Vítejte! Jak vidíte, stránky jsou ve výstavbě. A asi ještě dlouho budou...

Zde publikované bylo vytvořeno čistě pro potěchu čtenářstva.

P9120094.JPG

Harry rozmrzele bodal do snídaně. Zas a znovu.

„Čau, Harry," pozdravila ho Hermiona zvesela a sedla si vedle něho. „Vyspal ses dobře?"

„Ne, já se dnes kurva dobře nevyspal!" explodoval dotázaný. „A ne, nemám znovu zlé sny o Voldemortovi. A ne, nic to neznamená. Prostě jsem se nevyspal dobře, jasný? Už to víte konečně všichni?!"

Následovala delší chvíle ticha, během níž na sobě cítil pohledy každého v okolí.

„Jen jsem se ptala," špitla Hermiona ublíženě.

„Jenže já taky," oznámila Ginny suše zpoza Harryho. „Před třemi minutami. A Neville se zřejmě ptal jen chvíli přede mnou."

„Já se zeptal, jen jsem se vzbudil," kývl Ron a rozhlédl se po spolustolovnících.

Harry se začertil. „Nevím, co je všem po tom, jak dobře spím!" postěžoval si a vrazil vidličku do uzenky. „Co s tím najednou všichni mají?!"

„Jestli to nebude tím, že máš tmavé kruhy pod očima, jsi bledší než obvykle a neoholil ses," vyjmenovala Hermiona věcně. „Nehledě na to, že mně většinou nenadáváš. Nejsi jediný, kdo je unavený, víš!"

Harry zrudl a hodil po ní provinilým pohledem. Hermiona vypadala téměř tak unaveně, jak on se cítil - ujistila je, že v tomto stádiu těhotenství je to zcela běžné, ale i tak ho rozčilovaly nachové kruhy, které měla pod očima, a způsob, jakým teď nosila svěšená svá útlá ramena.

„Jo... koukni, omlouvám se, že jsem na tebe vyjel, ale..." odložil brýle a unaveně si protřel oči. „Nemůžu poslední dobou spát. Jsem už z toho... podrážděný."

„Vážně?" ohlédl se po něm Ron ustaraně. „A víš určitě, že se nic neděje? Možná by se na tebe mohl kouknout Remus, jestli za tím není nějaká pomalu působící kletba."

Oba kluci se podívali po Hermioně, která přezíravě zasykla. Harry zjistil, že se na ni najednou šlebí. Hermionin výraz ‚vy jste oba takoví pitomci, jak jen to s vámi vydržím' ho sice rozčiloval, ale na druhou stranu byl rád, že ho zase vidí. A když potom promluvila tím svým starým poučujícím tónem, cítil se ještě lépe. Hermionino poučování vrátilo svět do správných kolejí.

„Pomalu působící kletba? Vážně, Rone?" pronesla káravě. „Samozřejmě, že je Harry neklidný a napjatý. To je vzhledem k okolnostem zcela normální."

„Jo?" zamračil se Ron. „A proč? Tedy, Válka skončila, všechno je v pohodě... neměl by si taky dát pohov?"

Hermiona protočila oči v sloup a obrátila se k Harrymu. „Cítíš se napružený a trochu mimo? Jako kdybys měl něco udělat, nebo na něco důležitého zapomněl?"

„Jo, docela tak, řekl bych," přikývl Harry. „Mám dojem, že se mi něco chystá spadnout na hlavu. Samozřejmě jsou před námi OVCE, ale ty mi zatím tolik starostí nedělají."

„Ony ti zkoušky někdy starosti dělaly?" zavrtěla Hermiona hlavou a laskavě se na něho usmála. „Harry, kdy naposledy bylyzkoušky tím nejdůležitějším, co se ti valilo na hlavu? Kdy naposledy sis nemusel dělat starosti vůbec s ničím? Kdy se tě někdo zvenku nesnažil dostat?"

Harry se zamyslel nad posledními roky. Válka... Fénixův řád... Pohár tří kouzelníků... Sirius... deník Toma Raddla a bazilišek... Kámen mudrců... Dudley a Dursleyovi...

„Ani nevím," přiznal. „Vlastně asi nikdy."

„Vidíš? Tady máš to své ‚proč'!" Hermiona otevřela diář s rozhodným máchnutím. „Trpíš bezprecedentním nedostatkem zkázy ve svém životě, což ti způsobilo šok. Budeš v pořádku, jakmile si zvykneš, že nemít strach o život je normální."

Harry na ni zíral. „Myslíš to vážně?"

„Smrtelně vážně," ušklíbla se na něho. „Ale pokud tě to bude příliš zmáhat, tak se může Ginny zmínit před svými bratry, že jsi zkompromitoval její čest - a pravděpodobně vícekrát než jednou. Jsem si jista, že se budeš cítit hned lépe, když nebudeš moct opustit školní pozemky beze strachu o život."

Harrymu bylo jasné, že právě zrudl hněvem, a pro jistotu si nedovolil kouknout přes stůl na Rona. „Hermiono, necháš toho někdy?" zanaříkal.

Hermiona proškrtla políčko nadepsané číslicí 11. Úvodní stránka jejího diáře byla pokryta políčky s čísly od 1 do 42. „Jak chceš. Ale už se cítíš líp, ne?"

„Možná," zamrmlal, nechtělo se mu přiznávat, že to tak je.

Ginny se rozesmála, objala ho rukou okolo pasu a pohodlně si mu složila hlavu na rameno. „Asi žárlím," postěžovala si. „Hermiona tě zná mnohem líp než já."

„To hravě doženeš," řekla jí zmíněná vesele a uličnicky se na Ginny ušklíbla. „Harry je jednoduchá záležitost."

„Hej!" pohoršil se Harry, vědomý si toho, že byl právě uražen. „Já tu sedím, jestli jste si nevšimly."

„Ale jó, já vím," natáhla se Hermiona pro suchou topinku jako obvykle. „Ale neměl bys. Měl by ses právě nahoře holit. Víš, jak je profesorka McGonagallová vysazená na osobní hygienu."

Harry si zahanbeně přejel rukou po tváři. „To je to tak poznat?"

„Nepolíbím tě, dokud to nezmizí," prohlásila Ginny nekompromisně.

„Jdu se holit."

„Jen běž," usmála se na něho Ginny sladce. „Zatím se tu za tebe nasnídám."

oxoxoxoxoxoxoxoxo

„Je příjemné vidět, že se zase normálně baví," podotkl Remus Lupin tiše a sledoval, jak Harry rázuje pryč a přitom si rozpačitě hladí tvář. „Měl jsem strach... po tom, čím si prošli, jsem si nebyl jistý, jak se zvládnou znovu klidně usadit do studentského života."

„Je to úleva," souhlasila Minerva také polohlasem. „Pan Potter začínal být poněkud nedůtklivý. Jsem vděčná, že si ho slečna Grangerová vzala na starost."

Remus se usmál a sledoval Hermionu s Ginny. Jedna si nalévala čaj a druhá si dopřávala z Harryho osiřelé snídaně. „To dělala vždycky... kdyby si nebyli tak blízcí věkem, řekl bych, že mu supluje matku."

„A díky nebesům za to. Naskakuje mi husí kůže z pomyšlení, do jakých potíží by se ti dva kluci dostali nebýt jejího dohledu," pronesla Minerva pevně. „Nezdá se vám unavená?"

„Podle Harryho je neustále vyčerpaná, ale nechce jim dovolit, aby jí pomohli s čímkoli víc, než s nošením knížek," odpověděl Remus. „Konzultoval jsem to s madam Pomfreyovou... sdělila mi, že je to normální a během týdne, či dvou to z valné části pomine."

„Ach, pokud to pomine..." Minerva, která si nikdy nedovolila mít s tímto zvláštním stavem osobní zkušenost, se dívala na svou jedinou těhotnou studentku pohledem téměř nedůvěřivým. „Ale domácí úkoly vypracovává v řádných termínech."

„Ta by vypracovávala domácí úkoly v řádných termínech, i kdyby byla jednou nohou v hrobě," namítl Remus klidně. „Promluvil jsem si s Ginny Weasleyovou... chystá se mě varovat, pokud by to přerůstalo Hermioně přes hlavu. Víš sama, že Hermiona by se ani slovem nezmínila, dokud by se doopravdy nesložila."

„Ne, pravděpodobně ne," potřásla Minerva hlavou a mrkla. „A v Lektvarech odvádí ještě lepší práci než obvykle... tedy při psaní esejí. Předpokládám, že to je ten důvod, proč Severus vypadá poslední dobou tak kysele."

„Také sis toho všimla?" usrkl Remus čaj. „Profesorko... tedy, Minervo..." stále si nemohl zvyknout na její křestní jméno, byla pro něho ‚profesorkou McGonagallovou' příliš dlouhou dobu, „...pokud mi promineš všetečnou otázku... Proč se vrátil k Lektvarům? Myslel jsem si, že vždycky chtěl učit Obranu."

„Pokud mám říct pravdu, nemám tušení," odpověděla lehce. „Požádala jsem ho, aby se k nám vrátil, a on souhlasil - myslela jsem, že vezme znovu Obranu. Když přijel, tak mi oznámil, že si bere Lektvary, a odpochodoval rovnou dolů do svých sklepení. Celé dny z nich nevyšel."

„Vážně?" Remus cítil, že se jeho obočí pokoušejí splynout s vlasovým porostem. „Prostě jen tak?"

„Prostě jen tak," kývla hlavou. „Zjevně o tom nehodlal diskutovat... a já vlastně také nechtěla tlačit na pilu. Post učitele Lektvarů je nejobtížněji obsaditelný vůbec, a najít kohokoli v tak krátkém čase by stejně nebylo možné."

Remus pohlédl na Snapeovu prázdnou židli; její uživatel odešel okamžitě, jakmile do sebe hodil kávu. „Myslel bych si, že bude... já nevím... snad šťastnější, když Voldemort zmizí a on sám bude očištěný," pronesl zamyšleně. „A přitom je podrážděnější než kdy jindy."

„Je něčím zmatený," řekla Minerva a odfrkla si, když na ni Remus nevěřícně pohlédl. „Znám ho od jeho jedenácti, Remusi. Sice jsme spolu vždy nevycházeli nejlépe, ale to ještě neznamená, že nepoznám, když ho něco trápí. Takhle křečovitý nebyl od té chvíle, kdy Sirius Black utekl z Azkabanu."

Remus sklopil zrak ke svému talíři. „Bylo to... hodně zlé?" hlodalo v něm špatné svědomí. Věděl, že Severus vystupoval proti jeho zaměstnání v obou případech velice usilovně, a nemohl ho za to obviňovat... už ho dvakrát málem zabil. Bylo by možné, aby už tehdy byl on sám příčinou Severusovy křečovitosti, ne Sirius...? A teď je to tu zas.

„Poppy mu tenkrát předpovídala žaludeční vředy do začátku ledna," odpověděla Minerva. „Jenže co mu přes nos přelítlo tentokrát, to netuším."

oxoxoxoxoxoxoxoxo

Severus Snape se hrbil nad stolem, čmáral poznámky a opravy do haldy studentských esejí. Vypadal unaveně a napjatě... jako pokaždé.

„Severusi?" oslovil ho jemně duch Albuse Brumbála. Nemohl už zaklepat, tak alespoň zůstal napůl ve vstupních dveřích připravený odplout, kdyby nebyl vítán.

Severus vzhlédl, jeho ramena poklesla ještě o kousek níž. „Albusi," namítl unaveně, „mám práci. Něco potřebuješ?"

„Jen se podívat, jak se ti vede, chlapče můj, nic víc," vystoupil ze dveří a naznačil usednutí na tvrdou židli připravenou pro kajícné studentíky. „Něco ti dělá starosti."

Severus se zachmuřil. Jako vždy, když Albus řekl něco osobního. „Co by mi asi tak mohlo dělat starosti? Studenti se nám vrátili a naplnili školu šťastným kňučením idiotů. Jsem zpátky ve svém vlastním žaláři, který je stejně zatuchlý, jako když jsem ho opouštěl. A znovu jsem ředitelem té nejméně oblíbené bradavické koleje. Jsem v extázi, mohu tě ujistit. Každý nový den je čirým potěšením."

Albus se zakuckal. „Přinejmenším tvá schopnost stupňovat sarkasmus nedošla úhony," usmál se laskavě na mladšího muže před sebou. „Pokud tě někdy opustí, alespoň budeš vědět, že už ti zbývá jen jedna cesta."

„Ano, jistě... jsem v úplném pořádku, Albusi," odložil Severus brk. „Jsem jen... unavený."

„Jsi, jak jsi sám řekl, unavený od samého začátku tohoto školního roku, nebo možná ještě o něco déle," poukázal Albus něžně. „Mimochodem podobně jako pan Potter."

Mistr lektvarů trhl hlavou vzhůru a vystavil Albuse zvláště jedovatému pohledu. „Ujišťuji tě, Albusi, že pan Potter a já nejsme... unavení ze stejného důvodu. Zcela určitě."

„Slečna Grangerová v tomto bodě vznesla zajímavou domněnku," začal Albus a krátce se odmlčel. V Severusových očích se mihlo cosi neuchopitelného, když zmínil ono jméno. „Vysvětlila panu Potterovi, a já tomu zcela rozumím, že ‚trpí bezprecedentním nedostatkem zkázy ve svém životě', což se u něho projevilo šokem celého systému. Vy oba jste v podobné situaci... prvně po době delší než celý život pana Pottera nejsi nikým přímo ohrožován. Nevisí nad tebou žádná bezprostřední hrozba a náhle máš naprostý nedostatek nepřátel. Je to to, co tě trápí, Severusi? Náhlé uvolnění napětí, kterému jsi byl příliš uvyklý, než aby ses bez něho lehce obešel?"

„Ne." Hubená ramena se krátce vypjala a znovu poklesla. „Nevím. Ani nyní nejsem tak docela bez nepřátel, ale je... rozčilující mít v životě pouze jednu roli namísto půltuctu."

Albus si povzdechl. „Doufal jsem, že má přítomnost u tvého procesu bude dostačující," řekl omluvně. „Už jsem ti to, Severusi, řekl a řeknu ti to znovu: je mi nevýslovně líto, co jsem po tobě té noci žádal."

„Žádal jsi příliš mnoho," pronesl Severus krátce a odvrátil pohled. „Stejně jako pokaždé. A ani po smrti nejsi jiný. Já jsem v pohodě, Albusi. Já se... přizpůsobuji. Nech mě prosím být."

„Jak si přeješ," přikývl Albus a smutně sklopil oči. Severus úspěšně prošel poslední a největší zkouškou jejich přátelství... ale zřejmě to byl Albus sám, kdo ji nezvládl. „Ještě jednu otázečku, než odejdu, o slečně Grangerové..."

A znovu bylo ono jméno přivítáno téměř nepatrným záchvěvem napětí. „Co je s ní?"

„Jak si vede, Severusi? Po letech strávených jako kolejní ředitel dokážeš rozpoznat, pokud se někdo přepíná nad své síly. Minerva samozřejmě také, ale v případě slečny Grangerové, která se tak podobá Minervě v dívčích letech, je přeci jen o něco méně pozorná než obvykle. Sám vidím, že je slečna Grangerová unavená, ale... zvládne stres z kombinace blízkých OVCí a nadcházejícího mateřství?"

Severus se zamračil a vyhledal očima roličku pergamenu ležící nepatrně bokem od ostatních. „Její současná práce výrazně převyšuje její obvyklý standard. Vede si velice dobře," pronesl pomalu a se zjevným odporem odděloval jednotlivé slabiky.

„Opravdu?" Albus i oddechl. „Ostatní učitelé se zmínili, že úroveň její práce poněkud upadla. Je stále jedinečná, samozřejmě, ale věnuje se předmětu méně zevrubně, než měla ve zvyku. Zřejmě musí Lektvarům věnovat zvláštní úsilí, aby byla schopná se připravit na praktické zkoušky."

Severuse to zdá se překvapilo. „Vážně? Zajímavé." Zvedl osamocenou roličku pergamenu a se zamračeným výrazem si s ní začal hrát. „Také mám na tebe jednu otázku, než odejdeš," začal pomalu. „Nejsem přesvědčený, že je slečna Grangerová připravená na odpovědnost spojenou s mateřstvím. Je to obtížná a nevděčná role a ona je velmi mladá. Myslíš, že bude schopna jí dostát na odpovídající úrovni?"

Albus se usmál. „Myslím, že jí dostojí na úrovni více než odpovídající... a bezpochyby bude tou nejúzkostlivější a nejstarostlivější matkou od doby Molly Weasleyové a jejího prvorozeného. Pokud to děcko přežije záplavu šateček, zdraví prospěšných elixírů a ochranných kouzel, což už má určitě všechno připraveno, tak si jsem jist, že si on, či ona nebude mít nač stěžovat."

Severus přikývl a zjevně se trochu uvolnil - a Albus přikývl v odpověď. „Pomineme-li chvilku mladické nerozvážnosti, má Hermiona jen velmi málo společného s Eileen," pronesl velmi opatrně. „Myslím, že nemusíš mít strach, že by to dítě bylo kdy nemilované či nechtěné."

 „Odejdi, starče," zakabonil se Severus a vrátil se ke známkování rozzuřeným tahem brku.

Albus odplul dveřmi potěšený, že ukonejšil alespoň jeden ze Severusových běsů. Věděl, že Eileen s Tobiasem svému synovi znovu a znovu předhazovali, že je jen nechtěnou komplikací, která je donutila zůstat spolu i dlouho poté, kdy se vytratilo krátké vzájemné zalíbení. Bylo jen přirozené, že se zajímal o dobro děcka také počatého během chvilky nepozornosti... ale Hermiona Grangerová nebyla ani v nejmenším jako Eileen Princeová. Albus doufal, že alespoň tento strach se mu podařilo zaplašit.

Nakonec její rozhodnutí zatajit jméno otce dítěte možná bylo tím nejlepším. Je lépe mít jednoho milujícího rodiče, který tě chce - než dva, kteří litují, že tě zplodili.

oxoxoxoxoxoxoxoxo

Draco míval pocit, že jednoho krásného dne mu hůlka už natrvalo přiroste k pravé dlani. A ne tak, jak byl žertem varován, když mu bylo čtrnáct. Díky Merlinovi, že už je zletilý... ačkoli by mu možná mohli udělit výjimku, vzhledem k okolnostem.

Už se více či méně vyrovnal se ztrátou levé ruky a předloktí. Profesor Snape mu řekl cosi jako ‚vadila-li by ti ruka tvá, utni ji' - nevzpomněl si na přesné znění, když napůl šílel bolestí, ale bylo to něco v tomto smyslu. Pomohlo mu to vše dát do pořádku. Znamení zla s rukou, do níž bylo vypáleno, představovalo část jeho samého - část, kterou neměl rád a kterou nechtěl. Na jednu stranu to byla téměř úleva, vidět je mizet.

Pozn. překl.: Snape citoval Bibli - Evangelium sv. Marka 9.43 „A horšilaliby tě ruka tvá, utni ji; lépeť jest tobě bezrukému vjíti do života, nežli obě ruce majícímu jíti do pekla, v ten oheň neuhasitelný." (opsáno z vydání z roku 1892)

Teď ho frustrovalo, jak těžké bylo cokoli udělat pouze jednou rukou. Vlasy si nemilosrdně ostříhal nakrátko, čímž byl jeden problém vyřešený, ale téměř na vše ostatní musel používat kouzla. Ranní oblékání. Sprchování. Zapnutí těch zatracených kalhot. Vše muselo být buď uděláno kouzlem, nebo navždy nevykonáno. Více než jednou přemýšlel nad pořízením protézy, ale... ne. Už nikdy se nechtěl stát tou osobou, kterou byl, když byl ještě celý.

Vždy bylo vítanou úlevou chvíli se zaobírat cizími starostmi místo svými vlastními.

„Nevypadáš, že bys spal," podotkl a usrkl čaje. Z hrnečku, naštěstí... šálek s podšálkem nebylo jednoduché udržet jednou rukou, na což jeho kmotr přišel hned při prvním z jejich čajových dýchánků.

Snape vypadal jednoznačně opotřebovaně... jako oblečení z vetešnictví. Draco očekával, že spíš pookřeje, když válka skončila... ale ať už to bylo jakkoli, Snape vypadal ještě unaveněji než předtím. A teď s kyselým výrazem upíjel ze svého vlastního čaje.

„Nespal," přiznal. „Ty spíš?"

Draco zavrtěl hlavou. „Ne pokaždé. Někdy úplně v pohodě, ale někdy... mám sny. A ty?"

„Často," Snape shlížel do svého hrnku se vzdáleným výrazem. „Je to... zneklidňující, jak se zjevně všichni rozhodli předstírat, že Válka nikdy nebyla."

„Ach Merline, ano!" ohnivě souhlasil Draco. „Jsme tu všichni zpátky ve škole jako hodné děti, hašteříme se o famfrpálový pohár a kolejní body..." Další z jeho žalů. Mohl létat, a byl za to vděčný, ale nemohl už nikdy hrát famfrpál. Jedna ruka na balón, druhá na koště, jinak to nešlo.

„Vzhledem k tomu, jak dlouho většina společenstva dokázala zcela úspěšně popírat návrat Pána zla, předpokládám, že by nás nemělo překvapovat, že se neobtěžují na něho myslit nyní," zafilozofoval Snape a nepřítomně si zamíchal čaj. „Ten pocit je... surrealistický, nemyslíš? Jako kdybychom se probudili ze sna a shledali, že nic z toho se vlastně nestalo... ale ten pocit ze sna byl stále přítomný."

Draco přikývl. „Pro mě je to jednodušší, řekl bych," podotkl a nadzvedl zbytky své levé paže. „Mám tuhle stabilní připomínku, že to bylo skutečné - a že jsem to přežil." Zahlédl na kmotrově tváři důvěrně známý stín viny a zavrtěl prudce hlavou. „A necháš už toho?"

„Čeho mám nechat?" zeptal se Snape a škubl jízlivým obočím.

Draco se obočím nenechal vyvést z míry. „Pocitu viny, že to bylo moje Znamení, které jsme použili proti Němu," pronesl nesmlouvavě. „Neříkám, že nebylo znechucující a rozčilující vidět vlastní ruku použitou takovým způsobem, ale chtěl jsem, aby to skončilo. Uřízl jsem si ji sám, vždyť víš. Tak se přestaň cítit provinile, žes mě neochránil před obětí, kterou jsem chtěl udělat."

Snape si povzdechl a odvrátil pohled. „Budu se snažit," řekl po chvíli ticha. „Ale stále si myslím, že já měl být tím, který —"

„Tak to se tedy sakra neměl," rozčilil se Draco. „Já ji pro život nepotřebuju, jasné? Na Formule stačí jedna ruka. Lektvary vyžadují obě. Tak to je." Odložil hrneček a natáhl se pro sušenku. „Jak to jde v hodinách? Dokázal Weasley projít celým týdnem bez zásadních pitomostí?"

„Dvěma," odpověděl Snape s úlevou, že přešli k méně bolestivému tématu. „Předpokládám, že zatím krotí svou blbost až do chvíle, než se mu naskytne příležitost provést něco opravdu velkolepého, například vybít celou třídu najednou."

„Máš mé sympatie," ušklíbl se na něho Draco a potřásl hlavou. „Beze mě a Grangerové... no, alespoň tam stále máš havraspárské."

„Merlin jim žehnej," souhlasil Snape. „Můžu tě ujistit, že tvá úlisná podlézavost mi rozhodně nechybí, ale zas na druhou stranu jsem tě nemusel neustále kontrolovat, aby sis něco nestrkal do úst."

„Ani mně nechybí." A opravdu nechyběla. Jeho krátká kariéra mezi smrtijedy a Brumbálovo úmrtí konečně zbořily bariéru mezi nimi dvěma - alespoň k tomu to bylo dobré. Draco se už nesnažil zalíbit se Snapeovi lichotkami, jaké by dělaly radost Luciusovi, a Snape mluvil s Dracem mnohem otevřeněji než s jakoukoli jinou žijící osobou, alespoň dle Dracova předpokladu. Je to pěkný pocit - být někým uznáván. „A co Grangerová, vede si dobře?"

Obočí znovu vzlétlo. „Proč?" zeptal se Snape zvědavě. „Nikdys tu holku neměl rád."

„Ne, neměl," pokrčil Draco rameny. „Byla jedním z Potterových ocásků, nebelvírka a mudlorozená k tomu. Nikdy mě ani nenapadlo, že bych na ni vůbec třeba jen vlídně pohlédl. Ale... letos je to jinak."

„Jak jinak?" podtón té otázky byl nepatrně chybný... prostě příliš lhostejný na pravý nezájem. Snape to chtěl opravdu vědět - nebyla to pouhá otázka pro udržení rozhovoru.

„No, chová se ke mně tak normálně," pousmál se Draco křivě. „Jako jedna z mála, vzhledem k mému nedávnému smrtijedství. Nestala se mou novou nejlepší kamarádkou, zdaleka ne, ale pokaždé ji rád vidím. A také to letos nemá jednoduché."

Snape si odfrkl. „Věděla, že je těhotná, už před začátkem školního roku," pronesl nesmlouvavě. „Měla více než jednu příležitost buď se vzdát dítěte, nebo opustit školu, ale rozhodla se zvládnout těhotenství i studium. Věděla, že to bude obtížné, a já ji nebudu litovat pro její svobodné rozhodnutí."

„To bych od tebe ani nečekal," souhlasil Draco suše. „Ale je moc příjemné nebýt jediným sociálně vyloučeným v ročníku. Dokonce spolu sedíme na Věštění z čísel... Padma Patilová si zřejmě myslí, že promiskuita je nakažlivá."

Snape prudce trhl hlavou vzhůru a v očích se mu zlověstně zablýsklo. „Slečna Patilová není v pozici, aby odsuzovala čarodějku, jejíž schopnosti převyšují její vlastní rozdílem několika tříd, za jedinou chvilku nepozornosti," vyštěkl. „Slečna Grangerová může být přecitlivělá, požitkářská, neprozíravá - ale nikdy by nebyla—" zjevně mu došlo, co právě řekl, a rychle sklapl ústa. „Ta dívka má spoustu chyb," zamumlal s odvráceným pohledem. „Není nutné ji osočovat pro jedno z jejích nemnoha zaváhání."

Draco pozvedl obočí. „Děvka rozhodně není," pronesl jednoznačně. „Chová se spíš staropanensky než jak jinak, ač je momentálně zjevné, že ke staré panně má daleko. I když mě docela překvapilo, jaks ji začal bránit." Snapea to evidentně naštvalo, ale zůstal potichu. „Nicméně, když se nad tím zamyslím znovu, tak mě to vlastně nepřekvapuje."

Snape po něm střelil pohledem. „Proč? Ujišťuju tě, že jsem se ani v nejmenším nezačlenil mezi fanoušky Pottera a jeho kohorty."

 „To ne, ale jsou jisté věci, které se... nesluší. Což jsem se naučil od tebe, abych přiznal." Dívku ani květinou, natož kletbou. Čest dámy pomlouvati nebudeš. Být zlý není nutně nemyslitelné, ale hrubost se netoleruje. Nutno podotknout, že tyto zásady pochytil od své matky a svého kmotra - Lucius by s nimi nesouhlasil. Draco potlačil náhlé bodnutí viny, že si vzpomněl na otce v tak běžné souvislosti.

Snape se nepatrně uvolnil. „Pravda," připustil. Vypadal téměř... spokojeně. Že by se cítil provinile vůči té Grangerovic holce? Draco si nemohl pomoci, ale zaujalo ho to.

„Ona je... milá," zamyslel se Draco a usrkl si čaje. „Viděl jsem ji v knihovně plést čepeček, zatímco studovala, a zjistil jsem, že tomu dítěti téměř závidím. Jednou bude vědět, že ho milovala natolik, že dala kvůli němu v sázku své zbožňované vzdělání i s OVCEmi."

„Ano," řekl Snape stroze a v konverzaci nastala dlouhá pomlka.

Snape se sám nikdy nezmínil, ale Draco si pamatoval, jak ho jednou jako malého kluka Narcissa v ústraní varovala, aby se nikdy neptal na rodiče svého kmotra. Vymyslel si pár teorií, proč.

„Zdá se být všeobecně přijímanou pravdou, že bude bezmezně milující matkou," pronesl Severus s pohledem upřeným do ohně.

„Jsou horší," ozval se Draco tiše. Jeho vlastní matka byla sice trochu náladová a neobyčejně nemorální, ale neměl ani nejmenší pochybnost, že ho milovala. Když se vzdával své ruky a vypovídal spojenectví Pánu zla, měl největší strach z toho, že ji zklame... nebo ještě hůř, že ji raní.

Musel ji pak dost prosit, ale nakonec mu odpustila.

„To jsou," souhlasil Snape pomalu, pak lehce potřásl hlavou a odložil svůj hrnek s rázným klapnutím. „Připozdívá se. Doprovodím tě zpátky do společenské místnosti."

oxoxoxoxoxoxoxoxo

Autorčina poznámka bokem:

Několik čtenářů se mě dotázalo, proč se Hermiona nerozhodla pro potrat, a protože nechci odpovídat každému zvlášť, vypíšu důvody na tomto místě. Každý, kdo se mě na to ještě někdy zeptá, bude odkázán na tuto poznámku, ledaže by přišel s novými přesvědčivými tvrzeními.

Hermiona se nerozhodla nechat si dítě ani z důvodů ‚sentimentálních', ani ‚morálních', ani kvůli mému vlastnímu ‚kulturnímu zázemí' a také určitě ne proto, aby ‚přinutila Snapea k manželství'. Moc dobře vím, že potraty jsou citlivým tématem pro mnoho lidí, zejména v USA, kde se z něho dají vytřískat slušné politické body.

Hermiona se v ‚Zodpovědnosti nade vše' k potratu nerozhodla, protože věřím, že takové rozhodnutí by bylo v přímém rozporu s její povahou. Nesnažím se předávat světu nějaké poselství a osobně shledávám potrat zcela přiměřeným pro každou, která se pro něho rozhodne. Jenže některé z nás by se s potratem vyrovnat nedokázaly, což je také zcela normální a přiměřené.

Hermionina povaha se během let stávala stále zřejmější: neustále ochraňovala Harryho, trvala na rovných příležitostech pro utlačované (ať už ti o to stáli, nebo ne), vzala si k sobě Křivonožku (víceméně pouze na základě informace, že ho nikdo nechce) - zjevně má velmi mateřskou a ochranitelskou povahu. Nedokážu si představit, že Hermiona, která založila SPOŽÚS a odešla od rodičů jen proto, abych mohla dávat pozor na Harryho, by se vzdala svého dítěte z důvodu nevhodného načasování těhotenství nebo proto, že počala za nemístných okolností.

A Snape, dle mého, by něco takového ani nechtěl, natož aby to od ní požadoval. Není natolik pohodlný, abych chtěl zdravé, chtěné dítě vymazat z povrchu zemského jen proto, že jeho přítomnost mu činí dočasné nepohodlí. Navíc: potratit jeho dítě, a ani mu o něm neříct, to by bylo horším porušením Snapeových lidských práv než ne zcela dobrovolná účast na početí - co když vždycky děti chtěl? Co kdyby byl u vytržení, kdyby se našla nějaká, která by byla ochotná porodit mu dítě a pak mu dovolit je vychovávat, nebo mu alespoň dát možnost dítě navštěvovat? Dokud si s ním Hermiona nepromluvila, nemohla si jista odpovědí na žádnou z těchto otázek.

Zdálo se mi, že převládá předpoklad, že jsem Američanka. Není tomu tak, jsem Australanka a jsem na to hrdá. Příběh jsem konzultovala s osobou britského původu. (Jen pro zajímavost: za muže mám Američana a mí prarodiče jsou Britové.) Ne každý připojený k Internetu je Američan, či osoba ignorující britské kulturní zázemí.

Potrat je samozřejmě jen a pouze osobní volbou každé, jak jsem se snažila ukázat v prvním rozhovoru Hermiony s Levandulí a Parvati - Hermiona odmítá potrat pouze ve svém případě, Levandule ho považuje za jedinou možnost a Parvati je zděšená už pouhým pomyšlením na něj. Všechny tyto názory jsou zcela legální a, vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o tři dívky téhož věku, navštěvující tutéž školu a pocházející z téže země, jsou to názory velice různorodé. Tak jako lidé.

Pevně jsem věřila, že jsem se k tomuto tématu dostatečně vyjádřila v průběhu prvních dvou kapitol a dlouhé vysvětlování by bylo nudné. Ne, neodhalila jsem zatím, co přesně se stalo, jak to Hermiona vnímá, jak to působí na Snapea, ani mnohé další. Tyto věci budou odkrývány postupně - tak jako povaha Ronova válečného zranění a spiknutí proti Harrymu - až přijde vhodný čas. Trpělivost růže přináší.

19.01.2013 20:55:15
Elza
Svět Harryho Pottera je majetkem J. K. Rowlingové, a i kdyby bylo něco mé, stejně nepíši za vidinou hmotného zisku. Při překladech vycházím ze všech podkladů dostupných v čestině, hlavně z díla pánů Medků, ale obdobně využívám všech krásných obratů, které jsem si byla schopná zapamatovat z kolektivního díla českých verzí potterovské FF. Příjemné počtení!
Vaše Elza
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one