Vítejte! Jak vidíte, stránky jsou ve výstavbě. A asi ještě dlouho budou...

Zde publikované bylo vytvořeno čistě pro potěchu čtenářstva.

P9120094.JPG

Úvodní dva týdny školního roku se nikdy nevlekly pomaleji. Alespoň že už ustávaly dotazy ‚kdy' a ‚s kým'. Asi s tím měla co do činění pohrůžka trvalého odčarování drzých havraspárských oušek. Hermiona si znovu začínala užívat vyučování, hlavně Věštění z čísel a Run, a dítě ji připomínaly pouze občasné záchvaty nevolnosti.

Zapřela se do židle a mračila se na esej z Lektvarů. Odvedla na ní ohromný kus práce, pečlivě ji seškrtala na přesně dvě stopy, jak bylo vyžadováno, celé téma úzkostlivě prozkoumala, držela se přesně merita věci a sepsala ji neobyčejně úhledně. Tahle byla první a Hermiona chtěla předvést svou ochotu k pilnému studiu i touhu celou tu záležitost pro něho nanejvýš ulehčit.

Během prvního vyučovacího dne ho oslovila v pokusu mu navrhnout, že se vzdá Lektvarů. Odvětil, že po ničem jiném netouží, ale že profesorka McGonagallová na jejím vzdělání trvá, a zabouchl jí dveře před nosem. Vzhledem k okolnostem ho nemohla obviňovat z nechuti ji vyučovat, ale jeho reakce ji přeci jen bolela.

Srolovala svitek a zapečetilo ho poklepáním hůlky, aby ho nemohl otevřít nikdo nepovolaný. Nevěřila Ronovi, že by se do práce nepodíval, než ji odevzdá, vzhledem k tomu, že on svou esej dosud nesepsal, jak velmi dobře věděla. „Rone? Mohl bys tohle dát zítra profesoru Snapeovi?"

Ron si převzal srolovaný svitek, pokusil se ho rozvinout, přesně jak předpokládala, pak si povzdechl a hodil si ho do tašky. „Ty jsi vážně na hlavu, Hermiono. Vždyť je až na úterý!"

„Já vím, ale jelikož už ji mám hotovou, tak ji stejně dobře můžu rovnou odevzdat." Z hromady vedle sebe vylovila učebnici Starověkých run a prolistovala se jí až k růžové záložce značící ‚čtení na dnešek' - modrá znamenala ‚nutno přezkoumat', žlutá ‚zadání eseje' a červená ‚nejspíš bude u zkoušek'. Jenže místo toho, aby studovala, civěla slepě na stránky a přemýšlela nadZáhadou zahalenou zlobou, jakou byl Mistr lektvarů. Ve skutečnosti o něm téměř nic nevěděla. Samozřejmě si vyhledala informace o Eileen Princové, které ji alespoň varovaly, že se v Princovic rodě vyskytovala tupozrakost, na což bude muset dát pozor.

Pozn. překl.: Tupozrakost (amblyopie) - funkční vada zraku, která postihuje zpravidla 1 oko a projevuje se snížením zrakové ostrosti jednoho oka, čímž dochází k porušení vidění oběma očima, tzv. binokulární vidění, průvodním jevem je šilhání (používání okluzoru). (Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Oftalmopedie)

Jenže kromě toho, vše, co o Snapeovi věděla, se dalo více méně shrnout do bodů ‚učitel Lektvarů, špion, neuvěřitelně statečný, hrozivě hněvivý, sarkastický mizera, chytřejší než já'. Zvláštní, nicméně ne tak špatné. Takže její dítě bude nejspíš prudce inteligentní, bude mít problémy s vlasy a možná bude nosit brýle, ale stále toho bylo málo, na čem se dalo stavět.

„Harry?"

„Hmm?" Harry se zrovna potil nad úkolem z Přeměňování, vlasy měl rozježené ještě více než obvykle, jak si jimi frustrovaně projížděl. „Copak?"

„Máš ještě tamtu učebnici Lektvarů?"

Zamrkal a vzhlédl. Nebylo třeba dodávat, kterou učebnici. „Ne. Ta ještě leží v Komnatě nejvyšší potřeby, předpokládám, jestli tam nikdo nezašel. A pokud jde o mně, tak si tam může ležet na věky. Snape se o ní ani slůvkem nezmínil."

„Snape na Harryho nemluví vůbec, když se tomu dokáže vyhnout," zamračil se Ron. „Jen hází ty své hnusné pohledy."

Hermiona přikývla. „Mohl bys mi ji najít?" zeptala se opatrně.

Oba kluci na ni zírali. „Hermiono, tys tu knihu nenáviděla!" řekl Ron nevěřícně. „Už od samého začátku jsi chtěla, aby se jí Harry zbavil, vzpomínáš si ještě? Tak co tě to teď popadlo?"

‚Prostě chci vědět víc o otci svého dítěte,' by nebyla ta nejlepší odpověď. Rozhodně ne. „Jsem zvědavá," udržovala hlas zcela klidný. „A stejně se letos většinou ani nedostanu na hodiny, a pokud s tím něco neudělám, tak u OVCí jistojistě vylítnu."

„No dobře..." zamračil se Harry neochotně. „Ale nejsem si jistý, jestli je to dobrý nápad, Hermiono, sama jsi říkala, že většina zápisků byla poměrně... odporná."

„Jenže mě nezajímají bokem zapsané kletbičky, Harry," přemlouvala ho. „Chci si přečíst poznámky k receptům, víš, ty, o které ses zajímal, jen pokud ti pomáhaly podvádět v hodinách!"

„Haúú, nezačínej zas!" zavyl Harry. „Dobrá, dobrá, dobrá... pokud tu knihu chceš, tak ti ji přinesu. Až budu mít kdy. Pro teď: mohla bys mi, prosím, znovu vysvětlit tuhle část? Stále nechápu, co McGonagallová myslí těmi základními stavy jsoucna..."

oxoxoxoxoxoxoxoxo

Trvalo to dva dny, než před Hermionu dopadla poněkud osahaná knížka. „Dělej si s ní, co chceš," zamumlal Harry a odvrátil se. „Třeba ji spal, mně je to jedno."

Harry nikdy neodpustil Princi dvojí krve, že se z něho vyloupl profesor Snape. A i když duch Albuse Brumbála dosvědčil, že sám přikázal profesoru Snapeovi ho zabít a že dotyčný byl zcela oddaným členem Řádu a tak dále, Harryho mínění o Mistrovi lektvarů se nezměnilo. Pouze se lehce posunulo od ‚já vždycky věděl, že je smrtijedem' ke ‚slizký zbabělec, který si hleděl hlídat zadní vrátka, ať už by vyhrál kdokoli'.

K Harryho obraně nutno podotknouti, že nechuť byla vzájemná.

Hermiona něžně otevřela knížku a pohladila stránku hustě pokrytou úzkým rukopisem, tak rozdílným od elegantních špičatých tahů, které Severus Snape používal v dospělosti. Změnit rukopis není jednoduché, musel se tomu opravdu věnovat... což už samo o sobě o onom muži mnohé vypovídá. S plným vědomím odložil zpola nečitelný úzký rukopis ve prospěch nového, mnohem... důstojnějšího?, dospělejšího?, zmijozelštějšího? - zajímavějšího.

Byla přesvědčená, že Harry zápisy jen prolétl ve snaze najít cokoli pozornosti hodného v poznámkách na okrajích, přičemž si nevšímal puntičkářských oprav a zdokonalení textu samého. Hermiona si přitáhla k lokti kousek pergamenu, zkontrolovala ostrost hrotu svého brku pro případ, že by bylo nutné si psát poznámky, a ponořila se do první stránky.

Do hodiny zcela zapomněla na svůj původní záměr zjistit cokoli o Snapeovi, na tolik byla vtažena do světa pokročilých lektvarů. A také jí došly pergameny na poznámky.

oxoxoxoxoxoxoxoxo

Severus zavile pohlížel na neškodný pergamen ležící před ním. Hermiona Grangerová dokončila esej o dva dny dříve, než bylo vyžadováno. Ona esej byla přesně dvě stopy dlouhá, ani o ždibec delší, ani o vlas kratší. Její výzkum byl dokonalý, její závěry bezchybné a její rukopis ještě čitelnější než obvykle.

Bylo to k zbláznění.

Pokud by práce nedosahovala Hermioniny obvyklé úrovně, mohl by Minervě sdělit, že na předmět nestačí. Kdyby její obvyklé úrovně dosahovala, mohl by se alespoň porýpat v každičké chybičce, až by ji zcela rozebral, a obhájit tak špatnou známku, kterou jí chtěl dát. Jenže tahle sakra práce byla téměř zcela dokonalá. Až na obvyklý nedostatek samostatného tvůrčího úsudku, kterého ovšem v eseji o využití náprstníku nebylo v podstatě potřeba. Bude jí muset dát dobrou známku, ďas aby to spral!

Vykroužil na záhlaví obzvláště špičaté N a pergamen sroloval.

Načež ho zase rozroloval. Práce opravdu postrádala samostatný úsudek. Stejně jako všechny ostatní výtvory slečny Grangerové, odpovědi na otázky kladené v hodinách nevyjímaje. Jednalo se jen o citace či pečlivé převyprávění předepsané literatury. A nebyly to jen Lektvary, které pohořely v probouzení jakéhokoli nadšení pro věc, práce pro Obranu proti černé magii byly v témže duchu, ač nedosahovaly obvyklé úrovně jejích prací do Lektvarů.

Jenže Hermiona Grangerová nebyla neschopná originálních myšlenek, ani nepotřebovala pomoci s řešením problémů. V prváku rozluštila jeho logickou hádanku během několika málo minut, přičemž řešení tehdy nevyžadovalo pouhé pečlivé dodržování návodu, ale hlavně schopnost rozumově odlišit skryté od zjevného. A to jí bylo teprve dvanáct. Ve třinácti provedla její jasnozřivost náhlý přemet a odhalila přítomnost baziliška, v čemž její učitelé očividně selhali - i když ona měla informace od Pottera, které se k učitelům nedostaly.

Nikdy o ní mnoho nepřemýšlel. Nejprve nebyla ničím víc než otravnou Potterovou kamarádkou bez ustání chrlící moudra, později během války schopnou léčitelkou a středně talentovanou bojovnicí. Nikdy ho nenapadlo, aby se podivil, proč ta ubohá holka nepředvádí svůj perlivý intelekt, ač se ji k tomu snažil dotlačit. Jenže teď, když mu strašila v hlavě z důvodů zcela odlišných od jejích akademických úspěchů, nedala mu ta myšlenka pokoje - proč by nadaná a chytrá studentka vědomě nepoužívala své kreativní myšlení při vypracovávání písemných prací?

Zamyšleně se zachmuřil a přitáhl si prázdný list pergamenu na poznámky. Její eseje jí samozřejmě dávno povracel, ale kopie testů včetně NKÚ z Lektvarů musely zůstat spolu s ostatními v jeho záznamech. Možná, že když si projde její práce znovu a pečlivěji, najde nějaké vysvětlení...

Během dvou hodin byl beznadějně zavalený pracemi a poznámkami a jeho frustrace neustále vzrůstala. Vzorec jejího chování vystupoval stále zjevněji a zjevněji, a on pro živého boha nemohl přijít na to, proč se tahle dívka sama intelektuálně ochromovala. A také mu došly pergameny na poznámky.

oxoxoxoxoxoxoxoxo

„Myslím, že už konečně najela do starých kolejí," pronesl Remus Lupin s nadějí v hlase a posloužil si dalším šálkem čaje. Docela se o Hermionu strachoval a úzkostlivě vyhlížel známky jejího smíření se se situací a jakéhosi pokroku. „Mezi studenty se očividně vede spousta řečí, čemuž se vyhnout nedá, a byla z nich chvíli docela nervózní, ale..."

„Vypadala dost zoufale," natáhla se Pomona pro další sušenku. „Ale to se dá samozřejmě svést na její těhotenství - to vždycky nadělá guláš v emocích."

„Posledních pár dní už vypadá lépe," připojil se Filius a zapřel se do židle. „Veseleji. Začíná si být znovu podobná."

Sobotní odpoledne v bradavické sborovně bylo pokaždé příjemnou záležitostí... na práci nebylo nic neodkladného, co by nemohlo počkat do neděle, tedy pokud nebyly nařízeny tresty nebo dozor, což dávalo učitelům možnost trochu proprat studentíky. Od počátku tohoto pololetí byla tématem číslo jedna Hermiona Grangerová.

„Tušíte někdo proč?" nadhodila Hoochová zvesela a dopřála si sušenku. „Že by otec vyměkl a chytil se za nos?"

„Podle Harryho pracuje na nějakém soukromém výzkumu," usmál se Remus hřejivě. „Do teď věnovala spoustu času práci pro něho... hledala informace o baziliškovi, o Nicolasi Flamelovi, o viteálech a bůhví o čem ještě. Určitě je ráda, že má čas na svůj vlastní projekt."

„Dívky tráví příliš mnoho času čtením," postěžovala si Hoochová nekompromisně. Mimochodem, Hoochovou všichni nazývali příjmením. Šířila se šeptanda, že ji nazývala příjmením dokonce i vlastní matka. „Měla by mít mnohem více pohybu. Zvlášť ve svém stavu."

„Myslím si, že běhání vzhůru a dolů po schodištích cestou na hodiny je pravděpodobně ten jediný pohyb, který si ve svém stavu může dovolit," namítla Pomona. „Tobě se to řekne, Hoochová, ty máš většinu hodin pod širým nebem. Ale máš vůbec představu, jak je daleko ze Vstupní haly do učebny Věštění z čísel?"

„Ne tak docela," přiznala Hoochová. „Příšerný předmět. Bez urážky, Septimo."

„Neurazila jsem se," odpověděla Septima Vektorová pobaveně. „Remusi, a co vlastně zkoumá? Jednou se mi zmínila, že by chtěla pokračovat v dalším studiu Věštění z čísel, ale to by si ke mně jistě přišla pro radu."

„Nejsem si jistý, Harry mi to neřekl," usrkl Remus trochu čaje. „Předpokládám, že by to věděla spíš madam Pinceová... vzhledem k tomu, kolik času tráví Hermiona v knihovně." A protože Hermiona ponořená až po obočí do literatury byla zákonitě šťastnou Hermionou, mohl si přestat dělat starosti.

oxoxoxoxoxoxoxoxo

„Hermiono?"

„Nechte mě."

„Venku je krásně."

„V knihovně je taky krásně."

„Povalování ti nesvědčí," namítl Ron, čímž znovu dokázal, že přes všechno své slušné vychování a oddanost nepatří k nejpozornějším mladíkům.

„Já se nepovaluju," vysvětlovala mu Hermiona trpělivě. „Pracuju. Studuju. Já studuju ráda!"

„To je nezdravé," snažil se Ron už po několikáté.

„Pojď ven, dokud tam svítí sluníčko," vložil se Harry smířlivě. „Tak krásně jako dneska už tam moc dlouho nebude, Hermiono."

Hermiona vyhlédla do slunečního svitu. „Jo," pronesla klidně. „Je tam krásně. Na vaše naléhání jsem se byla projít už ráno. Teď jsem unavená a mám práci. Běžte... věnujte se chvilku svým košťatům."

„Malý trénink navíc nezaškodí," usoudila Ginny. „Dobrá, tak se dohodněme na kompromisu... my teď odejdeme a necháme tě na pokoji, ale ty nám slíbíš, že po večeři odložíš knihy a budeš se věnovat pro změnu nám."

„No jo, když jinak nedáš," vzdala se Hermiona. „Po večeři Společenský styk. Napsala jsem si to do rozvrhu, vidíš? A teď kšá!"

Odplachtili zabraní do hovoru o famfrpálu.

Hermiona počkala dokud si nebyla jistá, že jsou dostatečně daleko, a vytáhla z tašky učebnici Lektvarů mladého Severuse Snapea. Měla už ji přečtenou několikrát tam a zpět a od první chvíle chápala Harryho zaujatost záhadným Princem dvojí krve. Zajímalo ho všechno, v každém problému se pečlivě šťoural a nimral, všechno rozebíral...  byl stejně tvrdohlavý a neústupný jako Harry sám. Hm, pokud by jim někdy řekla, že si byli jako puberťáci podobní, určitě by ji pokousali oba.

A stejně jako Hermiona si stále psal poznámky. Nejprve se bála, že ta kniha Harryho něčím mámila či okouzlila, ale teď, když si ji sama přečetla, už to viděla jinak. Mladý Severus Snape byl zjevně až chorobně neschopný zavést si někde samostatný poznámkový systém. Narozdíl od Hermiony si psal zápisky přímo do knížky, místo samostatného listu pergamenu, ale tím rozdíly v podstatě končily.

Mimo to, on s tou učebnicí důsledně, mnohomluvně a zcela zarytě nesouhlasil, což Hermiona shledávala víceméně šokujícím. Ji by ani ve snu nenapadlo ztrhat knihu, byť by byla plná křiklavých chyb, natož ji opravovat... ačkoli bylo jasné, že Brutnákův text opravdu volá po korektuře. Nemohla si to ověřit právě v té chvíli, ač ji prsty brněly touhou to udělat, jenže když Harry používal knihu jako ‚průvodce', profesor Snape ho jednoznačně odhalil.

S knihami, které měla před sebou, už skončila. Teď, s vidinou krásného, ničím nerušeného odpoledne, se může věnovat troše věcného pátrání. Mohla by začít tím, proč se Brutnákova kniha používá jako učebnice, když je na mnoha místech zavádějící.

Dle knihovnického registru se mistrovské dílo Libaciuse Brutnáka stalo standardním textem pro studium pokročilých Lektvarů v roce 1912, předtím než se závěrečné zkoušky začaly nazývat svým současným akronymem.

Pozn. překl.: Akronym (též akronymum) - je druh zkratky, která nebývá (na rozdíl od běžných zkratek) hláskována a lze ji tedy přečíst jako jedno slovo (krycí jméno), potažmo i skloňovat. Stejně jako ostatní zkratky vzniká zpravidla spojením počátečních písmen několika slov. (Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Akronym)

Kniha prošla nepříliš rozsáhlou revizí těsně před autorovou smrtí v roce 1923.

Lektvary pro dvacáté století uváděly ve třetí kapitole, že ‚Přípravy lektvarů pro pokročilé jsou jediným a nejúplnějším souborem moderních i tradičních postupů na přípravu lektvarů popsaných z hlediska teorie i praxe, který vychází v knižní podobě. Ať už nás výzkum zavede kamkoli, vždy to byly Přípravy lektvarů pro pokročilé, u kterých jsme začínali'. Nejdůležitější čarodějné objevy dnešních dní referovaly o Brutnákovi jako o objeviteli dvou z jedenácti případů využití poplatinovaného kotlíku a odkazovaly čtenáře pro bližší informace na Přípravy lektvarů pro pokročilé.

Kouzelných odvarech a lektvarech od Arsenia Stopečky byl ve věnování Libacius Brutnák zmíněn co ‚nejprozíravěji myslící tradicionalista, jakého jsem kdy potkal - bezpochyby velký muž'. Copak žádný z předepsaných textů nebyl novější než z roku 1930?

Seděla vprostřed hradeb z volně kladených knih, když narazila na referenci v publikaci Budujeme nové století: Čarodějky a kouzelníci, kteří vedli naše kroky.

‚Libacius Brutnák vydestiloval celoživotní vědomosti do svého posledního a nejznámějšího díla Přípravy lektvarů pro pokročilé. Tato kniha, narozdíl od předchozích dvou, byla sepsána spíše pro studenty nežli praktické uživatele umění přípravy elixírů, a proto je napsaná zcela odlišným způsobem.  Přípravy lektvarů pro pokročilé se Brutnák pokusil vytvořit jako základní pramen vědomostí nového věku, kdy zkombinoval nové poznatky s výzvami obsaženými v učebnicích z jeho vlastních studentských let.'

Hermiona zachmuřeně pročítala tento odstavec znovu a znovu. Něco se v něm skrývalo, nějaká titěrnost, která jí nedala pokoje...

Ještě jednou vstala a cestou k sekci s omezeným přístupem poukládala náruč knih na prázdná místa v policích. Lektváry nejmocnější byly na svém obvyklém místě, odkud je vytáhla a něžně pohladila. Když ji poprvé držela v dlaních, bylo to jen pro uvaření mnoholičného lektvaru. Jenže toto byla kniha a ona byla Hermiona Grangerová. Přečetla si z toho svazku mnohem víc, než by kluci čekali. Odnesla si úlovek zpět ke svému stolku a opatrně ho opřela o komínek knih. Prolétla krátkou poznámku v úvodu - jednalo se o kopii slábnoucího originálního rukopisného zápisku, který byl do nové knihy kdysi kýmsi vložen, aby nezmizel docela. V posledních řádcích nalezla důvod svého nepokoje. Ještěže uměla velice obstojně číst latinsky, jinak by si toho nikdy nevšimla.

V překladu tam bylo řečeno zhruba toto: ‚Byvši práce tato zamýšlena pro použití soukromé a až do dnešních dní ukryta svým tvůrcem, jest téměř prosta úmyslných chyb a osidel rozsetých mnohými čaroději i po osobních spisech jejich ku znemožnění padělání díla zamýšlených. Však přesto pozornosti je zapotřebí'.

oxoxoxoxoxoxoxoxo

Severus v pátrání ‚co je k čertu špatně s Hermionou Grangerovou' mnoho nepokročil... ale podařilo se mu k vlastnímu rozčilení objevit podobný trend v pracích dvou jinak nadaných studentů Havraspáru - páťáka Parkse a sedmačky Ferinové. On byl mudlorozený, ona měla jednu mudlorozenou babičku. Neměli společný ani kraj původu, ani finanční poměry rodiny a nebyli ani vzdáleně příbuzní. Společná jim byla vysoká inteligence s jistým sklonem k sebepodceňování.

Neochotně zamířil k hradní knihovně. Jeho sbírka knih, ač zcela vyčerpávající na poli lektvarů a černé magie, byla poněkud nedostatečná co se chování dospívajících týče. Knihovna by mu mohla bez pochyby vypomoci... až na to, že se on a Irma Pinceová srdečně nenáviděli od chvíle, kdy ho přistihla psát si poznámky do knihy. Jeho vlastní knihy. Bylo mu tehdy něco přes dvacet.

„Profesore Snape," pronesla knihovnice ledově, když vevlál do místnosti.

„Madam Pinceová," odpověděl chladně. „Hledám..."

„Nikterak neoceňuji rozvracení mé knihovny v takto kolosálním měřítku," odfrkla si madam Pinceová znechuceně. „Uvědomuji si, že... stav... slečny Grangerové znemožňuje klasické vaření lektvarů, ale příčí se mému chápání, aby náhradní písemná práce vyžadovala kompletní vyplundrování mých polic s lektvarovou literaturou. Sedí u stolku na konci pseudozoologického oddělení a já si do budoucna vyprošuji, abyste jí doporučil mírnit se při jejích výzkumech."

Severus zamrkal. „Slečně Grangerové?" zamračil se. „Té jsem nezadal žádný extra výzkum ani náhradní písemnou práci. Byl jsem upozorněn, že se věnuje soukromému projektu, nicméně mi nebylo sděleno, jaké oblasti se její bádání týká."

Madam Pinceová stáhla tvář, vypadala ještě kyseleji než obvykle. „Ta holka musí mít pořád něco extra," zamumlala a zamířila do oddělení pseudozoologie. „Knihy ze zakázané sekce, kompletní vodní magie..."

Než mohlo její rozčílení nabrat vyšší obrátky, byl velebný prašný klid knihovny rozbit do nicoty.

„Ty jeden hnusnej bastarde!" zařvala Hermiona Grangerová, hlas jí zvonil čistým vztekem. „Ty svině jedna špinavá!"

„Tichó!" vykřikla madam Pinceová podobně vztekle a vyřítila se zpoza rohu. Severus se jí držel v patách, zvědavý, co proboha donutilo tu dívku takhle vyvádět... Jeho vidět nemohla. Pokoušel se jí někdo dělat nemravné návrhy? Tady v knihovně? S madam Pinceovou na stráži? To by musel být šílenec...

Oběhl roh za knihovnicí a uviděl slečnu Grangerovou zjevně rdousící lektvarovou učebnici.

„Omlouvám se, že jsem křičela, madam Pinceová," řekla provinile, načež vzhlédla k Severusovi a zbarvila se nanejvýš delikátním odstínem růžové. „Já jsem... ehm... po něčem pátrala, a... ehm..."

„Ven!" vyštěkla madam Pinceová, vzteky rudohnědá. „Nechci vás tu vidět alespoň týden! Sbalte si věci a ven!"

„Ano, madam Pinceová," souhlasila Hermiona opatrně, schmatla své knihy a dvě hromady poznámek, či co to bylo. „Profesore Snape, mohla bych s vámi na chvíli mluvit? Ech... venku?"

Nejprve ji chtěl odmítnout, ale zůstávat nyní v knihovně by bylo holým šílenstvím. Pinceová ho tu nikdy nenechávala bez dozoru a zrovna nyní by mu bránila v přístupu ke knihám už z čistého odporu vůči čtenářům obecně.

„Pokud je to nezbytné." Přitáhl si hábit pevněji k tělu a následoval ji ven. Hábit byl uboze nedostačujícím brněním, ale něco je vždy lepší než nic.

„Copak potřebujete, slečno Grangerová?" zeptal se stručně. Třeba se mu ji tentokrát podaří odradit od jakýchkoli hovorů, když dveře zabouchnuté před nosem se minuly účinkem. „Nemám dostatek volného času, abych vám mohl dopřát další kolo nudného a nesmyslného sebeobviňování."

Zamrkala a tváří jí přelétl zraněný výraz, ale téměř ihned nasadila klidnou tvář a začala cpát poznámky a knihy do tašky. Jednou z nich byly Přípravy lektvarů pro pokročilé, které měla dvakrát, jak si s překvapením povšiml. Jeden výtisk zastrčila do tašky a druhý si nechala v ruce.

„Myslím, že tahle kniha je vaše," pronesla tiše a podávala mu ji. „Myslela jsem, že byste ji měl rád zpátky."

Přijal ji s vědomím, že to musí být... ano, desky sice měla vyměněné, ale byla to jeho učebnice, hustě popsaná jeho poznámkami, komentáři a zaříkadly...

„Jak jste se k ní dostala, slečno Grangerová?" zeptal se ledově.

„Mám ji od Harryho a jsem si jistá, že to víte." Pozvedla bradu a chladně na něho pohlédla. „Říkal, že jste ji od něho nevyžadoval, ale já si myslela, že byste ji mohl chtít."

„Existuje nějaký zvláštní důvod, proč jste ji urážela?" dobíral si ji s úšklebkem. Přemýšlej, děvče, přemýšlej, pokus se přijít s vysvětlením, že jsi skrze ni neurážela mě.

K jeho údivu však nevypadala ani zahanbeně a ani kajícně nekoktala, že to nebylo mířeno na něho. Místo toho na knihu ukázala drobným obviňujícím prstem. „Urážela jsem Brutnáka," řekla hlasem plným spravedlivého rozhořčení. „Ta kniha je nepřesná!"

Shlédl na učebnici. „Samozřejmě, že je," řekl poněkud překvapeně. „Určitě jste si toho už všimla." Vykolejila ho natolik, že do té věty nezvládl dát ani obvyklou dávku pohrdání.

„Ale je to učebnice!" namítala šokovaná až do morku kostí. „Jak můžete učit podle učebnice, o které víte, že je špatně?"

„Protože se předpokládá, že jste pokročilí studenti!" vypálil. „Pokud nejste schopni odhalit ani neškodné drobné nepřesnosti v Přípravách lektvarů pro pokročilé, jak byste si pro všechno na světě mohli být schopni poradit se staršími a mnohem nebezpečnějšími podklady?"

Poklesla jí čelist. „To je schválně?!" vyštěkla. „Ale to je nefér!"

„Proč je nefér předložit studentům základní intelektuální výzvy, aby se prokázalo, kteří z nich mají dostatečné rozumové schopnosti -"

„Je to nefér, když jim o té skutečnosti ani neřeknete - pokud se pokoušejí dobrat správných výsledků na základě návodů v učebnici -"

„Pokud jsou tak pitomí, že ani nepoznají, že některé z instrukcí odporují tomu, co se už učili -"

„Ale jsou vytištěné v knize, tudíž se předpokládá, že postupujete podle instrukcí -"

„Prostý postup podle instrukcí lektvarové literatury vás většinou zabije nebo něco horšího, ženská jedna pitomá, je všeobecně známé, že většina starších spisů je buď rovnou zašifrovaná, nebo aspoň zavádějící -"

„A jak na to k čertu mají přijít mudlorození? Vždyť je to tištěná kniha!" vřískala a zatínala pěstičky.

Zírali na sebe za chvíle zvonivého ticha, oba zarudlí hněvem a těžce dýchající.

Severus vypjal hruď a přinutil se uklidnit. „Mudlovské vzdělávání trpí v dnešních dnech zjevně ještě většími nedostatky než před třiceti lety," řekl stroze, ale bez hněvu. „Proto tedy ve svých pracích vědomě potlačujete vlastní kreativitu? Protože jste ovlivněna dojmem, že učebnice mají nutně v každém případě pravdu?"

Nejistě zamrkala. „A... to si myslet nemám?" zeptala se zmateně.

Parks i Ferinová také před nástupem do Bradavic navštěvovali mudlovské školy. Možnost, že byli této chybě učeni, ho nikdy nenapadla - co by to muselo být za podřadného učitele, aby děti učil nemyslet, jen opakovat?

„Ne, slečno Grangerová, to si myslet nemáte. Ujišťuji vás a není to jen odhad, že pokud máte letos jakékoli ambice úspěšně složit zkoušky z Lektvarů, budete muset předvést určitou míru samostatného uvažování."

„Ale... ano." Sklopila zrak ke špičkám bot. „Já... ehm... omlouvám se, že jsem na vás křičela," pronesla kajícně. „Já si jen... vždycky myslela..."

„Vždy jste bývala chválena za prosté papouškování informací, což vás vedlo k domněnce, že se jedná o jediný správný způsob," usoudil. „Navzdory mým opakovaným přesvědčováním o opaku. Kolikrát jsem vám jen řekl, že pouhé opakování textů z knih je zcela nedostatečné?"

Přešlápla. „Ani nevím. Mnohokrát," zamumlala.

„Napadlo vás vůbec někdy, abyste mě vzala vážně?"

„Ne," přiznala a provinile k němu vzhlédla. „Byla jsem tak zvyklá mít pravdu. Myslela jsem, že jen... no... že se mě jen snažíte ponížit, nebo tak něco."

„Myslela jste? A já podléhal dojmu, že vás průběžně kárám právě za to, že nemyslíte." Sepjal ruce a probodl ji pohledem. „Mohu doufat, že jsme se přes tuto záležitost již přenesli?"

„Ano, pane profesore." Znovu zrůžověla. „Omlouvám se za svou nechápavost."

Už už se chystal totéž vyjádření použít sám, takže se znovu cítil poněkud vykolejený její nefalšovanou pokorou.

„Omluva se přijímá," pronesl upjatě. „Tak, když už jste dospěla k onomu bolestivému poznání, očekávám od vás tři stopy podrobného rozboru, z jakých důvodů a nad kterými místy v učebnici jsem vás kdy naváděl, že bystě měli pochybovat o Brutnákově textu. Na pátek."

„Ano, pane profesore," souhlasila pokorně. Krátce přitakal, otočil se na podpatku a chtěl odejít, když zaslechl tichý hlas za svými zády. „Ehm... profesore Snape?"

Prudce se otočil a zabodl do ní pohled. „Co zase, slečno Grangerová?"

„Já... ehm... já jsem na vás křičela," tiše poukázala se stále stejnou pokorou v hlase. „A nadávala jsem vám. Neměl byste mi odebrat nějaké kolejní body?"

A k čertu. Doufal, že k tomu nikdy nedojde - Hermioně Grangerové odebíral body zřídkakdy, pouze pokud její nesnesitelnost přesáhla všechny meze.

„Ne," řekl jednoduše. „Nebylo by to... vhodné."

„Aha," zjevně nevědomky si položila ruku na břicho. „Chápu. Děkuji vám."

„Hlavně mi, slečno Grangerová, neděkujte za větší pochopení vašich motivů konání," vypálil na ni. „Pokud byste se dokázala chovat jak se sluší a patří, ani vy, ani já bychom tento problém neměli."

Odkráčel, aniž by jí dal čas odpovědět. K čertu s ní. K čertu s jejím nezdvořáctvím, s jejím bolestínským křiklavým hlasem a k čertu s její malou něžnou dlaní, která se automaticky vztáhla k ochraně děcka, které nosí.

K čertu s ní!

oxoxoxoxoxoxoxoxo

19.01.2013 21:12:15
Elza
Svět Harryho Pottera je majetkem J. K. Rowlingové, a i kdyby bylo něco mé, stejně nepíši za vidinou hmotného zisku. Při překladech vycházím ze všech podkladů dostupných v čestině, hlavně z díla pánů Medků, ale obdobně využívám všech krásných obratů, které jsem si byla schopná zapamatovat z kolektivního díla českých verzí potterovské FF. Příjemné počtení!
Vaše Elza
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one