Vítejte! Jak vidíte, stránky jsou ve výstavbě. A asi ještě dlouho budou...

Zde publikované bylo vytvořeno čistě pro potěchu čtenářstva.

P9120094.JPG

Hermiona se cítila mizerně, když prošla bariérou na nástupiště devět a tři čtvrtě. Těžko soudit, zda za to mohly nervy, nebo ranní nevolnosti; ‚oboje' by byla možná nejpravděpodobnější odpověď. „Asi už je pozdě předstírat, že mi náhodou ujel vlak," nadhodila toužebně.

„Máš úplnou pravdu. Pojď," pohladila ji Ginny konejšivě po ruce. „To zvládneš."

„Vypadáš pobledle, milánku," shlédla ji Molly kriticky. „Už je ti zase špatně? Máš s sebou čajové sušenky?"

Hermiona přitakala s pokojným úsměvem na rtech. „A láhev vody a sáčky na zvracení. Začínám si přát, abych to mohla zatajit. Což samozřejmě nemůžu - profesor Lupin mi říkal, že během některých lekcí Obrany i Bylinkářství budu muset sedět bokem a hodiny Lektvarů dokonce nebudu navštěvovat vůbec. Jen bych chtěla ještě chvíli oddálit zvědavé pohledy a to všechno."

„To se ti nedivím," mrkla na ni Ginny. „Víš, mohla sis ještě nechat odznak, dokud nebudeme na místě. Vyhnula by ses tak otázkám už ve vlaku."

„Tím bych to jen ztížila učitelům. Mají se mnou i tak dost starostí," nesouhlasila Hermiona. „Hoďme to za hlavu."

„Ginny! Hermiono!" mával na ně Harry z vagónu. „Pojďte sem! Máme tu celé kupé!"

Ginny mu mávla v odpověď. „Už jdeme! Pošli Rona, ať pomůže s kufry!" Čímž naznačila, že své bratry považuje přinejlepším za zvířata užitečná k nošení nákladu. Fredovi bylo nakázáno, aby šel s nimi a vypořádal se s kufry děvčat, zatímco Ginny podporovala Hermionu. Georgeovi bylo dovoleno dohlížet na obchod. „Frede, přestaň výrat po holkách a dej ty kufry sem." Aniž by si všímala Fredova mrmlání, rozzářila se a zamávala. „Hej, Neville! Harry nám támhle našel kupé!"

„Díky, Ginny!" odpověděl také zamáváním a široce se na obě usmál. „Potřebuje s něčím pomoct?" Fred ho okamžitě zapojil do stěhování zavazadel.

„Na schodech opatrně, ať se ti nezamotá hlava," začala Molly vážně, zjevně pevně rozhodnutá udělit ještě několik posledních dobrých rad. Ačkoli byla představou, že Hermiona čeká dítě, nejprve vyděšená, ochotna  pomoci byla okamžitě. „A nejez mastná jídla. Ta by ti jen přitížila. Odpočívej, kolik jen budeš moci - unavíš se rychleji než dříve."

„Budu si dávat pozor," usmála se na ni Hermiona. „Madam Pomfreyová už mi také dala kupu instrukcí, a nad to k ní budu každý týden chodit. Není od věci mít ošetřovatelku po ruce."

„Ale to je jasné, zlatíčko... a nestyď se říct si o lektvary," nařídila paní Weasleyová. „S nevolnostmi se toho mnoho nenadělá, ale takové záležitosti jako oteklé kotníky a podobně je nejlepší zažehnat hned."

„Tak to se stydět nebudu," zašklebila se Hermiona v snaze ji uklidnit. „Nesnáším nepohodlí. Na hrdinku si hrát nechci."

„Dobře. A napiš mi, jak se ti vede," paní Weasleyová jí věnovala poněkud navlhlý úsměv. „Ginny, ty na ni dohlídni, hlavně aby pořádně jedla."

„Dle rozkazu, mami," potřásla Ginny hlavou, ušklíbla se a rychle matku objala. „Jdi se rozloučit s milánkem Ronánkem. Než Freda uškrtí doopravdy."

„A kruci, kluci..." paní Weasleyová odchvátala vložit se mezi své syny; Ron si konečně uvědomil, že je o poznání vyšší než dvojčata, a zjevně podlehl potřebě napravit celoživotní křivdy.

„Chtěla bych mít svůj odznak," nadhodila Hermiona nejistě. „Je zarážející, s jakou lehkostí se lze schovat za štít velký necelých pět centimetrů."

„To zvládneš," konejšila ji Ginny a táhla ji od rozhádaných Weasleyovců do vlaku. „Pojďme, schováme se do kupé, tam tě nikdo neuvidí."

Hermiona ji následovala, aniž by si dovolila byť jen jediný pohled směrem k prefektskému vagónu. Co bylo, bylo. Harry, který se snažil dodat jí úsměvem odvahy, ji vtáhl do kupé, v němž si Neville ukládal přepečlivě Trevora do kapsy.

„Ahoj, Neville," pozdravila ho Hermiona s náhlou sympatií. Neville by ji alespoň neměl odsuzovat za její těhotenství. „Co ruka, už je v pořádku?"

„Skoro," vykasal rukáv na své dominantní paži. Její vnější strana byla těžce poznamenaná nachovými jizvami a malíčku chyběl poslední článek, ale jinak vypadala celá. „Přišel jsem trochu o cit, ale funguje. A babička mi musela pořídit novou hůlku."

„Vypadá o dost líp," usmála se Hermiona. „Co na to pan Ollivander, že jsi už zase u něho?"

„Prý, ať si příště dám lepší pozor," ušklíbl se Neville ostýchavě.

„Hele, až zas budeš příště tasit hůlku na obranu mé holky, tak se hlavně nenech Ollivanderem odradit," řekl Harry a strčil přepravku s Křivonožkou do police na zavazadla. Kocour, podoben chlupaté rezaté kouli, spal pod vlivem slabého uspávacího kouzla, které na něho seslala Hermiona rozčílená kocourovým neustálým vřískotem.

„Jestli chceš, koupím ti tucet hůlek," dodal ještě Harry.

Ginny, která stála ve dveřích kupé a vyhlížela do uličky, náhle ustoupila dovnitř a silně zamračená za sebou zabouchla. „Ta kráva jedna nebeská!" zamumlala a padla na sedadlo vedle Hermiony.

„Která je kráva?" zeptal se Harry a svižně se vmáčkl vedle ní.

„Ále, McGonagallka jen dala Hermionin odznak Levanduli Brownové," mrzela se Ginny. „Kdybys viděl ten ksicht, co na mě hodila, jen mě viděla..."

„Dokonalé." Ze všech možných zrovna Levandule. Hermiona zachmuřeně vyhlédla okem. Nikdy s Levandulí pořádně nevycházely a po té Ronově šarádě bylo soužití v dívčí ložnici nanejvýš nepříjemné.

„Prokleju ji do holohlava, pokud si něco zkusí," nadhodila Ginny pomstychtivě. „Nebo možná použiju nějakou rozkošnou znetvořující kožní chorobu."

Harry přes uličku mrkl na Nevilla. „No není slaďoučká?" zeptal se nanejvýš falešným tónem. „S jakým půvabem a šarmem vyhrožuje lidem okolo. Mám rád něžné staromódní dívky."

„Dám ti něžnou staromódní ránu čenichovku, jestli nepřestaneš," kárala ho celkem potěšeně se tvářící Ginny. „A s tou krávou si teď ještě hlavu dělat nemusíme. Ron už nastoupil?"

„Zrovna míří do prefektského vagónu," vyhlížel Harry z okna. „Ten ji asi taky neuvidí zrovna rád, co?"

„To sice ne, ale na randění poslouží, než si najde někoho lepšího," zamumlala Ginny a něžně pohladila Hermionu po ruce.

Neville se na Hermionu podezíravě podíval. „Hermiono, proč už nejsi prefektkou ty? Budeš letos příliš zaneprázdněná učením?"

„To taky," usmála se na něho Hermiona. Neville byl neodolatelné zlatíčko. „Letos budu příliš zaneprázdněná i bez prefektských povinností. Skládáme OVCE, samozřejmě, a... ehm... budu mít dítě."

Nevillovi poklesla čelist. „Cože? Ve škole?"

„No, stěží by vynechala zkoušky, dle mého," pronesla neurčitě Lenka, která právě otevřela dveře. Pomalu vešla dovnitř a usadila se vedle Nevilla. „Ahoj, Hermiono. Ahoj, Ginny. Ahoj, Harry. Ahoj, Neville."

„Ahoj, Lenko," odpověděli sborem a Hermiona se na ni zaksichtila. Nyní pocítila náhlý příliv sympatií pro změnu zase k Lence, která se nikdy nedivila ničemu, ať už se dělo cokoli.

„Máš pravdu, zkoušky bych vynechávala nerada. S učiteli už jsem všechno dojednala. Snad to dopadne."

„Potom je to v pořádku," usmála se na ni Lenka zasněně. „Vypadáš pobledle. Máš ranní nevolnosti?"

„Nejsem si jistá. Taky to může být od nervů," odpověděla Hermiona s poklidným úsměvem.

„Mám sušený zázvor, kdybys chtěla," projevila Lenka jednu ze svých zřídkavých praktických chvilek. „Proti nevolnosti je výborný."

„Ehm... Hermiono," začal Neville zmateně, „pokud se neurazíš..." stále nemohl najít jistotu, „...čí je... kdo je..." ukázal jednoznačně na její břicho.

„Nikdo," řekla Hermiona pevně. „Tedy, nikdo vhodný."

Neville zrudl. „Aha, jasně," zamumlal a pokoušel se splynout s koutem kupé.

Vlak zahvízdal a Ginny se natáhla přes Harryho, aby mohla zamávat z okna. „Ahoj, mami!" zakřičela, když se vlak dal do pohybu. „Ahoj, Frede! Ať mi George pošle krmení pro Arnolda!"

„Vyřídím!" křikl na ni Fred. „Uvidíme se na Vánoce!"

Hermiona se zapřela do opěradla. Tak už to někomu řekla. Dokonce hned dvěma.

Už jich zbývá informovat jen asi sedm set.

Byla jí dopřána celá jedna úžasná míruplná hodina, než dorazila šklíbící se Levandule s nervózně vypadající prefektkou z pátého ročníku v závěsu. „Ahoj, Harry! Ahoj, Hermiono!" začala cukrkandlově. „Jak se máte?"

„Dobře," odtušil Harry a sjel po sedadle o kousek níž. Levandule ho ještě stále poněkud vytáčela, jak vidno.

„Úplně výborně, děkuju za optání," napodobila Hermiona sladkost hlásku tazatelky. „A co ty? Jak ses měla... o prázdninách?" Zatímco my jsme riskovali životy a končetiny pro záchranu kouzelnického světa, ty špinavá malá kravko...

„Dobře, díky." Přeslazenost gradovala. „Chodila jsem s Juliánem Kolíčkem, loni končil. Byla jsem táák překvapená, když jsem před týdnem dostala dopis, že tě mám nahradit na místě prefektky. Jaks dokázala přijít o odznak?"

„Nepřišla jsem o něho, vzdala jsem se ho," složila si Hermiona ruce do klína. „Budu mít letos moc práce, nestíhala bych to."

„Moc práce?" zeptala se Levandule nevěřícně. „Nestíhala bys prefektovat? Co budeš dělat?"

„Vážně si nemyslím, že by to byla tvoje věc," zarazil ji... ze všech lidí... Neville. Všemi sledován vypjal hruď a znechuceně se na Levanduli podíval. „Neměla bys hlídkovat, nebo tak něco?"

Levandule zmateně vyklidila pole. Neville na ni nikdy nebyl hrubý - vlastně nikdy na nikoho, pokud jim bylo známo.

Hermiona se usmála, natáhla se přes uličku a lípla Nevillovi rychlou pusu na tvář. „Díky, že ses za mě postavil," řekla vděčně, zatímco on zrudl. „Všichni se to už brzy dozvědí, ale právě teď se mi zrovínka do tohohle rozhovoru nechtělo."

Neville zahučel cosi o pokusu pomoci a Lenka se na něho rozzářila. „To bylo od tebe velice laskavé," pronesla vážně. „Levandule nemá Hermionu vůbec ráda. Vím určitě, že by byla velmi hrubá."

„To asi jo." Ginny pohlédla na Hermionu, jejíž znechucení muselo být zjevné, protože Ginny hbitě změnila téma. „Líbí se mi, co sis udělala na noze, Lenko. To máš nové?"

Lenka si povytáhla hábit a ukázala očarovanou dřevěnou protézu, která doplňovala její pravou nohu končící zrovna nad kolenem. Originální a půvabně obyčejná dřevěná noha s botou, podobná končetině marionety, byla omalovaná zářivě rudou barvou a vyzdobená ornamenty ze skleněných korálků. „Ano. Do školy jsem si ji vyzdobila," prohlásila hrdě. „Modré perličky nad Okem zla."

Bylo to tak typicky lenkovské, až se Hermiona musela dobře minutu dívat z okna, aby se uklidnila - těhotenství ji asi proměnilo v pramen vždypřipravených slz. Ve válce bylo zraněno tolik lidí, že se stalo ohavně běžným mluvit o Lenčině protéze, Nevillových jizvách... až se cítila provinile, že unikla bez jakýchkoli zjevně viditelných následků. Z války unikla bez nich, ale z oslavy vítězství už ne. Ta už zanechala jeden velice stálý. Život tropí hlouposti.

Zanedlouho se do kupé došoural Ron a hodil sebou na prázdné místo vedle Lenky. „Věděli jste, že je teď prefektkou Levandule?" nadhodil volně do éteru. „Dostala tvůj odznak, Hermiono."

„Už víme. Zastavila se předvést," vzhlédl Harry od partičky kouzelnických šachů, kterou hrál s Ginny a beznadějně prohrával. „Neville s ní vyrazil dveře."

Ron se nevěřícně otočil k Nevillovi. „Nekecej," pronesl ohromeně.

„Ne doslova," uváděl Neville na pravou míru. „Řekl jsem jí, že to není její věc, proč už Hermiona neprefektuje, a jestli by neměla raději hlídkovat."

„Byl na ni vážně ostrý," pronesla Ginny hrdě. „Řekl to opravdu rozčileně."

Ron se ušklíbl. „Bod pro tebe, Neville." Pak se na sedadle trochu sesul. „Spousta lidí se ptá, Hermiono," zamračil se směrem k Hermioně. „Nebyl jsem si jistý, co na to říkat, tak odpovídám, že to je tvoje věc a mají se ptát přímo tebe, pokud chtějí něco vědět."

Hermiona si povzdechla a přikývla. „Možná bych měla dojít za Levandulí a říct jí to," usoudila s úšklebkem. „Ta by pak spolehlivě informovala celý vlak."

Ron se na ni ušklíbl. „Má mou plnou důvěru, že by to zvládla."

„Přiznej to co nejpozději," podíval se na ni Harry bolestně. „Věř mi. Určitě si chceš co nejdéle ušetřit zvědavé pohledy a otázky. Alespoň přes večeři."

Přitakala. Pamatovala si, jak to chodilo po článku Rity Holoubkové, který Hermionu předváděl co bezcitnou couru. Teď, kdy by v tomtéž obvinění bylo zrnko pravdy, necítila žádnou chuť si tím znovu projít. „Dobrý nápad. Lenko, nezahrajeme si šachy? Mám ještě jednu sadu." Hermiona se ušklíbla na Rona, jehož tvář nabrala mrzutý výraz. „Ty ne, s tebou hrát nebudu, Rone. Vždycky vyhráváš... a jako vítěz nestojíš za nic. Jsi příliš škodolibý."

S pýchou polichocenou touto chválou se Ron pohodlněji usadil, aby s Nevillem zahájil rozvláčný hovor o famfrpálových týmech a věcech s onou hrou souvisejících, který trval až dokud nedorazil vozík s občerstvením. Hermiona si vybalila svůj vlastní oběd - v jejím stavu byla výživa důležitá - a kluci se jako obvykle vrhli na sladkosti.

Hermiona podezíravě zavětřila, když jí náhle o nos zavadil jakýsi podivný odér. Něco se tu rozkládá, hlásil její žaludek, který se začal stahovat odporem. „Proboha, co je to za smrad?" rozhlédla se.

Ron polkl pořádné sousto z dýňové paštičky a zvídavě se na Hermionu podíval. „Já nic necítím... jenom tyhle paštičky. Chceš jednu? Mám jich hromadu..." jednu jí podával.

Nasládlá vůně dýní, kterou mívala docela ráda, se pro ni najednou změnila v příšerný zápach shnilého jídla. Hermiona si pleskla ruku před pusu, rychlostí blesku vystřelila z kupé a uběhla několik metrů v zuřivé snaze co nejrychleji se dostat od toho úděsného smradu.

„Hermiono, jsi v pořádku?" z kupé ji následovala znepokojená Ginny. „Co se děje?"

„Přecitlivělost vůči pachům je běžným průvodním jevem prvního trimestru," vysvětlila Hermiona slabě a s úlevou nasávala plné doušky vzduchu, který se jí nezdál tak zkažený. „Dýně zjevně nebudou... uoe... ještě nějakou dobu mým nejoblíbenějším jídlem."

„Aháá," uvolnila se Ginny. „Jasně, rozumím. Máma se v těhotenství nemohla ani přiblížit k syrovému masu, ale protože samozřejmě maso jíst chtěla, tak ho musel vařit taťka. Bill mi říkal, že se vždycky schovávala, až dokud nebylo hotové."

Hermiona kývla. „Úplně ji chápu." Opřela se o okno s rukou položenou na žaludku. „Ach jo... budu v pohodě, ale prosím tě, nech zavřené dveře a přinuť je, aby jedli rychle, jo?"

„Těžší by bylo Rona donutit, aby rychle jíst přestal," odsouhlasila Ginny, poplácala Hermionu po rameni a vydala se zpátky ke kupé. „Zahnala ji vůně těch paštiček," oznámila, zavřela za sebou dveře a zvuky z kupé se utlumily.

Hermiona se ještě několikrát zhluboka nadechla. Stále lepší. Zde v uličce byl dýňový puch přítomný také, ale v mnohem menší koncentraci a navíc doplněný vůní kotlíkových koláčků a čokolády, která byla mnohem příjemnější. Okolo prošlo několik mladších studentů, asi pronásledovali vozík s občerstvením, Hermiona se přitiskla zády ke stěně a usmívala se na ně, když se protahovali kolem. Vracet se do Bradavic bylo fajn - a také bylo fajn, že byly bezpečnější, hlavně pro nejmladší studenty.

O kousek dál v uličce se otevřely dveře kupé, ze kterých vyhlédla povědomě blonďatá postava oděná do temně zeleného hábitu. Dracovy vlasy nebyly tak uhlazené, jak bývávaly; měl je o poznání kratší sestřih a vlasy místy rozježené, jako kdyby si je nejednou projížděl rukou. Vypadal, alespoň v jejích očích, unaveně a nešťastně. Rozhlédl se a ztuhl, když se jejich oči potkaly.

„Grangerová," pronesl a pohlédl do chodby za jejími zády. „Kde máš zbytek hvězdného výběru?"

„V kupé," ukázala Hermiona hlavou. „Potřebovala jsem na vzduch."

Draco vystoupil ze svého kupé, zavřel za sebou dveře a přistoupil blíž k ní - všimla si, že pečlivě zastavil mimo zorné pole jakéhokoli kupé. „Vidím, že už nejsi prefektkou," pronesl chladně. „Proč?"

„Vzdala jsem se odznaku. Nebudu mít letos času na zbyt," pokrčila rameny. „Jak vidím, tak také nejsi prefektem."

Draco si odfrkl. „Můj návrat do školy je letos pouze tiše trpěn," zadeklamoval hořce. „A samozřejmě nejsem shledán natolik důvěryhodným, aby mi byla svěřena jakákoli autorita."

Hermiona se zamračila. „Hm, možná tomu i rozumím, ale není to tak úplně fér."

„Jsem zmijozel," pokrčil Draco ramenem, jako kdyby to vysvětlovalo vše. V čemž měl docela pravdu... zmijozelská kolej byla v současné době nejméně žádanou a ti, o kterých bylo známo, že podporovali Voldemorta, byli nejméně oblíbení ze všech... což evidentně platilo i pro nemnohé, kteří změnili strany.

„Koukám, že sis nepořídil protézu," zabojovala s jeho chladným chováním, když si povšimla jeho poloprázdného levého rukávu. „Kdyby sis ten rukáv podkasal, tak by ti tak nevlál."

Draco shlédl ke končetině, kterou si svou vlastní hůlkou odťal u lokte. „To bych mohl," odtušil s celkem úspěšnou snahou o lhostejný tón.

Hermiona přikývla. „Bavíme se tak normálně," pronesla suše, „že z toho musí peklo právě zamrzat."

„Asi ano... hej, koukej kam šlapeš, spratku mrňavá!" rozčílil se Draco na poskakující páťáky, kteří se okolo nich prodírali s nákupem.

Dva z nich měli dýňové paštičky. Jedna z paštiček, nakousnutá a páchnoucí, byla pronesena přímo pod Hermioniným nosem.

„Uochm!" zacpala si Hermiona pusu rukou a vystřelila k toaletám na konci vagónu. Jen taktak stihla za sebou zabouchnout dveře, zamykáním se už nezdržovala, než padla na kolena a znovu si prohlédla vlastní snídani. Po chvíli, v níž měla pocit, že vyzvrátila vše až po nehty na nohou, se podrážděný žaludek konečně umoudřil. Několikrát si vypláchla ústa vodou u malého umyvadla a poněkud roztřeseně opustila toaletu. K jejímu nezměrnému překvapení venku stál Draco a vypadal docela starostlivě.

„To neznělo nejlíp," pronesl věcně. „Z čeho to máš?"

„Z paštiček," zavrčela. „Zápach dýní evidentně spouští ranní nevolnosti." ...Výborně. Tomuhle týpkovi se zrovna svěřovat nechtěla.

Bledá obočí vylétla vzhůru. „Ranní nevolnosti?" Střelil očima k jejímu břichu a hned je zaostřil zpět na její tvář. „A to se vracíš do školy i tak?"

„Přeci neprošvihnu OVCE jen kvůli jedinému výpadku soudnosti při oslavě vítězství," řekla kysele. „S McGonagallovou jsem už mluvila. Všechno je zařízeno."

„Aha," uculil se Draco. „Takže naše svatá Grangerová nakonec není až takový svatoušek."

„Zjevně ne," probodla ho pohledem. „Proč tu ještě lelkuješ, Malfoyi? Pochybuju, že se tolik zajímáš o mé zdraví."

„Ne, stojím tu frontu," znovu se uculil. „Nevyšel jsem z kupé kvůli rozhovoru s tebou." Proklouzl kolem ní na toaletu a pevně zavřel dveře Hermioně před nosem.

„Pitomeček," zamumlala Hermiona a zamířila přímo zpátky do kupé. Dveře byly otevřené a linul se z nich oblak vonící po vanilce.

„No, sice to není cítit po dýních," byl slyšet Harryho nejistý hlas, „ale nejsem si zrovna jistý, jestli se jedná o zlepšení. Co když jí vanilka bude vadit taky? Vždyť z té síly se pomalu navaluje i mně!"

„Vlastně to není tak hrozné," vstoupila Hermiona do kupé a všimla si, že okno je otevřené dokořán. „Co se to tu dělo?"

 „Neville se snažil přerazit ty dýně," pronesla pokojně Lenka. „To nebylo špatné kouzlo, ne?"

„Voní hezky," usmála se Hermiona na Nevilla, který se s nanejvýš zahanbeným výrazem znovu posadil. „Díky, Neville."

„Kdes byla?" ptal se Ron zvědavě. „Koukali jsme se po tobě, ale bylas pryč."

„Blila jsem," pokrčila Hermiona rameny, když Ron překvapeně zamrkal. „Podle mámy mě to čeká ještě celý příští měsíc."

„To ti bylo na blití z rozhovoru s Dracem Malfoyem?" zajímala se Luna. „Viděla jsem ho oknem chvilku poté, co jsi vyběhla."

Harry se zamračil. „Malfoy se vrací do školy? Měl jsem dojem, že mu omezili pohyb, nebo něco takového."

„Ne, to se týkalo jeho matky. Domácí vězení," pokrčila rameny Ginny. „Když soudili Malfoye, tak to byly samé ‚polehčující okolnosti' a ‚vzhledem k současné situaci', takže vyvázl jen s přísným napomenutím, aby to už nikdy nedělal."

„To jako vážně?" ozval se Ron nevybíravě. „Byl do hajzlu smrtijedem! Pustil je do Bradavic, a i když sám profesora Brumbála nezabil, tak ten stejně zemřel kvůli němu. Neměli ho nechat se vrátit, ať je prosil sebevíc."

Hermiona na něho vyčítavě zírala. „Rone, nejen že na konci bojoval po našem boku, on si dokonce uřízl vlastní ruku, aby se zbavil Znamení zla. Co po něm ještě chceš?"

„Hlavu na stříbrném podnose?" nadhodil Ron odbojně. „Je pořád Malfoy, i když nakonec od Voldemorta vycouval..."

„Ale bavil se se mnou docela normálně, tedy na Malfoye, samozřejmě," namítla Hermiona. „A má všechna práva dokončit si vzdělání, Rone. Starostolec usoudil, že byl pod extrémním tlakem. A neříkej mi, že bys pro záchranu vlastní matky možná nedělal totéž."

Harry nakrčil čelo. „Pořád si myslím, že mu neměli dovolovat vracet se do školy. Možná, že nám pomohl, až když si myslel, že ho Voldemort zabije takjaktak - prostě mu pořád nevěřím."

„Já si zase myslím, že ta věc s rukou je docela přesvědčivá," ozval se tiše Neville. „Víte... uříznout si ji sám. Svou vlastní hůlkou. Dokázali byste to?"

„No..." Harry byl dostatečně rovný na to, aby se tvářil alespoň nejistě. Chytačova ruka byla chytačovým životem.

„Věděli jste, že se vrátil i profesor Snape?" zeptala se Lenka, evidentně neznalá rychlosti, s níž byl Harry schopen vyletět; nebo možná až příliš dobře znalá - u Lenky si nikdo nemohl být jistý. „Znovu učí Lektvary."

„On co? A do pekelný vohrady, to už jsem si myslel, že jsme se toho přerostlýho zasranýho netopýra zbavili!"

oxoxoxoxoxoxoxoxo

„Ahoj, Hagride!" mával prudce Harry.

„Hoj, Harry!" zařval Hagrid přes hlavy prváků cupitajících k loďkám. „Hlídej Hermionu! Uvidíme se na hradě!"

„On to ví?" zeptal se Ron, který se pod vahou nejen svých, ale i Hermioniných věcí tvářil poněkud zapřaženě. Ginny nedovolila Hermioně nést cokoli těžšího než Pašíka.

„Že jsi... víš, co myslím."

„Profesorka McGonagallová prohlásila, že to sdělí všem učitelům," odpověděla Hermiona potichu. Už jí bylo zase mizerně, tentokrát neoddiskutovatelně od nervů. „Což znamená, že portréty i duchové to už nejspíš také vědí, takže do zítřejšího rána to bude vědět celá škola."

„To asi jo," pohladil ji Harry něžně po ruce. „Nebudeš to mít lehké, ale my budeme s tebou."

„Pokud by se to zvrtlo, někoho přesvědčím, aby se vystříkal ve Velké síni," ušklíbla se Ginny.

„Něco takového neuděláš!" zděsil se Ron. „Hele, a koho by sis na to vybrala?"

Ginny se křivě usmála. „Vás dva, samozřejmě, v převleku. Hermiona je vaše nejlepší kamarádka, kromě jiného, takže jí máte chránit."

„Chránit ji: ano," zamumlal Ron. „Svléct se pro ni: ne."

Hermiona nechala Harryho, aby jí pomohl nastoupit do kočáru, i když to ve skutečnosti nepotřebovala - byl ve své snaze ji opečovávat neodolatelně sladký. „To by Ron stejně nemohl, všichni by ho poznali."

„Jak to?" zeptal se Harry, který vyskočil do kočáru hned za Ginny.

Hermiona se ušklíbla téměř ďábelsky, když jí Ron složil Krivonožku do klína, vylezl do kočáru a zavřel za sebou dveře. „Weasleyovská rusovlasost. I kdyby měl zakrytou hlavu, bylo by zřejmé, o koho se jedná."

Harry se zakuckal a Ronovi na tvářích naskákaly rudohnědé fleky. „Hermiono!" zakrákal zhrozeně.

Ginny na ni zírala. „Hermiono Grangerová, jak pro všechny svaté můžeš vědět, že má... Myslela jsem, že jste spolu ne..."

„Řekla jsem, že není otcem dítěte," řekla Hermiona upjatě a zrůžověla. „Ale nikdy jsem neříkala, že jsme ne..."

Kluci zhnuseně odfrkovali a snažili se zalézt pod sedačky. Ginny je ignorovala. „Ale... víš určitě, že není..."

„Jo, určitě. To bylo mnohem dřív." Hermiona nachověla stále víc. „A nesnaž se mi namluvit, že jste si to spolu vy dva nerozdali, když jsme vyráželi za tím posledním viteálem a když jsme si všichni mysleli, že pomřeme!"

Ginny zrudla. „No... to... a hele, už tam budeme!"

Harry s Ronem se velice pečlivě dívali všude možně, jen ne jeden na druhého. Hermiona se usmála téměř samolibě. Byla si jistá, že Harry s Ginny spolu nebyli jen tehdy jednou, ale že v této činnosti zdárně pokračují. Ron, který by to dříve či později také musel zjistit, byl ochranou Ginnyiny ctnosti posedlý mnohem vážněji, než většina bratrů bývá. Kdyby teď došlo k hádkám, může mu Harry vmést do tváře Ronův vlastní vztah s Hermionou, což by Rona mělo spolehlivě umlčet. A mimo to, téhle příležitosti se nedalo odolat.

oxoxoxoxoxoxoxoxo

Celou cestu k nebelvírskému stolu se Hermiona třásla nervozitou. Za učitelským stolem seděl profesor Snape... tedy, usuzovala, že tam sedí, ze zhnusených pohledů, které tím směrem házel Harry. Sama se podívat nedokázala. Jak by se mu jen mohla podívat do očí? Bylo jí jasné, že by měla s Lektvary seknout, a také to v dopise McGonagallové citlivě navrhla. Ředitelka zaslala nazpátek tak břitké zamítnutí, že už se to Hermiona neodvážila znovu navrhnout. Očekávala, že profesor Snape byl odmítnut stejným způsobem, když se ji snažil vyloučit ze svých hodin, což jistě udělal. Měla by to zkusit znovu.

Jenže Lektvary měla ráda, zvlášť nyní, když už Harry nemohl podvádět. Kdyby z nich nesložila OVCE, nemohla by pracovat v oboru, který milovala pro jeho vzrušující kombinaci tajemna a vědy. A také, kdyby teď s Lektvary skončila, vypadalo by to podezřele... a ona ho rozhodně nechtěla znovu jakkoli ranit.

Byla vděčná za vyrušení z neradostných myšlenek, když se otevřely dveře a dovnitř vpochodoval obvyklý zástup prvňáků, kteří následovali profesorku Prýtovou ne nepodobni hejnu ťapajících černých kačátek. Za plné pozornosti každého v síni je učitelka zavedla ke stoličce s Moudrým kloboukem.

Klobouk mlčel neobvykle dlouho, než rozevřel otvor poblíž krempy.

Už let je tomu přes tisíc,

kdy první se tu třídili,

v Bradavicích tak jednotných,

jak Zakladatelé byli.

Mezi námi mnoho svárů,

ten hrozný zvyk tu vládne,

k zármutku Zakladatelů

jednoty není žádné.

Však nejsou čestní, odvážní

jen v baště Nebelvíru,

tak jako typy studijní

jsou nejen v Havraspáru.

Též jinam úspěch se záští

než ve Zmijozel vejdou,

a nečekej, že přátelští

pouze v Mrzimor padnou.

Budoucnost je v našich dlaních,

a je pravda odvěká:

kdo se jiných lidí straní,

toho už žádná nečeká.

„A sakra," zašeptal Ron. „Pamatujete, když jsme byli děcka, nebyl Klobouk mnohem veselejší?"

„Myslím, že ztráta profesora Brumbála ho docela zasáhla," znepokojovala se Hermiona. „A také v posledních pár letech dává stále větší důraz na mezikolejní jednotu."

„Zlatý voči," zamumlal Harry, který si jako obvykle s Dracem Malfoyem vyměňoval zachmuřené pohledy. Hermiona si nebyla jistá, jestli si vůbec povšiml, že Draco sedí v malém prázdném prostoru - žádný z jeho zmijozelských spolužáků s ním zřejmě nechtěl mít nic společného.

„Harry, nech toho!" řekla znechuceně a otočila svou pozornost zpátky k zařazování. Prváci vypadali téměř zastrašeně, když tam tak stáli v naprostém tichu a poslouchali profesorku Prýtovou, jak vyvolává jejich jména.

„Bainbridgeová, Morgana!" První žačka zamířila do Zmijozelu a Hermiona vrazila Ronovi loktem do žeber, když začal nesouhlasně pískat. Přestal, ale házel po ní jedovatými pohledy, zatímco jí zmijozelští zdvořile tleskali.

Aniž by to měla v úmyslu, vzhlédla Hermiona k učitelskému stolu a setkala se s upřeným pohledem černých očí profesora Snapea. Zrudla, sklopila zrak a znovu vzhlédla teprve, když se rozlehl potlesk pro Ceridwen Canusovou, která byla jako první zatříděna do Nebelvíru.

Odlehlo jí, když zařazování konečně skončilo, a pokusila se plně soustředit na hostinu, i když ji ty všechny pachy linoucí se okolo poněkud zmáhaly. Žaludek se jí naštěstí částečně umoudřil, takže si mohla dopřát trochu lehkého jídla, ačkoli zákusky ji nelákaly zdaleka tolik, jak bylo obvyklé. Vybrala si koláček s marmeládou, spíš aby se nějak zabavila, než že by měla hlad - více než jednou na sobě pocítila váhu jeho pohledu a nedokázala se přinutit znovu vzhlédnout k učitelskému stolu, ačkoli hledět kamkoli jinam jí problémy nečinilo.

Když profesorka McGonagallová pronášela strohou řeč na přivítanou, měla Hermiona v úmyslu jí věnovat svou plnou pozornost, ale po chvíli shledala, že její oči místo toho bloudí po učitelském stole. Bylo až pozoruhodné, že za ním byly stále tytéž známé tváře... Hagrid jí kradmo zamával, když se jejich oči střetly, Remus Lupin se na ni díval poněkud znepokojeně - doufala, že ho příliš nezklamala. Kolejní ředitelé seděli po levici i pravici ředitelky školy. Profesor Kratiknot, jenž nyní vypadal téměř prastaře, seděl vedle učitelky Prýtové, která si hrála s vinnou sklenkou.

Po druhém boku ředitelského křesla se svým obvyklým pokojným způsobem rozhlížela nově ustanovená ředitelka nebelvírské koleje, vypadala téměř ospale, když profesorka McGonagallová oznamovala její jmenování, které odstartovalo vlnu překvapeného šepotu. Málokterý student znal profesorku Sinistrovou dobře a nikdo z nich netušil, že tato flegmatická učitelka Astronomie patřívala do Nebelvíru.

Hermiona pochybovala, že by kdokoli jiný věděl o důvodu svěření zmijozelské koleje profesoru Snapeovi v jeho pouhých čtyřiadvaceti letech, kterým byla především jeho příslušnost ke Zmijozelu jako jediného z vyučujících, když odešli na odpočinek Křiklan i Jehlička. A že v minulosti nastala pouze dvakrát situace, kdy bylo svěřeno ředitelství koleje nově přijatému členu sboru jen proto, aby kolej nezůstala bez vedení. Někteří si prostě nikdy neodhodlají přečíst si Historii Bradavic.

Vedle Sinistrové seděl profesor Snape a s pohledem pevně zabořeným do vlastního talíře si hrál neklidně s nožem. Vypadá unaveně, pomyslela si Hermiona s bodnutím viny... její odhalení mu asi k dobrému spánku zrovna nepřispělo. A její přítomnost všechno ještě zhorší. Bude se ho muset při první příležitost zeptat - pokud by chtěl, aby sekla s Lektvary, tak ona už nějak McGonagallovou donutí, aby jí to dovolila.

„Hele!" ukázal Harry prstem a široce se usmál, když obrovskými vstupními dveřmi proplul duch a laskavě se rozhlížel po shromážděných studentech. „Nevěděl jsem, že zůstal ve škole."

Hermiona lehce zamávala duchovi Albuse Brumbála, který jí zamávání vrátil. „A kam jinam by šel? Nikomu se nepodařilo ho ze školy dostat už za jeho života, tak proč by odcházel teď?"

oxoxoxoxoxoxoxoxo

19.01.2013 21:07:39
Elza
Svět Harryho Pottera je majetkem J. K. Rowlingové, a i kdyby bylo něco mé, stejně nepíši za vidinou hmotného zisku. Při překladech vycházím ze všech podkladů dostupných v čestině, hlavně z díla pánů Medků, ale obdobně využívám všech krásných obratů, které jsem si byla schopná zapamatovat z kolektivního díla českých verzí potterovské FF. Příjemné počtení!
Vaše Elza
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one