Vítejte! Jak vidíte, stránky jsou ve výstavbě. A asi ještě dlouho budou...

Zde publikované bylo vytvořeno čistě pro potěchu čtenářstva.

P9120094.JPG

7. V myšlenkách na tebe

„No, podle mého jsi naprosto zdravá," pronesla madam Pomfreyová spokojeně. „Co nevolnosti?"

„Zmizely," odpověděla Hermiona s nepřeslechnutelnou úlevou. Její ranní nevolnosti nepatřily, dle ujištění madam Pomfreyové, k těm nejhorším, ale život jí znepříjemňovaly dostatečně. Bylo skvělé znovu normálně snídat. „Od úterý jsem nezvracela."

„Báječné," poťukala ošetřovatelka zlehka na Hermionino bříško a zamumlala další z řady diagnostických zaříkadel. „A co únava?"

„Zlepšuje se to, řekla bych," připustila Hermiona nejistě. „Už několik dní se mi nepovedlo usnout vsedě, ale stále jsem dost unavená."

„Hm, dej tomu ještě tak týden. Přejde to," usmála se na ni madam Pomfreyová vlídně. „Všechno probíhá, jak má... až na to, že se příliš přepínáš, což je ostatně tvým špatným zvykem. Chci, abys chodila spát opravdu brzo a dnes odpoledne už nic nestuduj."

Dnešní ‚prohlídka ve třináctém týdnu' byla de facto prohlídkou po dvanácti týdnech a šesti dnech, protože nedělní dopoledne vyhovovalo oběma nejlépe - a tak Hermiona slyšela každou neděli od začátku školního roku, že by měla víc odpočívat.

Hermiona kajícně znachověla. „Ale dítěti neublíží, když budu studovat, že ne?" zeptala se ustaraně. Stále ještě těhotněnevypadala, ale už na sobě pozorovala jisté nepatrné vzdutí v podbřišku, které činilo těhotenství o dost reálnějším, než se dařilo nedávnému neustávajícímu zvracení. „Budu si číst v posteli."

„Studium je přípustné, pokud si dáš dvacet, kdykoli se budeš cítil ospale," pohlédla na ni madam Pomfreyová varovně. „Ale tvé vyčerpání dítěti rozhodně neprospívá, jak dobře víš. Lektvar sis vzala?"

„Ano, madam Pomfreyová," ujistila ji Hermiona poslušně. Překvapilo ji, že existuje kouzelnická varianta vitamínů pro těhotné, a jakmile ji madam Pomfreyová ujistila, že kombinace mudlovských a kouzelnických preparátů není na škodu, užívala Hermiona oboje. „Jen jsem si říkala... jak se tady vzal? Ten lektvar myslím. Není z těch, které bys tu měla běžně."

„Veškeré lektvary pro ošetřovnu vaří profesor Snape," usmála se na ni madam Pomfreyová konejšivě. „Neměj strach, jeho výtvory jsou vždy prvotřídní."

Měla z toho zvláštní pocity. Částečně cítila vinu, že on už zase musí dělat něco pro ni, což se mu nejspíš příčí; ale v jejích pocitech byl i značný díl úlevy. Alespoň je ten lektvar uvařený správně.

„Nevadí mu to?" zeptala se a skousla si spodní ret. Myslet na něho... a mluvit o něm... bylo jako drbat si odřeninu. Bolelo to, ale nebyla schopná přestat. „Myslela jsem, že bych si lektvar mohla docela dobře uvařit sama, je jedním z jednodušších. Pokud by se mu nechtělo plýtvat časem."

„Proč by mu to mělo vadit? Vaří i všechny ostatní," kývla madam Pomfreyová hlavou a jemně vystrčila Hermionu z postele, na které seděla. „Tak, to bychom měly. Uvidíme se zase za týden - a koukej víc spát!"

oxoxoxoxoxoxoxoxo

Toho rána vypadala po delší době znovu o mnoho lépe. Těhotenství dle slov Poppy Pomfreyové požehnaně pokročilo a nevolnosti už ustoupily.

Ne, že by se snad ptal. Donesl na ošetřovnu novou várku prosté masti proti popáleninám a nebylo mu dovoleno uniknout, dokud si nevyposlechl podrobnosti o nadcházejícím mateřství Hermiony Grangerové. Na Poppy se opravdu zlobit nemohl... po letech péče o boule a modřiny žáčků školáčků prokládané občasnými děsivými nehodami, popřípadě zle pochroumaným smrtijedským Mistrem lektvarů, muselo být těhotenství pro ošetřovatelku jako závan čerstvého vzduchu.

Povšiml si, že když už ta žába mohla znovu normálně jíst, začala dbát o to, aby jedla řádně. Narozdíl od většiny svých spolužáků ignorovala zákusky a mastné pokrmy, na tabuli hojně přítomné, a věnovala svou pozornost spíše pestré paletě jednoduchých jídel. Netušil, jestli je to pro ni normální, nebo jestli obětovala uspokojení svých chutí pro dobro dítěte. Nikdy předtím ji nesledoval, když jedla. A rozčilovalo ho, že ji sleduje nyní.

Severus upil ze silné hořké kávy a zjistil, že se jeho pohled znovu zatoulal k Hermioně Grangerové, která - jak bylo jejím zvykem - seděla mezi ostatními dvěma členy jejich Tria... vlastně už Kvarteta, protože Ginny Weasleyová se k nim přidala zřejmě už na stálo. Ti tři vypadali, že je přešla chuť ji obskakovat, novinka zjevně zestárla, ale to Weasleyovic děvče ji i nadále pečlivě sledovalo, jak si povšiml. Jak znal Molly Weasleyovou, tak mladé Ginny určitě nakázala předávat pravidelné reporty, kterak a co Hermiona jí, jak spí - a vůbec všechny ty podrobnosti, které by si nadmíru vlezlá ženská se silnými mateřskými pudy mohla přát znát.

Přistihl se, že přemýšlí, zda měli Albus s Dracem pravdu... a který z nich onu dívku odhadl lépe. Albus ji považoval za mladší vydání Molly, za plně připravenou hýčkat a rozmazlovat s touhou očekávané mimino. Dracovo krátké vyjádření k danému tématu ji vyzdvihlo na peidestal co vzor ušlechtilé mateřské lásky, která neváhá dát v sázku všechny své nejdražší ambice, jen aby mohla řádně donosit dítě. Nicméně oba se zdáli zcela přesvědčení, že ona to dítě chce a bude o ně pečovat.

jeho dítě.

Proč by se měla mladá krásná čarodějka, obdivovaná hrdinka se zářnou budoucností a nepochybně půltuctem mladých pitomců soupeřících o její pozornost, zahodit s dítětem bez otce? Její možnosti uplatnění v zaměstnání budou značně omezené přítomností mrněte, o které bude muset pečovat. A také je tu ona větší než malá možnost, že se mu to dítě bude podobat - pokud ji už teď obviňují z promiskuity, vychovávání neuznaného syna, či dcery zajistí stálou vodu mlýnům pomluv. A i kdyby se mu to děcko nakonec nepodobalo, porodit dítě pár měsíců před OVCEmi jí těžce naruší studijní plán. Draco se nemýlil, ona opravdu riskuje své nejhýčkanější cíle pro blaho děcka. Neobětuje je úplně, hloupá není, ale nepochybně riskuje.

Mohou mít Albus s Dracem pravdu? Je možné, aby to dítě opravdu a nezlomně chtěla? Samozřejmě to sama tehdy v jeho kabinetě vyhlásila, ale on to přičetl na vrub obvyklému nasládlému nebelvírskému sentimentu, místo uvážlivého zhodnocení dopadů, které bude mít dítě na její život.

Se zachmuřeným čelem sledoval, jak vstala a usmála se na Rona Weasleyho, který před ní neobratně ustoupil. Postavila se vedle něho a společně následovali Harryho Pottera z Velké síně.

Kráčela Harrymu Potterovi v patách stejně jako vždy. Zamračil se a odstrčil nedotčenou snídani. Už promarnil až příliš mnoho času přemýšlením o tom žabci.

oxoxoxoxoxoxoxoxo

„Čau, Hermiono."

Ani nevěděla, proč jí pozdrav Michaela Cornera nadzdvihl mandle. Pravděpodobně protože použil její křestní jméno - sice jednu dobu chodil s Ginny, ale s Hermionou se nikdy nijak dobře neznali.

„Ahoj, Michaeli," odpověděla zdvořile, ale nenamáhala se ani naznačit snahu srovnat hromady knih a poznámek rozházených po lavici, aby mu uvolnila alespoň kousek místa. Pokud si chce půjčit její poznámky nebo potřebuje pomoct s domácím úkolem, tak ji bude muset požádat. Slušně. A vestoje.

Místo toho přesunul kupku knížek a sedl si vedle ní. „Poslyš, já... zajímalo by mě," začal pokusně, „máš už partnera na ten projekt z Přeměňování, co nás čeká příští týden?"

„Plánovaly jsme se dát dohromady se Susan." Susan Bonesová sice nebyla na přeměňování přirozený talent, ale podávala stabilní výkony a s hůlkou měla jistou ruku. Přeměňování jediného předmětu dvěma kouzelníky současně bylo přinejmenším obtížné a Hermiona byla potají šťastná, že se Harry s Ronem bez zbytečných okolků rozhodli pracovat spolu.

„Aha," Corner si nervózně pohrával s jednou z jejích barevných záložek. „Tak..." podíval se na ni s nadějí v očích, zjevně doufal, že s ním bude alespoň zdvořile konverzovat. Hermiona, na kterou to Ron s Harrym často hráli obdobným stylem, jen pozvedla obočí a čekala. Corner se ošil a odvrátil pohled.

„Půjdeš... ehm... s někým příští víkend do Prasinek?" zeptal se výtisku Asijských protijedů.

Hermiona zamrkala. A nenápadně se štípla. „No... vlastně ne..."

„Dobře," začal žmoulat další záložku. „Šla bys teda se mnou?"

„Já..." Hermiona ještě v životě nikoho neodmítla. Zatím se našli jen dva kluci, kteří ji někam pozvali (McLaggena pozvala ona), a v obou případech byla nabídkou potěšena - Viktorovou i Ronovou... alespoň pro tu chvíli. Jak se pro všechny svaté zdvořile řekne ‚panebože, jen to ne'? „... jsem polichocena, ale..."

„Bude to bžunda," mínil vážně. „Můžeme si zajít do knihkupectví, do Medového ráje, ke Třem košťatům a... však víš..."

Hermiona se nadechla, aby ho zdvořile, ale pevně odmítla, jenže pak zase vydechla. To jí vážně zrovna navrhl to, co se jí zdálo, že z jeho přemlouvavého tónu slyšela zaznít? „Můžeme si zajít ke Třem košťatům a...?" navázala s dobrou snahou předstírat zdvořilý zájem.

„No... však víš," lehce zčervenal a pohlédl na ni se zjevnou nadějí.

„Chvilku mi o tom vyprávěj," zdvořilý zájem vylétl komínem a její hlas nabral mrazivý podtón.

Corner vypadal poměrně zahanbeně, ale zjevně mu ještě nedošlo, že by měl vyskočit a vzít nohy na ramena. „No, už nemůžeš... víš co... když jsi... tak jsem si myslel..."

Hermionina obočí provedla pokus vyšplhat až k vlasům. „Dovol mi se přesvědčit, že jsem ti rozuměla," začala chladně. „Ty bys se mnou chtěl jít ke Třem košťatům, kde bychom si pronajali pokoj a jali se šukat jako králíci. Fajn. A co přesně tě vedlo k přesvědčení, že je to dobrý nápad?"

Kdyby tímto tónem promluvila na Rona nebo Harryho, bez prodlení by padli na kolena a prosili o milost. Jakákoli osoba s citem v těle by přinejmenším utekla. Corner zřejmě patřil k lidem, kteří se snaží překážky ukřičet.

„No, já tě tou otázkou nechtěl urazit," začal obranně a významně pohlédl směrem k jejímu žaludku. „Stejně všichni vědí, že nejsi proti troše —"

Hermiona ho flákla takovou silou, že sletěl z lavice na podlahu. „Máš čas než napočítám do tří," pronesla temně a tasila hůlku. „Pak se ujistím, že už nebudeš nikdy schopen podobného druhu nabídky. Jeden... dva..."

Corner vyskočil a za hlasitého nadávání vystřelil pryč.

Hermiona se za ním dívala s tvářemi planoucími a prsty pevně sevřenými okolo hůlky. Všichni vědí, že ona není proti? Pomlouvají ji za jejími zády, naznačují, že je... Kousla se do rtu, oči ji pálily. Jak mohou?

Uslyšela za sebou lehké zakašlání a prudce se otočila s hůlkou připravenou - aby našla Draca Malfoye opírat se o knihovnu s jasně pobaveným výrazem. „Kdyby nebyl takový idiot, tak bych ho snad i politoval," řekl a nepřítomně si pohladil sanici. „Tvoje rány čenichovky jsou o dost silnější, než vypadají, pokud si dobře vzpomínám."

Trochu se uvolnila. Draco se velmi snažil vycházet s ní normálně, a co se vrátili do školy, tak se stali... ne snad přímo přáteli, ale přátelsky jednajícími osobami určitě. „Zasloužil si ji."

„Nepochybně," ušklíbl se na ni Draco křivě. „Myslím, že ji potřeboval."

„Můžu mu dát další, kdyby první nesplnila účel," donutila se odložit hůlku - dlaň měla bolestivě poškrábanou vlastními nehty. „Tak co, mluvil pravdu?"

Bledé obočí se nadzdvihlo. „O tvém nadšení pro nespecifikované činnosti? Jak bych to mohl vědět?"

Odfrkla si. „Že ‚všichni vědí', že mám ráda trochu onoho blíže neurčeného."

„Klevety," namítl a krátce se zamyslel. „Ve Zmijozelu zcela běžné, samozřejmě... tam jsi silně neoblíbená a vzhledem k okolnostem se nelze divit. Se členy ostatních kolejí přátelské vztahy nemám, ale z toho, co jsem zaslechl, tak se řeči sice vedou, ale neplatí za obecně přijímanou pravdu. Všemi rozhodně ne." Pokrčil rameny. „Jenže kluk, když si chce vrznout, je schopný uvěřit téměř čemukoli, jak nám tu Corner laskavě demonstroval."

„To máš pravdu," souhlasila a cítila se o něco lépe. Moc dobře věděla, jaké úrovně pitomosti jsou pubertální kluci schopni dosáhnout, pokud dojde na otázky sexu. Což ještě neznamená, že si o ní všichni myslejí, že je... taková. „Díky," pronesla maličko ztuha. Stále si nemohla zvyknout na normální rozhovory s Dracem Malfoyem.

„Bylo mi potěšením," znovu pokrčil rameny. „A co pomluvy na moji adresu?"

Měla by být upřímná. Neměla by před ním zatajovat, co se povídá za jeho zády, když jí prokázal stejnou službu. „Že jsi buď ‚kam vítr tam plášť', nebo prostě zbabělec. Lidé jsou stále podezřívaví i vůči profesoru Snapeovi, ale díky jeho členství v Řádu se přeci jen střeží přímo ho odsoudit. Ale ve tvém případě došlo ke všeobecné shodě, že tě tvůj kmotr udržel mimo brány Azkabanu pomocí úplatků a vydírání."

Draco vydal pazvuk čistého znechucení. „To nakonec nemá k pravdě příliš daleko. A co si myslíš ty?"

Pozvedla bradu a pohlédla mu zpříma do očí. „Myslím, že to vyžaduje spoustu odvahy, přiznat, že ses mýlil," pronesla nesmlouvavě. „A ještě víc odvahy vyžaduje vzdát se ruky... a opravdu to udělat."

Chladné šedé oči chvíli hleděly do jejích vlastních a pak se usmál - lehce, ale nenuceně. „S tou rukou to vlastně byla ta jednodušší část. Děkuju ti."

„Bylo mi potěšením," usmála se na oplátku. „Děkuju ti za to, žes udělal, cos udělal. Porazit... jeho... by bez tebe trvalo ještě měsíce, možná roky."

„Já vím. Jinak bych se s pomáháním neobtěžoval," se zahořklým výrazem naklonil hlavu na stranu. „Stále jsem zmijozel, i když zreformovaný. Kdybyste byli schopni poradit si beze mě, nechal bych vás tak."

Hermiona ze rozesmála přesvědčená, že Draco měl právě nejupřímnější chvilku ve svém životě. „Nic jiného bych od tebe ani nečekala. Ale i tak ti děkuju."

Přikývl. „Taky bych ti měl... poděkovat," pronesl tiše. „Za záchranu svého kmotra."

Hermiona zrudla. „To nic nebylo," zamumlala a začala si hrát s hůlkou. „Já jen... znám Harryho."

Došlo jí o dost dřív než Harrymu, že poznámky se zmínkami o místech uložení viteálů nepocházejí od Brumbála, ať už se písmo tvářilo jakkoli. Měla podezření už delší dobu, a když se objevil profesor Snape s posledním z nich, podezření se změnilo v jistotu.

Jakmile Harry uviděl Snapea, co už taky od Harryho čekat jiného, okamžitě použil nejhorší kletbu, která mu přišla na mysl -Sectumsempra, sekací kletbu, Snapeův vlastní vynález. Proti někomu, kdo se objevil bez hůlky a s oběma rukama jasně viditelnýma. Aniž by uvažovala, skočila před svého profesora a tak dlouho sesílala Protego, dokud nebyl Harry zpacifikován a nebyla mu odebrána hůlka. Samozřejmě byl na ni pak rozlícený, ale Ron ho ukonejšil, že to od ní byl spíš projev měkkosrdcatosti nežli opravdová zrada.

„To já taky. Kdybys nezasáhla, tak by profesora Snapea zabil - a kletbami by z cesty odstranil kohokoli, kdo by se mu snažil v tom zabránit. Takže ti děkuju." Draco pokrčil rameny a odvrátil pohled, zjevně se cítil nepříjemně z emocionální vypjatosti a zdvořilosti té chvíle. Hermiona potlačovala náhlou potřebu se rozesmát: Harry i Draco by se mohli zbláznit, kdyby je porovnávala, ale v citově vypjatých chvílích se chovali úplně stejně.

„Netřeba mi děkovat. Stejně jsem v tu chvíli ani nemyslela - prostě jsem před něho skočila," usmála se klidně. „Zdá se, že jsem nevyléčitelně nebelvírská."

„Pravá nebelvírka by ho na místě srazila jako trest za všechny jeho zločiny," překvapil ji Draco náhlým přímým pohledem. „Nebelvírskou tradicí je spravedlnost, ne milosrdenství. Nebo se snad Modrý klobouk rozhodoval, zda tě neposlat do Mrzimoru?"

„Ne tak docela. Rozhodoval se mezi Nebelvírem a Havraspárem," zavrtěla hlavou Hermiona. „Asi... to byla jedna z těch směšných mudlovských pověr, které vy kouzelníci neuznáváte," pohlédla mu znovu do očí. „V mudlovském právu existuje právo na řádný a spravedlivý soudní proces. Pro každého, ať už udělal cokoli... nebo ať už je obviněný z čehokoli."

Překvapilo ho to. „Jak... pro každého? A co vrazi a jim podobní?"

„Pro ty to platí samozřejmě také. Nakonec, mohli to neudělat. Máme takový podivný zvyk, že požadujeme prokázání zločinu, který byl spáchán."

„Cože? Vy požadujete důkaz, že někdo něco provedl, předtím, než ho zavřete?" zavrtěl hlavou a lehce se zasmál. „Vážně podivné. Takhle to u nás samozřejmě nemáme, ale... možná že i mudlové jsou schopni zakopnout o jednu či dvě zajímavé myšlenky, pravděpodobně pouhou šťastnou náhodou."

„Ó, nepochybně," odsouhlasila a také se na něho ušklíbla. „Míním, že jim ta myšlenka musela být podsunuta nějakým čarodějem v přestrojení... až na to, že se jedná o princip, který je chápání tvého lidu prozatím utajený."

„Zásah," kývl Draco zdvořile. „Zahanben prchám v dál." Převedl svá slova v činy - otočil se na patě a odplul mezi regály.

Hermiona znovu usedla za stůl, měla pocit, jakoby uběhla maraton. Nebyla uvyklá zmijozelskému obyčeji opatrné společenské konverzace, a tak si nebyla jistá, jestli ze sebe právě neudělala blázna. Asi ano, ale zas na druhou stranu - pár bodů i získala.

Kupodivu potěšená se vrátila ke svým výzkumům.

oxoxoxoxoxoxoxoxo

Poté, co byl koncem prvního vyučovacího týdne viděn v nemocničním křídle pokrytý boláky, o nichž se zmiňoval jako o následku drobné nehody s proklínáním, bylo Dracovi nabídnuto, aby v kmotrových komnatách trávil tolik ze svého volného času, kolik si jen bude přát. Většina ve zmijozelské koleji - tedy z těch, kteří v ní zůstali - ho stále považovala za jednoho ze svých, ale našlo se i několik jedinců, kteří Draca i jeho kmotra považovali za zrádce.

Severus se na to snažil nemyslet, ale situace se mu sama připomněla pokaždé, kdy se vrátil do svých kdysi osamělých pokojů a nalezl cizího člověka číst své knihy a pít svůj čaj. Nenáviděl tento vpád do svého soukromí, i když tenhle kluk se nejvíc blížil synovi, kterého nikdy nebude mít.

I když možná bude mít, ale čistě technicky. Draco nikdy nebude muset soupeřit o jeho pozornost, ani až se dítě narodí.

Když tohoto večera vstoupil do své studovny, nalezl tam Draca sedět před ohněm a zírat do něho s pobaveným výrazem na tváři.

„Máš tu čaj," vzhlédl od plamenů u ušklíbl se na něho. „Už se ti stalo, že jsi zjistil, jak moc někoho podceňuješ?"

„Párkrát," posloužil si Severus šálkem čaje, z něhož odfoukl páru. Tohle byla jedna z výhod Dracovy přítomnosti - měl rád čaj, i jednoruký dokázal smíchat desítky různých druhů a nebyl lakomý podělit se o výsledek. Severus zjistil, že začíná oceňovat jednotlivé jemné varianty, i když sám se málokdy obtěžoval připravit si víc než prostý silný černý nápoj. „A ty?"

„Čas od času. A zrovna dneska mě to potkalo," upil Draco ze svého hrnku. „A bylo to dost zábavné, abych přiznal... Michael Corner oslovil Hermionu Grangerovou s pozvánkou na dušičkovou procházku do Prasinek... a pokračoval domněnkou, že si zajdou ke Třem košťatům na trošku ‚víš čeho'," zahihňal se Draco. „Zjevně je natolik pitomý, aby uvěřil všem těm řečem, co se o ní vedou."

Severus se zachmuřil. Ať už byly okolnosti jakékoli, stejně se mu nelíbilo, že měl svůj podíl v pošpinění pověsti Hermiony Grangerové. Jistě, byla uječenou, nenápaditou, pitomě oddanou fúrií. Ale pomineme-li onu jednu opileckou eskapádu, byla tou nejcudnější fúrií, jakou kdy viděl - nepokrývala si tváře vrstvou líčidel, neoblékala se na způsob prostitutek z Obrtlé a nestřídala chlapy jako klobouky. A jakkoli byly v dnešní době její způsoby staromódní, obdivoval je.

„Pochybuji, že se jeho žádosti dostalo tak vřelého přijetí, v jaké doufal," odtušil suše a přidal si do čaje med.

„Srazila ho z lavice na podlahu," odpověděl Draco šťastně. „Jednou v třeťáku mi taky takovou natáhla... Říkal jsem ti o tom?"

„Měl jsi slušný monokl, pokud si dobře vzpomínám," pokoušel se Severus nerozřehtat. „Mám za to, že Corner odcházel poněkud ve spěchu."

„Ohó, a v jakém!" mrkl na něho Draco. „Práskla ho ještě víc, než tehdá mě. Jeho nabídka ji samozřejmě rozrušila, ale ještě víc ji rozčilila," pak jeho výraz zjemněl. „Poděkovala mi," dodal polohlasem. „Za to, co jsme udělali. Že jsme jim pomohli." Dotkl se svého levého rukávu pohybem, který dělal vždy, když vzpomínal na ony měsíce. „Říkala, že to podle ní vyžadovalo hodně odvahy."

Severus stočil pohled k ohni. Právě se povážlivě zatřásl další z jeho předsudků o té dívce. Vždycky si myslel, že ona sdílí Potterovu hlubokou slepou nenávist k Dracu Malfoyovi. „Však také vyžadovalo. Uznání je to nejmenší, co si zasloužíš."

„Já vím... jen, že jsem to uznání nečekal zrovna od ní," pousmál se Draco. „A abych nezapomněl, také mi řekla, proč tě zachránila. Myslím, že tě to bude zajímat."

Přemýšlel nad tím každý den. „Jsem trochu zvědavý. Proč?"

„Taky mě to zajímalo," ušklíbl se Draco. „Nemusíš si dělat starosti, nebylo to proto, že by snad k tobě přechovávala nějaké tajné zalíbení... nebo si to alespoň nemyslím. Řekla, že to udělala kvůli mudlovské víře... že každý, ať už to je kdokoli a ať už udělal cokoli, si zaslouží řádný a spravedlivý soudní proces. Se vším všudy. Tobě se ho nedostalo, a tak tě zaštítila," neklidně zakroužil čajem v hrnku. „Podcenil jsem ji. Myslel jsem si o ní, že je... špína. Nicka. Mýlil jsem se..."

Severus stiskl zuby a rychle začal vykonávat duševní cvičení, ke kterému míval ve zvyku se uchýlit v případech, kdy bylo nutno tváří v tvář Voldemortovi udržet klidný výraz. Jako by nebylo dost na tom, že využila jeho indispozice, aby ho svedla, a že pak trvala na donošení jeho dítěte. Jako by nebylo dost na tom, že neustále bořila předsudky, které o ní měl.

Teď ještě začala zatraceně přitahovat Draca.

Ďas aby to spral!

oxoxoxoxoxoxoxoxo

„Harry, nemůžete ho zabít," smála se Hermiona při pohledu na Harryho, který pobíhal rozrušeně okolo a neklidně si prohraboval vlasy - jako pokaždé, když byl rozčílený. „Já jsem ta, jejíž pověst vzal na lehkou váhu - a já se s ním vypořádala."

„Vždyť jsi ho ani neproklela!" Harry divoce máchal hůlkou, z níž vyskakovaly růžové a zlaté jiskřičky. „Mělas mu způsobit něco hrozivého a neodstranitelného! Existuje kletba impotence?"

„Harry!" zděsil se Ron. „To je děsivé!"

„Vím, ale on si to zaslouží!" mávl Harry znovu hůlkou. „Choval se k Hermioně jako k nějaké... laciné děvce!"

„Vlastně jsem si docela jistá, že předpokládal, že to bude mít zdarma," řekla Hermiona s vážnou tváří. Ginny se zakuckala, Ron zrudl a od Harryho zazněl stejný pobouřený zvuk, jaký vydává Trevor, když ho někdo nakopne.

„A opravdu ho nemůžeme zabít?" žadonil Ron. „Mohli bychom ho jen tak trošku přidusit, víš, jenom krapínek, aby se naučil zdvořilosti."

„Srazila jsem ho z lavice, Rone. Něco mi říká, že to pochopil," usmála se Hermiona. „Ale je roztomilé, že mi to nabízíš. Pokud uslyšíš někoho říct něco nepěkného na mou adresu, až nebudu v doslechu, tak pak můžeš klidně bojovat za mou čest. Dohodnuto?"

„Dohodnuto."

„A nemohla bych mu jednu vrazit ?" zeptala se Ginny, která vyrazila uklidňovat Harryho. Objala ho rukama v pase a přitulila se k jeho zádům. „Michaelovi. Je od něho pěkně nevkusné lovit jednu z mých kamarádek poté, co jsem mu dala kopačky."

„Dobře. Jednu mu vrazit můžeš," usnesla se Hermiona milostivě, protože Ginny na to měla jistý nárok. „Ale jenom jednu. Maximálně dvě. A nepřežeň to." Byl skvělý pocit mít přátele, kteří ji milovali a hodlali ji bránit i proti takové malichernosti, jakou je urážka na cti.

„Zůstanu dokonalou dámou," pohlédla na ni Ginny s falešnou nevinností. „Přistoupím k němu, pronesu několik dobře vybraných, leč urážek prostých slov, obdařím ho společensky uznávanou fackou a odkráčím."

Harry se rozzářil. „No není ona báječná?"

„Mám ji ráda," usmála se na ně na oba Hermiona laskavě. Tak se tihle dva nakonec našli, a ať už nad nimi přitom bděly jakékoli síly, budiž pochváleny. Harry k sobě potřeboval někoho, kdo stojí oběma nohama na zemi.

Ginny se usmála, naklonila se k Hermioně a vtáhla ji do krátkého pevného objetí. „Taky tě mám ráda," šeptla jí do ouška. „Neviním tě, žes prohrála bitvu se vzbouřenými hormony, ale je mi trochu líto, že se nestaneš mou švagrovou."

„Hej!" zaprotestoval Ron.

Hermiona si ho nevšímala a oplatila Ginny objetí. „No, máš ještě další bratry," utěšovala ji. „A zatím jsou ze hry venku jenom dva, hormony nehormony."

„Harry, ať toho nechají!"

Jmenovaný se rozhihňal. „Dovolávej se někoho, kdo neví, že ses minulý týden plížil do ložnice ve tři ráno."

Všichni se otočili po Ronovi, který zrudl. „Sklapněte," zamumlal.

Hermiona se rozesmála spolu s ostatními. Měla Rona opravdu ráda a vždycky mít bude, ale jejich krátký milostný románek dokázal jednou pro vždy, že pouhá tělesná přitažlivost vztah nedělá. I když to bylo fajn, dokud to klapalo.

„Já nesklapnu, ty jeden -" Ginny se zarazila a rychle vstala. „Neville! Co se ti stalo?"

Do společenské místnosti právě vstoupil Neville, kterému z napuchlého nosu kapala krev. „To dic dedi," odpověděl poněkud zahanbeně. „Herbiodo, bohla bys bi poboct, prosib?"

Pozn. překl.: Když to vidím napsané, tak to snad raději přeložím. Neville huhlal: „To nic není. Hermiono, mohla bys mi pomoct, prosím?" - Jen jsem v jeho proslovu po cimrmanovsku zaměnila ‚m' za ‚b' a ‚n' za ‚d'.

Episkey," dotkla se Hermiona špičkou hůlky jeho nosu, který se poslušně podřídil. „Neville, co se stalo?"

Zhoupl se na patách. „Trochu jsem se pral," přiznal, „a prohrál jsem."

„Proč ses pral?" vytasila Ginny hůlku a jala se čistit krev. „Tergeo."

Neville se zamračil. „Slyšel jsem Michaela Cornera mluvit o Hermioně jako o... prostě nepěkně," zamumlal nezřetelně. „Tak jsem mu jednu vrazil."

„Ach, Neville!" vrhla se mu Hermiona okolo krku a políbila ho na tvář, následkem čehož zrudl ještě víc, tentokrát šťastnými rozpaky. „To je tak miloučké!"

„Aha, takže je miloučké, když to udělá on, jenže my to udělat nesmíme!" reptal Ron, ale připojil se k Harrymu, který poplácával Nevilla po zádech, zatímco ho Ginny pevně objímala. „Bod pro tebe, kámo, říkal si o to."

oxoxoxoxoxoxoxoxo

Později téhož dne, stočená na své oblíbené straně postele, si Hermiona lehce položila ruku na malé vyklenutí na svém podbřišku.

„Budeš šťastné děcko, víš," zašeptala, „budeš mít spoustu tetiček a strýčků, kteří tě budou milovat až k zbláznění. A babička s dědečkem se tě už nemůžou dočkat - a já tě budu milovat víc než ti všichni dohromady."

Jen tvůj otec o tebe nestojí.

Neřekla ta slova nahlas, byla pevně rozhodnutá nikdy je v přítomnosti dítěte neříct - ani po narození a ani před ním. Nemohla ho obviňovat, že nechce být zmiňovaný v souvislosti s bezvýznamnou schůzkou, kterou si ke všemu ani nepamatuje. Nemohla ho obviňovat, že jí nechce odpustit, co udělala.

Jen by si přála, aby na něho mohla zapomenout stejně snadno, jako on zapomněl na ni. Pak by  snad přestala toužit po nemožném.

oxoxoxoxoxoxoxoxo

Ještě později téže noci civěl Severus do temnoty příliš černé, než aby cokoli viděl, a pokoušel se nemyslet na ni.

Draca to k ní táhlo. Ji k němu samozřejmě ne. Ale pokud by... proč ne? Postaral by se o ni dobře - dokonce i Lucius, přes všechny své chyby, se zbláznil do té své sentimentální semetriky. Generace dvornosti přebily i rodinné šílenství.

I o dítě by se dobře postaral. Draco miluje děti.

Anebo by mohla vzkřísit svůj vztah s Ronaldem Weasleym. Weasleyovci by matku i dítě přivítali s otevřenou náručí. A kdyby Ron nezabral, zbývali jeho další tři nebo čtyři nezadaní bratři... mohla by si jednoho z nich vybrat.

Anebo by si mohla najít nějakého zatím neznámého kouzelníka... mladého, silného, pohledného, který by ji vynesl až do oblak a byl by jí věrný - přinejmenším rok, nebo dva, než mu začnou oči bloudit po cizích zahradách.

Severus se odkulil na svou oblíbenou stranu postele a naklepal si polštář. Kdyby si tak byla našla toho mladého silného pohledného čaroděje v červenci. Pak by se nikdy nebyl dostal do své současné nezáviděníhodné situace. Stále by si o ní spokojeně myslel, že je Potterova na nervy jdoucí fanynka s vlasy hustoty pralesa, nebyl by nahlédl pod pokličku.

Přál si, aby nebyl zapomněl, co se mezi nimi stalo. Možná, že kdyby si vzpomněl, bylo by snazší zůstat na ni rozhněvaný. Nebo by bylo snazší alespoň na ni nemyslet.

oxoxoxoxoxoxoxoxo

23.01.2013 10:07:38
Elza
Svět Harryho Pottera je majetkem J. K. Rowlingové, a i kdyby bylo něco mé, stejně nepíši za vidinou hmotného zisku. Při překladech vycházím ze všech podkladů dostupných v čestině, hlavně z díla pánů Medků, ale obdobně využívám všech krásných obratů, které jsem si byla schopná zapamatovat z kolektivního díla českých verzí potterovské FF. Příjemné počtení!
Vaše Elza
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one