Vítejte! Jak vidíte, stránky jsou ve výstavbě. A asi ještě dlouho budou...

Zde publikované bylo vytvořeno čistě pro potěchu čtenářstva.

P9120094.JPG

Severus Snape obdivně pokukoval po šíji své ženy. Hermiona měla vlasy umně vyčesané do složitého propletence a půvabně ozdobené třpytícími se zelenými a zlatými hřebínky, její kimono bylo po tradičním způsobu za krkem lehce spuštěné níž, aby zbytečně neskrývalo něžnou krásu šíje. A ačkoli měl Severus svou ženu nejraději nahou, tradiční japonský háv zcela nečekaným způsobem zdůrazňoval její křehkost a ladnost, přičemž pečlivě ukrýval před všetečnými pohledy všechna místečka, jež Severus považoval za svou soukromou doménu, o niž se nehodlal s nikým dělit. Inu, Bůh stvořil ženu nahou, to Ďábel ji oblékl... Při poslední společenské události se Severus stal šťastným příjemcem mnoha obdivných i závistivých blahopřání a dnes jich očekával ještě více. Mnoho závisti bylo samozřejmě podníceno obdržením ceny za jejich poslední společný výzkum, ale Severuse neskonale více těšila nepřejícnost vyvolaná přímo krásou a chytrostí jeho manželky.

„Že mi už zase civíš na krk?" usmála se na něho Hermiona do zrcadla, u něhož dokončovala líčení.

„Jednoznačně," souhlasil. Sklonil se k té pomilováníhodné šíji a vtiskl na ni lehký polibek. „Hrozně se mi totiž líbí."

Hermiona se rozesmála a zapřela se do jeho doteku. „Všimla jsem si. Ale mám neodbytný dojem, že je něco úplně špatně."

„Jak to: úplně špatně?" dotázal se a přesunul svůj zájem k jemné pokožce pod Hermioniným ouškem. Ono místečko bylo lehce navoněné a citlivé právě tak, jak mělo být.

„No, koukni, právě mě líbáš a přitom se okolo nemotá žádný potomek, který by znechuceně obracel oči v sloup, žádný asistent se nedožaduje bezodkladné pomoci s problémem, na nějž právě narazil, dokonce nás ani neruší žádné zoufalé volání -"

„Severusi? Hermiono? Jste tu ještě?" zanaříkal hlas přicházející ze vstupního pokoje jejich hotelového apartmá.

„Rovnováha vesmíru budiž nastolena," zabručel Severus. Však ona mu ta šíje nikam neuteče, i když by se z její společnosti nejraději důkladně těšil právě nyní. „Ano, Draco, ještě jsme neodešli. Co se děje?"

„Potřebuji pomoct! Tohle roucho nebylo navrženo na oblékání pouze jednou rukou!" Když se k němu připojili ve vstupním pokoji, stačil Dracovi jediný pohled na Hermioniny zrůžovělé líce, aby věděl vše. Protočil oči v sloup. „To už jste se zase ocicmávali?"

„Byli bychom, kdybys nás nevyrušil," odtušila Hermiona a začala se věnovat úpravě Dracova oděvu. Poté, co mu Severus sdělil, že účast na této večeři vyžaduje tradiční japonský kroj, si Draco vybral krásné a nápadné šedostříbrné kimono, nicméně zcela zjevně neměl nejmenší tušení, kterak se ta věc obléká.

„Jste vážně nechutní, víte to? Vždyť už jste prarodiči, neměli byste stále dávat svou zamilovanost tak okázale najevo," ušklíbl se na ně Draco. „I když vy dva jste byli vždycky takové naše hrdličky."

My že jsme jako hrdličky?" odfrkl si Severus. „Draco, kolikrát jsi volal zrcadlem domů za tu dobu, co jsme tady?"

„Jednou nebo dvakrát."

Hermiona si odkašlala.

„No dobrá, dobrá. Párkrát určitě."

Teď si odkašlal Severus.

„Dobrá, dobrá, dobrá! Pětkrát. Zatím."

„Draco, vždyť jsme tu teprve čtvrtým dnem," namítla Hermiona, úhledně založila Dracův prázdný rukáv a poklepáním hůlky sklad zajistila.

Draco vypadal schlíple. „Jen jsem Susan rychle řekl, že jsme v pořádku dojeli, a pak jsem každý večer přál dobrou noc Athéně."

„Hrozně to dítě rozmazluješ," napomenul ho Severus. Už ti první čtyři Malfoyovi potomci byli přecitlivělí až hanba, ale v opečovávání Athény Draco se Susan překonávali i sami sebe. Bradavice budou pro tu ubohou dívku nepříjemným šokem. „Je jí osm, Draco. Určitě zvládne být týden bez tebe."

„Já vím, však to dělám spíš pro sebe než pro ni." Draco shlédl na své odění a vesele se zašklebil. „Díky, Hermiono."

„Za málo. A když už mluvíme o našem prarodičovství," rozzářila se Hermiona a přešla k malému stolku, z něhož zvedla otevřenou obálku. „Martin nám poslal obrázek. Chceš se podívat na naši vnučku?"

„Samozřejmě!" horlivě sáhl po nabízené fotce, krátce na ni pohlédl a nezřízeně se rozchechtal. „Koukám, že snapeovský nos a potterovské oči nemají žádnou šanci v přímém souboji s grangerovským hárem."

„Většině dětí odstávají vlásky," bránila Hermiona vnučku. „Za to já nemůžu!"

Severus pohlédl přes Dracovo rameno na obrázek a lehce se usmál. Jeho pouhý den stará vnučka měla na hlavě zajímavý chumáč hnědých vlasů. Martin vypadal náramně samolibě, ještě aby ne, a Lily strašlivě pyšně. Lily byla hodně podobná na svou matku i babičku, s těmi rovnými nazrzlými vlasy, bledou pletí, zelenýma očima zděděnýma po Lily Evansové a pihami upomínajícími na Ginny Weasleyovou. Severusovi se vždycky líbila. „Jmenuje se Jennifer. Pěkné něžné jméno."

„Na rozdíl od těch, co jsme vybrali my, chceš říct," zabrblal otec Atlase, Hestie, Persefoné, Xenofóna a Athény.

„Přesně tak." Severus pozoroval, jak si Hermiona fotografii pečlivě ukrývá do širokého rukávu. Jistě má v úmyslu se s ní na banketu pochlubit každému, kdo projeví sebemenší zájem.

Vzhlédla k jeho očím se stejně zbožňujícím výrazem, jakým se na něho dívala pokaždé. Léta zušlechtila rysy její tváře a do vlasů jí zasela první stříbrné pramínky. Ještě stále byla štíhlá, ladná v pohybu a ani její oči neztratily nic ze své krásy. Co se Severuse týkalo, poprvé za celý mužův život jeho vlasy napomáhaly důstojnosti jeho zjevu - neměl je obyčejně prošedivělé: jeho skráně zcela zbělaly a od nich se stříbro měkce šířilo celým, kdysi černočerným porostem. Jinak, pokud mohl sám soudit, vypadal zcela stejně jako před lety - tedy až na ostudné rozšíření v pase, jež bylo oblečením předepsaným na dnešní událost nemilosrdně zdůrazněno.

„Nech toho!" vyštěkl Draco a Severus se překvapeně rozhlédl.

„Čehože?"

„Toho hladového zírání na vlastní manželku! Podívej, jak se červená. Až sejdeme dolů, bude všem rázem jasné, že jste se zase věnovali tomu, s čím by měli všichni soudní prarodiče už dávno přestat."

Hermiona se zlomyslně ušklíbla: „To je ale nápad! Vždyť máme ještě přinejmenším dvacet minut času!"

„Souhlasí," ohlédl se Severus po hodinách a pak se uculil na Draca. „Uvidíme se dole."

Draco vyjeveně zamrkal a pak krvavě zrudl. „A...ha. Ehm. No... tak já půjdu."

„Běž," kývl na něho Severus a výmluvně za svým kmotřencem přirazil dveře. Pak si s ženou krátce pohlédli do očí a oba skolil záchvat smíchu. „Myslel bych, že nás zná příliš dobře na to, aby nám navrhoval jisté věci tak provokativním způsobem."

„Blázínek, že?" usmála se na něho Hermiona téměř uhrančivě. „Pojď sem a polib mě."

Na banket dorazili s drobným zpožděním. Naštěstí dopis od synovy rodiny a fotografie novorozené vnučky byly shledány dostatečnou omluvou.

oxoxoxoxo konec, tentokrát už doopravdy oxoxoxoxo

23.01.2013 14:42:30
Elza
Svět Harryho Pottera je majetkem J. K. Rowlingové, a i kdyby bylo něco mé, stejně nepíši za vidinou hmotného zisku. Při překladech vycházím ze všech podkladů dostupných v čestině, hlavně z díla pánů Medků, ale obdobně využívám všech krásných obratů, které jsem si byla schopná zapamatovat z kolektivního díla českých verzí potterovské FF. Příjemné počtení!
Vaše Elza
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one