bavili její spolužáci. Což by osvětlovalo její nervozitu a strach... pokud byla jakkoli donucena pokusit se ho zdiskreditovat. Patrně bylo od něho očekáváno, že se nechá navábit do léčky číhajících dívčiných paží.

Vina z ní přímo vyzařovala. Dobrotivé nebe, pokud to byla pravda... Bez špetky pobavení se nahlas uchechtl čiré absurditě oné představy - on, umaštěný mizera, byl sexuálně obtěžovaný studentkou! Alespoň že měla dostatek slušnosti přiznat, čím to bylo způsobeno: nepokoušela se svést vinu na svou vlastní opilost nebo přemíru nadšení, zatímco jeho zatracenou indispozici počítala za informovaný souhlas.

A omlouvala se, jako by provedla to nejhorší, co by si kdy dokázala představit, jako by čekala rozzuřené výhrady pobouřené ctnosti...  už jen z pomyšlení, že ho využila, mu naskakovala husí kůže a dráždila ho skutečnost, že si nepamatoval, co se stalo - rychlé číslo v lihovém oparu bylo prakticky vrcholem jeho života, vzhledem k okolnostem. Což však samozřejmě neznamenalo, že by tím nebyl rozzuřený, pokud by se to bylo stalo.

Rozuměl by, kdyby ho obvinila ve snaze z něho vylákat lektvar. Studentka by mohla považovat vydírání za výborný způsob jeho získání. Podobný postup byl už několikrát použit proti lektvarově nadaným studentům.

Mělo to háček: Hermiona Grangerová měla nadání na lektvary. Pokud by se jednou dostala přes svou posedlost k doslovnému dodržování návodů, byla by nedostižná. Ale i nyní byla zcela schopná uvařit si sama odpovídající elixír. A nikdo by se to nikdy nedozvěděl - její mudlovští rodiče by nic nepoznali, ani kdyby ji přistihli u vaření.

Mimo pokus ho nějak zostudit - a on si byl víc než jistý, že neměli žádného svědka - nebyl schopný vymyslet ani jediný přiměřený důvod, proč by v tomto případě lhala. A to se opravdu snažil, snažil se přímo zoufale, protože na onu druhou možnost bylo hrozivé už pouze pomyslet; ale neuspěl.

Najednou si všiml, že ho píchá v kolenou a bolí ho chodidla. Zamumlal další v dlouhé řadě kleteb a sedl si za stůl, dlaněmi se opřel o chladné dřevo. Měly-li hodiny pravdu, zmeškal večeři, což mu napovídal i kručící žaludek, který se dožadoval svého přídělu potravy. Musel zamyšleně pobíhat po kabinetě celé hodiny.

Hermiona Grangerová... pro všechny svaté!

oxoxoxoxoxoxoxoxo

Severus se cítil při snídani neobyčejně špatně. V noci sotva spal, a když už na chvilku usnul, zdál se mu podivný, zneklidňujícně neurčitý sen, v němž se v půli vyučovací hodiny podíval do kotlíku a shledal, že v něm má místo lektvaru mimino, načež se mu Hermiona Grangerová začala smát, pak ho lehce objala pažemi kolem krku a změnila se v kotě, které odhopkalo v dál.

A to byla ta lepší část jeho snu.

„Tak, když už jsme všichni," začala Minerva, odložila hrnek od čaje a potlačila povzdech. Narozdíl od Albuse Brumbála, který dával přednost formálnější podobě schůzek členů sboru, měla Minerva sklony dávat zaměstnancům pokyny při snídani, když byli ještě rozespalí a povolní. Měla by s tím přestat nejpozději až dorazí studenti. „Potřebuji s vámi probrat jednu opravdu vážnou záležitost." Položila před sebe na stůl zlatorudý prefektský odznak. „Mimo jiné musíme určit nového prefekta pro Nebelvír."

„A to u všech všudy proč?" natahoval se Filius Kratiknot, aby lépe viděl. „Něco se přihodilo?"

„Předpokládám, že by bylo příliš troufalé doufat, že se Weasley rozhodl zřeknout dalšího vzdělávání," zabrblal Severus, ale nešlo mu to od srdce. Měl velice ošklivý pocit, že moc dobře ví, čí odznak leží před nimi i proč byl vrácen.

Minerva na něho znechuceně pohlédla. „Tento odznak patří Hermioně Grangerové," pronesla ponuře. „Nabyla dojmu, že by nebylo vhodné ani přiměřené, aby letos pokračovala ve vykonávání svých prefektských povinností."

„A proč ne?" ptala se Pomona Prýtová, kterou to vyvedlo z míry. „Je nemocná?"

„Ne tak docela," Minerva se zhluboka nadechla a zjevně se odhodlávala pronést jisté neradostné oznámení. „Slečna Grangerová si se mnou na včerejšek dojednala schůzku. Sdělila mi, že čeká dítě, a žádala o povolení zůstat v Bradavicích, aby dokončila své vzdělání a složila OVCE."

Severus na své tváři udržel obvyklý úšklebek, nevšímal si počínajícího špitání kolegů učitelů. Tak toto bylo... neočekávané. Měl to samozřejmě předpokládat, ale nějak ho nenapadlo, že by řekla Minervě McGonagallové... a kolik jí toho vůbec řekla?

„Ale to by byla strašná škoda, kdyby teď opustila školu!" rozčílila se Septima Vektorová. „Dívku s takovým talentem pro věštění z čísel jsem neměla už celé roky! Doufám, žes jí povolila zůstat, Minervo."

„Samozřejmě, že ano, Septimo, nebuď směšná," Minervin hlas zněl velmi kysele. „Je nadanou čarodějkou se značnými přirozenými studijními předpoklady. Nemám v úmyslu jí znemožnit složení OVCí kvůli dočasné ztrátě soudnosti v průběhu oslavy vítězství. Jistě nebyla jediná."

„Dobře," rozjasnila se profesorka Prýtová - ředitelka Mrzimoru byla srdečná žena a děti milovala. „Vždyť to není žádný důvod k odchodu - bude to mít těžké, samozřejmě, ale to děvče to zvládne. Kdo je otcem?"

Odpověď na tuto otázku zajímala všechny, otočili se k Minervě, která se zachmuřila. „Odmítla mi to sdělit. Pokud tomu správně rozumím, tak včera se vzniklou situací seznámila otce dítěte, pravděpodobně hned poté, co jsme se domluvily na její další přítomnosti v Bradavicích. A dnes ráno mi poslala odznak spolu s notickou, v níž mě informovala, že on si nepřeje být součástí života ani jejich dítěte, ani jejího a že ona má své vlastní důvody, pro něž si nepřeje, aby se tato záležitost dále řešila."

Hoochová si nesouhlasně odfrkla. „Hloupá holka! Neměla by ho nechat takhle se z toho vyvlíknout."

„Ano, ale je to její rozhodnutí," zdůraznila Minerva. „Jsem si jistá, že má své důvody, do kterých nikomu nic není. Nicméně, těhotenství si žádá jisté úpravy rozvrhu. Věštění z čísel a Starodávné runy jistě budou bez potíží... ačkoli, pokud tomu správně rozumím, těhotenství jí může znemožnit věštecké výpočty pro sebe samou, je to tak?"

„Příležitostně, ale to není závažné," přitakala profesorka Vektorová. „Na tuto komplikaci slečnu Grangerovou upozorním."

„Děkuji ti, Septimo. Filiusi, co Formule?"

„Ach, s Formulemi problémy nebudou," řekl Kratiknot vesele. „Nevzpomínám si, že by v osnovách pro sedmý ročník bylo cokoli nebezpečného, ale samozřejmě budu ostražitý, aby nedošlo k nějaké nehodě."

„V pořádku. Přeměňování by mělo být přiměřené, ačkoli proměňování sebe samé bude muset poněkud odložit," přikývla si Minerva. Třídy připravující se na OVCE z Přeměňování vedla ředitelka osobně, nový učitel se teprve hledal. Tento předmět byl velmi obtížný a dočasně zastupující profesor Koželský nedosahoval dle Minervy požadované úrovně pro vedení pokročilých studentů, kteří již složili NKÚ. „A nyní k problémovým předmětům: Pomono, budeš schopná ji připravit na OVCE, aniž by bylo ohroženo zdraví jejího dítěte?"

Profesorka Prýtová se na chvilku zamyslela. „Vlastně to bude poměrně lehké," rozhodla. „Při těch několika praktických lekcích bude sedět bokem a psát si poznámky, to by mělo stačit."

„Výborně. Remusi?"

Lupin, který vypadal velice ustaraně - skoro jako by se proměnil v zjizvenou hroudu rozplizlého sentimentu - přikývl. „Pokud chce pokračovat s Obranou, tak to zařídím," řekl tiše. „Při mnoha hodinách bude muset sedět bokem, jak říkala Pomona, ale myslím, že si vystačí s poznámkami."

„Dobře," kývla krátce Minerva a pohlédla na opodál sedícího Mistra lektvarů, který pitval uzenku ve snaze si udržet zdání nezájmu o probíranou záležitost. „Severusi, co se týče Lektvarů -"

„Bude muset od nich ustoupit," pronesl rázně.

Kratiknot se na něho zadíval vyčítavě. „Severusi, my všichni ostatní jsme ochotni udělat pár ústupků ve snaze moci té dívce pokračovat ve vzdělávání, jistě můžeš -"

„Ze čtyřiatřiceti lektvarů v osnovách pro sedmý ročník je sedmadvacet v některé z fází varného procesu potenciálně nebezpečných pro těhotné ženy a všechny bez výjimky jsou potenciálně životu nebezpečné v případě chybné přípravy," uvedl věcně. „Mít děti vyžaduje jisté oběti, což by se slečna Grangerová měla nepochybně právě nyní naučit."

„Navrhla jsem slečně Grangerové," pohlédla na něho Minerva výrazně mrazivě, „že bys jí mohl dovolit sestavovat písemná pojednání. Samozřejmě není žádný důvod, proč by nemohla přinejmenším psát eseje. Pokud se jí dostane možnosti odložit vaření až po narození dítěte, které přijde na svět více než měsíc před termínem OVCí..."

Severus se na ni ušklíbl. „Mám dojem, že jste to domluvily o mně beze mě," řekl bez obalu. „Nemohu si pomoci, ale přemýšlím, proč se ještě vůbec unavuješ s otázkami, když už rozhodnutí padlo."

„Byla jsem jen vstřícná, Severusi," odpověděla mu chladně. „Měl bys začít trénovat totéž. Najmě, když přijde na slečnu Grangerovou."

„Výborně," zavrčel, odložil snídani a vstal. „Odcházím přeorganizovat celý svůj rozvrh proto, aby slečna Grangerová mohla popřít veškerou světa logiku i školní tradice a pokračovat v předmětu, pro nějž má mizivé nadání a ještě méně porozumění." Otočil se a vyrazil ke dveřím. Čert to vem! A to si byl tak jistý, že se s ní jako se studentkou už nebude muset vypořádávat, nebo alespoň ne hned...

„Severusi!" zavolal za ním Remus káravě. „Taky by tě neubylo, kdybys byl k Hermioně o trochu ohleduplnější. Zachránila ti život."

Což byla naneštěstí pravda.

Čert to vem!!!

oxoxoxoxoxoxoxoxo

19.01.2013 21:00:02
Elza
Svět Harryho Pottera je majetkem J. K. Rowlingové, a i kdyby bylo něco mé, stejně nepíši za vidinou hmotného zisku. Při překladech vycházím ze všech podkladů dostupných v čestině, hlavně z díla pánů Medků, ale obdobně využívám všech krásných obratů, které jsem si byla schopná zapamatovat z kolektivního díla českých verzí potterovské FF. Příjemné počtení!
Vaše Elza
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one